Čas se nachýlil a letní prázdniny už jsou pomalu u konce. Některé děti se chystají teprve do první třídy a je potřeba je na to důkladně vybavit. Co vše potřebuje prvňáček?
Batoh nebo aktovka – oba typy by měly mít stálý tvar a anatomicky tvarovaná polstrovaná záda. Nezapomeňte malému školákovi upravit popruhy a hned od začátku ho naučit tašku správně nosit. Frajerské nošení na jednom rameni totiž není zrovna to pravé. Taška by měla mít ideálně také vnitřní uspořádání a alespoň dvě kapsy. Dobré je mít kapsy také po stranách. Každý batoh by měl obsahovat také reflexní prvky, které můžete ještě doplnit reflexními přívěsky. Nepodceňujte ani názor dítěte a kupte mu tu, která má obrázek, co se mu bude líbit.
Penál – pro začátek nekupujte vybavené penály. Kupte prázdný a doplňte ho kvalitnějším vybavením, které by mělo obsahovat alespoň 3 obyčejné tužky, pastelky, gumu a ořezávátko. Pero a ostatní potřeby dokoupíte dítěti až bude potřeba.
Svačinový box – dnes se dají boxíky koupit s různými obrázky a ve stejném stylu může být i láhev na pití.
Desky na písmenka a číslice
Desky na malé i velké sešity – mezi dětmi bývají velice oblíbené, ale pro malého prvňáčka znamenají větší hmotnostní zátěž aktovky. Praktičtější je nakoupit barevné desky s druky. Každý předmět tak bude mít svoji barvu a dítě si před hodinou připraví pouze jednu složku.
Obaly na sešity – volte spíše ty pevnější, které více vydrží.
Bačkory s bílou podrážkou – rozhodně nekupujte dítěti pantofle. Malé děti i ve škole hodně běhají a skáčou, tak ať nedojde ke zbytečnému zranění.
Ručník s poutkem
Potřeby na tělesnou výchovu – tepláky, mikina, tričko, kraťasy, ponožky a tenisky s bílou podrážkou nebo jarmilky. Přidejte také boty na běhání venku. Věci na tělesnou výchovu nezapomeňte dát do látkového pytlíku, který bude mít dítě schovaný v šatně. Pytlíky se dají koupit nebo je můžete vašemu dítku ušít.
Potřeby na výtvarnou výchovu:
Zástěra a ubrus – v papírnictví vám je určitě nabídnou v kombinaci se stejným motivem.
Kelímek na vodu – dnes již jsou v prodeji speciální kelímky, které se nevylijí.
Vodové barvy
Tempery
Voskovky
Ploché a kulaté štětce
Plastelína
Nůžky s kulatou špičkou
Lepidlo
Rozhodně nezapomeňte všechny věci podepsat, aby se školákovi nezatoulaly hned v prvním týdnu. Školy většinou dávají svým budoucím žákům seznamy potřebných pomůcek. Některé pomůcky také bývají dárkem od školy, proto se nezapomeňte informovat právě v té vaší.
Léto je ideální čas ke čtení. Knížku si můžete vzít s sebou k vodě, nebo s ní strávit deštivé letní odpoledne. Pokud patříte k nenapravitelným knihomolům, možná si nějakou knížku do sbírky přivezete z dovolené. Jak si ale udělat v knihovně místo, pokud možno rychle a téměř bez námahy?
Výkup knih
Stále více se mluví o ekologii a posílání knih dál do oběhu se stává čím dál běžnější, zároveň je velmi jednoduché. Navíc můžete udělat radost někomu, kdo od vás koupí knihu jen za zlomek ceny, ovšem dostane ji ve velmi slušném stavu. A vy si přilepšíte nějakou tou korunou navíc.
Možnost první: Online-antikvariát
Název mluví sám za sebe. Velkou výhodou je, že knihu, kterou chcete prodat, si vyhledáte podle názvu či ISBN a okamžitě vidíte částku, kterou za knihu obdržíte. Po přidání všech knih na stránkách online-antikvariátu Vám téměř obratem přijde štítek, který nalepíte na krabici a odevzdáte na pobočce Zásilkovny. Pokud zašlete knihy v hodnotě přes 100 Kč, dopravu neplatíte. Peníze budou připsány velmi rychle poté, co antikvariát knihy obdrží.
Malé upozornění na závěr: zde nemůžete očekávat převratné částky za vykoupené knihy. Čím více jich pošlete, tím lépe, někdy můžete být překvapeni, že získáte poměrně dost peněz za knihu, u které byste to nečekali, ale počítejte spíše s nižšími částkami.
Možnost druhá: Reknihy
Skvělá volba, jak se zbavit knih, které již nechcete číst. Tyto knihy nafotíte (stačí z přední strany) a pošlete na zhodnocení. Bude vám sděleno, jaké knihy můžete poslat, protože se téměř jistě prodají. Opět přijde štítek, který patří na krabici, ve které knihy pošlete, s největší pravděpodobností znovu využijete předání na místě Zásilkovny a bezplatně.
Na rozdíl od předchozí možnosti, u Reknih neuvidíte, kolik za knihu obdržíte. Nicméně získáte polovinu ze zisku, což mohou být pěkné peníze obzvlášť v momentě, kdy posíláte třeba okolo deseti knih. Také si musíte sami hlídat, kdy vám může být připsána provize, tu zkontrolujete na svém profilu, který získáte při vyplnění formuláře při prvním zaslání knih.
Jistě stojí za vypíchnutí velmi vstřícná a milá komunikace.
Shrnutí
Jaké jsou tedy výhody a nevýhody každé z možností?
Online-antikvariát
Výhody
rychlé předání, odevzdání knih
okamžitě vidíte, kolik dostanete
Nevýhody
malé částky za knihy
Reknihy
Výhody
skvělá komunikace
rychlé předání
poměrně vysoké částky za knihy
Nevýhody
hned nevidíte, kolik kč získáte
svou provizi si musíte hlídat a ozvat se
Nyní je jen na vás, jakou možnost si vyberete. Uvedené nevýhody by mohli někoho odradit, ale jsou to spíše doplňkové informace, každý jim může dát váhu dle svého a svobodně se rozhodnout, jaké možnosti dá přednost.
Krajkovaná, hladká, saténová, s kosticemi i bez – podprsenek je skutečně bohatý výběr. I když máte naprosto jasno, zda chcete podprsenku tělové barvy, bezešvou či sportovní, důležitým faktorem výběru je také to, aby vám podprsenka dokonale padla!
Podprsenka musí padnout jako ulitá!
A to bez nadsázky a přehánění. Abyste se totiž v podprsence cítila téměř tak, jako byste ji ani neměla, přitom jste byla za sexy dračici, je nezbytné, aby vám dokonale padla a seděla. Nezáleží totiž jen na obvodu hrudníku a velikosti košíčků, ale také na celkovém pocitu komfortu, který při nošení podprsenky budete zažívat. Každá prsa jsou zkrátka jiná, a tak je důležité přistupovat zodpovědně i k výběru podprsenky. Rozhodně se tak nesmí stát, že vám budou ňadra přetékat z košíčků, ramínka se budou nepříjemně zařezávat do svalů, a o otlačení kůže z kostic ani nemluvě.
Jste milé dámy připraveny, vybrat si tu správnou podprsenku? Pak jdeme na to!
Správný obvod je základ. Vždy tedy výběr podprsenky odstartujte právě přesným přeměřením obvodu. Rozhodně nepodléhejte domněnce, že v budoucnu třeba zhubnete nebo přiberete. Důsledkem nesprávné velikosti obvodu může být sjíždění prsou dolů vlivem posouvání zadního dílu, nebo naopak diskomfort v příliš těsném obepnutí, které vám ani nedovolí dýchat. A navíc se i malý obvod podprsenky nevzhledně zařezává do vašeho těla. Na oblečení pak může vytvářet nepěkné faldíky.
Prsa musí do košíčků ledabyle vklouznout. Zapomeňte tedy na to, že vám prsa budou z košíčků vypadávat, nebo naopak doslova přetékat. Obvod podprsenky nezvyšujte ani nesnižujte, ale velikost i tvar košíčků zkuste změnit. Správná velikost i tvar košíčků je tak po obvodu druhým neméně důležitým prvkem spokojeného výběru.
I velikost, šířka i délka ramínek je důležitá. Na první pohled nejméně důležitá část podprsenky může napáchat nepohodlí. Ne každá podprsenka má totiž dostatečně dlouhá ramínka, ať už vzhledem k velikosti samotné podprsenky nebo vzhledem k velikosti vašich ňader. Ramínka tedy musí být nejen dostatečně dlouhá tak, aby se nezařezávala do ramen, ale zároveň i vhodně široká. Pokud jsou vaše ňadra menší velikosti, ramínka užší budou dostatečná, pokud jsou však vaše prsa objemnější, rozhodně budete potřebovat ramínka u podprsenky širší. Jen tak zabráníte tomu, aby se vám nepříjemně zařezávala. I umístění ramínek na podprsence musí odpovídat tvaru vašich ramen. Vyzkoušet si podprsenku před její koupí je tak nejlepší krok k úspěchu.
Správný výběr podprsenky rozhodně nepodceňujte. Ne nadarmo lékaři varují, že nevhodně zvolená podprsenka často může za migrény, bolesti šíje i zad.
Na jihozápadě Moravy můžeme najít středně velké okresní město Třebíč, které se pyšní jedním ze dvanácti klenotů zapsaných na světovém seznamu kulturního a přírodního dědictví UNESCO v České republice. Touto památkou je Židovská čtvrť v Třebíči.
Třebíč zajímavá místa, památky v Třebíči
Město má mnoho hodnotných a zajímavých památek, např. na hlavním Karlově náměstí se nachází kostel svatého Martina, na kterém se nachází věžní hodiny s největším ciferníkem ve střední Evropě. Když přejdete řeku Jihlavu z náměstí přes pěší lávku, dostanete se do židovské čtvrti, která je spolu s Bazilikou sv. Prokopa a židovským hřbitovem od roku 2013 zapsaná na světovém seznamu kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Krátce z historie židovské čtvrti
První Židé sem přišli již na počátku 13. století a začali osidlovat levý břeh řeky Jihlavy. Židovská čtvrtˇ se postupně víc a víc rozrůstala, avšak její obyvatelé museli žít přísně odděleni od svých křesťanských sousedů. Židovská čtvrť byla nezávislou komunitou se svojí nemocnicí, školou, radnicí, chudobincem, rabinátem a dvěma synagogami. Kolem poloviny 19. století byla Židům dána stejná práva jako ostatnímu obyvatelstvu města a mohli se volně pohybovat na celém jeho území. Během 2. světové války bylo na tři sta místních Židů deportováno do koncentračních táborů, z nichž se vrátilo pouze 10 jedinců.
Osud čtvrti po 2. světové válce
Následně, tím, že čtvrť zůstala téměř vylidněna, začala chátrat, rozhodlo tehdejší vedení (komunistické) vedení města o jejím zbourání a o výstavbě panelových domů na jejím místě. Naštěstí se pro toto rozhodnutí nenašlo dost peněz a k bourání unikátní čtvrti nedošlo. V roce 2003 došlo k zápisu této památky i s Bazilikou sv. Prokopa a židovským hřbitovem do seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Současný stav Židovské čtvrti
Nyní stojí v křivolakých uličkách čtvrti dvě synagogy, židovská radnice, škola, chudobinec, židovské muzeum a celkem sto dvacet tři domů, kde najdete i různé menší kavárny a restaurace. Mezi typické rysy této zástavby patří velmi úzké uličky mezi domy, veřejné pasáže přímo skrz domy, domy s balkóny ale bez zahrádek či dvorků.
Stojí za navštívení
Třebíčská židovská čtvrť je jednou z nejlépe zachovaných židovských osad v Evropě a jedinou židovskou čtvrtí mimo stát Izrael na seznamu památek UNESCO. Čtvrť má jedinečnou a uhrančivou atmosféru a láká turisty z celého světa. Pokud chcete objevit toto unikátní místo a strávit několik dní v příjemném a klidném městě, přijeďte do Třebíče, opravdu to stojí to za to.
Nejlepší čas na dovolenou na Maledivách je od listopadu do dubna. Klima je teplé a tropické, s průměrnými maximy 29 °C až 31 °C po celý rok a průměrnými minimy, která zřídka kdy klesnou pod 24 °C. Od ledna do dubna jsou nejsušší měsíce, s občasným deštěm a nízkou vlhkostí, což činí tuto sezónu sezónou hlavní, a to především v letoviscích a resortech. Teploty jsou na Maledivách stále vysoké od května do prosince, zde je ale déšť už pravděpodobnější a vyskytuje se i riziko bouřek. Nicméně i během tohoto období si skvěle užijete dlouhého slunečného dne.
Dovolená na Maledivách v lednu
Se spoustou slunce a tepla je leden vhodný měsíc na dovolenou na krásných býlích Maledivských plážích. Velikou výhodou je také skvělá viditelnost pro potápění a šnorchlování. Jelikož je leden nejžádanějším obdobím pro exotickou dovolenou doporučuje se rezervovat termín s předstihem.
Dovolená na Maledivách v únoru a březnu
Únor a březen jsou suché měsíce s vysokými teplotami, nízkou vlhkostí a skvělou viditelností pro potápění i šnorchlování. Stejně tak jako leden jsou tyto dva měsíce nejoblíbenější dobou pro dovolenou na Maledivách, a proto byste si měli svůj termín zarezervovat s velkým časovým předstihem.
Dovolená na Maledivách v dubnu
Dalším dobrým měsícem na cestování, se spoustou slunečního svitu a dobrou viditelností vody, je duben. Existuje zde však mírně zvýšené riziko deště, zejména ke konci měsíce.
Dovolená na Maledivách od května do září
Tyto měsíce jsou stále teplé s dlouhými obdobími slunečního svitu, déšť je zde pravděpodobnější a existuje i riziko bouřek. Kromě toho je v tomto období velice zvýšená přítomnost planktonu, to znamená, že viditelnost potápění je mírně snížena. Výše uvedené důvody hrají svou roli v cenách za hotely a resorty. Nejoblíbenějším měsícem z tohoto období je srpen.
Při návštěvě Malediv v těchto měsících se můžete účastnit různých akcí a oslav, jako je Den nezávislosti, který se slaví 26. července. Slaví se každý rok, a to stylově! Konají se různé slavnosti, včetně průvodů a představení.
Dovolená na Maledivách od října do listopadu
Stejně jako v předchozích měsících jsou i v tomto období poměrně vysoké teploty a dlouhá doba slunečního svitu vyváženy zvýšenou pravděpodobností deště a bouří. Říjen a listopad jsou skvělým časem na pozorování žraloků velrybích a mant obrovských, které se živí planktonem. V tomto ročním období existuje spousta skvělých cenových nabídek, které můžete využít.
Dovolená na Maledivách v prosinci
Prosinec je teplý měsíc s dlouhými hodinami slunečního svitu, ale i zde je zvýšená pravděpodobnost deště a bouří. Hotely obvykle udržují skvělé nabídky až těsně před vánočním vrcholem, takže pokud chcete tento ráj prozkoumat v zimě za dobrou cenu, zvolte proto začátek měsíce.
Příběh arcibiskupských vinných sklepů se začal psát již v roce 1110. Dokládá to listina o koupi trhové obce Kroměříž. Ta přešla do vlastnictví biskupa Jana II., který ji odkoupil od moravského markraběte Oty olomouckého.
Olomoucký biskup Bruna ze Schauenburku (1241 – 1281) povýšil Kroměříž na město a na jeho obranu dal zbudovat raně gotický hrad. V roce 1266 došlo k vybudování prvních vinných sklepů v podzemí tehdejšího hradu.
K jejich rozšíření došlo za vlády krále Karla IV. Jeho přičiněním získaly sklepy v roce 1345 právo vyrábět mešní víno, které produkují dodnes. Gotický hrad byl v průběhu staletí přestavěný na barokní zámek. Návštěvníci zámku i arcibiskupských sklepů si mohou prohlédnout nejstarší části dochovaného zdiva z původního gotického hradu.
Zámecké mešní víno
Zámecké sklepy si celoročně udržují stálou teplotu kolem 11 °C a tím vytvářejí ideální podmínky pro skladování a zrání kvalitního vína. Vyhlášené mešní víno je vyráběné přírodní cestou z kvalitní produkce vinice v Hluku a na Velehradě. Zraje v historických dřevěných velkoobjemových sudech. Věděli jste, že bílá mešní vína zrají 10 měsíců? Červená vína jsou ponechána pro zrání více než dva roky.
Zvídaví návštěvníci se mohou objednat na prohlídku sklepů v doprovodu zkušeného průvodce, který je provede tajemným podzemím zámku a seznámí se zajímavou historií jeho výroby i skladování. Prohlídka trvá asi 30 minut a je možné ji spojit s degustací nebo si zakoupit láhev vína v nedaleké stylové vinotéce. Další pobočku pro nákup mešního vína najdete v Olomouci, nedaleko kostela svatého Mořice.
Arcibiskupský zámek
Nádherný zámek, který si oblíbili také filmaři (v jeho prostorách se natáčely filmy Amadeus, Marie Terezie), byl v roce 1998 zapsán na seznam kulturního dědictví UNESCO. Do povědomí veřejnosti se zapsal především historickým zasedáním říšského sněmu v letech 1848 – 1849. Zámek si v současné době prochází rekonstrukcí, a proto je zámecká expozice ochuzena o prohlídku velkolepé zámecké obrazárny a také zámecké kavárny a vinárny.
Návštěvníci mají v současné době možnost si vybrat z těchto prohlídkových okruhů:
Reprezentační sály a Zámecká věž – okruh, který vám umožní nahlédnout do života olomouckých biskupů a arcibiskupů. Jeho součástí je Carský pokoj a Sněmovní sál. Součástí okruhu je také výstup na věž, který ukáže město Kroměříž z ptačí perspektivy.
Reprezentační sály, Zámecká věž, Sala terrena, aktuální expozice – tento okruh vás klasicky provede reprezentačními sály zámku, jeho dominantou je stará knihovna s 90 tisíci svazky knih, jejíž interiéry zdobí bohatě zdobené skříně dochované z období baroka. Salla terrena vás uchvátí sochami faunů a nádhernou štukovanou výzdobou. Součástí okruhu je rovněž výstup do 84 metrů vysoké věže.
Reprezentační sály – okruh, který vám umožní nahlédnout do Loveckého i Trůnního sálu, soukromého letního bytu arcibiskupa. Těšit se můžete také na Sněmovní sál, Růžový a Carský pokoj.
Podzámecká zahrada
Podzámecká zahrada je nerozlučnou součástí zámku již od roku 1509. V současné době představuje příjemný a stylově udržovaný krajinářský park se vzácnými dřevinami, vodní plochou i expozicí se živými zvířaty.
Návštěvníci se mohou těšit na půvabné místo k aktivnímu odpočinku obohacené o romantické stavby (Čínský pavilon, Obelisk, Pompejská kolonáda, Colloredova kolonáda) i zbytky původního opevnění se sochami. Od roku 1998 je zapsaná na seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO.
Biskupská mincovna
Pokud se od zámku vydáte směrem k Mlýnské bráně a následně do ulice Na Sladovnách, najdete další zajímavé historické objekty. Nejzajímavější z nich je biskupská mincovna, která společně s vinnými sklepy, pivovarem a mlýnem, tvořila hospodářské zázemí zámku.
Původní mincovna byla postavená biskupem Františkem z Dietrichsteinu a od roku 1614 sloužila svému účelu – ražbě mincí. V roce 1665 byla na popud biskupa Karla II. z Liechtensteina nahrazena novou. Nová mincovna nesla na svém vstupu rodový znak významného rodu Liechtensteinů a již v roce 1666 se v jejích prostorách začaly razit první mince.
O dva roky později objekt mincovny vyhořel a následně byl obnoven. Dalším mezníkem byl rok 1669, kdy se v mincovně začaly razit první zlaté mince. Následovaly mince portrétní, odpustkové a příležitostné. V dílně biskupské mincovny se postupem let vystřídali mistři svého oboru, což vedlo k vysoké grafické a řemeslné úrovni ražených mincí.
V září roku 1759 byla mincovna na příkaz císařovny Marie Terezie zrušena a její zařízení bylo přemístěno do Vídně. Návštěvníci, kteří se vypraví na výlet do Kroměříže, si mohou prohlédnout většinu exponátů z historických ražeb v zámecké expozici. Budova mincovny si v roce 1998 prošla náročnou rekonstrukcí. Dnes nabízí expozicí mincovnictví i příležitostné tematické výstavy.
Přemýšlíte, kam se vydat s rodinou na příjemný výlet? Tady je jeden dobrý tip a tím je mikroregion Buchlov. Nachází se v regionu Slovácko na jižní Moravě a nabízí obrovské množství kulturních a sportovních zážitků, je také vyhlášený výrobou kvalitních moravských vín. Zde je výčet nejatraktivnějších míst:
ZÁMEK BUCHLOVICE
Nachází se v městečku Buchlovice a je naprosto unikátní architektonickou perlou, při jehož stavbě se vycházelo jednak ze stylu italských venkovských vil, ale inspirací byla i tehdejší francouzská architektura. V Evropě je považován za naprosto ojedinělou stavbu ve stylu vrcholného baroka. Byl vystavěn v 17. století Janem Dětřichem z Petřvaldu, který ho budoval pro svou manželku italského původu, které nehostinné chladné prostředí na hradě Buchlov, kde pobývali, nevyhovovalo. Zámek má pohnutou historii, italská šlechtična zemřela předčasně a dostavby se již nedočkala. V 18. století přešel do vlastnictví rodu Berchtoldů, kteří jej postupně přestavěli a zvelebili do dnešní konečné podoby. Tento zámek nabízí v interiérech velké množství unikátních skvostů, rod Berchtoldů byl velmi osvícený a shromažďoval z různých končin světa sběratelské předměty – obrazy, šperky, nábytek, knihy. Velmi významná je i grafická sbírka, kde jsou například perokresby takových mistrů jako byl Rembrandt, není ale veřejně přístupná. Zámek Buchlovice je tak ojedinělý a atraktivní, že stojí po dlouhá léta v popředí zájmu českých i zahraničních filmařů. Jeho nedílnou součástí je přilehlý zámecký park se zahradou. V současné době představují jedny z nejvýznamnějších českých památek tzv. historické zeleně, kde máme možnost vidět velmi vzácné listnaté i jehličnaté stromy, jejichž semena byla dovezena rodem Berchtoldů z různých končin světa. Mezi naprosté rarity patří například liliovník tulipánokvětý, jedlovec kanadský, jasan pensylvánský, pavlownie plstnatá, jerlín japonský a pterokatyrie jasanolistá. Zámecká zahrada se může také pochlubit naprosto ojedinělou sbírkou fuchsií, která čítá více než 1 500 různých odrůd. Můžeme zde ale také najít velký výběr ibišků, denivek i různých exotických rostlin.
HRAD BUCHLOV
K městečku Buchlovice neodmyslitelně patří hrad Buchlov. který se tyčí jako výrazná dominanta na nedalekém kopci nad městem. Jeho historie sahá až k roku 1300, prošel mnohými architektonickými úpravami, dnešní podobu mu vtiskl od roku 1 800 rod Berchtoldů, kteří rozšířili jeho původní obranné poslání o nové funkce, vyplývající z výjimečných vědeckých, sběratelských a muzejních zájmů představitelů tohoto rodu. Největší unikáty byly shromážděny za života Leopolda a Bedřicha Berchtoldových a hrad Buchlov nabízí mimořádnou příležitost k jejich prohlídce. Z blízkého okolí hradu Buchlov určitě stojí za zmínku Kaple Svaté Barbory vystavěná na vedlejším kopci jako hrobka rodu Zikmundů z Petřvaldu a Berchtoldů, jejichž náhrobky představují ten nejcennější mobiliář.
LÁZNĚ SMRAĎAVKA
Několik kilometrů od městečka Buchlovice se nachází turisticky atraktivní areál lázní Smraďavka vyhlášený odedávna svými léčivými sirnatými prameny. K areálu patří Lovecký zámeček nabízející příjemné ubytování a restaurace, venkovní chatky nabízející možnost ubytování, welnes služby v místních lázních, jezírka s velkým množstvím vodního ptactva, dokonce zde najdeme i vodní želvy.
Buchlovice a jejich okolí nabízí díky malebnému prostředí Chřibů širokou škálu nejrůznějších aktivit, velké množství folklorních akcí, návštěvy historických památek, ke kterým patří i blízké oblíbené poutní místo Velehrad s nádhernou bazilikou a klášterem, archeoskanzen v nedaleké Modré nebo skanzen v Tupesích. Pro sportovní využití je vybudováno 250 km kvalitních cyklostezek i běžecké trasy, jsou zde také možnosti horolezectví, jízdy na koních nebo koupání, zkrátka je tento region velmi atraktivním turistickým cílem.
Urban exploration, nebo krátce urbex, je činnost, které propadá v posledních letech čím dál více lidí. Jedná se o prozkoumávání opuštěných a často i špatně přístupných míst. Většinou se jedná o nelegální vstup na cizí pozemek a infiltrátorství bývá také nebezpečné a náročné.
Motivací může být více. Někteří lidé se urbexu věnují, protože je zajímá historie těchto míst. Někteří se naopak zajímají o danou architekturu. No a někdo může vidět v opuštěných továrnách, školách, domech, či mostech a tunelech zvláštní kouzlo. Není se čemu divit. Atmosféra takových lokalit bývá mnohdy tajemná a krásná.
Urbex není vandalství
Mnoho lidí má tendenci házet urbexery do jednoho pytle se sprejery, vandaly nebo squatery. To je ale chyba. Exploring má hned několik přísných pravidel a skuteční členi této komunity je pečlivě dodržují. Je zakázáno odnášet si z míst fyzické předměty a nebo je ničit. Stejně tak je zakázáno veřejně šířit umístění lokalit. Když dojde ke zveřejnění míst, často dochází i k rychlejší destrukci. Někdy to má za příčinu i vzbuzení zájmu majitele, který pak může místo lépe zabezpečit a znemožnit tak jeho další návštěvu.
Jak už bylo řečeno, urbex bývá v hodně případech nelegální. Většina opuštěných lokalit se nachází na soukromých pozemcích. Někdy bývá místo oplocené, jsou zde kamery nebo hlídací psi. Adrenalin v pronikání do těchto míst je také jednou z mnoha motivací. Zde ale platí další nepsané pravidlo – pokud není budova volně přístupná (otevřené dveře, díra ve zdi, otevřené okno) a je potřeba se do ní vloupat, ruce od ní pryč.
Nebezpečí urbexu
Urbexeři myslí ale také na bezpečí, a proto se většina z nich řídí tím, že chodí prozkoumávat tyto lokality alespoň s jedním dalším člověkem. Nebezpečí může být hned několik. Jelikož se jedná o stará místa, která nikdo neopečovává, hrozí nebezpečí úrazu. Vždy je potřeba myslet na to, že může být nestabilní stěna, ztrouchnivělá podlaha nebo nebezpečná plíseň. Ideální je sebou mít nabitý mobil, menší lékárničku, respirátor a hlavně zdravý rozum.
Dalším nebezpečím mohou být nezvaní obyvatelé takových míst. Když se do lokality dostanete vy, dostane se tam nejspíš i někdo další. Mnoho bezdomovců si taková místa vybírá a ne všichni jsou nadšení z toho, že jim narušujete jejich prostor. Proto je potřeba být opatrný a všímat si stop po jiných lidech.
V neposlední řadě je zde pak možnost, že vás chytí policie. Je lepší na takových místech nedělat hluk, moc se neukazovat a dávat si pozor na zvědavé sousedy. Když už se tak stane, buďte zdvořilí a policistům v klidu vysvětlete, co na takovém místě děláte. Mnohdy odejdete s pouhým napomenutím.
Kde získat lokality?
Získání lokalit může být pro některé nováčky v oboru nelehkou záležitostí. Jak už bylo řečeno výše, lokality se prostě a jednoduše neprozrazují. A už vůbec ne někomu cizímu. Jednou možností je tak buďto získat si důvěru zkušenějšího urbexera nebo vytrvat a místa si hledat sám.
Můžete se vydat na průzkum vašeho města a okolí a porozhlížet se. Stejně tak můžete hledat na internetu. Existují stránky, kde jsou zapsány různé opuštěné budovy a pozemky. Stačí se ponořit trochu hlouběji a pátrat.
Kouzlo urbexu
Jakmile jednou urbex zkusíte, je velmi těžké v něm přestat. Místa mají své nezaměnitelné kouzlo a zaryjí se vám pod kůži. Z některých lokalit přímo číší historie a minulost a na některých zase můžete sledovat, jak si příroda bere zpět to, co jí patří. Je ale potřeba rozvaha a trpělivost. Dostat se do komunity urbexerů je trať na dlouhý běh. Jakmile ale prokážete, že si míst vážíte a že máte čisté úmysly, vřele vás přijme a můžete vesele objevovat.
Urbex vás dokáže vrátit zpět do dětství, kdy bylo vše nové a neobjevené. Vzrušení z dobrodružství a krása míst ve vás zanechají stopu. Hlavně nezapomeňte – „neodnášej si nic než fotky, nenechávej nic než stopy“.
Ve chvíli těžké krize se objevilo světélko na konci tunelu, naděje pro nemocné a představa normálního života. Tato naděje nese jméno ivermektin.
Co to je?
Počátky výzkumu tohoto léku jsou datovány již do sedmdesátých let minulého století, od let osmdesátých byl hojně využíván jako zvířecí antiparazitikum. Od roku 1987 se začal využívat rovněž k léčbě lidí, neboť prokazatelně pomáhá s likvidací roztočů, hmyzu nebo hlístic způsobujících závažná onemocnění převážně v zemích třetího světa. Pro svou širokou škálu využití je jedním z nejhojněji užívaných antiparazitik, je distribuován jak ve formě tablet, tak injekčních roztoků. Jeho objevitelům, irskému a japonskému vědci Williamu Cecilu Campbellovi a Satošimu Ómurovi, byla v roce 2015 udělena Nobelova cena.
Od škrkavek ke CoVidu
Přípravek byl v průběhu času opakovaně testován, čímž docházelo k postupnému získávání nových informací ohledně jeho účinnosti. Donedávna byl považován za účinný převážně v případě likvidace zmiňovaného hmyzu a hlístic. Významný obrat nastal ve chvíli, kdy bylo zjištěno, že velmi účinně působí také proti RNA-virům, virům chřipky a dalším. Na jaře minulého roku došlo k dalšímu významnému obratu. Australští vědci zveřejnili nová zjištění ohledně účinku ivermektinu na vývoj SARS-CoV-2. Při pokusech in vitro, tedy výzkumech vycházejících z aplikace přípravku na buněčné kultury v laboratorním prostředí, byl zjištěn důležitý fakt: při podání přípravku je vir u infikovaných buněk oslaben s prakticky 100% úspěšností. Od této chvíle probíhají nejrůznější studie a testy, které však doposud nedospěly k jasnému závěru.
Rizika i výhody
Jak vidno, ivermektin byl už dříve využíván jako lék nejen pro zvířata, ale taktéž pro lidi. Jeho aplikace na nový virus vyžaduje tím větší opatrnost, čím méně zkušeností v této věci existuje. Lék sám o sobě nebyl dosud doporučován těhotným a kojícím ženám, osobám trpícím onemocněním jater, ledvin nebo jinak oslabeným osobám. Skeptici doposud brojí proti efektivitě léčby tímto přípravek. Optimisté zase považují lék za definitivní východisko ze současné situace a záchranu. Bylo by proto velmi nesprávné v této chvíli učinit jasný závěr založený pouze na dohadech. Faktem je, že v současné chvíli převažují pozitivní výsledky. Na základě zkušeností brněnských lékařů by mohl lék po aplikaci u pacienta zabránit rozvinutí nemoci a závažnějšího stavu. Další účinky budou, jak lze doufat, díky výzkumům brzy doplněny.
Nebezpečí existuje vždycky, krize je právě teď
Státní ústav pro kontrolu léčiv podal 4. března poprvé prohlášení, ve kterém poukazuje na relativní bezpečnost léku. I následující zprávy toto potvrzují. Jako u každého jiného léku, i zde však musí být pečlivě uvážena rizika a podniknuty všechny nezbytné klinické studie. V této chvíli jich většina stále probíhá a lék není dosud oficiálně uznán coby účinný a bezrizikový. Vzhledem k probíhající krizi by mohlo dojít ze strany jednotlivců k neuváženému užívání, které může zdravotní stav naopak vážně ohrozit. Dosavadní praktické výsledky nicméně napovídají, že by lék skutečně mohl epidemiologickou situaci ulehčit, a rozhoduje se proto o jeho distribuci mezi praktické lékaře. Držme palce.
Home-office je poslední rok velmi skloňovaným pojmem. Existuje sto návodů na to, jak být produktivnější, efektivnější, jak si dělit práci a jak důležité je být v komunikaci s kolegy. Stejně tak jsou ale klíčové i optimální podmínky a prostředí. Třeba kvalitní koutek na práci. Práce z gauče vám může přece jen pěkně zavařit. Především záda.
Poslední rok nás vlivem okolností donutil uzavírat se do svých domovů mezi čtyři stěny, ve kterých se snažíme relaxovat, vzdělávat se i pracovat. Ne vždy je to snadné, co ale můžeme dělat, je hledat způsoby, jak si situaci ulehčit a přizpůsobit k obrazu svému. Pracovní koutek je věcí, kterou ne každý z nás doma míval. Situace se změnila a už dávno nestačí vyřídit pár e-mailů z křesla nebo gauče. Minimálně vaše záda vám zrovna nepoděkují. Jak si doma vytvořit kvalitní podmínky pro práci?
Když už váš práce z domova začne štvát
Práce z domova není pro každého, ale každý si k ní může najít cestu. A pokud na vás občas padne splín…
vzpomeňte si, že vám v práci někdo neustále krade krabičky na obědy
že se neustále hádáte s kolegami o to, na kolik stupňů nastavit topení
že musíte vstávat dřív a odcházet později
že byste jen těžko mohli dojít v teplákách
A pokud vám ani tohle k lepší náladě nepomůže, nastal čas na obměnu pracovního koutku!
Základní pravidla
Doma byste měli pracovat stejně produktivně, jako v práci. To, že ráno vstanete a nemusíte nikam daleko, může být ale stejně tak výhodou jako nevýhodou. Jako první je třeba nastavit si režim. Podobný, jaký máte, když normálně vstanete a odcestujete do práce. Za další je třeba oddělit prostor pro práci a pro zábavu. Proto je pracovní koutek nezbytný, minimálně co se kancelářské židle a stolu týče.
Kvalitní židle
Běžný pracovní den si žádá v průměru 8 hodin v práci. Proto byste měli sedět celou tu dobu na kvalitní a nejlépe ergonomické kancelářské židli. To znamená, že se nám přizpůsobí a pomůže nám při sezení posilovat zádové svaly. Zároveň jí můžeme nastavit výšku sedáku, opěrek i hlavy tak, aby nám maximálně vyhovovala. Některé druhy židlí nabízí také houpací mechanismus, který je vhodný právě pro posílení beder a páteře. Dnes najdete na trhu nespočet židlí, které budou jak funkční, tak estetické a věříme, že si v interiéru vyberete tu, která vám bude vyhovovat po všech stránkách.
Jóga mezi e-maily
Nezapomeňte, že ani sebelepší kancelářská židle vám nevykompenzuje pohyb a protažení. Je třeba si mezi jednotlivými úkoly dělat přestávky, jít se projít. Během kratších úseků se můžete protáhnout i u obrazovky. Kroužit ramenama, hlavou, protáhnout si zápěstí, záda, uvolnit se a zhluboka dýchat do břicha. Osvojte si zvyk správného sezení a uvidíte, že i vaše produktivita se zlepší. Pomoci vám může ergonomická myš nebo klávesnice, podložky pod zápěstí i bederní opěrky nebo míček.
Osvětlení
Denní světlo je důležité, proto dbejte na to, aby váš pracovní kout měl dostatek denního světla. Pokud tu možnost nemáte, nedá se nic dělat. Kompenzovat byste ji ale měli alespoň vhodným umělým osvětlením, abyste si nekazily oči a na svou pracovní plochu a monitor dobře viděli.
Čerstvý vzduch a vůně kávy
Další tip jak si zpříjemnit home office je přísun čerstvého vzduchu a energie. Tu můžete získat buď klasickou kofeinovou cestou, nebo si ji dopřát vhodnou stravou, pohybem a dostatkem spánku. Produktivní pracovní den souvisí s mnoha faktory a psychická pohoda je jedním z těch největších. Podmínky pro práci, které vám nejvíce vyhovují, si doma můžete nastavit přesně podle sebe. Tak pojďte do toho. Určitě je vždycky co zlepšovat.
Před samým začátkem přestavby kuchyně je důležité si vše dobře promyslet. Ušetří vám to čas i peníze. Měli byste si tedy v první řadě rozmyslet celkový výsledný vzhled nové kuchyně. Z toho pak budete vycházet při výběru materiálů. Je dobré si také potřebný materiál buďto nakoupit dopředu, nebo si alespoň ověřit jeho dostupnost. Nedostupný materiál může rekonstrukci prodloužit i o několik týdnů, případně budete muset dělat kompromisy a vybírat za pochodu třeba jiný obklad.
Pokud bydlíte v bytovém domě, měli byste o rekonstrukci informovat dopředu vaše sousedy nebo správce domu. V případě družstevního bytu je nutné před zahájením přestavby vyřídit souhlas družstva.
Důležité je si rekonstrukci dobře načasovat. Nejlepší doba je ta, kdy nebudete doma, ale třeba na dovolené.
Promyslete rozpočet
Je velice časté, že lidé podcení konečnou výšku nákladů. Propočítejte si proto ceny materiálů, náklady na práci firmy a nechte si nějakou částku jako rezervu pro případné výdaje navíc. Zvláště pokud budete přestavovat dispozice a bourat, je nutné počítat s výdaji navíc.
Budete-li rekonstrukci financovat prostřednictvím úvěru, vyřiďte si ho s dostatečným předstihem.
Spolehněte se raději na firmu
Mnoho lidí se pustí do rekonstrukce svépomocí. V průběhu práce však zjistí, že ne všechno zvládnou sami. I pokud jste sebelepší domácí kutil, oslovte raději specializovanou firmu. Kvalitní řemeslníci již znají všechna úskalí a možné zádrhely při rekonstrukcích, a tak je nic nezaskočí. Navíc práci dělají denně, a tak bude provedení stoprocentní. Poradí vám také při nákupu materiálů a samotné kuchyně. Z počátku se toto řešení může jevit jako dražší, věřte ale že nakonec vám ještě finance ušetří.
Kvalitní kuchyně je základ
Kromě kvalitních a spolehlivých řemeslníků se zaměřte také na výrobce kuchyně. Ověřte si dostupné recenze a zeptejte se ve vašem okolí, jestli již někdo nemá zkušenosti s dobrým výrobcem. Touto cestou se k vám také dostane případné varování před některými firmami. Někteří výrobci mají v ceně kuchyně také kompletní montáž, což vám nakonec usnadní hledání řemeslníků.
Nezapomeňte na smlouvu
Pokud už budete stavební firmu hledat, nenajímejte si ty, kteří s vámi nejsou ochotni sepsat smlouvu. Jistě to bude finančně zajímavější, může se však stát, že práci nedokončí včas nebo vůbec. S tím se pojí také práce dopředu. Pokud máte vlastní materiál, neplaťte nic dopředu ani v případě, že jste smlouvu s firmou podepsali. Můžete mít smůlu a nebudete první ani poslední, kteří přišli o peníze a zůstane vám pouze nedokončená práce. Platba po provedení práce vám také zaručí, že firma po dokončení a vaší kontrole opraví všechny nedostatky.
Nejnovější trendy a výběr doplňků
Nejnovějším trendem v kuchyních jsou jednoduché minimalistické linie se skrytými úchyty a neutrální barvy. Takovou kuchyň pak můžete oživit barevnými doplňky a otevřenými policemi, na kterých se bude vyjímat designové nádobí. V módě jsou také kuchyňské ostrůvky, ty jsou však náročné na prostor, proto se do většiny kuchyní nehodí.
Důležité je i kvalitní osvětlení. K pracovní desce zvolte tenký LED pásek, který se připevňuje zespodu vrchních skříněk. Je nenápadný a poskytne dostatek světla při vaření. Skvělou věcí je také zabudované světlo v digestoři. Trendem je výrazné závěsné světlo nad jídelním stolem.
S dlouhotrvajícím trendem na snižování energetické náročnosti budov se stává tepelná obálka budovy čím dál důležitějším faktorem při navrhování staveb. Vhodně provedená obvodová konstrukce napomáhá kvalitě vnitřního prostředí a zlepšuje energetickou bilanci. Obálku budovy tvoří všechny konstrukce oddělující vnitřní prostor od vnějšího (vnějším prostředím rozumíme i zeminu).
Pro definování kvality tepelně-technických vlastností obvodových konstrukcí nám slouží součinitel prostupu tepla. Je potřeba pro výpočet tepelných ztrát konstrukcí a tím pro výpočet energetické náročnosti budov. Tyto hodnoty jsou důležité pro návrh topné soustavy a lze díky nim vyčíslit předpokládané náklady na vytápění, které tvoří nemalou část výdajů na provoz budov.
Součinitel prostupu tepla značíme velkým „U“. Jeho hodnota se udává ve W/m2K (watt na metr čtvereční kelvin). Zjednodušeně nám součinitel říká, kolik tepla ztratíme na metru čtverečním konstrukce při rozdílu teplot 1 kelvin. Výsledný součinitel prostupu tepla je součtem vypočtené hodnoty pro danou konstrukci s přičtením hodnoty zohledňující tepelné mosty.
Tepelné mosty jsou podstatnou součástí celé rovnice. Současné zateplovací systémy jsou na velmi vysoké úrovni a tepelné ztráty typickým průřezem konstrukce jsou minimální. K největším ztrátám dochází v místech okenních otvorů a jejich výplně, návaznosti střech na obvodovou stěnu či kotvení dodatečných konstrukcí.
Požadované hodnoty na dílčí konstrukce jsou stanoveny tabulkou č. 3 normy ČSN 73 0540-2. Jako příklad uveďme některé z hodnot:
– vnější stěna těžká
Un = 0,30 W/ m2K
– střecha se sklonem nad 45°
Un = 0,30 W/ m2K
– výplň okenního otvoru
Un = 1,50 W/ m2K
Z hodnot je patrné, že k největším ztrátám dochází právě například v místech okenních otvorů. Uvedené hodnoty jsou požadované, norma uvádí i hodnoty doporučené, které jsou ještě přísnější. Pro potřeby zmíněné normy je třeba dále rozlišovat prostory vytápěné a temperované. Temperovaný prostor je součástí obálky budovy, ale není přímo vytápěn (např. společné domovní chodby bytových domů apod.).
Při volbě stavebních materiálů pro zateplení budovy je třeba řídit se hodnotou součinitele tepelné vodivosti ʎ, který je udáván výrobcem. Z něho se provádí výpočet výsledné hodnoty součinitele prostupu tepla. U obou hodnot platí jednoduché pravidlo: Čím nižší, tím lepší.
Když se řekne Holandsko, každý si vybaví Amsterdam, hlavní město Holandska a asi nejvíce navštěvované město turisty.
Město Amsterdam má také své kouzlo, ale pokud plánujete výlet či dovolenou do Holandska, rozhodně byste měli navštívit i jiná místa, která mají také, co nabídnout. V tomto článku najdete tři místa včetně Amsterdamu, kam si naplánovat cestu.
Amsterdam
Amsterdam Vás uchvátí svými uličkami, kanály připomínající Benátky. Nadchne Vás také svou atmosférou, všude, kam se podíváte, uvidíte převážně cyklisty s úsměvy na tváři, nikdo nesoudí nikoho, téměř každý je pozitivní a díky tomu se i Vy budete mít skvělou náladu.
Do Amsterdamu na kole
Pokud máte ubytování mimo Amsterdam, ale nejste tolik vzdálení, doporučuji si zapůjčit kolo a zajet si do Amsterdamu na kole. Celé Holandsko je provázané cyklotrasami, téměř každá hlavní silnice má speciální pruh a semafory pro cyklisty, takže cesta je bezpečná. Navíc Holandsko, jinak nazývané Nizozemí, má tento název oprávněně, takže nenarazíte na žádný kopec, který by Vás zbrzdil a znepříjemnil tak Váš výlet. Pronájem kol není nákladné, a ještě se můžete kochat krásnou přírodou nebo malebnými uličkami.
V Amsterdamu můžete snadno uvázat kolo a projít si celé město pěšky. Je to jednodušší způsob, protože v Amsterdamu je cyklistický provoz opravdu hektický a velký, takže spíše stojíte v koloně než jedete.
Památky
Jednou z památek je dům Anny Frankové, kde si ale musíte vystát frontu, abyste se vůbec dostali k prodeji vstupenek. Proto doporučuji si udělat více času.
Dalšími památkami, které stojí za to navštívit, jsou Van Goghovo muzeum, Rijksmuseum, Dam square nebo Vondelpark.
Haarlem
Pokud chcete cítit pravou atmosféru Holandska, rozhodně jeďte navštívit toto menší městečko, které si zamilujete.
Město je vzdálené okolo 20 km od Amsterdamu, je menší, ale návštěvy litovat nebudete. Pyšní se krásným náměstím, kde je znatelně větší klid oproti hlavnímu městu, uličky jsou upravené plné obchůdků, řeku lemuje výhled na restaurace u vody a v pozadí můžete vidět krásný mlýn.
Ulice v obytných zónách jsou čisté, uklizené a celé městečko působí jako z nějaké hry, kde je vše perfektní a předem nastavené. Cenově je v Haarlemu vše podstatně levnější, a hlavně také klidnější.
Zaanse Schans
Zaanse Schans je skanzen větrných mlýnů a dřevěných chaloupek, kde se budete cítit jako v jiném století.
Zdejší mlýny jsou posbírané z celého Nizozemí a některé jsou i přístupné pro veřejnost. Podívat se tu můžete na poslední mlýn vyrábějící papír. Další mlýny řežou dřevo nebo vyrábí barvu.
Naleznete zde také obchody s kvalitní čokoládou nebo domácími sýry. Můžete se podívat i na samotnou výrobu sýrů a čokolády. Koupit si zde můžete také pravé dřeváky, kdy také můžete být u výroby a nebo se můžete vyfotit uvnitř velkého dřeváku a udělat si tak památku na toto krásné místo.
Do skanzenu se platí vstupné v hlavní otevírací době, není ale nijak drahé, proto stojí za to přijet a přenést se do 17. – 18. století a okusit Nizozemí v této době.
Závěrem
Tyto tři místa rozhodně nejsou vše, co Vám může Holandsko nabídnout. Jejich návštěvu byste ale rozhodně měli zařadit do svého plánu. Holandsko si zamilujete, tak šťastnou cestu!
Už se těšíte, že vaše mimko bude nosit náušničky, ale nejste si jistí, jaká je vhodná doba na propíchnutí? A nebude to miminko moc bolet? Je lepší propíchnutí oušek nebo nastřelení prvních náušnic? Všechny otázky, které máte na srdci, vám zodpoví náš článek.
Novorozenec neumí bolest dostatečně projevit
Není tomu tolik let, kdy bylo běžné propichovat ouška novorozencům ještě v porodnici. Mnozí se domnívali, že je to ideální čas, protože miminko bolest necítí. Modernější výzkumy však ukázaly, že to není pravda. Čerstvě narozené miminko bolest opravdu vnímá, jen ji neumí projevit dostatečně intenzivně, aby nám to z výrazu jeho tváře bylo na první pohled zřetelné.
Propíchnutí oušek je zastaralá metoda
Možná jste ve věku, kdy vám dětská lékařka píchala uši jehlou, ale to už si pravděpodobně ani nevybavíte. Byl to běžný postup a možná si řeknete, když jsem to přežila já, proč by to nezvládlo moje dítě. Pravdou ale je, že nastřelení prvních náušnic je mnohem bezpečnější. Při vpichu jehlou je potřeba jehlu vytáhnout a poté teprve nasadit náušnice. U nastřelení se nastřelují přímo náušnice, proto zbytečná manipulace odpadá, a tím se i snižuje pravděpodobnost zanesení dírky bakteriemi a následnému hnisání. K tomu však občas může dojít i tak – to má však snadné řešení. Obvykle vám lékaři doporučí hojivou mast, která se miminkům na ouška natírá.
Ideální věk, kdy vzít holčičku (nebo chlapečka) na propíchnutí oušek je okolo třetího měsíce. Má to hned dva důvody. Je to obvykle doba, kdy už má miminko za sebou očkování proti tetanu a zároveň ještě tolik nehýbe ručičkama, takže nehrozí, že by si za náušnice tahalo a tak si akorát prodlužovalo hojení.
S výcvikem svého malého čtyřnohého společníka byste měli začít už od prvního dne, co si jej přivezete domů. Mnoho lidí však neví jak na to a shání si informace přes internet. Zkusila jsem pro ně vybrat jen ty nejdůležitější věci a shrnout je do jednoho článku, abych všem usnadnila hledání. Výcvik je totiž něco, s čím se štěně nenarodí a je proto zcela jen na vás. Dobrý chovatel může štěně socializovat a naučit na základní věci, ale výchovu už nechávají pouze na novém majiteli. Pojďme se tedy společně podívat, jak na ty malé ďáblíky!
Naučte ho své jméno!
Velmi důležitou věcí, kterou musíte bezesporu začít trénovat už od prvního dne, je naučit štěňátko své jméno. Cílem je, aby pochopilo, že když křičíte to jedno určité slovo, tak po něm něco chcete. Stačí mu jej opakovat například při krmení nebo při hraní, kdy ho za každou reakci na něj odměňujete. Pokud za vámi přijde na zvolání jeho jména, tak už máte vyhráno. Je to velmi důležitý krok, který budete potřebovat po celý výcvik, takže ho nejde přeskočit ani nahradit.
Už od prvního dne odměňujte dobré chování
Udělal váš malý pejsek něco správně? Chová se podle vašich představ? Odměňte ho! Můžete si být jistí, že si každou pochvalu pečlivě zapamatuje a v budoucnu se bude snažit o to, dosáhnout jí znovu. Odměňovat můžete slovně, pamlskem či obojím. Důležité je, odměňovat přímo ono dobré chování. Pokud odměníte o pár sekund později, může už být pozdě a štěňátko si to může spojit s něčím jiným. Nebyli byste poté moc nadšeni, kdyby si myslelo, že bylo pochváleno za něco jiného, než jste zamýšleli. Chvalte je i při venčení a trénujte i mimo své bydliště v netradičním prostředí.
První přivolání
Je jasné, že štěně automaticky na povel „ke mně“ nepřijde, když tento povel neumí. Pusťte ho proto na volno někde v bezpečném prostředí, kde ho nebude nic rozptylovat. Malý pejsek se určitě rozběhne směrem od vás. To však není špatně, náhodou, je to to, co chceme. Pokud máte alespoň nějaký vztah, tak se začněte pomalu oddalovat. Štěňátko by se mělo zastavit a začít si uvědomovat, že vás ztrácí. Když se za vámi zpátky rozběhne, začněte okamžitě křičet povel „Ke mně“ či jiný, který si vyberete a následný příchod náležitě odměňte. Párkrát to zopakujte a budete se sami divit, jak bude pejsek reagovat už na samotný povel.
Socializace štěněte
Další opravdu zásadní věcí je socializace. Musíte psa naučit na veškeré dění kolem, a především chování se k ostatním psům i lidem. Je proto velmi vhodné jej brát už jako malé štěně do společnosti, aby si postupně zvykalo. Je třeba ho vystavovat novým věcem a ukázat mu, že to všechno je v pořádku a nejedná se o žádné nebezpečí. Každé setkání s něčím novým musí být v první řadě pro štěně příjemné, to si zapamatujte. Pokud tuto část výchovy podceníte, v dospělosti se bude napravovat opravdu těžce.
Šumava se pyšní celou škálou ledovcových jezer, která se již tradičně řadí mezi vyhledávané turistické cíle. Mezi nejznámější z nich bezpochyby patří Plešné, Prášilské nebo Čertovo jezero. My jsme se však dnes rozhodli pro poněkud méně známého zástupce. Proč? Jedná se totiž o nejmenší a zároveň nejvýše položené jezero české části Šumavy. A právě proto se v našem hledáčku ocitlo jezero Laka.
Odkud a kam?
Je libo pěšky, na kole či snad v zimních měsících na lyžích? Nic z toho nepředstavuje problém! V minulosti bylo jezero Laka po dlouhá léta nepřístupné, dnes však existuje hned několik způsobů, jak a kudy se k němu dostat. Zde je přehled těch nejvyhledávanějších z nich:
Stoupání ze Železné Rudy a naučná stezka
Oblíbeným výchozím bodem je kupříkladu Železná Ruda, město v Plzeňském kraji ležící na česko-německé hranici a zároveň další z řady oblíbených sportovních středisek s přístupem k nespočtu turistických tras. Odtud se nejprve vydáme po zelené turistické značce na Debrník, kterou po čase vyměníme za červenou. Ta poměrně strmě stoupá na Polom, horu tyčící se přibližně 4 kilometry od Železné Rudy. Souběžně s cestou se navíc klikatí naučná Tetřeví stezka zasvěcená ohroženému tetřevu hlušci. O kus dále už pak čeká odbočka k samotnému jezeru.
Celá cesta dlouhá přibližně 9 kilometrů je značená též jako cyklostezka, je tedy poměrně přístupná. Pozor si ovšem dávejte na znatelné převýšení.
Vzhůru k cíli z Prášil!
Druhou možností je vyrazit z Prášil, malé horské obce ležící v okrese Klatovy jihozápadně od Sušice. Jedná se o další význačné centrum zimní i letní turistiky a kromě putování k jezeru Laka nabízí kupříkladu trasy na Poledník nebo k Prášilskému jezeru. My tentokrát budeme následovat červenou turistikou značku, která nás přes horské sedlo Zlatý stoleček po 10 kilometrech dovede až k našemu cíli.
Nejmenší, nejmělčí a nejvýše položené jezero
Jak bylo již řečeno, jezero Laka je vůbec nejmenším ledovcovým jezerem – a to s rozlohou 2,53 ha. Zároveň je ovšem hluboké pouhé necelé 4 metry a leží v nadmořské výšce 1096 metrů. Jako mnoho dalších šumavských jezer má rašelinové dno (na rozdíl od ostatních případů však není zaneseno kalem) a je vyhlášené svými plovoucími ostrůvky, na nichž roste povětšinou rašeliník, borůvčí nebo například suchopýr.
Oáza klidu a pohody
Zurčící voda, ticho a klid. Jezero Laka je dokonalou volbou pro ty, co touží alespoň na chvíli uprchnout před městským ruchem a hledají ždibec samoty – jezero je totiž obklopeno majestátním lesem a návštěvníci tak mají výjimečnou příležitost nerušeně si vychutnat kouzlo nezkrotné šumavské přírody.
Nad obcí Provodov ve Zlínském kraji se na kopci Rýsov ve výšce 475 metrů nad mořem nachází pozůstatky dřevěného hradu a také přírodní zajímavost. Hrad pochází patrně z přelomu 13. a 14. století. Patřil vladykům z Drahan, Pernštejnům, Vojnům z Litavy, Mrakšům z Noskova. Jeho posledním majitelem byl Vilém z Pernštejna. O jeho zkázu se zasloužily česko-uherské války.
Zajímavosti o hradu
Jediným dochovaným pozůstatkem hradu je zbarvený pískovcový skalní útvar dosahující délky 16 metrů a výšky 10,5 metrů. Důkazem toho jsou vytesané otvory čtvercového tvaru, které sloužily k usazení konců trámů, na nichž se tyčila dřevěná rozhledna. Ta měla především strážní účel. Od vrcholu Čertova kamene navazovala východní hradba s palisádou.
Obdobně jako s jinými skalními útvaru v kraji se s Čertovým kamenem pojí pověst o pekelníkovi, který pojídal místním dobytek i drůbež a je původcem mnoha důlků a trhlin na povrchu kamene. Jiný zdroj hovoří o tom, že se v areálu zaniklého hradu pořádaly pobožné obřady s obětními akty. V roce 1991 byl skalní útvar prohlášený za přírodní památku.
Přístup k hradu i skalnímu útvaru
Do obce Provodov se dostanete autem, autobusem či na kole po příjezdové komunikaci od Zlína (přes Kudlov a Březůvky). Projedete kolem farmy s kanadskými borůvkami a asi jeden kilometr za ní odbočíte doprava na vedlejší cestu, která vede k rodinným domům a k louce pod Rýsovem. Nedaleko místního hřbitova je možné zaparkovat a vydat se do kopce (po zelené turistické značce) směrem ke zřícenině.
Zajímavosti v okolí
Po prohlídce Čertova kamene se můžete vydat po NS Pod Starým Světlovem a vychutnat si nádherné výhledy na krajinu z vrcholu ve výšce 542 metrů. Stezka vás dovede k pomníku obětí 2. světové války. V jeho okolí se nachází několik zajímavých skalních útvarů a příznivci geocachingu si mohou užít pátrání po ukryté schránce.
Pečené čaje určitě znáte. Na vánočních trzích je tradičně prodávají farmáři. K dostání jsou i online. Anebo si vyrobte doma vlastní. Je to velmi jednoduché: ovoce upečete v troubě s kořením a s cukrem, uložíte ho do sklenic a je to. V lednici vydrží až dva měsíce. Při servírování můžete čaj podávat i s ovocem, nebo ho nejprve vylouhujte v konvici, a pak přeceďte přes sítko. Pečené čaje si můžete připravovat na stovky způsobů. Takže se vám neomrzí. Tady je 5 osvědčených tipů!
1) Rakytníkový čaj s ananasem
1 kg rakytníku
1 ananas
2 manga
500 g cukru
Rakytník omyjte a vsypte do pekáče. Zasypte ho cukrem. Pak oloupejte ananas a mango. Oboje ovoce nakrájejte na drobné kousky. Přidejte je k rakytníku a dejte péct. Pečte na 200 °C 45 minut. Upečenou směs i se šťávou vložte do sklenic. Zavíčkujte a obraťte dnem vzhůru. Čaj skladujte ideálně v lednici. Z čaje můžete připravit i studenou limonádu.
2) Švestkový čaj s badyánem
1 kg švestek
1 vanilkový lusk
3 hvězdičky badyánu
350 g třtinového cukru
Švestky nejdříve umyjte a vypeckujte. Pak je nakrájejte na malé kousky a vyskládejte je na pekáč. Zasypte je cukrem a přidejte k nim badyán. Z vanilkového lusku vydlabejte semínka a ty také přidejte ke švestkám. Všechno promíchejte a dejte péct na 200 °C na 60 minut. Až bude směs upečená, oddělejte badyán a švestky i se šťávou vložte do sklenic. Zavíčkujte a obraťte dnem vzhůru. Čaj nechte několik dní uležet, pak můžete podávat. Dochuťte citronem.
3) Hruškový čaj s angreštem
1 kg hrušek
500 g angreštu
500 g rybízu
350 g cukru
Hrušky oloupejte, vydlabejte z nich jádřince, omyjte je a nakrájejte na kousíčky. Vsypte je na pekáč. Rybíz a angrešt vytáhněte z mrazáku, nechte ovoce povolit a také je dobře omyjte a odstraňte stopky. Přidejte je k hruškám a zasypte vše cukrem. Čaj pečte na 200 °C asi 45 minut. Upečenou směs i se šťávou vložte do sklenic. Zavíčkujte a obraťte dnem vzhůru. Čaj skladujte na suchém a tmavém místě nebo v lednici. Pokud máte rádi pikantní chuť můžete během přípravy čaje přidat k hruškám špetku chilli.
4) Pomerančový čaj se skořicí
1 kg pomerančů
2 kusy kaki
svítky skořice
250 g cukru
Pomeranče oloupejte, oddělte od sebe jednotlivé měsíčky a nakrájejte je na malé kousky. Z kaki vydlabejte dužinu a spolu s kousky pomerančů je dejte do pekáčku. Ovoce posypte cukrem a přidejte svítky skořice. Dejte do trouby a pečte na 200 °C zhruba 30 minut. Upečenou směs i se šťávou vložte do sklenic, odstraňte z nich skořici a nakonec zavíčkujte. Obraťte dnem vzhůru. Čaj můžete ihned podávat. Není ho už třeba doslazovat, ale pokud máte rádi sladké, přidejte lžičku medu.
5) Jablečný čaj s fíky
1 kg jablek
2 granátová jablka
8 kusů fíků
300 g cukru
Jablka oloupejte a omyjte a nakrájejte na kousky. Granátová jablíčka vydlabejte a jejich zrníčka vložte spolu s jablky do pekáče. Fíky pokrájejte a také je přidejte do směsi. Můžete použít jak čerstvé, tak sušené fíky. Vše zasypte cukrem. Nechte péct na 200 °C zhruba 50 minut. Upečenou směs i se šťávou vložte do sklenic. Zavíčkujte a obraťte dnem vzhůru. Čaj je díky granátovému jablku plný antioxidantů, takže posiluje zdraví a imunitu. Tak na vaše!
Ne, nechci nic zlehčovat, chci porovnat rok 1995 a rok 2020. V čem je to jiné?
Hledal jsem v archivu abych našel nějaké digitalizované periodikum, které v té době vycházelo. Bohužel se mi nepodařilo najít to co jsem chtěl, ale třeba budete mít více štěstí.
V prosinci 1995 už chřipka splňovala charakter epidemie v celostátním měřítku, tedy 3 000 nakažených na 100 tisíc obyvatel. V té době jsme viděli i „uzavírku“ divadel, řada z nich musela kvůli nákaze herců a dalších zaměstnanců rušit představení. Problémy mělo i školství, kvůli chybějícím učitelům. I v roce 1995 se řešila ohleduplnost, roušky se sice nenosily, ale hygienici apelovali na ohleduplnost lidí – pokud se necítí dobře, ať zůstanou doma.
Došlo i k uzavření škol, byly vyhlášeny celostátní chřipkové prázdniny, což u části rodičů vyvolalo vlnu nevole.
I tehdy byly nemocnice přetížené, část pacientů musela spát na lehátkách. Bohužel tato epidemie vyvolávala vážné komplikace nejen u dospělých, ale i u dětí, především záněty plic.
Jaké byly rozdíly? Já nechci toho šmejda z Číny zlehčovat, ani náhodou, ale tehdy se samozřejmě netestovalo, přesný počet obětí není znám, podle statistického modelu však v důsledku epidemie přibylo více než 6 000 úmrtí a celkem tak za zimní sezonu 1995-1996 zemřelo čtyřikrát více lidí než obvykle.
Hlavní rozdíl byl ale ve strachu. Dnes je strach všude, bojíme se osobního kontaktu, bojíme se vycházet, bojíme se kolapsu ekonomiky. V médiích vidíte jen paniku, příklad titulku z jednoho periodika, o mdlém rozumu dotyčného novináře si udělejte úsudek sami. Koronavirus na jihu Moravy: zamořené Brno a okolí, přes noc přibyly 4 nové případy. Celkově už 45 nakažených.
Místo toho, aby nás uklidňovali, čpí na nás odevšad strach a závan apokalypsy. Ale my se potřebujeme hlavně uklidnit. Tohle není válka, je to epidemie a nocebo funguje stejně dobře jako placebo.
Ulice jsou téměř prázdné. Většina lidí se bojí vycházet ven, pokud to není opravdu nutné. Ve městech zavládl strach a nedůvěra. Lidé se v ulicích jeden druhému vyhýbají obloukem. Většina obchodů a firem je zavřených a další se k nim přidávají. Nikdo netuší, co bude dál a lidé se připravují na nejhorší.
Tento obraz není z žádné apokalyptické knihy či filmu. Na jaře, kdy se u nás objevily první případy nákazy virem Covid-19, to bylo skutečností. Během krátké doby se nemoc dostala mezi nejřešenější téma nejen mezi jednotlivými obyvateli, ale ve všech sférách našeho života. Mluvilo se o tom všude, řešilo se to všude. Byli jsme zahlcování přemírou informací, a dokonce jsme je i vyhledávali. Potřebovali jsme vědět vše o situaci, která nám nejen zasahovala do života, ale také která nás ohrožovala. První vlnu jsme přestáli, druhou si právě procházíme. Je ovšem situace a přístup stejný jako předtím? Pojďme si připomenout, jak to vypadalo na začátku a jaké jsou změny.
Jak vypadala první vlna
První vlna nemoci Covid-19 v nás vyvolala respekt. Lidé sledovali statistiky nakažených a děsily je čísla která se pohybovaly převážně v rámci desítek. V některých obchodech se regály vyprazdňoval závratnou rychlostí, jelikož se někteří občané snažili zásobit, a to nejen potravinami, pro případ, že by nastalo se situace vyhrotila stejně, jako například v Itálii. Mnozí dokonce preventivně zůstávali doma v karanténě i přes to, že měli pouze mírně zvýšenou teplotu.
Opatření přišlo rychle
Stát s velkou rychlostí nastavil opatření, která měla zabránit, nebo spíše omezit, šíření nákazy. Mnohé podniky proto byly zavřeny, někteří menší obchodníci či podnikatelé dokonce, díky nulovým obratům, museli zavřít nadobro, a to i přes snahu státu tyto ztráty alespoň částečně vykompenzovat. Nezavíraly se pouze podniky a obchody, ale také školy a veřejná prostranství, jako jsou např. muzea či divadla. Rušily se různé akce, anebo se omezoval počet účastníků. Zřídila se oddělení pro nakažené, centra pro testování či Covid-linka, to vše mělo zamezit přílišnému šíření viru.
Roušky se staly důležitou součástí každodenního života. Nevycházeli jsme bez nich z domu, ze začátku se dokonce stávalo, že jsme se pro ně domů museli vracet, a to jen díky nezvyku. Nosily se poctivě. Na toho, kdo ji ve frekventovanějších místech neměl, se dívalo skrze prsty, podezíravě, či dokonce s opovržením, ale také strachem, jako by dotyčný držel nabitou a odjištěnou zbraň.
I přes to se mezi občany začala šířit panika, dokonce ještě dřív, než Covid-19 byl i naším problémem. Některé produkty se na nějakou dobu staly nedostatkovým zbožím, především z řad trvanlivých potravin. Obchodníci ovšem zvládli velice rychle zareagovat, a tak prázdné regály byly k vidění jen po velice krátkou dobu. Mnohé produkty se ovšem staly dlouhodobě nedostupné.
Mnozí se snažili přežít, jiní jen využili situace
Mezi trvale nedostupné zboží se dostaly především čistící prostředky s vysokým dezinfekčním účinkem, samotné dezinfekce a roušky. I před nepřerušenou dodávku se tyto věci do obchodů nedostaly. Byly posílány do nemocnic a testovacích center, kde byly nejvíc potřeba.
Většina populace se k této situaci postavila velice zodpovědně a roušky si sami ušili. Mnozí se dokonce rozhodli šít i pro nemocnice či ostatní. Někteří je dávali zadarmo, jiní byli nuceni stanovit cenu, a to jen z důvodu, že jiný příjem, díky zavřeným podnikům, neměli. Tímto způsobem se snažili získat finance k tomu, aby mohli zaplatit vše co potřebovali a nedostali se do zbytečných dluhů.
Bohužel se našli i jednici, kteří chtěli paniky využít k vlastnímu obohacení na úkor ostatních. Na internetu se tedy objevily nejen roušky, ale také dezinfekce či potraviny, za přemrštěné ceny. Díky různým zavádějícím informacím a strachu se mnoho z těchto věcí i přes nesmyslnou částku prodalo. Inzerent tak získal několikanásobek pořizovací ceny, přičemž jediná jeho aktivita spočívala v tom, napsat a zveřejnit inzerát, případně produkty odeslat. Kolik lidí se takto přiživilo je jen otázkou odhadů a spekulací.
S teplým počasím se vše zlomilo
V době, kdy panoval největší strach a počasí nebylo zrovna nejlepší nám opatření nastavené státem zas až tolik nevadily a bez problémů jsme je dokázali respektovat. S pěkným počasím a narůstající teplotou se nám pomalu přestávaly líbit. S rouškou se začalo hůře dýchat, společenská izolace nám začala překážet a být doma, když je venku pěkně se asi chtělo jen málokomu. Nařízení jsme stále respektovali, alespoň v nejnutnějších případech. Přesto se téma hovorů změnilo z řešení samotné nemoci na to, kdy se opět vrátíme k normálnímu životu. Obavy ustoupily na minimum a vývoj statistik nemoci už sledoval jen málokdo.
Léto bez omezení
Plní nedočkavosti jsme přemýšleli, jak to bude v teplých letních měsících. Dočkali jsme se toho, v co jsme doufali. Zákaz neomezeného vycházení, shromažďování a pohybu bez roušky se pomalu blížil ke konci. Ulice se začaly plnit lidmi, obchody pomalu začaly otevírat. Pomalu jsme začali ožívat. I když tu ze začátku byl ještě stále nějaký respekt k situaci, která nás zachvátila, vysoké teploty nám dovolily velice rychle zapomenout. Roušky se objevovaly už jen ve velmi malé míře.
Nechtěli jsme pandemii již tolik řešit, nechtěli jsme se omezovat, ba právě naopak. Chtěli jsme žít a užívat si. Užívat si volno s rodinou a přáteli. Tolik řešené téma se nafukovalo až příliš, a tak začalo být nezajímavé. Dokonce obtěžující. Vývoj situace se sledoval jen výjimečně, a to spíše v rámci vtipů. Bylo jasné, že zrušení omezení bude jen dočasné, ale i přes to se onemocnění začalo brát z rezervou. Díky všemožně modifikovaným informacím, ať už se jednalo o zhoršování, zlehčování či konstatování reálné situace, strach z této nemoci ztratil rapidně na váze. Začalo se k tomu přistupovat, byť stále s určitým respektem, jako k něčemu, čemu se nevyhneme ať už uděláme cokoliv.
Některé okresy si svobody moc neužily
S teplým počasím a zrušením omezení však vir nezmizel. Nakažených stále přibývalo, ovšem čísla se o moc neměnila. Noví nakažení se stále pohybovaly v rámci několika desítek za den a jen málokdy počet přesáhl hranici 150. Pokud by opatření setrvala, možná by se šíření nákazy dalo udržet na této hranici, ovšem mělo by to ještě větší dopad v jiných sférách. Už tak se mezi veřejností začalo spekulovat o ekonomické krizi, která by mohla nastat, hrozilo, že se národ časem inspiruje jinými státy a začne se bouřit.
Během konce července a začátkem srpna počty nově nakažených začaly přesahovat hranici 200 za den, a to obzvláště v některých krajích, převážně díky firmám, které zaměstnávají cizince. V těchto krajích se na několik týdnů opět začaly nosit roušky jako preventivní opatření, a to zejména v uzavřených prostorách. I přes tato opatření se ovšem počty nově nakažených nepodařilo snížit, a tak se i zde opět uvolnil režim, alespoň na chvíli.
Nošení roušek je zpět
Začátkem září se čísla opět změnila, a to bohužel směrem nahoru. Tentokrát jen málokdy klesly pod 1000. Roušky začaly pomalu nastupovat na scénu. Nejprve pouze ve veřejné dopravě, posléze i v ostatních uzavřených prostorách. V médiích se hojně mluví právě o druhé vlně, ovšem za celou dobu se ani na krátkou dobu počty nakažených nepodařilo srazit na nulu. V zásadě se dá tedy říci, že předtím se jednalo jen o malé vlny, ale teď se na nás řítí tsunami.
Náš přístup se změnil
Když situace nebyla ještě tak vážná, lidé dokázali hrozbu respektovat a postavit se k ní zodpovědně. Nyní už s tím začínají mít problémy. Roušky se sice snaží nosit, ale jen v nejnutnějších případech. V mnoha obchodech roušky nejsou vyžadovány a bez problému v nich nakoupíte co potřebujete. Je to logické. Pokud prodavačka nemá roušku, nemáte potřebu ji mít vy.
Najde se i pár jedinců, kteří i v přeplněné městské dopravě nemají potřebu roušku mít. Mnohdy to okolí nikterak neřeší a ti i přes to, že takový jedinec je jako pěst na oko. Strach, který v nás během prvních měsících obklopoval téměř na každém kroku, se zmírnil na pouhé obavy. S velkým počtem nakažených se zvýšila i pravděpodobnost, že to nemine ani nás, a tak nám preventivní opatření přijdou nejen zbytečná, ale také obtěžující.
Přijdou nová opatření?
Mnoho občanů si ovšem neuvědomuje, jaký je hlavní důvod těchto, zatím jen malých, opatření. Roušky samotné šíření viru nezabrání, všem mohou ho zpomalit. Vzhledem k vývoji u jedinců, kteří patří mezi nejrizikovější skupinu, je to potřeba. Opětovné nošení roušek je pouhá předzvěst toho, že další preventivní opatření mohou přijít, stejně jako na začátku a mohlo by jich být daleko víc. Mnozí přitom vědí, že omezení, byť jen v podobě preventivní karantény při podezření na nákazu, si nemohou dovolit. Můžeme jen doufat, že nenastanou stejná opatření, jako nastala v Itálii při vypuknutí pandemie, ač čísla tomu dosti napovídají.
Mnohým opatření proti Covidu-19 přitížila
Jedinců, kterým situace, která díky jarním opatřením před šířením nákazy vznikla, zasáhla do života bylo mnoho, ovšem nemluvilo se o tom. V případech, kdy ano, se informace podávaly takovým způsobem, že to vyznělo, jako by za tyto problémy mohla samotná nemoc, namísto opatření, která byla díky ní zavedena. Nad takovými zprávami se ovšem stačí jen trochu logicky zamyslet, abychom pochopili, že realita je trochu někde jinde.
Opatření vlastně zasáhlo do životů všech, některým jen v malé míře, tedy v takové, která se dá zvládnout a nijak rapidně nezměnila jejich život. Samozřejmě se v tomto případě bavíme o finančních ztrátách, jako je ztráta zaměstnání, a ztrátách s nimi spojenými, a ne o ztrátách blízkých, kteří onemocnění, převážně proto, že patřili do rizikové skupiny a trpěli již jiným onemocněním, podlehli. V těchto případech se covid-19 nesmazatelně vryje do paměti pozůstalých jako tichý, nespravedlivý a neúprosný zabiják.
Tato čísla se, stejně jako před tím stále drží na relativně nízkých počtech. Každá smrt je smutná, obzvláště pokud je zbytečná. Je jen na nás, zda se pokusíme tato čísla udržet či dokonce snížit. Stačí k tomu velmi málo. Buďte ohleduplní jeden k druhému a respektujte preventivní opatření, která jsou tu od toho, aby se tyto počty příliš nezvyšovaly. I přes to tu s námi covid-19 zůstane. Budeme se s ním i nadále potýkat. Časem se stane běžnou, i když horší, nemocí, stejně jako spousta před ním. Do té doby to ovšem musíme vydržet.
