Příběh arcibiskupských vinných sklepů se začal psát již v roce 1110. Dokládá to listina o koupi trhové obce Kroměříž. Ta přešla do vlastnictví biskupa Jana II., který ji odkoupil od moravského markraběte Oty olomouckého.
Olomoucký biskup Bruna ze Schauenburku (1241 – 1281) povýšil Kroměříž na město a na jeho obranu dal zbudovat raně gotický hrad. V roce 1266 došlo k vybudování prvních vinných sklepů v podzemí tehdejšího hradu.
K jejich rozšíření došlo za vlády krále Karla IV. Jeho přičiněním získaly sklepy v roce 1345 právo vyrábět mešní víno, které produkují dodnes. Gotický hrad byl v průběhu staletí přestavěný na barokní zámek. Návštěvníci zámku i arcibiskupských sklepů si mohou prohlédnout nejstarší části dochovaného zdiva z původního gotického hradu.
Zámecké mešní víno
Zámecké sklepy si celoročně udržují stálou teplotu kolem 11 °C a tím vytvářejí ideální podmínky pro skladování a zrání kvalitního vína. Vyhlášené mešní víno je vyráběné přírodní cestou z kvalitní produkce vinice v Hluku a na Velehradě. Zraje v historických dřevěných velkoobjemových sudech. Věděli jste, že bílá mešní vína zrají 10 měsíců? Červená vína jsou ponechána pro zrání více než dva roky.
Zvídaví návštěvníci se mohou objednat na prohlídku sklepů v doprovodu zkušeného průvodce, který je provede tajemným podzemím zámku a seznámí se zajímavou historií jeho výroby i skladování. Prohlídka trvá asi 30 minut a je možné ji spojit s degustací nebo si zakoupit láhev vína v nedaleké stylové vinotéce. Další pobočku pro nákup mešního vína najdete v Olomouci, nedaleko kostela svatého Mořice.
Arcibiskupský zámek
Nádherný zámek, který si oblíbili také filmaři (v jeho prostorách se natáčely filmy Amadeus, Marie Terezie), byl v roce 1998 zapsán na seznam kulturního dědictví UNESCO. Do povědomí veřejnosti se zapsal především historickým zasedáním říšského sněmu v letech 1848 – 1849. Zámek si v současné době prochází rekonstrukcí, a proto je zámecká expozice ochuzena o prohlídku velkolepé zámecké obrazárny a také zámecké kavárny a vinárny.
Návštěvníci mají v současné době možnost si vybrat z těchto prohlídkových okruhů:
Reprezentační sály a Zámecká věž – okruh, který vám umožní nahlédnout do života olomouckých biskupů a arcibiskupů. Jeho součástí je Carský pokoj a Sněmovní sál. Součástí okruhu je také výstup na věž, který ukáže město Kroměříž z ptačí perspektivy.
Reprezentační sály, Zámecká věž, Sala terrena, aktuální expozice – tento okruh vás klasicky provede reprezentačními sály zámku, jeho dominantou je stará knihovna s 90 tisíci svazky knih, jejíž interiéry zdobí bohatě zdobené skříně dochované z období baroka. Salla terrena vás uchvátí sochami faunů a nádhernou štukovanou výzdobou. Součástí okruhu je rovněž výstup do 84 metrů vysoké věže.
Reprezentační sály – okruh, který vám umožní nahlédnout do Loveckého i Trůnního sálu, soukromého letního bytu arcibiskupa. Těšit se můžete také na Sněmovní sál, Růžový a Carský pokoj.
Podzámecká zahrada
Podzámecká zahrada je nerozlučnou součástí zámku již od roku 1509. V současné době představuje příjemný a stylově udržovaný krajinářský park se vzácnými dřevinami, vodní plochou i expozicí se živými zvířaty.
Návštěvníci se mohou těšit na půvabné místo k aktivnímu odpočinku obohacené o romantické stavby (Čínský pavilon, Obelisk, Pompejská kolonáda, Colloredova kolonáda) i zbytky původního opevnění se sochami. Od roku 1998 je zapsaná na seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO.
Biskupská mincovna
Pokud se od zámku vydáte směrem k Mlýnské bráně a následně do ulice Na Sladovnách, najdete další zajímavé historické objekty. Nejzajímavější z nich je biskupská mincovna, která společně s vinnými sklepy, pivovarem a mlýnem, tvořila hospodářské zázemí zámku.
Původní mincovna byla postavená biskupem Františkem z Dietrichsteinu a od roku 1614 sloužila svému účelu – ražbě mincí. V roce 1665 byla na popud biskupa Karla II. z Liechtensteina nahrazena novou. Nová mincovna nesla na svém vstupu rodový znak významného rodu Liechtensteinů a již v roce 1666 se v jejích prostorách začaly razit první mince.
O dva roky později objekt mincovny vyhořel a následně byl obnoven. Dalším mezníkem byl rok 1669, kdy se v mincovně začaly razit první zlaté mince. Následovaly mince portrétní, odpustkové a příležitostné. V dílně biskupské mincovny se postupem let vystřídali mistři svého oboru, což vedlo k vysoké grafické a řemeslné úrovni ražených mincí.
V září roku 1759 byla mincovna na příkaz císařovny Marie Terezie zrušena a její zařízení bylo přemístěno do Vídně. Návštěvníci, kteří se vypraví na výlet do Kroměříže, si mohou prohlédnout většinu exponátů z historických ražeb v zámecké expozici. Budova mincovny si v roce 1998 prošla náročnou rekonstrukcí. Dnes nabízí expozicí mincovnictví i příležitostné tematické výstavy.
Přemýšlíte, kam se vydat s rodinou na příjemný výlet? Tady je jeden dobrý tip a tím je mikroregion Buchlov. Nachází se v regionu Slovácko na jižní Moravě a nabízí obrovské množství kulturních a sportovních zážitků, je také vyhlášený výrobou kvalitních moravských vín. Zde je výčet nejatraktivnějších míst:
ZÁMEK BUCHLOVICE
Nachází se v městečku Buchlovice a je naprosto unikátní architektonickou perlou, při jehož stavbě se vycházelo jednak ze stylu italských venkovských vil, ale inspirací byla i tehdejší francouzská architektura. V Evropě je považován za naprosto ojedinělou stavbu ve stylu vrcholného baroka. Byl vystavěn v 17. století Janem Dětřichem z Petřvaldu, který ho budoval pro svou manželku italského původu, které nehostinné chladné prostředí na hradě Buchlov, kde pobývali, nevyhovovalo. Zámek má pohnutou historii, italská šlechtična zemřela předčasně a dostavby se již nedočkala. V 18. století přešel do vlastnictví rodu Berchtoldů, kteří jej postupně přestavěli a zvelebili do dnešní konečné podoby. Tento zámek nabízí v interiérech velké množství unikátních skvostů, rod Berchtoldů byl velmi osvícený a shromažďoval z různých končin světa sběratelské předměty – obrazy, šperky, nábytek, knihy. Velmi významná je i grafická sbírka, kde jsou například perokresby takových mistrů jako byl Rembrandt, není ale veřejně přístupná. Zámek Buchlovice je tak ojedinělý a atraktivní, že stojí po dlouhá léta v popředí zájmu českých i zahraničních filmařů. Jeho nedílnou součástí je přilehlý zámecký park se zahradou. V současné době představují jedny z nejvýznamnějších českých památek tzv. historické zeleně, kde máme možnost vidět velmi vzácné listnaté i jehličnaté stromy, jejichž semena byla dovezena rodem Berchtoldů z různých končin světa. Mezi naprosté rarity patří například liliovník tulipánokvětý, jedlovec kanadský, jasan pensylvánský, pavlownie plstnatá, jerlín japonský a pterokatyrie jasanolistá. Zámecká zahrada se může také pochlubit naprosto ojedinělou sbírkou fuchsií, která čítá více než 1 500 různých odrůd. Můžeme zde ale také najít velký výběr ibišků, denivek i různých exotických rostlin.
HRAD BUCHLOV
K městečku Buchlovice neodmyslitelně patří hrad Buchlov. který se tyčí jako výrazná dominanta na nedalekém kopci nad městem. Jeho historie sahá až k roku 1300, prošel mnohými architektonickými úpravami, dnešní podobu mu vtiskl od roku 1 800 rod Berchtoldů, kteří rozšířili jeho původní obranné poslání o nové funkce, vyplývající z výjimečných vědeckých, sběratelských a muzejních zájmů představitelů tohoto rodu. Největší unikáty byly shromážděny za života Leopolda a Bedřicha Berchtoldových a hrad Buchlov nabízí mimořádnou příležitost k jejich prohlídce. Z blízkého okolí hradu Buchlov určitě stojí za zmínku Kaple Svaté Barbory vystavěná na vedlejším kopci jako hrobka rodu Zikmundů z Petřvaldu a Berchtoldů, jejichž náhrobky představují ten nejcennější mobiliář.
LÁZNĚ SMRAĎAVKA
Několik kilometrů od městečka Buchlovice se nachází turisticky atraktivní areál lázní Smraďavka vyhlášený odedávna svými léčivými sirnatými prameny. K areálu patří Lovecký zámeček nabízející příjemné ubytování a restaurace, venkovní chatky nabízející možnost ubytování, welnes služby v místních lázních, jezírka s velkým množstvím vodního ptactva, dokonce zde najdeme i vodní želvy.
Buchlovice a jejich okolí nabízí díky malebnému prostředí Chřibů širokou škálu nejrůznějších aktivit, velké množství folklorních akcí, návštěvy historických památek, ke kterým patří i blízké oblíbené poutní místo Velehrad s nádhernou bazilikou a klášterem, archeoskanzen v nedaleké Modré nebo skanzen v Tupesích. Pro sportovní využití je vybudováno 250 km kvalitních cyklostezek i běžecké trasy, jsou zde také možnosti horolezectví, jízdy na koních nebo koupání, zkrátka je tento region velmi atraktivním turistickým cílem.
Urban exploration, nebo krátce urbex, je činnost, které propadá v posledních letech čím dál více lidí. Jedná se o prozkoumávání opuštěných a často i špatně přístupných míst. Většinou se jedná o nelegální vstup na cizí pozemek a infiltrátorství bývá také nebezpečné a náročné.
Motivací může být více. Někteří lidé se urbexu věnují, protože je zajímá historie těchto míst. Někteří se naopak zajímají o danou architekturu. No a někdo může vidět v opuštěných továrnách, školách, domech, či mostech a tunelech zvláštní kouzlo. Není se čemu divit. Atmosféra takových lokalit bývá mnohdy tajemná a krásná.
Urbex není vandalství
Mnoho lidí má tendenci házet urbexery do jednoho pytle se sprejery, vandaly nebo squatery. To je ale chyba. Exploring má hned několik přísných pravidel a skuteční členi této komunity je pečlivě dodržují. Je zakázáno odnášet si z míst fyzické předměty a nebo je ničit. Stejně tak je zakázáno veřejně šířit umístění lokalit. Když dojde ke zveřejnění míst, často dochází i k rychlejší destrukci. Někdy to má za příčinu i vzbuzení zájmu majitele, který pak může místo lépe zabezpečit a znemožnit tak jeho další návštěvu.
Jak už bylo řečeno, urbex bývá v hodně případech nelegální. Většina opuštěných lokalit se nachází na soukromých pozemcích. Někdy bývá místo oplocené, jsou zde kamery nebo hlídací psi. Adrenalin v pronikání do těchto míst je také jednou z mnoha motivací. Zde ale platí další nepsané pravidlo – pokud není budova volně přístupná (otevřené dveře, díra ve zdi, otevřené okno) a je potřeba se do ní vloupat, ruce od ní pryč.
Nebezpečí urbexu
Urbexeři myslí ale také na bezpečí, a proto se většina z nich řídí tím, že chodí prozkoumávat tyto lokality alespoň s jedním dalším člověkem. Nebezpečí může být hned několik. Jelikož se jedná o stará místa, která nikdo neopečovává, hrozí nebezpečí úrazu. Vždy je potřeba myslet na to, že může být nestabilní stěna, ztrouchnivělá podlaha nebo nebezpečná plíseň. Ideální je sebou mít nabitý mobil, menší lékárničku, respirátor a hlavně zdravý rozum.
Dalším nebezpečím mohou být nezvaní obyvatelé takových míst. Když se do lokality dostanete vy, dostane se tam nejspíš i někdo další. Mnoho bezdomovců si taková místa vybírá a ne všichni jsou nadšení z toho, že jim narušujete jejich prostor. Proto je potřeba být opatrný a všímat si stop po jiných lidech.
V neposlední řadě je zde pak možnost, že vás chytí policie. Je lepší na takových místech nedělat hluk, moc se neukazovat a dávat si pozor na zvědavé sousedy. Když už se tak stane, buďte zdvořilí a policistům v klidu vysvětlete, co na takovém místě děláte. Mnohdy odejdete s pouhým napomenutím.
Kde získat lokality?
Získání lokalit může být pro některé nováčky v oboru nelehkou záležitostí. Jak už bylo řečeno výše, lokality se prostě a jednoduše neprozrazují. A už vůbec ne někomu cizímu. Jednou možností je tak buďto získat si důvěru zkušenějšího urbexera nebo vytrvat a místa si hledat sám.
Můžete se vydat na průzkum vašeho města a okolí a porozhlížet se. Stejně tak můžete hledat na internetu. Existují stránky, kde jsou zapsány různé opuštěné budovy a pozemky. Stačí se ponořit trochu hlouběji a pátrat.
Kouzlo urbexu
Jakmile jednou urbex zkusíte, je velmi těžké v něm přestat. Místa mají své nezaměnitelné kouzlo a zaryjí se vám pod kůži. Z některých lokalit přímo číší historie a minulost a na některých zase můžete sledovat, jak si příroda bere zpět to, co jí patří. Je ale potřeba rozvaha a trpělivost. Dostat se do komunity urbexerů je trať na dlouhý běh. Jakmile ale prokážete, že si míst vážíte a že máte čisté úmysly, vřele vás přijme a můžete vesele objevovat.
Urbex vás dokáže vrátit zpět do dětství, kdy bylo vše nové a neobjevené. Vzrušení z dobrodružství a krása míst ve vás zanechají stopu. Hlavně nezapomeňte – „neodnášej si nic než fotky, nenechávej nic než stopy“.
Ve chvíli těžké krize se objevilo světélko na konci tunelu, naděje pro nemocné a představa normálního života. Tato naděje nese jméno ivermektin.
Co to je?
Počátky výzkumu tohoto léku jsou datovány již do sedmdesátých let minulého století, od let osmdesátých byl hojně využíván jako zvířecí antiparazitikum. Od roku 1987 se začal využívat rovněž k léčbě lidí, neboť prokazatelně pomáhá s likvidací roztočů, hmyzu nebo hlístic způsobujících závažná onemocnění převážně v zemích třetího světa. Pro svou širokou škálu využití je jedním z nejhojněji užívaných antiparazitik, je distribuován jak ve formě tablet, tak injekčních roztoků. Jeho objevitelům, irskému a japonskému vědci Williamu Cecilu Campbellovi a Satošimu Ómurovi, byla v roce 2015 udělena Nobelova cena.
Od škrkavek ke CoVidu
Přípravek byl v průběhu času opakovaně testován, čímž docházelo k postupnému získávání nových informací ohledně jeho účinnosti. Donedávna byl považován za účinný převážně v případě likvidace zmiňovaného hmyzu a hlístic. Významný obrat nastal ve chvíli, kdy bylo zjištěno, že velmi účinně působí také proti RNA-virům, virům chřipky a dalším. Na jaře minulého roku došlo k dalšímu významnému obratu. Australští vědci zveřejnili nová zjištění ohledně účinku ivermektinu na vývoj SARS-CoV-2. Při pokusech in vitro, tedy výzkumech vycházejících z aplikace přípravku na buněčné kultury v laboratorním prostředí, byl zjištěn důležitý fakt: při podání přípravku je vir u infikovaných buněk oslaben s prakticky 100% úspěšností. Od této chvíle probíhají nejrůznější studie a testy, které však doposud nedospěly k jasnému závěru.
Rizika i výhody
Jak vidno, ivermektin byl už dříve využíván jako lék nejen pro zvířata, ale taktéž pro lidi. Jeho aplikace na nový virus vyžaduje tím větší opatrnost, čím méně zkušeností v této věci existuje. Lék sám o sobě nebyl dosud doporučován těhotným a kojícím ženám, osobám trpícím onemocněním jater, ledvin nebo jinak oslabeným osobám. Skeptici doposud brojí proti efektivitě léčby tímto přípravek. Optimisté zase považují lék za definitivní východisko ze současné situace a záchranu. Bylo by proto velmi nesprávné v této chvíli učinit jasný závěr založený pouze na dohadech. Faktem je, že v současné chvíli převažují pozitivní výsledky. Na základě zkušeností brněnských lékařů by mohl lék po aplikaci u pacienta zabránit rozvinutí nemoci a závažnějšího stavu. Další účinky budou, jak lze doufat, díky výzkumům brzy doplněny.
Nebezpečí existuje vždycky, krize je právě teď
Státní ústav pro kontrolu léčiv podal 4. března poprvé prohlášení, ve kterém poukazuje na relativní bezpečnost léku. I následující zprávy toto potvrzují. Jako u každého jiného léku, i zde však musí být pečlivě uvážena rizika a podniknuty všechny nezbytné klinické studie. V této chvíli jich většina stále probíhá a lék není dosud oficiálně uznán coby účinný a bezrizikový. Vzhledem k probíhající krizi by mohlo dojít ze strany jednotlivců k neuváženému užívání, které může zdravotní stav naopak vážně ohrozit. Dosavadní praktické výsledky nicméně napovídají, že by lék skutečně mohl epidemiologickou situaci ulehčit, a rozhoduje se proto o jeho distribuci mezi praktické lékaře. Držme palce.
Home-office je poslední rok velmi skloňovaným pojmem. Existuje sto návodů na to, jak být produktivnější, efektivnější, jak si dělit práci a jak důležité je být v komunikaci s kolegy. Stejně tak jsou ale klíčové i optimální podmínky a prostředí. Třeba kvalitní koutek na práci. Práce z gauče vám může přece jen pěkně zavařit. Především záda.
Poslední rok nás vlivem okolností donutil uzavírat se do svých domovů mezi čtyři stěny, ve kterých se snažíme relaxovat, vzdělávat se i pracovat. Ne vždy je to snadné, co ale můžeme dělat, je hledat způsoby, jak si situaci ulehčit a přizpůsobit k obrazu svému. Pracovní koutek je věcí, kterou ne každý z nás doma míval. Situace se změnila a už dávno nestačí vyřídit pár e-mailů z křesla nebo gauče. Minimálně vaše záda vám zrovna nepoděkují. Jak si doma vytvořit kvalitní podmínky pro práci?
Když už váš práce z domova začne štvát
Práce z domova není pro každého, ale každý si k ní může najít cestu. A pokud na vás občas padne splín…
vzpomeňte si, že vám v práci někdo neustále krade krabičky na obědy
že se neustále hádáte s kolegami o to, na kolik stupňů nastavit topení
že musíte vstávat dřív a odcházet později
že byste jen těžko mohli dojít v teplákách
A pokud vám ani tohle k lepší náladě nepomůže, nastal čas na obměnu pracovního koutku!
Základní pravidla
Doma byste měli pracovat stejně produktivně, jako v práci. To, že ráno vstanete a nemusíte nikam daleko, může být ale stejně tak výhodou jako nevýhodou. Jako první je třeba nastavit si režim. Podobný, jaký máte, když normálně vstanete a odcestujete do práce. Za další je třeba oddělit prostor pro práci a pro zábavu. Proto je pracovní koutek nezbytný, minimálně co se kancelářské židle a stolu týče.
Kvalitní židle
Běžný pracovní den si žádá v průměru 8 hodin v práci. Proto byste měli sedět celou tu dobu na kvalitní a nejlépe ergonomické kancelářské židli. To znamená, že se nám přizpůsobí a pomůže nám při sezení posilovat zádové svaly. Zároveň jí můžeme nastavit výšku sedáku, opěrek i hlavy tak, aby nám maximálně vyhovovala. Některé druhy židlí nabízí také houpací mechanismus, který je vhodný právě pro posílení beder a páteře. Dnes najdete na trhu nespočet židlí, které budou jak funkční, tak estetické a věříme, že si v interiéru vyberete tu, která vám bude vyhovovat po všech stránkách.
Jóga mezi e-maily
Nezapomeňte, že ani sebelepší kancelářská židle vám nevykompenzuje pohyb a protažení. Je třeba si mezi jednotlivými úkoly dělat přestávky, jít se projít. Během kratších úseků se můžete protáhnout i u obrazovky. Kroužit ramenama, hlavou, protáhnout si zápěstí, záda, uvolnit se a zhluboka dýchat do břicha. Osvojte si zvyk správného sezení a uvidíte, že i vaše produktivita se zlepší. Pomoci vám může ergonomická myš nebo klávesnice, podložky pod zápěstí i bederní opěrky nebo míček.
Osvětlení
Denní světlo je důležité, proto dbejte na to, aby váš pracovní kout měl dostatek denního světla. Pokud tu možnost nemáte, nedá se nic dělat. Kompenzovat byste ji ale měli alespoň vhodným umělým osvětlením, abyste si nekazily oči a na svou pracovní plochu a monitor dobře viděli.
Čerstvý vzduch a vůně kávy
Další tip jak si zpříjemnit home office je přísun čerstvého vzduchu a energie. Tu můžete získat buď klasickou kofeinovou cestou, nebo si ji dopřát vhodnou stravou, pohybem a dostatkem spánku. Produktivní pracovní den souvisí s mnoha faktory a psychická pohoda je jedním z těch největších. Podmínky pro práci, které vám nejvíce vyhovují, si doma můžete nastavit přesně podle sebe. Tak pojďte do toho. Určitě je vždycky co zlepšovat.
Před samým začátkem přestavby kuchyně je důležité si vše dobře promyslet. Ušetří vám to čas i peníze. Měli byste si tedy v první řadě rozmyslet celkový výsledný vzhled nové kuchyně. Z toho pak budete vycházet při výběru materiálů. Je dobré si také potřebný materiál buďto nakoupit dopředu, nebo si alespoň ověřit jeho dostupnost. Nedostupný materiál může rekonstrukci prodloužit i o několik týdnů, případně budete muset dělat kompromisy a vybírat za pochodu třeba jiný obklad.
Pokud bydlíte v bytovém domě, měli byste o rekonstrukci informovat dopředu vaše sousedy nebo správce domu. V případě družstevního bytu je nutné před zahájením přestavby vyřídit souhlas družstva.
Důležité je si rekonstrukci dobře načasovat. Nejlepší doba je ta, kdy nebudete doma, ale třeba na dovolené.
Promyslete rozpočet
Je velice časté, že lidé podcení konečnou výšku nákladů. Propočítejte si proto ceny materiálů, náklady na práci firmy a nechte si nějakou částku jako rezervu pro případné výdaje navíc. Zvláště pokud budete přestavovat dispozice a bourat, je nutné počítat s výdaji navíc.
Budete-li rekonstrukci financovat prostřednictvím úvěru, vyřiďte si ho s dostatečným předstihem.
Spolehněte se raději na firmu
Mnoho lidí se pustí do rekonstrukce svépomocí. V průběhu práce však zjistí, že ne všechno zvládnou sami. I pokud jste sebelepší domácí kutil, oslovte raději specializovanou firmu. Kvalitní řemeslníci již znají všechna úskalí a možné zádrhely při rekonstrukcích, a tak je nic nezaskočí. Navíc práci dělají denně, a tak bude provedení stoprocentní. Poradí vám také při nákupu materiálů a samotné kuchyně. Z počátku se toto řešení může jevit jako dražší, věřte ale že nakonec vám ještě finance ušetří.
Kvalitní kuchyně je základ
Kromě kvalitních a spolehlivých řemeslníků se zaměřte také na výrobce kuchyně. Ověřte si dostupné recenze a zeptejte se ve vašem okolí, jestli již někdo nemá zkušenosti s dobrým výrobcem. Touto cestou se k vám také dostane případné varování před některými firmami. Někteří výrobci mají v ceně kuchyně také kompletní montáž, což vám nakonec usnadní hledání řemeslníků.
Nezapomeňte na smlouvu
Pokud už budete stavební firmu hledat, nenajímejte si ty, kteří s vámi nejsou ochotni sepsat smlouvu. Jistě to bude finančně zajímavější, může se však stát, že práci nedokončí včas nebo vůbec. S tím se pojí také práce dopředu. Pokud máte vlastní materiál, neplaťte nic dopředu ani v případě, že jste smlouvu s firmou podepsali. Můžete mít smůlu a nebudete první ani poslední, kteří přišli o peníze a zůstane vám pouze nedokončená práce. Platba po provedení práce vám také zaručí, že firma po dokončení a vaší kontrole opraví všechny nedostatky.
Nejnovější trendy a výběr doplňků
Nejnovějším trendem v kuchyních jsou jednoduché minimalistické linie se skrytými úchyty a neutrální barvy. Takovou kuchyň pak můžete oživit barevnými doplňky a otevřenými policemi, na kterých se bude vyjímat designové nádobí. V módě jsou také kuchyňské ostrůvky, ty jsou však náročné na prostor, proto se do většiny kuchyní nehodí.
Důležité je i kvalitní osvětlení. K pracovní desce zvolte tenký LED pásek, který se připevňuje zespodu vrchních skříněk. Je nenápadný a poskytne dostatek světla při vaření. Skvělou věcí je také zabudované světlo v digestoři. Trendem je výrazné závěsné světlo nad jídelním stolem.
S dlouhotrvajícím trendem na snižování energetické náročnosti budov se stává tepelná obálka budovy čím dál důležitějším faktorem při navrhování staveb. Vhodně provedená obvodová konstrukce napomáhá kvalitě vnitřního prostředí a zlepšuje energetickou bilanci. Obálku budovy tvoří všechny konstrukce oddělující vnitřní prostor od vnějšího (vnějším prostředím rozumíme i zeminu).
Pro definování kvality tepelně-technických vlastností obvodových konstrukcí nám slouží součinitel prostupu tepla. Je potřeba pro výpočet tepelných ztrát konstrukcí a tím pro výpočet energetické náročnosti budov. Tyto hodnoty jsou důležité pro návrh topné soustavy a lze díky nim vyčíslit předpokládané náklady na vytápění, které tvoří nemalou část výdajů na provoz budov.
Součinitel prostupu tepla značíme velkým „U“. Jeho hodnota se udává ve W/m2K (watt na metr čtvereční kelvin). Zjednodušeně nám součinitel říká, kolik tepla ztratíme na metru čtverečním konstrukce při rozdílu teplot 1 kelvin. Výsledný součinitel prostupu tepla je součtem vypočtené hodnoty pro danou konstrukci s přičtením hodnoty zohledňující tepelné mosty.
Tepelné mosty jsou podstatnou součástí celé rovnice. Současné zateplovací systémy jsou na velmi vysoké úrovni a tepelné ztráty typickým průřezem konstrukce jsou minimální. K největším ztrátám dochází v místech okenních otvorů a jejich výplně, návaznosti střech na obvodovou stěnu či kotvení dodatečných konstrukcí.
Požadované hodnoty na dílčí konstrukce jsou stanoveny tabulkou č. 3 normy ČSN 73 0540-2. Jako příklad uveďme některé z hodnot:
– vnější stěna těžká
Un = 0,30 W/ m2K
– střecha se sklonem nad 45°
Un = 0,30 W/ m2K
– výplň okenního otvoru
Un = 1,50 W/ m2K
Z hodnot je patrné, že k největším ztrátám dochází právě například v místech okenních otvorů. Uvedené hodnoty jsou požadované, norma uvádí i hodnoty doporučené, které jsou ještě přísnější. Pro potřeby zmíněné normy je třeba dále rozlišovat prostory vytápěné a temperované. Temperovaný prostor je součástí obálky budovy, ale není přímo vytápěn (např. společné domovní chodby bytových domů apod.).
Při volbě stavebních materiálů pro zateplení budovy je třeba řídit se hodnotou součinitele tepelné vodivosti ʎ, který je udáván výrobcem. Z něho se provádí výpočet výsledné hodnoty součinitele prostupu tepla. U obou hodnot platí jednoduché pravidlo: Čím nižší, tím lepší.
Když se řekne Holandsko, každý si vybaví Amsterdam, hlavní město Holandska a asi nejvíce navštěvované město turisty.
Město Amsterdam má také své kouzlo, ale pokud plánujete výlet či dovolenou do Holandska, rozhodně byste měli navštívit i jiná místa, která mají také, co nabídnout. V tomto článku najdete tři místa včetně Amsterdamu, kam si naplánovat cestu.
Amsterdam
Amsterdam Vás uchvátí svými uličkami, kanály připomínající Benátky. Nadchne Vás také svou atmosférou, všude, kam se podíváte, uvidíte převážně cyklisty s úsměvy na tváři, nikdo nesoudí nikoho, téměř každý je pozitivní a díky tomu se i Vy budete mít skvělou náladu.
Do Amsterdamu na kole
Pokud máte ubytování mimo Amsterdam, ale nejste tolik vzdálení, doporučuji si zapůjčit kolo a zajet si do Amsterdamu na kole. Celé Holandsko je provázané cyklotrasami, téměř každá hlavní silnice má speciální pruh a semafory pro cyklisty, takže cesta je bezpečná. Navíc Holandsko, jinak nazývané Nizozemí, má tento název oprávněně, takže nenarazíte na žádný kopec, který by Vás zbrzdil a znepříjemnil tak Váš výlet. Pronájem kol není nákladné, a ještě se můžete kochat krásnou přírodou nebo malebnými uličkami.
V Amsterdamu můžete snadno uvázat kolo a projít si celé město pěšky. Je to jednodušší způsob, protože v Amsterdamu je cyklistický provoz opravdu hektický a velký, takže spíše stojíte v koloně než jedete.
Památky
Jednou z památek je dům Anny Frankové, kde si ale musíte vystát frontu, abyste se vůbec dostali k prodeji vstupenek. Proto doporučuji si udělat více času.
Dalšími památkami, které stojí za to navštívit, jsou Van Goghovo muzeum, Rijksmuseum, Dam square nebo Vondelpark.
Haarlem
Pokud chcete cítit pravou atmosféru Holandska, rozhodně jeďte navštívit toto menší městečko, které si zamilujete.
Město je vzdálené okolo 20 km od Amsterdamu, je menší, ale návštěvy litovat nebudete. Pyšní se krásným náměstím, kde je znatelně větší klid oproti hlavnímu městu, uličky jsou upravené plné obchůdků, řeku lemuje výhled na restaurace u vody a v pozadí můžete vidět krásný mlýn.
Ulice v obytných zónách jsou čisté, uklizené a celé městečko působí jako z nějaké hry, kde je vše perfektní a předem nastavené. Cenově je v Haarlemu vše podstatně levnější, a hlavně také klidnější.
Zaanse Schans
Zaanse Schans je skanzen větrných mlýnů a dřevěných chaloupek, kde se budete cítit jako v jiném století.
Zdejší mlýny jsou posbírané z celého Nizozemí a některé jsou i přístupné pro veřejnost. Podívat se tu můžete na poslední mlýn vyrábějící papír. Další mlýny řežou dřevo nebo vyrábí barvu.
Naleznete zde také obchody s kvalitní čokoládou nebo domácími sýry. Můžete se podívat i na samotnou výrobu sýrů a čokolády. Koupit si zde můžete také pravé dřeváky, kdy také můžete být u výroby a nebo se můžete vyfotit uvnitř velkého dřeváku a udělat si tak památku na toto krásné místo.
Do skanzenu se platí vstupné v hlavní otevírací době, není ale nijak drahé, proto stojí za to přijet a přenést se do 17. – 18. století a okusit Nizozemí v této době.
Závěrem
Tyto tři místa rozhodně nejsou vše, co Vám může Holandsko nabídnout. Jejich návštěvu byste ale rozhodně měli zařadit do svého plánu. Holandsko si zamilujete, tak šťastnou cestu!
Už se těšíte, že vaše mimko bude nosit náušničky, ale nejste si jistí, jaká je vhodná doba na propíchnutí? A nebude to miminko moc bolet? Je lepší propíchnutí oušek nebo nastřelení prvních náušnic? Všechny otázky, které máte na srdci, vám zodpoví náš článek.
Novorozenec neumí bolest dostatečně projevit
Není tomu tolik let, kdy bylo běžné propichovat ouška novorozencům ještě v porodnici. Mnozí se domnívali, že je to ideální čas, protože miminko bolest necítí. Modernější výzkumy však ukázaly, že to není pravda. Čerstvě narozené miminko bolest opravdu vnímá, jen ji neumí projevit dostatečně intenzivně, aby nám to z výrazu jeho tváře bylo na první pohled zřetelné.
Propíchnutí oušek je zastaralá metoda
Možná jste ve věku, kdy vám dětská lékařka píchala uši jehlou, ale to už si pravděpodobně ani nevybavíte. Byl to běžný postup a možná si řeknete, když jsem to přežila já, proč by to nezvládlo moje dítě. Pravdou ale je, že nastřelení prvních náušnic je mnohem bezpečnější. Při vpichu jehlou je potřeba jehlu vytáhnout a poté teprve nasadit náušnice. U nastřelení se nastřelují přímo náušnice, proto zbytečná manipulace odpadá, a tím se i snižuje pravděpodobnost zanesení dírky bakteriemi a následnému hnisání. K tomu však občas může dojít i tak – to má však snadné řešení. Obvykle vám lékaři doporučí hojivou mast, která se miminkům na ouška natírá.
Ideální věk, kdy vzít holčičku (nebo chlapečka) na propíchnutí oušek je okolo třetího měsíce. Má to hned dva důvody. Je to obvykle doba, kdy už má miminko za sebou očkování proti tetanu a zároveň ještě tolik nehýbe ručičkama, takže nehrozí, že by si za náušnice tahalo a tak si akorát prodlužovalo hojení.
S výcvikem svého malého čtyřnohého společníka byste měli začít už od prvního dne, co si jej přivezete domů. Mnoho lidí však neví jak na to a shání si informace přes internet. Zkusila jsem pro ně vybrat jen ty nejdůležitější věci a shrnout je do jednoho článku, abych všem usnadnila hledání. Výcvik je totiž něco, s čím se štěně nenarodí a je proto zcela jen na vás. Dobrý chovatel může štěně socializovat a naučit na základní věci, ale výchovu už nechávají pouze na novém majiteli. Pojďme se tedy společně podívat, jak na ty malé ďáblíky!
Naučte ho své jméno!
Velmi důležitou věcí, kterou musíte bezesporu začít trénovat už od prvního dne, je naučit štěňátko své jméno. Cílem je, aby pochopilo, že když křičíte to jedno určité slovo, tak po něm něco chcete. Stačí mu jej opakovat například při krmení nebo při hraní, kdy ho za každou reakci na něj odměňujete. Pokud za vámi přijde na zvolání jeho jména, tak už máte vyhráno. Je to velmi důležitý krok, který budete potřebovat po celý výcvik, takže ho nejde přeskočit ani nahradit.
Už od prvního dne odměňujte dobré chování
Udělal váš malý pejsek něco správně? Chová se podle vašich představ? Odměňte ho! Můžete si být jistí, že si každou pochvalu pečlivě zapamatuje a v budoucnu se bude snažit o to, dosáhnout jí znovu. Odměňovat můžete slovně, pamlskem či obojím. Důležité je, odměňovat přímo ono dobré chování. Pokud odměníte o pár sekund později, může už být pozdě a štěňátko si to může spojit s něčím jiným. Nebyli byste poté moc nadšeni, kdyby si myslelo, že bylo pochváleno za něco jiného, než jste zamýšleli. Chvalte je i při venčení a trénujte i mimo své bydliště v netradičním prostředí.
První přivolání
Je jasné, že štěně automaticky na povel „ke mně“ nepřijde, když tento povel neumí. Pusťte ho proto na volno někde v bezpečném prostředí, kde ho nebude nic rozptylovat. Malý pejsek se určitě rozběhne směrem od vás. To však není špatně, náhodou, je to to, co chceme. Pokud máte alespoň nějaký vztah, tak se začněte pomalu oddalovat. Štěňátko by se mělo zastavit a začít si uvědomovat, že vás ztrácí. Když se za vámi zpátky rozběhne, začněte okamžitě křičet povel „Ke mně“ či jiný, který si vyberete a následný příchod náležitě odměňte. Párkrát to zopakujte a budete se sami divit, jak bude pejsek reagovat už na samotný povel.
Socializace štěněte
Další opravdu zásadní věcí je socializace. Musíte psa naučit na veškeré dění kolem, a především chování se k ostatním psům i lidem. Je proto velmi vhodné jej brát už jako malé štěně do společnosti, aby si postupně zvykalo. Je třeba ho vystavovat novým věcem a ukázat mu, že to všechno je v pořádku a nejedná se o žádné nebezpečí. Každé setkání s něčím novým musí být v první řadě pro štěně příjemné, to si zapamatujte. Pokud tuto část výchovy podceníte, v dospělosti se bude napravovat opravdu těžce.
Šumava se pyšní celou škálou ledovcových jezer, která se již tradičně řadí mezi vyhledávané turistické cíle. Mezi nejznámější z nich bezpochyby patří Plešné, Prášilské nebo Čertovo jezero. My jsme se však dnes rozhodli pro poněkud méně známého zástupce. Proč? Jedná se totiž o nejmenší a zároveň nejvýše položené jezero české části Šumavy. A právě proto se v našem hledáčku ocitlo jezero Laka.
Odkud a kam?
Je libo pěšky, na kole či snad v zimních měsících na lyžích? Nic z toho nepředstavuje problém! V minulosti bylo jezero Laka po dlouhá léta nepřístupné, dnes však existuje hned několik způsobů, jak a kudy se k němu dostat. Zde je přehled těch nejvyhledávanějších z nich:
Stoupání ze Železné Rudy a naučná stezka
Oblíbeným výchozím bodem je kupříkladu Železná Ruda, město v Plzeňském kraji ležící na česko-německé hranici a zároveň další z řady oblíbených sportovních středisek s přístupem k nespočtu turistických tras. Odtud se nejprve vydáme po zelené turistické značce na Debrník, kterou po čase vyměníme za červenou. Ta poměrně strmě stoupá na Polom, horu tyčící se přibližně 4 kilometry od Železné Rudy. Souběžně s cestou se navíc klikatí naučná Tetřeví stezka zasvěcená ohroženému tetřevu hlušci. O kus dále už pak čeká odbočka k samotnému jezeru.
Celá cesta dlouhá přibližně 9 kilometrů je značená též jako cyklostezka, je tedy poměrně přístupná. Pozor si ovšem dávejte na znatelné převýšení.
Vzhůru k cíli z Prášil!
Druhou možností je vyrazit z Prášil, malé horské obce ležící v okrese Klatovy jihozápadně od Sušice. Jedná se o další význačné centrum zimní i letní turistiky a kromě putování k jezeru Laka nabízí kupříkladu trasy na Poledník nebo k Prášilskému jezeru. My tentokrát budeme následovat červenou turistikou značku, která nás přes horské sedlo Zlatý stoleček po 10 kilometrech dovede až k našemu cíli.
Nejmenší, nejmělčí a nejvýše položené jezero
Jak bylo již řečeno, jezero Laka je vůbec nejmenším ledovcovým jezerem – a to s rozlohou 2,53 ha. Zároveň je ovšem hluboké pouhé necelé 4 metry a leží v nadmořské výšce 1096 metrů. Jako mnoho dalších šumavských jezer má rašelinové dno (na rozdíl od ostatních případů však není zaneseno kalem) a je vyhlášené svými plovoucími ostrůvky, na nichž roste povětšinou rašeliník, borůvčí nebo například suchopýr.
Oáza klidu a pohody
Zurčící voda, ticho a klid. Jezero Laka je dokonalou volbou pro ty, co touží alespoň na chvíli uprchnout před městským ruchem a hledají ždibec samoty – jezero je totiž obklopeno majestátním lesem a návštěvníci tak mají výjimečnou příležitost nerušeně si vychutnat kouzlo nezkrotné šumavské přírody.
Nad obcí Provodov ve Zlínském kraji se na kopci Rýsov ve výšce 475 metrů nad mořem nachází pozůstatky dřevěného hradu a také přírodní zajímavost. Hrad pochází patrně z přelomu 13. a 14. století. Patřil vladykům z Drahan, Pernštejnům, Vojnům z Litavy, Mrakšům z Noskova. Jeho posledním majitelem byl Vilém z Pernštejna. O jeho zkázu se zasloužily česko-uherské války.
Zajímavosti o hradu
Jediným dochovaným pozůstatkem hradu je zbarvený pískovcový skalní útvar dosahující délky 16 metrů a výšky 10,5 metrů. Důkazem toho jsou vytesané otvory čtvercového tvaru, které sloužily k usazení konců trámů, na nichž se tyčila dřevěná rozhledna. Ta měla především strážní účel. Od vrcholu Čertova kamene navazovala východní hradba s palisádou.
Obdobně jako s jinými skalními útvaru v kraji se s Čertovým kamenem pojí pověst o pekelníkovi, který pojídal místním dobytek i drůbež a je původcem mnoha důlků a trhlin na povrchu kamene. Jiný zdroj hovoří o tom, že se v areálu zaniklého hradu pořádaly pobožné obřady s obětními akty. V roce 1991 byl skalní útvar prohlášený za přírodní památku.
Přístup k hradu i skalnímu útvaru
Do obce Provodov se dostanete autem, autobusem či na kole po příjezdové komunikaci od Zlína (přes Kudlov a Březůvky). Projedete kolem farmy s kanadskými borůvkami a asi jeden kilometr za ní odbočíte doprava na vedlejší cestu, která vede k rodinným domům a k louce pod Rýsovem. Nedaleko místního hřbitova je možné zaparkovat a vydat se do kopce (po zelené turistické značce) směrem ke zřícenině.
Zajímavosti v okolí
Po prohlídce Čertova kamene se můžete vydat po NS Pod Starým Světlovem a vychutnat si nádherné výhledy na krajinu z vrcholu ve výšce 542 metrů. Stezka vás dovede k pomníku obětí 2. světové války. V jeho okolí se nachází několik zajímavých skalních útvarů a příznivci geocachingu si mohou užít pátrání po ukryté schránce.
Pečené čaje určitě znáte. Na vánočních trzích je tradičně prodávají farmáři. K dostání jsou i online. Anebo si vyrobte doma vlastní. Je to velmi jednoduché: ovoce upečete v troubě s kořením a s cukrem, uložíte ho do sklenic a je to. V lednici vydrží až dva měsíce. Při servírování můžete čaj podávat i s ovocem, nebo ho nejprve vylouhujte v konvici, a pak přeceďte přes sítko. Pečené čaje si můžete připravovat na stovky způsobů. Takže se vám neomrzí. Tady je 5 osvědčených tipů!
1) Rakytníkový čaj s ananasem
1 kg rakytníku
1 ananas
2 manga
500 g cukru
Rakytník omyjte a vsypte do pekáče. Zasypte ho cukrem. Pak oloupejte ananas a mango. Oboje ovoce nakrájejte na drobné kousky. Přidejte je k rakytníku a dejte péct. Pečte na 200 °C 45 minut. Upečenou směs i se šťávou vložte do sklenic. Zavíčkujte a obraťte dnem vzhůru. Čaj skladujte ideálně v lednici. Z čaje můžete připravit i studenou limonádu.
2) Švestkový čaj s badyánem
1 kg švestek
1 vanilkový lusk
3 hvězdičky badyánu
350 g třtinového cukru
Švestky nejdříve umyjte a vypeckujte. Pak je nakrájejte na malé kousky a vyskládejte je na pekáč. Zasypte je cukrem a přidejte k nim badyán. Z vanilkového lusku vydlabejte semínka a ty také přidejte ke švestkám. Všechno promíchejte a dejte péct na 200 °C na 60 minut. Až bude směs upečená, oddělejte badyán a švestky i se šťávou vložte do sklenic. Zavíčkujte a obraťte dnem vzhůru. Čaj nechte několik dní uležet, pak můžete podávat. Dochuťte citronem.
3) Hruškový čaj s angreštem
1 kg hrušek
500 g angreštu
500 g rybízu
350 g cukru
Hrušky oloupejte, vydlabejte z nich jádřince, omyjte je a nakrájejte na kousíčky. Vsypte je na pekáč. Rybíz a angrešt vytáhněte z mrazáku, nechte ovoce povolit a také je dobře omyjte a odstraňte stopky. Přidejte je k hruškám a zasypte vše cukrem. Čaj pečte na 200 °C asi 45 minut. Upečenou směs i se šťávou vložte do sklenic. Zavíčkujte a obraťte dnem vzhůru. Čaj skladujte na suchém a tmavém místě nebo v lednici. Pokud máte rádi pikantní chuť můžete během přípravy čaje přidat k hruškám špetku chilli.
4) Pomerančový čaj se skořicí
1 kg pomerančů
2 kusy kaki
svítky skořice
250 g cukru
Pomeranče oloupejte, oddělte od sebe jednotlivé měsíčky a nakrájejte je na malé kousky. Z kaki vydlabejte dužinu a spolu s kousky pomerančů je dejte do pekáčku. Ovoce posypte cukrem a přidejte svítky skořice. Dejte do trouby a pečte na 200 °C zhruba 30 minut. Upečenou směs i se šťávou vložte do sklenic, odstraňte z nich skořici a nakonec zavíčkujte. Obraťte dnem vzhůru. Čaj můžete ihned podávat. Není ho už třeba doslazovat, ale pokud máte rádi sladké, přidejte lžičku medu.
5) Jablečný čaj s fíky
1 kg jablek
2 granátová jablka
8 kusů fíků
300 g cukru
Jablka oloupejte a omyjte a nakrájejte na kousky. Granátová jablíčka vydlabejte a jejich zrníčka vložte spolu s jablky do pekáče. Fíky pokrájejte a také je přidejte do směsi. Můžete použít jak čerstvé, tak sušené fíky. Vše zasypte cukrem. Nechte péct na 200 °C zhruba 50 minut. Upečenou směs i se šťávou vložte do sklenic. Zavíčkujte a obraťte dnem vzhůru. Čaj je díky granátovému jablku plný antioxidantů, takže posiluje zdraví a imunitu. Tak na vaše!
Ne, nechci nic zlehčovat, chci porovnat rok 1995 a rok 2020. V čem je to jiné?
Hledal jsem v archivu abych našel nějaké digitalizované periodikum, které v té době vycházelo. Bohužel se mi nepodařilo najít to co jsem chtěl, ale třeba budete mít více štěstí.
V prosinci 1995 už chřipka splňovala charakter epidemie v celostátním měřítku, tedy 3 000 nakažených na 100 tisíc obyvatel. V té době jsme viděli i „uzavírku“ divadel, řada z nich musela kvůli nákaze herců a dalších zaměstnanců rušit představení. Problémy mělo i školství, kvůli chybějícím učitelům. I v roce 1995 se řešila ohleduplnost, roušky se sice nenosily, ale hygienici apelovali na ohleduplnost lidí – pokud se necítí dobře, ať zůstanou doma.
Došlo i k uzavření škol, byly vyhlášeny celostátní chřipkové prázdniny, což u části rodičů vyvolalo vlnu nevole.
I tehdy byly nemocnice přetížené, část pacientů musela spát na lehátkách. Bohužel tato epidemie vyvolávala vážné komplikace nejen u dospělých, ale i u dětí, především záněty plic.
Jaké byly rozdíly? Já nechci toho šmejda z Číny zlehčovat, ani náhodou, ale tehdy se samozřejmě netestovalo, přesný počet obětí není znám, podle statistického modelu však v důsledku epidemie přibylo více než 6 000 úmrtí a celkem tak za zimní sezonu 1995-1996 zemřelo čtyřikrát více lidí než obvykle.
Hlavní rozdíl byl ale ve strachu. Dnes je strach všude, bojíme se osobního kontaktu, bojíme se vycházet, bojíme se kolapsu ekonomiky. V médiích vidíte jen paniku, příklad titulku z jednoho periodika, o mdlém rozumu dotyčného novináře si udělejte úsudek sami. Koronavirus na jihu Moravy: zamořené Brno a okolí, přes noc přibyly 4 nové případy. Celkově už 45 nakažených.
Místo toho, aby nás uklidňovali, čpí na nás odevšad strach a závan apokalypsy. Ale my se potřebujeme hlavně uklidnit. Tohle není válka, je to epidemie a nocebo funguje stejně dobře jako placebo.
Ulice jsou téměř prázdné. Většina lidí se bojí vycházet ven, pokud to není opravdu nutné. Ve městech zavládl strach a nedůvěra. Lidé se v ulicích jeden druhému vyhýbají obloukem. Většina obchodů a firem je zavřených a další se k nim přidávají. Nikdo netuší, co bude dál a lidé se připravují na nejhorší.
Tento obraz není z žádné apokalyptické knihy či filmu. Na jaře, kdy se u nás objevily první případy nákazy virem Covid-19, to bylo skutečností. Během krátké doby se nemoc dostala mezi nejřešenější téma nejen mezi jednotlivými obyvateli, ale ve všech sférách našeho života. Mluvilo se o tom všude, řešilo se to všude. Byli jsme zahlcování přemírou informací, a dokonce jsme je i vyhledávali. Potřebovali jsme vědět vše o situaci, která nám nejen zasahovala do života, ale také která nás ohrožovala. První vlnu jsme přestáli, druhou si právě procházíme. Je ovšem situace a přístup stejný jako předtím? Pojďme si připomenout, jak to vypadalo na začátku a jaké jsou změny.
Jak vypadala první vlna
První vlna nemoci Covid-19 v nás vyvolala respekt. Lidé sledovali statistiky nakažených a děsily je čísla která se pohybovaly převážně v rámci desítek. V některých obchodech se regály vyprazdňoval závratnou rychlostí, jelikož se někteří občané snažili zásobit, a to nejen potravinami, pro případ, že by nastalo se situace vyhrotila stejně, jako například v Itálii. Mnozí dokonce preventivně zůstávali doma v karanténě i přes to, že měli pouze mírně zvýšenou teplotu.
Opatření přišlo rychle
Stát s velkou rychlostí nastavil opatření, která měla zabránit, nebo spíše omezit, šíření nákazy. Mnohé podniky proto byly zavřeny, někteří menší obchodníci či podnikatelé dokonce, díky nulovým obratům, museli zavřít nadobro, a to i přes snahu státu tyto ztráty alespoň částečně vykompenzovat. Nezavíraly se pouze podniky a obchody, ale také školy a veřejná prostranství, jako jsou např. muzea či divadla. Rušily se různé akce, anebo se omezoval počet účastníků. Zřídila se oddělení pro nakažené, centra pro testování či Covid-linka, to vše mělo zamezit přílišnému šíření viru.
Roušky se staly důležitou součástí každodenního života. Nevycházeli jsme bez nich z domu, ze začátku se dokonce stávalo, že jsme se pro ně domů museli vracet, a to jen díky nezvyku. Nosily se poctivě. Na toho, kdo ji ve frekventovanějších místech neměl, se dívalo skrze prsty, podezíravě, či dokonce s opovržením, ale také strachem, jako by dotyčný držel nabitou a odjištěnou zbraň.
I přes to se mezi občany začala šířit panika, dokonce ještě dřív, než Covid-19 byl i naším problémem. Některé produkty se na nějakou dobu staly nedostatkovým zbožím, především z řad trvanlivých potravin. Obchodníci ovšem zvládli velice rychle zareagovat, a tak prázdné regály byly k vidění jen po velice krátkou dobu. Mnohé produkty se ovšem staly dlouhodobě nedostupné.
Mnozí se snažili přežít, jiní jen využili situace
Mezi trvale nedostupné zboží se dostaly především čistící prostředky s vysokým dezinfekčním účinkem, samotné dezinfekce a roušky. I před nepřerušenou dodávku se tyto věci do obchodů nedostaly. Byly posílány do nemocnic a testovacích center, kde byly nejvíc potřeba.
Většina populace se k této situaci postavila velice zodpovědně a roušky si sami ušili. Mnozí se dokonce rozhodli šít i pro nemocnice či ostatní. Někteří je dávali zadarmo, jiní byli nuceni stanovit cenu, a to jen z důvodu, že jiný příjem, díky zavřeným podnikům, neměli. Tímto způsobem se snažili získat finance k tomu, aby mohli zaplatit vše co potřebovali a nedostali se do zbytečných dluhů.
Bohužel se našli i jednici, kteří chtěli paniky využít k vlastnímu obohacení na úkor ostatních. Na internetu se tedy objevily nejen roušky, ale také dezinfekce či potraviny, za přemrštěné ceny. Díky různým zavádějícím informacím a strachu se mnoho z těchto věcí i přes nesmyslnou částku prodalo. Inzerent tak získal několikanásobek pořizovací ceny, přičemž jediná jeho aktivita spočívala v tom, napsat a zveřejnit inzerát, případně produkty odeslat. Kolik lidí se takto přiživilo je jen otázkou odhadů a spekulací.
S teplým počasím se vše zlomilo
V době, kdy panoval největší strach a počasí nebylo zrovna nejlepší nám opatření nastavené státem zas až tolik nevadily a bez problémů jsme je dokázali respektovat. S pěkným počasím a narůstající teplotou se nám pomalu přestávaly líbit. S rouškou se začalo hůře dýchat, společenská izolace nám začala překážet a být doma, když je venku pěkně se asi chtělo jen málokomu. Nařízení jsme stále respektovali, alespoň v nejnutnějších případech. Přesto se téma hovorů změnilo z řešení samotné nemoci na to, kdy se opět vrátíme k normálnímu životu. Obavy ustoupily na minimum a vývoj statistik nemoci už sledoval jen málokdo.
Léto bez omezení
Plní nedočkavosti jsme přemýšleli, jak to bude v teplých letních měsících. Dočkali jsme se toho, v co jsme doufali. Zákaz neomezeného vycházení, shromažďování a pohybu bez roušky se pomalu blížil ke konci. Ulice se začaly plnit lidmi, obchody pomalu začaly otevírat. Pomalu jsme začali ožívat. I když tu ze začátku byl ještě stále nějaký respekt k situaci, která nás zachvátila, vysoké teploty nám dovolily velice rychle zapomenout. Roušky se objevovaly už jen ve velmi malé míře.
Nechtěli jsme pandemii již tolik řešit, nechtěli jsme se omezovat, ba právě naopak. Chtěli jsme žít a užívat si. Užívat si volno s rodinou a přáteli. Tolik řešené téma se nafukovalo až příliš, a tak začalo být nezajímavé. Dokonce obtěžující. Vývoj situace se sledoval jen výjimečně, a to spíše v rámci vtipů. Bylo jasné, že zrušení omezení bude jen dočasné, ale i přes to se onemocnění začalo brát z rezervou. Díky všemožně modifikovaným informacím, ať už se jednalo o zhoršování, zlehčování či konstatování reálné situace, strach z této nemoci ztratil rapidně na váze. Začalo se k tomu přistupovat, byť stále s určitým respektem, jako k něčemu, čemu se nevyhneme ať už uděláme cokoliv.
Některé okresy si svobody moc neužily
S teplým počasím a zrušením omezení však vir nezmizel. Nakažených stále přibývalo, ovšem čísla se o moc neměnila. Noví nakažení se stále pohybovaly v rámci několika desítek za den a jen málokdy počet přesáhl hranici 150. Pokud by opatření setrvala, možná by se šíření nákazy dalo udržet na této hranici, ovšem mělo by to ještě větší dopad v jiných sférách. Už tak se mezi veřejností začalo spekulovat o ekonomické krizi, která by mohla nastat, hrozilo, že se národ časem inspiruje jinými státy a začne se bouřit.
Během konce července a začátkem srpna počty nově nakažených začaly přesahovat hranici 200 za den, a to obzvláště v některých krajích, převážně díky firmám, které zaměstnávají cizince. V těchto krajích se na několik týdnů opět začaly nosit roušky jako preventivní opatření, a to zejména v uzavřených prostorách. I přes tato opatření se ovšem počty nově nakažených nepodařilo snížit, a tak se i zde opět uvolnil režim, alespoň na chvíli.
Nošení roušek je zpět
Začátkem září se čísla opět změnila, a to bohužel směrem nahoru. Tentokrát jen málokdy klesly pod 1000. Roušky začaly pomalu nastupovat na scénu. Nejprve pouze ve veřejné dopravě, posléze i v ostatních uzavřených prostorách. V médiích se hojně mluví právě o druhé vlně, ovšem za celou dobu se ani na krátkou dobu počty nakažených nepodařilo srazit na nulu. V zásadě se dá tedy říci, že předtím se jednalo jen o malé vlny, ale teď se na nás řítí tsunami.
Náš přístup se změnil
Když situace nebyla ještě tak vážná, lidé dokázali hrozbu respektovat a postavit se k ní zodpovědně. Nyní už s tím začínají mít problémy. Roušky se sice snaží nosit, ale jen v nejnutnějších případech. V mnoha obchodech roušky nejsou vyžadovány a bez problému v nich nakoupíte co potřebujete. Je to logické. Pokud prodavačka nemá roušku, nemáte potřebu ji mít vy.
Najde se i pár jedinců, kteří i v přeplněné městské dopravě nemají potřebu roušku mít. Mnohdy to okolí nikterak neřeší a ti i přes to, že takový jedinec je jako pěst na oko. Strach, který v nás během prvních měsících obklopoval téměř na každém kroku, se zmírnil na pouhé obavy. S velkým počtem nakažených se zvýšila i pravděpodobnost, že to nemine ani nás, a tak nám preventivní opatření přijdou nejen zbytečná, ale také obtěžující.
Přijdou nová opatření?
Mnoho občanů si ovšem neuvědomuje, jaký je hlavní důvod těchto, zatím jen malých, opatření. Roušky samotné šíření viru nezabrání, všem mohou ho zpomalit. Vzhledem k vývoji u jedinců, kteří patří mezi nejrizikovější skupinu, je to potřeba. Opětovné nošení roušek je pouhá předzvěst toho, že další preventivní opatření mohou přijít, stejně jako na začátku a mohlo by jich být daleko víc. Mnozí přitom vědí, že omezení, byť jen v podobě preventivní karantény při podezření na nákazu, si nemohou dovolit. Můžeme jen doufat, že nenastanou stejná opatření, jako nastala v Itálii při vypuknutí pandemie, ač čísla tomu dosti napovídají.
Mnohým opatření proti Covidu-19 přitížila
Jedinců, kterým situace, která díky jarním opatřením před šířením nákazy vznikla, zasáhla do života bylo mnoho, ovšem nemluvilo se o tom. V případech, kdy ano, se informace podávaly takovým způsobem, že to vyznělo, jako by za tyto problémy mohla samotná nemoc, namísto opatření, která byla díky ní zavedena. Nad takovými zprávami se ovšem stačí jen trochu logicky zamyslet, abychom pochopili, že realita je trochu někde jinde.
Opatření vlastně zasáhlo do životů všech, některým jen v malé míře, tedy v takové, která se dá zvládnout a nijak rapidně nezměnila jejich život. Samozřejmě se v tomto případě bavíme o finančních ztrátách, jako je ztráta zaměstnání, a ztrátách s nimi spojenými, a ne o ztrátách blízkých, kteří onemocnění, převážně proto, že patřili do rizikové skupiny a trpěli již jiným onemocněním, podlehli. V těchto případech se covid-19 nesmazatelně vryje do paměti pozůstalých jako tichý, nespravedlivý a neúprosný zabiják.
Tato čísla se, stejně jako před tím stále drží na relativně nízkých počtech. Každá smrt je smutná, obzvláště pokud je zbytečná. Je jen na nás, zda se pokusíme tato čísla udržet či dokonce snížit. Stačí k tomu velmi málo. Buďte ohleduplní jeden k druhému a respektujte preventivní opatření, která jsou tu od toho, aby se tyto počty příliš nezvyšovaly. I přes to tu s námi covid-19 zůstane. Budeme se s ním i nadále potýkat. Časem se stane běžnou, i když horší, nemocí, stejně jako spousta před ním. Do té doby to ovšem musíme vydržet.
Kdo by nechtěl iPhone? Úžasné apky, plynulost, žádné záseky, žádné problémy, vše jednoduché, bezpečné a UX… a být na odiv okolnímu světu. Aspoň na chvíli.
Mámo, já ti řeknu… APPLE je chrám
SMS od Alzy právě dorazila. Jedenáctka je připravena k výdeji. Zakleknout do bloků… Start! Těším se jak Hercules Poirot na čokoládu. Nemůžu se dočkat, až si ho rozbalím. Chtíč je silnější než já. Chci ho držet v ruce, pomazlit se s ním, cítit jeho vůni. Nejkrásnější věc, kterou Bůh stvořil, je iPhone. IPhone je plamen, který v očích žhne, iPhone, jak každý ví, je balzám hojivý… Eeeeeeee…? Co to kecám?
Zkouška nervů, léčba šokem
Konečně jsem doma a rozbaluji. Už v šalině jsem měl nutkání. Držím ho v ruce a…je to docela macek. Ten výřez není zrovna cool, na fotce to tak blbě nevypadalo. Ale co to? Nemůžu najít sluchátka, chybějící sluchátka u telefonu za 20 000 Kč? To přece není možné. Ani redukce na jacka. Zachovej mindfulness! Pátrám po nabíječce. U mobilu za takový love bych čekal rychlonabíječku, ale není tu. To snad není možné, si dělají prd*l. Testováno na lidech? Začínám být nervózní. Hlava mi říká: „Jasný! Ber to, jak to je, ty vole!“
Zapínám ho. Display vypadá skvěle. Sákryš, zapomněl jsem na SIM kartu. Chci ho vypnout, ale nejde to. Mlátím do stolu, hledám marně návod, ten mi taky nedali. Já toho šmejda vrátím. Podívám se na internet, Google mi musí pomoct (ještě že ho máme, kluka americkýho), ťukám, jak vypnout iPhone 11. Heuréka! Složitěji už to asi nejde, dvakrát krátce, jednou dlouze zmáčkneš různá tlačítka, ale je to funkční. Nasazuji SIM kartu a mobil znovu zapínám. Zkouším volat, funguje to. Nevídané. Jsem plně ponořen do mentálního výkonu.
Chci mít ukazatel baterie v %, nastavení baterie jsem našel, hledám, hledám, pořád hledám, možná bych hledal ještě teď, ale vzdal jsem to. Apple asi dělá mobily pro programátory a doufá, že si potřebné detaily doprogramují. Nerozumím tomu (proč si to nepřiznat).
Hodně používám hotspot. Zkouším ho zapnout, jednoduše přes jedno tlačítko jako na androidu to nejde, já jsem fakt lama. Pohraji si aspoň s ikonami, proč je to posouvání tak složité? Na androidu stačí položit prst, držet a lehce posouváte ikony kam potřebujete, není problém si udělat kopii do více složek, případně připnout ikonu kamkoliv na mřížku plochy, u iPhonu to nejde? Proč musím každou instalaci apky potvrzovat dvojklikem, pokud iPhone vidí můj ksichtík? Můj ksicht je pěknej prů*er, ale že by to rozhodilo i telefon? Hledám v nastavení změnu, ale marně, je to očistec… Chtěl bych být ptákem, oni nepotřebují návody, navigaci, tutoriál. Oni prostě ví.
IPhone měl být lepší než sex, měl to být zážitek. Místo toho přišlo moje selhání. Ano, zklamal jsem. V mých rukou je to obyčejný mobil. Možná prachobyčejný. Byl jsem nenasytný, čekal jsem přespříliš, chmura se mě zmocnila. Vzal jsem na milost svoji milovanou S9, a nervičky zmizely, stresík rozpuštěn, jsem vyrovnaný, S9 je prostě lepší. No a když mě zase začne kapánek sr*t ta nepovedená baterka, vzpomenu si na iPhone a už jsem opět v klidu a míru.
Náš život neformují vnější okolnosti, ale naše vnitřníreakce na ně
Nejsem součástí hejna, mám „drobnou“ anomálií. Asi mě utlučou. Potřebuji si vyluftovat hlavu. Jsem prostě complicated, navždy ze mě bude zaostalý „androiďák“ a „okeňák“. Co tomu řeknou lidi, ta ostuda. Psst. Nikomu to neříkejte, ano?
Kokosový olej se v posledních několika letech stal velkým hitem nejen v kuchyni. Své využití našel i v kosmetických procedurách, především díky svým hydratačním, vyživujícím a antibakteriálním účinkům. Dnes najdete v drogeriích širokou nabídku produktů obsahujících jeho výtažky – od pleťové kosmetiky až po barvy na vlasy. Abyste ovšem ušetřili peníze, obaly i místo v koupelně, je výhodnější pořídit si sklenici 100% bio kokosového oleje, který tak budete moct využívat i k vaření.
A s čím vám tento zázrak může pomoct?
Hydratační maska pro suchou pleť
Kokosový olej naneste na vyčištěnou pleť. Vlivem vašeho tělesného tepla se olej rozehřeje a bude velmi tekutý. Nelekejte se, olej vmasírujte do kůže a naneste dalších několik vrstev, dokud se olej bude vsakovat. Masku nechte působit alespoň půl hodiny. Pro dosažení maximálních výsledků naneste olej před spaním a ráno smyjte.
Olej můžete použít buďto samotný, anebo ho použít jako základ dalších masek. Pro vyčištění pleti jej smíchejte s bílým či zeleným jílem (k dostání v drogeriích). Přidáním bílého jogurtu a pár kapek šťávy z citronu podpoříte vyrovnání tónu pleti. K rozjasnění pleti vám pomůže přidání medu.
Krém pro citlivou a reaktivní pleť
Trpíte na přecitlivělou pleť se sklony k podráždění? Je pro vás skoro nemožné najít krém, který by si rozuměl s vaším obličejem? Nezoufejte. Kokosový olej lze v malém množství využít i jako denní či noční krém. Pokud se vám obličej bude lesknout, tento problém vyřeší kosmetické odmašťovací papírky.
Varování: Pokud trpíte na ekzémy, jakékoliv druhy olejů vám můžou při dlouhodobém užívání spíše uškodit.
Obnovující maska pro namáhané vlasy
Kokosový olej funguje skvěle coby přírodní intenzivní kúra pro suché poničené vlasy bez lesku. Rozehřátý olej vmasírujte do suchých a rozčesaných vlasů i do pokožky hlavy. Smotejte hřívu do drdolu a nechte působit hodiny. Pro zvýšení účinku si zabalte vlasy do ručníku nebo potravinové fólie pro udržení tepla. Poté si vlasy umyjte vlažnou vodou a přírodním šamponem.
Lámavé nehty
Třepení a lámání nehtů je často důsledkem dehydratace. To snadno vyřešíte dodržováním pitného režimu. Abyste ovšem dodali extra hydrataci i vašim nehtům, vmasírujte do nich každý večer před spaním kokosový olej. Do dvou týdnu uvidíte první výsledky.
Suché nohy a ruce
Suché a namáhané ruce promažte kokosovým olejem a na alespoň 15 minut si nasaďte bavlněné rukavice. Stejně tak lze ošetřit i suchá chodidla. Pro zbavení se zrohovatělé kůže na patách, smíchejte kokosový olej s kávovým lógrem či skořicí. Tento peeling odstraní odumřelou kůži a zanechá chodidla hydratovaná. Vyzkoušejte také masku z medu a kokosového oleje, která zamezí dalšímu popraskání pat.
První pomoc v péči o rty
Nejen v zimě, ale i v dalších ročních obdobích vyžadují rty zvláštní péči. Jsou náchylné k popraskání, spálení od slunce i od mrazu a vysoušení. Pro jemnější rty smíchejte trochu kokosového oleje se třtinovým cukrem a jemně s ním rty promasírujte. Dále naneste silnou vrstvu oleje na noc a v menších dávkách nanášejte několikrát za den. Díky svým antibakteriálním účinkům je olej vhodný i jako první pomoc při výskytu oparu.
Koronaviry jsou obalené jednovláknové RNA viry. Jejich název je odvozen od charakteristického uspořádání povrchových struktur lipidového obalu ve tvaru sluneční koróny. Respirační infekce jsou nejčastěji vyvolány právě obalenými RNA viry. Tento typ viru lidská imunita zná. V minulosti se jimi zabývaly studie na podíl infekcí s identifikovaným koronavirem v období s vysokou incidencí chřipky. Na Covid 19 zatím většina z nás protilátky nemá, zato stigma je tak velké, že nemocný nečelí jen strachu z toho, zda se dokáže vyléčit, ale i zastrašování a opovržení lidí ve svém okolí.
Není to tak dávno, co zemřel můj kamarád, měl dlouhodobě problém s plícemi a když byl v březnu hospitalizován, chytil v nemocnici chřipku, to byl ten pověstný poslední hřebíček. Můj kamarád byl polymorbidní a není (nebyl) v tom sám. Spousta lidí s těžkými nemocemi dopadá podobně. Ukápne poslední kapka, pohár přeteče. Do března tohoto roku nikdo moc neřešil, kdo člověka převezl na druhý břeh, virus či bakterie, bylo to jedno, nyní ale investujeme miliardy, abychom zjistili, zda to byla ta zatracená „korona“.
Další miliardy cpeme do ekonomiky, kterou politici utlumili tak, že to nemá historické obdoby. Ano, nevěděli jsme, co je tento virus za šmejda, takže to bylo správné rozhodnutí, jenže problém je mnohem hlubší. Kdysi pracovat pro stát znamenalo prestiž a skvělý plat. Dnes? Ve většině firem vyděláte mnohem více (pokud tedy vaším šéfem není paní Jermanová). Jako politikovi vám pořád někdo kouká do soukromí a po cca 8 letech jste odejit. Tristní budoucnost. Tak jsme se dostali do bodu, kdy stát neřídí výjimečné osobnosti, ale spíše osobnosti s psychopatickými sklony, které navíc zezadu ovlivňuje někdo jiný. Státy žijí od voleb k volbám na dluh, nikdo nemá vizi do budoucna a myslím, že by ho lidi ani nevolili, všem to takto vyhovuje, jenže jak dlouho? Jak dlouho můžeme žít na dluh? Zadlužena je většina ekonomik, dluhy států se stávají závažným problémem. Přesto stále slyšíme, jak se stát o vše postará. Od žádného politika jsem nikdy neslyšel, že infekce tohoto typu někdy přicházejí, a samozřejmě také odcházejí. Nikdy jsem od žádného politika neslyšel, že smrt prostě k životu patří (když můj kamarád zemřel, byl to šok, ale jeho zdraví bylo podlomeno již dlouho a bylo opravdu jen otázkou času, kdy jeho organismus řekne dost, už nemůžu). Neslyšel jsem ani, že záleží PŘEDEVŠÍM na nás samotných, spíše naopak, všespásný stát nás ochrání, všespásný stát vše zaplatí. Ale kde na to dlouhodobě vezme? A kdo je vlastně ten stát? Jsme to my sami, kdo vše zaplatí.
S chaoticky fungujícím státem se setkáváme i v tzv. chytré karanténě. Ono se o tom moc nemluví, ale pokud máte podezření, že jste nakažený, zavoláte a chcete test, často slyšíte ne, máme plno, test můžeme provést nejdříve za pár dní. Tak vám nezbývá než si zaplatit soukromou laboratoř. Spousta lidí to udělá, a je to asi dobře. Takže nikoli stát, ale náš přístup velmi často pomůže tomu, že se tento šmejd dále nešíří.
Zima se blíží a všichni nás straší, že bude zle. Virus prý mutuje a vrátí se silnější (začnou se přirozeným výběrem zvýhodňovat vysoce virulentní kmeny). Já nejsem lékař, ale tohle strašení v nás vyvolává nocebo a pokud tomu uvěříme…
Zima se blíží a za zdí se dějí podivné věci. Covid 19 obnažuje degeneraci a úpadek západní společnosti. Lépe řečeno příznaků úpadku a civilizační dekadence valem přibývá. Spoléhejte hlavně sami na sebe a na své nejbližší. Neměli bychom se bát, strach nám nepomůže, k nemocným mějme respekt. Hlavně si věřme, zvládneme to, chovejme se zodpovědně a nebezpečí ležící za oponou světla v srdci zimy nebude mít šanci.
Naše cesta začíná u malé horské obce Prášilyv okrese Klatovy. Právem se jedná o oblíbené místo sportovních nadšenců, ať už máte na mysli letní či zimní turistiku. Prášily jsou bohaté na turistické trasy, oblíbená je zejména túra k jezeru Laka. My se však odtud vydáme k malebnému Prášilskému jezeru a na horu Poledník (itinerář).
Kudy a kam?
Z Prášil se ke zmiňovanému jezeru (německy známému též jako Stubenbacher See) dostaneme po červené turistické značce. Cesta dlouhá 5 km nás zavede až do nadmořské výšky 1080 m.
Prášilské jezero – oáza klidu
Průzračná voda, chládek ve stínu stromů, lavičky. Prášilské jezero, jedno z pěti českých ledovcových jezer, je dokonalou oázou klidu s ideálními podmínkami k relaxaci a odpočinku. Samo o sobě není nikterak hluboké (maximálně 15 metrů), nicméně i to bohužel stačilo, aby si získalo též tragickou pověst. Ať už se jedná o utonulého studenta z roku 1927, nebo o příběh nešťastné lásky dvou milenců, kteří se zde společně rozhodli ukončit své životy. Legenda praví, že přízračnou dívku v podobě Jezerní paní můžou návštěvníci potkat i dnes.
Poledník
Houževnatější jedinci mohou po chvilce odpočinku u Prášilského jezera pokračovat dále k vrcholu. Cesta je po celé trase zpevněná a pohodlná, závěrečné stoupání však nemusí být pro každého to pravé ořechové.
Patrně největším lákadlem je dominantní rozhledna v nadmořské výšce 1315 m, tedy jedna z nejvýše položených u nás. Čítá celkem 227 schodů, po nichž lze vystoupat dalších 37 metrů. Komu strach z výšek nebo bolavé nohy nedovolí užít si neopakovatelné panorama, může se alespoň pokochat expozicí zachycující skvostnou šumavskou přírodu nebo se občerstvit ve zdejší hospůdce. V roce 2020 je stavba bohužel uzavřena z důvodu rekonstrukce, brzy však uvítá turisty v novém kabátku.
V blízkosti rozhledny se nachází též nouzové nocoviště, které zde umožňuje jednu noc bezproblémově přespat.
Zpět je možné zvolit stejnou trasu (celkem čítá přibližně 15 km), případně variantu přes Frantův most a Prášilský potok. Pozor si ale dávejte na výběr termínu, a to nejen kvůli počasí, které už tradičně bývá na horách proměnlivé – trasa totiž bývá otevřená pouze od července do listopadu.
Po zlatě momentálně prahne celá armáda investorů. Poptávka a cena vždy spolehlivě roste v období ekonomické krize.
Díky značné likviditě a stálé hodnotě je zlato vhodným útočištěm právě v období výrazných turbulencí. Investoři jej vyhledávají v oprávněné snaze ochránit své prostředky před devalvaci a krachem finančních trhů.
Mnozí z nich navíc teprve očekávají naráz na dno koronavirové krize a tak poptávka po zlatě nejspíše ještě zesílí. Cena žlutého kovu na burze nyní osciluje kolem 2000 dolarů za trojskou unci. Například analytici Bank of America ale prorokují dokonce růst až ke třem tisícům dolarů v horizontu následujících 16 měsíců.
Jak nakoupit zlato
Zatímco dříve bylo možné zlato nakoupit pouze fyzickou cestou, dnes máme mnoho rozličných možností k jeho pořízení. Mnohé z nich nevyžadují cenný kov fyzicky vlastnit. Na výhody a nevýhody různých způsobů investování do zlata se podíváme v následujícím textu:
Zlaté slitky
Mnohým přijde na mysl jako první právě nákup investičních slitků. Díky masivní reklamní kampani se zlaté slitky staly nejen investičním nástrojem ale i oblíbeným dárkovým předmětem.
Slitek si snadno koupíte v obchodě s klenoty nebo po internetu. Musíte ale počítat s vyššími náklady, než je spotová cena na burze. Nejméně výhodné bývají malé slitky vážící pouze několik gramů. S rostoucí hmotností slitku se podíl nákladů u obchodníka přepočtený na reálnou váhu kovu snižuje.
Nevýhodou slitku je zejména nutnost skladování. Zatímco jeden gramový slitek si v klidu můžete vystavit v obýváků, větší množství už bude nejspíše chtít bezpečný trezor, což přináší další náklady.
Bankovní úschova také nebývá zadarmo, což dělá ze slitků ve výsledku poněkud nepohodlný investiční prostředek o jehož ochranu se musíte nákladně postarat.
Výhodou ovšem je, že získáte opravdové zlato, které můžete kdykoliv prodat. Máte ho vždy pod kontrolou a dává vám více jistoty než jakýkoliv certifikát nebo výpis z účtu. Jeho nákup je jednoduchý a počáteční investice při dnešních cenách začíná už na dvou tisíci korunách.
Zlaté investiční mince
Další investiční nástroj, který skvěle vypadá a můžete ho někomu věnovat i jako dárek. Koupit se dá snadno na Aukru, v internetových obchodech a na řadě dalších míst, přičemž jejich prodejní cena se pohybuje v rozmezí od několika až po desítky nebo stovky tisíc.
Hodnota mincí však nemusí růst úplně stejně jako cena čistého zlata. Proto se hodí spíše pro sběratele nebo jako dlouhodobá investice, která se zhodnotí v horizontu deseti let. Zároveň zde vyvstává stejný problém s uložením jako u slitků.
Výhodou je možnost, že mince získá na sběratelské hodnotě. Světové mincovny sice chrlí mince jak na běžícím pásu, některé z nich se ale po čase mohou stát nedostatkovými zbožím. Paradoxně pak nabývají vyšší hodnoty sběratelské, která převyšuje cenu obsaženého kovu.
Zlaté ETF
V podstatě jde o akcie investičních fondů, které si můžete koupit na burze. Zlatých ETF je celá řada. Některé jsou založené přímo na cenách zlatého kovu, u jiných se hodnota odvíjí například od vývoje akcií těžařských společností nebo komoditních futures. V druhém případě se tedy hodnota může vyvíjet poněkud odlišným směrem, než kam směřuje cena samotného zlata.
Velkou výhodou ETF je, že se o zlato nemusíte starat. Některé fondy sice umožňují získat i fyzické zlato. Není to ale nezbytné. Většině investorů stačí pouhý nákup ETF, který se až tolik neliší od nákupu jiných cenných papírů.
Nevýhodu tvoří hlavně nutnost vyšší počáteční investice a samozřejmě komise za správu ETF, které mohou dostihnout až poloviny procenta ročně.
Komoditní futures na zlato
Obchodování futures je doména spíše traderů. Problémem pro dlouhodobějšího investora je už jen to, že každý kontrakt má nějaké datum realizace. Pokud nechcete zlato fyzicky převzít (a doplatit na pákové obchodování s marginem), tak musíte kontrakt včas prodat. S likviditou zde problém není, ale nový kontrakt už bývá k mání za poněkud jinou cenu.
Díky pákovému obchodování zde navíc můžete o pěkné jmění také přijít. Proto jsou futures spíše spekulativní než investiční nástroj.
Přímý nákup akcií těžařských firem
Prostřednictvím brokera lze pořídit i akcie firem zapojených do těžby zlata v zahraničí. Nákup je velmi snadný a můžete na nich pomocí dividend vydělávat v dobách, kdy zlato klesá.
Nevýhodou je však opět jistá nezávislost na ceně kovu. I společnost obchodující se zlatem dokáže prodělávat. Mnoho z nich navíc těží též jiné nerostné suroviny, jejichž cena v dobách krize zdaleka nejde vždy směrem nahoru.
Investice do zlata vypadá poněkud staromilsky. V krizi se ale vždy ukazuje, že zlato má stále pověst spolehlivého a ochranného aktiva, které dokáže zajistit váš majetek nehledě na ekonomické výkyvy. Jeho výhodou je navíc obrovská likvidita a tak nikdy nebudete mít problém zlato v potřebný okamžik prodat.
