Země je placatá, fakt!

Nedávno jsem napsal článek o evoluci a pěkně jsem to schytal

Ten, kdo můj článek četl pozorně, pochopí, co přesně jsem kritizoval, ale proč o tom píši. Když jsem si pro článek připravoval podklady, narazil jsem na tuto stránku: https://www.placata-zeme.cz.

Ano, Země skutečně není koule, spíše má tvar geoidu – od koule se liší především zploštěním na pólech.

Počet lidí, kteří placatosti věří, pomalu narůstá, obzvláště v USA. Fotky z vesmíru? Fotomontáže! Zkušenosti astronautů a pilotů z různých zemí (USA, Rusko, Čína)? Manipulace!  Sklon zemské osy a oběh Země okolo Slunce, střídání ročních období? Různá časová pásma? Asi také manipulace! Kdo chce, nechť si bizarní diskuzi (pan Bača s velmi trpělivým Jiřím Grygarem) poslechne, já to do konce nevydržel.

 

PROČ TOMU VLASTNĚ LIDÉ VĚŘÍ?

1.Víra

Nikdy nic nikdo nemá bráti za definitivní, ale kulatost Země považuji za vědecky dokázaný fakt. To, čemu věří pan Bača (a mnoho jiných), je založeno čistě na víře. On má pocit, že nevírou v placatost by urazil Boha, nebyl by správný věřící. Jenže věda a víra si nemohou konkurovat, tedy ani odporovat. Víra je dar, osobní vztah. Věda může upřesnit, možná i rozšířit představy věřícího člověka nejen o světě, ale i o Bohu. Proto věřit v kulatost není proti Bohu, spíše to vše zavání náboženským fundamentalizmem. Boj za nastavení vlády Boží může mít různé podoby a může se setsakramentsky zvrtnout. S tím máme v Evropě spoustu zkušeností.

2.Náboženský fundamentalizmus

Myslíte si, že náboženský terorizmus je jen doménou islámu? Fanatici různých vyznání jsou si velmi podobní.

Vlna zabíjení kacířů. Odstartována byla velkými procesy s kacíři po celé Francii. Hugenotský protestanský odpor zlomen v tzv. bartolomějské noci. Bylo popraveno na 2000 hugenotů. Velké množství blíže nezjištěných poprav kacířů v Alsasku. V Trevíru došlo okolo r. 1580 k masakru. Původně to měl být protest, za účelem potlačit protestanty a židy. Výsledkem bylo naprosté zničení dvou vesnic.

Vzpomínáte si na masivní fanatické výboje mezi katolíky a protestanty v Irsku? Rokem 1972 dosáhl konflikt svého vrcholu tzv. Krvavou nedělí (30. 1. 1972), kdy bylo 13 katolíků zavražděno jako důsledek potlačení vzpoury během občanského průvodu v Derry.

Sídlo federálních úřadů v americkém Oklahoma City zdemoloval 19. dubna 1995 krátce po deváté hodině ráno místního času výbuch silné nálože. Zdrojem ohlušující exploze byla směs benzinu a umělého hnojiva umístěná v zaparkovaném vozidle. Detonace a zničení devítipatrové budovy Alfreda P. Murraha, v níž byla i mateřská školka, si vyžádalo 168 obětí, z toho 19 dětí. Dalších téměř 700 lidí bylo zraněno. Poškozeno bylo mimo jiné přes 300 budov, exploze byla patrná až do vzdálenosti 50 kilometrů. Útok provedl Timothy McVeigh, veterán války v Perském zálivu. Chtěl tak pomstít útok FBI na sídlo davidiánů Davida Koreshe v texaském městě Waco, kde v roce 1993 zahynulo přes 80 členů sekty.

Bombový útok na olympijský park v Atlantě se odehrál 27. července 1996 během letních olympijských her v Atlantě. Výbuch si vyžádal dva mrtvé a 112 zraněných. Šlo o první ze série čtyř výbuchů spáchaných Erickem Rudolphem, jehož motivací byla snaha o změnu vládní politiky týkající se interrupcí a zrušení olympiády.

Takto by se dalo pokračovat.

Kdo jsou pachatelé teroru a násilí ve jménu Boha? Myslíte si, že jde o duševně nenormální, agresivní jedince? Ne, v drtivé většině případů jde o „spořádané“, nenápadné a psychicky „zdravé“ lidi. Náboženští militanti chtějí býti často „jen“ významní, být součástí velkolepého boje na straně dobra. Mezi náboženstvím a násilím existuje magická přitažlivost. V případě náboženského terorismu vidíme mnohdy zbožné lidi oddané mravnímu pohledu na svět.  Vznešeně kážou o mravnosti, a pak? Utrpení, převrácený svět vzhůru nohama.

Křesťanský fundamentalizmus je bezvýhradné, nekritické zastávání názorů náboženské křesťanské nauky. Velký důraz klade na bibli a hájí stanovisko literalismu – doslovného znění bible.

Fundamentalisté jsou přesvědčeni o neomylnosti Bible. Proto byl Galileo Galilei omezen inkvizicí a jeho knihy byly zakázány až do roku 1822. Kreacionizmus chtějí prosadit na školách, jako alternativu evoluce. Evoluce, ač jsem k ní velmi kritický, je vědecká metoda, kreacionizmus ne. Věřící by si měli uvědomit, že Bible není učebnicí astronomie, historie či biologie, je to kniha vyjadřující lidskou zkušenost s Bohem, v mnohém odpovídá na otázku proč a nikoliv jak. Autorem bible jsou samozřejmě lidé a já osobně bych ji nazval studnicí duchovního života.

3.Důvěryhodnost médií v digitální společnosti

Příchod digitalizace a internetu přinesl úskalí – publikovat může naprosto kdokoli (ano i já). Lidé mají obecně potřebu se vyjadřovat ke všemu. Což není na škodu, pokud z článku explicitně vycítíte, že je to váš pohled na věc. S příchodem internetu se ale objevil prostředek na velmi jednoduché sdílení (šíření) nesmyslů. Zároveň však neexistuje nic, co by odfiltrovalo nepravdivé, či dokonce záměrně lživé zprávy.

Příkladem, nechť je video „OPUŠTĚNÁ VESNICE V ČERNOBYLU!“ Autoři předstírali, že jsou v oblasti Černobylu. Přitom se pohybovali v okolí skanzenu Řepora, který se nachází v pražských Řeporyjích. Spousta lidí tomuto videu „nalítla“ a já se nedivím. Je skutečně velmi obtížné rozlišit důvěryhodné informace od fake news.

Černá propaganda (snaha podvést a manipulovat) se zaměřuje na vyčerpání kritického myšlení příjemců a vyvolání naprosté neschopnosti nadále určit, co je ještě pravda. Cílem samozřejmě je, aby adresát přijal myšlenky, které jsou předkládány. Černá propaganda se hojně využívá i v politice. V prezidentských volbách v USA (2016), nebo v ČR (2018), u nás jsme toho mohli býti přímými svědky. Lidé jsou znechuceni a nevěří ničemu, nebo jsou tak zahlceni, že věří blábolům.

Důvěryhodnost médií klesá. A velmi tomu přispívají právě politici. Vybavte si Donalda Trumpa, místo toho, aby řekl, že se mu tato zpráva (či zprávy) nelíbí, raději je veřejně označí jako fake news.  Něco podobného vidíte i u našich politiků (třeba v souvislosti s ČT). U Trumpa a jeho týmu je běžné poskytovat alternativní fakta (rozuměj, jde jen a pouze o eufemismus pro lež). Velmi umě se tím podrývá víra lidí ve svobodu tisku a autorita médií se vytrácí, zároveň lidé mají v hlavě zmatek, protože pak i placatost může být alternativním faktem.

MF DNES byla kdysi absolutně klíčové médium. Plnila roli, kterou od média očekáváme a plnila ji velmi dobře. Nyní nám servírují články především o pojištění, idylických krajinách a převážně nekonfliktní politická témata. Věřím tomu, že zde zůstali redaktoři, kteří nedopustí, aby jim někdo diktoval, co mají psát, nicméně v současnosti nejmocnější muž v zemi nemůže být bez vlivu na toto médium. Média prostě nejsou nestranná (tedy jak která) a relativně podléhají snahám o ovlivňování (může to být nejen ze strany majitelů, ale i politiků, komerčních subjektů…). Pokud je majitel zároveň i politik, je to bezpochyby o to horší.

Častým argumentem pro věřící v placatost je: „Vždyť to bylo na Youtube“. Youtube dávají na stejnou úroveň s např. ČT.

 

4.Čím méně tomu rozumíte, tím jasněji to vypadá

Čím méně nějaké oblasti rozumíme, tím větší tendenci máme přeceňovat naše vědomosti a schopnosti v dané oblasti. Tvrdí to psychologové David Dunning a Justing Kruger.

Například člověk, který vystudoval medicínu, bude v otázkách ze svého oboru schopný odpovídat erudovaně. Člověk, který medicínu nikdy nestudoval, bude odpovídat s vyšší jistotou. Jinak řečeno, stačí nám pár, pro nás relevantních, údajů a myslíme si, že tomu rozumíme (jak příznačné – pro mne).

 

5.Psychologie

Naše mysl se utváří v mozku, ale velmi zásadně ji formují vnější i vnitřní síly. Prožité události, prostředí, ve kterém žijeme, samozřejmě dědičnost, subjektivní zkušenosti, jistě také aktuální pozůstatek obsahu paměti. A tady někde je zárodek pro šíření bludů. Pokud je totiž náš mozek postaven před dvě protichůdná tvrzení, vybere si to, jež je mu citově bližší, případně způsobí menší úzkost. Takže o pravdu moc nejde. Emoce tady hrají velkou roli. Emoce jsou třikrát rychlejší než rozum. Emoční odezva proběhne už 0,13 sekundy od podnětu, zatímco „první“ racionální se dostaví nejprve za 0,4 sekundy – tudíž všechno je jenom racionalizace emoční odezvy. Alespoň to tvrdí Miroslav Švec, neuromarketing.sk.

Když se podřizujeme skupině, pociťujeme zprvu strach z vyloučení, pokud naše chování nebude skupině vyhovovat. Když však své chování přizpůsobíme a zařadíme se, bude nás trápit rozpor mezi naším chováním a naším přesvědčením. Abychom se tohoto vnitřního konfliktu zbavili, přizpůsobíme své přesvědčení tak, aby odpovídalo požadavkům skupiny.  Tomuto se říká kognitivní disonance.

Upřímný člověk věří své vlastní propagandě. Každý z nás má vytvořený nějaký strukturovaný systém, kterým si vysvětluje svět a události kolem sebe. Pro náš mozek pravda vlastně neexistuje, proto není podstatná ani objektivita, vědecký přístup reflektující realitu, ale pouze a jenom naše vnitřní logika souvislosti a propojování objektů a událostí.

Obecně platí, že když se můžeme svobodně rozhodovat, zpravidla se vzájemně napodobujeme. Což není vždycky na škodu (v případě pomoci je to určitě užitečné). Jenže v době sociálních sítí to už tak pozitivní být nemusí. Sociální sítě jsou vlastně bubliny, ve kterých jsme uvězněni. Naši přátelé mají povětšinou podobné názory (proto jsou to naši přátelé). Pokud vnímáte svět podobně, budou podobné i informace v našich newsfeedech (on to sdílel taky, tak to bude pravda). Je prokázáno, že pro velkou část lidí je právě prostředí sociálních sítí hlavním a mnohdy i jediným zdrojem informací. Sofistikované algoritmy nás obšťastňují spíše těmi názory a příspěvky, s nimiž souhlasíme, a snaží se každého z nás osvobodit od pro nás nezajímavých a otravných příspěvků (informace, které jsou v rozporu s naším přesvědčením, stejně ignorujeme), které by nás mohly donutit k předčasnému opuštění či méně častým návštěvám sociální sítě.

 

6.Hoax

Šíření poplašných, nebezpečných, podvodných zpráv. Šíření těchto zpráv je možné zejména proto, protože spoustu lidí nezajímá pravda, která je často lehce ověřitelná. Spíše je lákají informace, které potvrdí to, čemu už věří, ať už jde o jakékoliv téma. Hoax je plný faktoidů, tedy něčeho, co se faktu podobá, ale ve skutečnosti jím není. Může jít o předpoklad, spekulaci. Zahrnuje neskutečné, nepravdivé, případně nepřesné, sporné, neověřené, nepotvrzené tvrzení.

Hoax se šíří hromadně a co nejrychleji, především proto, že první dojem je ten nejdůležitější. Lidé věří nejvíce zdroji, ze kterého uslyší zprávu poprvé. Sociální psychologie tu hovoří o efektu primárnosti. Šíření také napomáhá emoční náboj s minimální informační hodnotou. Nad fámou či hoaxem není potřebné dlouze hloubat a přemýšlet. K zavržení ale už jsou potřebné pádné argumenty.

Dříve byl zdroj informací velmi relevantní. Dnes je relevantní to, co Google (Seznam, Bing) nabídne na top pozicích. Pravdy a argumenty jsou k mání na jedno kliknutí, bez ohledu na důvěryhodnost zdroje.

„Já vím věci, které oni nevědí!“ je další aspekt zásadně ovlivňující dezinformace. Pokud věříte nějaké spiklenecké hypotéze (např. že na Měsíci jsme nikdy nebyli) máte pocit, že jste zjistili informace, které „ti druzí“ neznají. Souvisí to také s vaším vnitřním světem, pokud máte touhu (i podvědomou) býti jedinečnější, je větší pravděpodobnost, že hoaxům uvěříte.

7.Je to složité

F = G . (m1 . m2) / r2, víte, co to je? Rovnice Newtona z roku 1687 popisující gravitační zákon. Dnes je vše ale ještě mnohem složitější. Kvantovou fyziku nechápe nikdo, ani samotní vědci, pak je obrovský prostor pro šíření fám, kde složité otázky poskytnou jednoduché odpovědi. Tím nechci kvantové fyziky zesměšňovat, právě naopak, dělají neskutečnou práci, jen je vše mnohem lehčeji zneužitelné.

S tím souvisí i informační exploze, přebytek informací, který zažíváme každý den. Produkce informací převyšuje naši schopnost je využívat. Náš mozek je chráněn filtrem, který zabraňuje, aby si člověk takové množství uvědomoval. Pokud sledujete pravidelně zpravodajství, museli jste si všimnout, jak nám média předkládají triviální informace jako nesmírně důležité. Primárním úkolem je udržet pozornost diváka. Aby nás udržely soustředěné, musí předkládat takové zprávy, které vyvolají pocit, že se děje něco závažného, něco, co se nás zásadně dotýká.

„Nevědomost, omyl, lež a podfuk je vždy pravděpodobnější než zázrak.“ Myslím, že toto je výrok F. Koukolíka. Co to pro mne znamená?  Že je vhodné si to fakticky ověřit a filtrovat, respektive vybírat si (pečlivě), na co se budu dívat, co budu číst. Neboli: „Jakýkoli počet důkazů svědčících ve prospěch tvrzení jej nemůže jednoznačně dokázat, zatímco k jeho vyvrácení stačí důkaz jediný“.

Co říci na závěr?

Nikdy nic nikdo nemá bráti za definitivní. Je zcela v pořádku, pokud jakoukoliv vědeckou teorii podrobujeme neustále testu její pravdivosti. Smyslem života je poznat na co mám talent a co mne baví a to dělat. Smyslem života je užít si ho a neubližovat druhým. Můžeme vědcům klást otázky, ale měli bychom respektovat explicitní důkazy a nepodléhat nebezpečným fundamentalistům.

„Lidé si obvykle myslí, že otázky jsou na světě proto, aby byly zodpovězeny. Já si myslím, že otázky jsou proto, aby prostě byly. Lidé bez otazníků jsou těmi nejnebezpečnějšími.“ Tomáš Sedláček

 

 

 

 

 

Evoluce nebo fabulace?

Evoluce je teorií, což znamená, že to nejsou odhady a předtuchy (to jsou hypotézy). Darwinisté považují evoluci za fakt, přesto si dovolím polemizovat.

Pokud bez patřičného vzdělání píšete o evoluci, stanete se terčem posměchu. Nejvíc mne ale mrzí, že pak reaguji na stupidní komentáře stejně stupidně. V tomto článku totiž nejde o náboženství. Evoluce i náboženství (které znám já) jsou si velmi podobné. Vypráví nám příběhy o soupeření, o boji, buď bojujeme v rámci přírody o přežití, případně mezi dobrem a zlem.

Aby se stavba neodarwinismu nezřítila, je nutno mnoha věcem prostě věřit. Přírodní výběr se při bližším po­hledu projevuje jako tautologie, jako nezbytný, ale dříve nepoznaný vztah. Já nezpochybňuji adaptaci organizmů na prostředí, netvrdím, že tato adaptace neexistuje, jen nevěřím, že tento proces je schopen vytvo­řit „náhodně“ složité struktury. Náhodné genetické chyby jsou motorem evoluce. Jenže bez informací to nejde. Informační systém buňky je neuvěřitelně složitý. Enzymy jsou informační molekuly, příroda je používá na modifikace, může být jakákoliv informace dílem náhody? Neztratíme náhodností koncept předávání informací? Jak vůbec složitý kód života vznikl? Zatím to přesně nevíme. Nevíme ani, jak vznikl první organizmus (život).

Skeptický k evoluci nejsem jen já (můj názor není relevantní, o tom není pochyb). Francis Crick (nositel Nobelovy ceny, spoluobjevitel DNA) tvrdil, že dokonalost stavebních prvků přírody nemůže být jen rozmarem přírody. O schopnosti náhodných mutací a přírodního výběru vytvořit složitost života kterou dnes známe, pochybuje více vzdělaných lidí, ale o tomto článek není.

Vědecký přístup s “pravděpodobně”, “pokud” nebo “musel”, nepřináší fakta, evokuje spíše nezbytnou víru. Krásnou ukázkou je článek pana Švadlenky. Fabulace. Evoluční biologové nám říkají, jak příroda funguje (jenže oni to neví, nevysvětlených záhad je stále spousta), místo toho, aby nám prezentovali, co o přírodě dokáží říci (to by pak bylo z jejich strany fér). Od roku 1859 se toho mnoho nezměnilo, stále je více otázek než odpovědí.

Pan Švadlenka mne označil za esoterika (a možná má pravdu). Nicméně nemusíte býti esoterikem, pane Švadlenko, abyste pochopil, že myšlenky naprosto zásadně ovlivňují náš život. Stačí jít na školení Ivo Tomana.

Tento článek je primárně o biologické evoluci, ale nejen o ní, aby biologická evoluce mohla probíhat, musela nejprve proběhnout tzv. chemická evoluce.

V mém podání může být tento úvod blábol (zřejmě i celý článek), nicméně účelem je, aby čtenář pochopil, že vysvětlení vzniku našeho vesmíru, světa, života, je postaveno na neuvěřitelných náhodách.

Chemická evoluce může být chápána jako „chování atomů”.  Vesmír, ve kterém žijeme, se skládá z energie a hmoty. Díky Albertu Einsteinovi víme, že má hmota i energie stejný základ. Co ovšem Einstein ve své době vědět nemohl, že viditelná hmota i energie tvoří jen asi 4 % našeho vesmíru. Čím více do vesmíru pronikáme, tím o něm vlastně víme méně.

Recept na vesmír

Martin Rees ve své knize popisuje co se dělo po velkém třesku. Respektive jak právě šest čísel, určených ve velkém třesku, ovlivňuje základní vlastnosti fyziky vesmíru. Podivné je, že evoluce vesmíru je zásadně citlivá na hodnoty těchto čísel. Kdyby některé z nich bylo „rozladěno“, nebyly by hvězdy a nebyl by tedy ani život.

Třeba gravitace, býti jen o trochu silnější, hvězdy by nebyly tak velké a vyhořely by mnohem rychleji, takže by se inteligentní život nestihl vyvinout. Změny u slabé a silné jaderné interakce či změna hmotnosti elementárních částic by přinesla podobné výsledky.

Těch 6 důležitých čísel je vlastně recept na výrobu vesmíru, jenže aby byl recept funkční, správně se tvořily galaxie, planety, ale také se „zajistila“ funkčnost chemické evoluce, hodnoty musí být přesné. Jak je možné, že jsou ta čísla precizně vyladěna? Náhoda? Záměr?

Matematická pravděpodobnost náhodného vzniku vesmíru, který má naše nastavení konstant, obyvatelné planety a života je vysoce nepravděpodobná, spíše nereálná. Ale možná je vysvětlením mnohovesmír či holografie, co to je?

Holografický vesmír

Začalo to u černých děr. Veškerá trojrozměrná informace z vnitřku černé díry by měla být zaznamenána na jejím dvojrozměrném povrchu, což nápadně připomíná princip hologramu. Právě toho si v roce 1990 všiml Leonard Susskind. Odtud byl už jen krůček k zobecnění holografického principu na celý vesmír.

Zní to šíleně, ale ve skutečnosti by se tím vyřešily velké rozpory mezi Einsteinovou teorií relativity a kvantovou mechanikou. Mnoho vědců věří, že holografický princip je jedním z nejzákladnějších přírodních zákonů. Susskind není žádný šarlatán a světe div se, fyzikové jeho teorii vesměs přijímají.

Susskind ale není první. Že objektivní realita může být přelud, predikoval kdysi David Bohm, i on tvrdil, že objektivní realita neexistuje, jsme obrovský a podrobný hologram. Vskutku, celá příroda je jednotná pavučina, přítomnost a budoucnost existují současně, jsou to jen frekvenční úrovně (něco z toho už potvrdila kvantová fyzika).

Karl Pribram prorokoval něco podobného, to, co je tam venku je směs frekvencí, plujeme v oceánu frekvencí, z tohoto oceánu vybíráme a přeměňujeme do fyzické skutečnosti. Na holografickou hypotézu lze pohlížet různě, dokonce jako na realistický model, odvozený z empirických dat.

Je otázkou několika let, možná desetiletí, než vědci potvrdí (či vyvrátí) holografickou teorii.

Pokud bude potvrzena, evoluce by v tomto pohledu získala úplně jinou tvář. Vědci z Británie, Kanady a Itálie našli první důkazy o tom, že všichni žijeme v jednom velkém hologramu, který představuje celý náš vesmír, v odchylkách v reliktním záření, jež je pozůstatkem Velkého třesku. Více např. na: https://vtm.zive.cz/bleskovky/je-cely-nas-vesmir-jen-hologram-mozna-ano-mame-prvni-dukaz/sc-871-a-185900/default.aspx 

Je skutečně s podivem, odkud se bere schopnost jednoduchých chemických látek organizovat se do čím dál složitějších struktur, rozdělovat si úkoly a kopírovat vše do dalších generací. Proč se příroda s tímhle obtěžuje, proč se vše nerozpadne do bezbřehého chaosu?

Biologická evoluce

„Pokud nezabráníme tomu, aby se počet bezohledných, ničemných a jinak podřadných členů společnosti zvyšoval rychleji, než lepší třída lidí, národ bude degenerovat. “ — Charles Darwin
Evoluce vysvětluje vývoj života na zemi, evoluci zkoumá vědní obor evoluční biologie.

Co je vědecká metoda?

  1. existuje něco, čemu nerozumíme a co chceme pochopit
  2. navrhneme vysvětlení, hypotézu
  3. započneme se zkoumáním, testy, které přinesou fakta
  4. informace vyhodnotíme a pokud hypotézu podporují, máme teorii, pokud ne, musíme se vrátit do bodu 2

Věda je činnost umožňující odhalit, pochopit nebo lépe pochopit, jak funguje pozorovatelný fyzický svět. Základní pomůckou vědy je pozorování přírodních jevů a/nebo experiment, který se snaží napodobit přírodní jev v kontrolovaných podmínkách. Vědění ve vědě se získává prostřednictvím výzkumu.

Teorie: ve vědeckém pojetí není teorie nedoložený odhad, nebo tušení (na rozdíl od běžné řeči). Teorie je vnitřně konzistentní model nebo rámec pro vysvětlení povahy přírodních nebo sociálních jevů. Je založená, nebo podporována experimenty. Teorie je systematické a uspořádané vyjádření všech předchozích pozorování, je testovatelná a vychází z ní předpovědi. Ze samého principu vyplývá, že všechny teorie jsou vždy pouze předběžné, přístupné opravám, zahrnutí širšího rámce teorie a/nebo výměnou celé teorie za teorii jinou. Běžně je více hypotéz spojeno v rámec jedné teorie. Slovo teorie se používá spíše pro širší logický celek zahrnující obecnější pravidla než slovo hypotéza. Teorie se testují na základě jejich shody se známými fakty a jejich schopnostmi generovat hypotézy se závěry, které předpoví budoucí testovatelné fakty. Z několika konkurenčních teorií jedna vždy odpovídá pozorovanému jevu více než zbývající.

Hypotéza se používá pro označení skupiny specifických jevů v rámci teorie, nebo pro označení aplikací teorie, a tudíž pro ni platí stejná pravidla jako pro hypotézu.

Fakt je definován jako něco pravdivého, co ve skutečnosti existuje, nebo může být ověřeno podle zavedeného hodnocení. Fakt zůstává neměnný v závislosti na jeho vysvětlení.

U evoluce (podle mého názoru) se vysvětlují fakta hypotézou. Myslím v dnešní době. Darwin shromáždil spoustu empirických důkazů (na tu dobu) a obdivuji jeho neuvěřitelné pozorovací schopnosti a odvahu jít proti církvi, která tehdy měla nepředstavitelnou (pro nás) moc. Co třeba říká Veronika Exnerová (zamyslete se nad tím výrokem): „Oko vidělo vždy, ale nejdřív to nebylo plnohodnotné oko ale třeba jen pár buněk citlivých na světlo. Taková je představa.“ Takže se spíše děje to, že platnost teorie dokážeme tím, že jejím prostřednictvím vysvětlíme fakta. Vědci by měli respektovat realitu a býti pokorní, pokud něco neví, měli by to prostě říci.

Vraťme se k oku Veroniky Exnerové (tedy ne přímo k jejímu). Mezi žijícími živočichy existuje řada přechodných typů oka. Někteří jednobuněční živočichové mají skvrnu cit­livou na světlo, za níž je malá pigmentová stěna, a u mnoha mnohobu­něčných živočichů je podobné ústrojí uloženo v pohárku, který zlepšuje schopnost vyhledávání směru. Loděnka má oko ve tvaru dírky bez čoček, olihní oko je už čočkou vybaveno. Jsou to různé typy očí, které se vyvinuly z nějakého jiného? Pravděpodobně ne, protože jde o zásadně odlišné struktury. Proč existuje stále tolik primitivních forem očí, proč se nevyvinuly ve formy vyspělejší? Vrátím se k loděnce, která si za stovky milionů let své existence pro své oko nevyvinula čočky, přestože má sítnici. Darwinisté samozřejmě odpověď najdou, ale bezpochyby to nebude odpověď podložená důkazy.

Aby evoluce mohla probíhat, musí se dít tři věci. Musí vznikat nové druhy, vzniknuvší druhy se musí proměňovat, a pak musí druhy také vymírat. Ještě jinak řečeno, nové podmínky v prostředí vyvolávají růst variací, nové variace umožní lepší individuální přizpůsobení novým podmínkám. Tyto variace (užitečné) poskytují větší šanci k přežití v přírodním výběru. Tato výhoda (rozuměj nová variace) je předávána na potomky. Během dlouhého období, se tyto malé variace v rámci stejného druhu budou akumulovat a porostou směrem k větším rozdílům mezi druhy stejného rodu. R. Dawkins přírodní výběr připodobňuje ke konstruktérovi, který stojí před úkolem sestrojit z vrtulového dvojplošníku proudovou stíhačku. Evoluce v každém kroku vymění vždy jen jednu součástku a letoun přitom nejen nesmí ztratit schopnost letu, ale dokonce musí mít lepší letové vlastnosti, než stroj předcházející. Mně to evokuje inteligenci. Zkusím to říci ještě jinak. Pokud naprogramuji software, kterému zadám počáteční podmínky a potom budu sledovat, jak v počítači začne vznikat evoluční tvar, čeho je to důkaz? Není to důkaz ničeho, maximálně toho, jak jsem schopný programátor. Ale chápete, co tím chci říci?

Evoluční teorie má (dle mého názoru) obrovské množství děr. Nedokáži odborně polemizovat (argumentum ad ignorantiam), proto budu klást spíše otázky. Chtěl bych říci, že nežádám, aby byly vědecky objasněny všechny mezery, beze zbytku, nicméně jsou, podle mého názoru, důležité aspekty, které vysvětleny býti musí.

  1. Co je vlastně evoluce? Biologická evoluce je dlouhodobý a samovolný proces, v jehož průběhu se rozvíjí a diverzifikuje pozemský život. Tohle o evoluci píše Wikipedie a myslím, že to takto formuloval i Darwin. Jenže jsou tu rozpory. Známé Darwinovy pěnkavy na Galapágách se mění neuvěřitelně rychle, zobáky se přizpůsobují potravě v rozsahu jednoho roku. Mění se morfologie, fenotyp je cyklického rázu, tedy s velkým či třeba úzkým zobákem, vše dle potravy. Cyklus je neuvěřitelně rychlý. Příroda mění sama sebe, adaptace organizmů je nezpochybnitelná, ale pomalá darwinovská změna? Někdy se mluví dokonce o evoluci světelné rychlosti. Jak to tedy vlastně je? Pomalá, postupná evoluční změna, nebo náhlé skoky? Nový druh nevznikne postupně, trvalou přeměnou svých předků? Objeví se najednou a plně „zformovaný“? Evoluce je zkrátka svižnější než králíček Duracell, vysvětlení se najde na vše.
  2. Stále se objevují nové fosilie, které do klasické evoluční teorie nezapadají. Nejnovější objev je 260 000 let stará lebka známá jako Dali. Největší problém je, že lebka není tam kde by měla být. Tato byla nalezena v severozápadní Číně, takže Homo sapiens nepochází z Afriky? Je možné, že pocházíme z různých částí světa, jenže zapadá to do klasické evoluční teorie? Vědci v Maroku našli fosilie člověka (Homo sapiens) staré 300 000 let. Jsou tak o 100 000 let starší než dosud známé nejstarší kosti člověka rozumného (na tomto serveru jsem se dočetl, že pokud by se našla fosilie moderního člověka starší než 250000 let, mohl by to být problém, důvod je prostý, moderní lidé se objevili asi před 200 000 lety s vyspělými znaky, které nás odlišují). V africké Keni se zase našly vedle sebe kostry dvou předchůdců člověka. Podivný nález se dle vědeckého magazínu Nature podařil antropologům u jezera Turkana v Keni. Zde byly při vykopávkách objeveny tělesné ostatky patřící druhům Homo habilis a Homo erectus. Podle dosavadních teorií je však měla dělit propast vývoje trvající půl milionu let! Všechny kostry jsou přitom staré 1,5 milionu let. Podle evoluční teorie se Homo erectus vyvinul z Homo habilis. Takže vyvinul? Nebo oba druhy žily cca půl milionu let vedle sebe? Všechny fosilní důkazy by měly býti hodnoceny nezávisle na jakémkoli předpokladu ohledně pravdivosti teorie, která je prověřována. Ale děje se to? Mně spíše připadá, že musíme najít nějaké předky, tak si vybereme tady tyto, jsou to nejlepší kandidáti.
  3. Tvorba bílkoviny, respektive tvorba funkčních proteinů z aminokyselin. Pravděpodobnost vytvoření bílkoviny čítající 300 aminokyselin náhodou je vysoce nepravděpodobná, což přiznávají i evoluční biologové. Vše bude ještě umocněno, pokud budeme chtít vytvořit řetězec čítající 400 aminokyselin. Čísla budou obrovská a šance téměř nulová. Proto se v evolučních knihách dočtete o protobiontovi, progenotovi, jednoduché molekule, která se pak pomalu vyvíjí ve složitější kooperativní sebe replikující systémy, než se vyvinou jednoduché organismy. Je tento protobiont hypotetický? Podle mne ano: „hypotetického protobionta a moderní bakterie.“ Jsme tedy znovu u tautologie. Pokud něco takového napíše respektovaný vědec, většina lidí to přijme. Vědci by nám měli prezentovat, co o přírodě dokáží říci, ne jaká příroda je (protože to prostě zatím nevíme)Jak vznikla první bílkovina bez asi, možná, snad, pravděpodobně? 
  4. Biosyntéza cholesterolu, popsaný ale nevysvětlený jev. Cholesterol je významnou součástí živočišných buněčných membrán a je výchozí látkou pro syntézu celé řady dalších biologicky účinných sloučenin, především sterolů. Nejprve vzniká z acetyl-CoA kyselina mevalonová (mevalonát), pak dochází k přeměně na izopentenyldifosfát. Třetí fází je syntéza skvalenu a poslední je cyklizace skvalenu a odštěpení 3 methylových skupin. Jednotlivé fáze syntézy cholesterolu jsou poměrně složitým sledem reakcí a všechny fáze probíhají v několika krocích. Jak tento složitý reakční mechanismus stvořila evoluce? 
  5. Záhadná DNA. Mnoho lidí neví, že šimpanzi mají 48 chromozómů, člověk „jen“ 46. Protože jsme nejvyspělejší, čekalo se spíše něco jiného. V současnosti už víme, že nám chromozomy nechybí, jen se kdysi dva sloučily (splynuly) do jednoho (dnes se tento chromozom označuje jako chromozom 2 – HC2). Co je na tom záhadného? Právě toto splynutí z nás udělalo to co jsme. K této mutaci došlo relativně velmi rychle a precizně (např. muselo dojít k vypnutí či odstranění duplicitních či nadbytečných částí). DNA má strukturu, má řád a předává buňkám nezbytné informace co a kdy mají dělat. Mně to evokuje inteligenci. Smysl genomu jsme si popsali, ale co ten balast? Naprostá většina lidské DNA je totiž úplně k ničemu http://www.osel.cz/9476-jaky-je-smysl-genomu-naprosta-vetsina-lidske-dna-je-uplne-k-nicemu.html. Podle výpočtů některých vědců (Graur) vychází, že kdyby byl úplně celý lidský genom funkční a potřebný, tak by lidské páry musely počít asi tak 100 milionů dětí, aby alespoň nějaké z nich bylo bez škodlivých mutací. I kdyby byla funkční jen čtvrtina lidského genomu, tak by každý lidský pár musel mít alespoň 4 děti, aby se dvě z nich bezpečně dožily dospělosti. To nezní moc povzbudivě pro evoluci, navíc dle posledních výzkumů můžeme naši DNA ovlivňovat i jinak: https://21stoleti.cz/2011/03/23/je-mozne-chovanim-menit-sve-geny-zda-se-ze-ano/
  6. Srážení krve je systém velmi složitý. Tento jemně vyladěný proces je naprosto závislý na načasování různých chemických reakcí a na tom, jak rychle k nim dochází, pro svoji funkčnost potřebuje 20 bílkovin. Co je na tom tak zajímavého? Než vznikla životodárná krev, všech 20 nezbytných bílkovin muselo být na svém místě. Jak náhodně tento složitý systém vznikl?
  7. Můžeme měnit realitu tím, že ji pozorujeme. To už dokázal známý dvouštěrbinový efekt. Podle nejnovějších poznatků kvantových fyziků hmota vůbec neexistuje. Existuje pouze energie. V roce 1982 provedl vědecký tým vedený fyzikem Alainem Aspectem významný fyzikální experiment, při němž se zjistilo, že za určitých podmínek jsou subatomární částice (jako elektrony) schopny spolu okamžitě vzájemně „komunikovat“ nezávisle na vzdálenosti, která je odděluje. Dobře zdokumentované jsou podivné jevy, jako je superpozice (jedna částice může být na dvou místech zároveň nebo rotovat v protichůdných směrech), kvantové tunelování (částice prochází energetickou „zdí“, aniž by na to měla energii), kvantová provázanost (dvě částice se chovají synchronizovaně nehledě na to, jak daleko jsou od sebe vzdálené, viz výše). Zajímavostí při tom je, že všechny tyto jevy probíhají jen tehdy, dokud nedojde k měření. Jakmile nějakým způsobem získáme informaci, co se s danou částicí děje, přinutíme ji vystoupit z kvantového světa. Jak tedy mozek produkuje vědomí? Pokud vědomí ovlivňuje realitu, jaká je korelace s evolucí? Jak mohla evoluce vytvořit něco, co ovlivňuje realitu pouhým pozorováním? 
  8. Význam kvantových jevů v biologických procesech, jako je magnetorecepce u ptáků, fotosyntéza, činnost enzymů nebo čich. V letech 2007 až 2010 byly v časopise Nature publikovány první studie dvou nezávislých výzkumných týmů, které oba došly k závěru, že kvantová mechanika hraje důležitou roli ve fotosyntéze. Tento prapodivný jev byl nazván „kvantová procházka“… Schéma průchodu excitonu FMO bílkovinou v průběhu fotosyntézy. Exciton v podstatě putuje několika cestami naráz, byť je na začátku i na konci jen jeden. Dříve si vědci mysleli, že trasa excitonu je prostě náhodná, jako chůze vrávorajícího opilce. Tento dílčí proces fotosyntézy má ale ohromující efektivitu téměř 100 % a matematicky to prostě nevycházelo. Jak to, že se téměř žádný exciton neztratí? Zde dochází na kvantovou teorii: ta totiž připouští, že částice v superpozici může putovat několika trasami zároveň v podobě vlnové funkce. A přesně to se prokázalo i v případě fotosyntézy: exciton provádí „kvantovou procházku“ několika cestami zároveň a tam, kde nejdříve dorazí do reakčního centra, se zhmotní a předá svou energii. Chlorofyl tak vlastně funguje jako kvantový počítač. Zdroj: https://technet.idnes.cz/kvantova-biologie-03g-/veda.aspx?c=A160216_123201_veda_mla Kvantová biologie, podle mého názoru, není kompatibilní s Darwinem. Hraje kvantová mechanika roli v živých buňkách? Pravděpodobně ano, např. na sítnici Červenky obecné je bílkovina zvaná kryptochrom, citlivá na světlo, v bílkovině je pár elektronů kvantově provázaný, tento systém pak červenku navádí správným směrem pomocí magnetického pole Země. Kvantové provázání u červenky, jak je to v souladu s evoluční teorií? Existují v živých organizmech jevy, procesy, mechanizmy, které se dají vysvětlit výlučně jen pomocí kvantové fyziky? 
  9. Člověk je pokládán v zásadě za pouhou statistickou veličinu, za obal svých genů. Gen je to hlavní a on se musí dostat do dalších generací, o nic jiného v životě nejde. Toto úchylné pojetí vyústilo v nedávných dějinách k tragédiím světového rozsahu. Sociální darwinisté například tvrdí (tvrdili), že altruismus a milosrdenství jsou proti přírodě, nebo že podle evoluční teorie mají silní právo potírat slabé, jinak dojde k postupné degeneraci lidstva. Evoluce dala do rukou bič chorým mozkům. Ale tohle není problém evoluce, spíše vědců, kteří se tváří, že ví naprosto všechno a ztratili pokoru. Filozof Jan Sokol píše, že „Společenský mrav je tradovaný soubor obvykle nepsaných pravidel toho, co daná společnost od člověka očekává.“ Morálku se učíme od okolí, soužitím s jinými lidmi a význam solidarity a mravnosti je nezpochybnitelný!?

Na závěr chci říci, že s pokrokem vědy se před námi neustále objevují nová mystéria, která je třeba brát v potaz. Kvantová fyzika odhaluje svět atomů a jejich částic, možná ale jednou zjistíme, že tou nejnižší, základní úrovní, je vědomí. Ale možná bude odpověď úplně jiná, možná jsme superhologramem nějaké vyspělé civilizace. Dnes je můj pocit takový, že věda a duchovnost spolu souvisí. I věhlasní vědci, třeba Paul Dirac, Erwin Schrödinger, Arthur Eddington, Albert Einstein, se uchylovali k východním filozofiím, v nichž hledali odpovědi na základní existenční otázky, které jim věda nebyla schopna přinést. Mimochodem i Gregg Braden, označovaný panem Švadlenkou za šarlatána, ve svých knihách propojuje vědecké názory s duchovním přístupem. Přes pětadvacet let studoval pozapomenuté texty v zapadlých koutech světa. Gregg hledá především odpověď na to kdo jsme. Vědci nejsou ochotni velkoryse připustit, že dosud nevíme všechno a že zdaleka vše není odhaleno. Při vší úctě k vědě a jejím nesporným zásluhám chci připomenout, že vědecká pravda je souhrnem aktuálně platných hypotéz, přijímaných rozhodující většinou uznávaných vědeckých autorit.

Velké množství věřících přijímá evoluci. Dokonce mezi vědci najdete věřící. Mně ale nejde o Boha. Vědec by měl laické veřejnosti prezentovat, co o přírodě dokáže říci, ne jaká příroda je (protože to prostě zatím neví). Nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní (ve vědě už vůbec ne).

Zbytek nechám na posouzení laskavého čtenáře, protože každý má právo na svůj názor.

Co proti vším?

Bojujeme proti vším

Není pravdou, že se veš dětská vyskytuje pouze u lidí, kteří zanedbávají hygienu.

Úplně vyhubit tyto malé potvůrky se nikdy nepodaří, protože se hrozně rychle množí. Proto nesmíme podcenit situaci, když se vši objeví třeba u našich potomků. Jak je ale zachytit včas? Samozřejmě pomůže, když budete pravidelně dětem prohlížet vlasy. Vajíčka vší, takzvané hnidy, nejčastěji najdete na okrajích vlasové oblasti, především na týle a ušním boltci. Jelikož jsou vajíčka přilepeny na vlasy velice pevně, tak se jich pouhým vyčesáváním nezbavíte. Z hnid se za 8 – 10 dní líhnou larvy, které jsou podobné dospělým vším. Už v období larev jsou schopny bodat. Po trojím svlékání se nymfa promění v dospělou veš. Dospělá veš žije přibližně měsíc, za který je schopna naklást několik desítek hnid. Proto je důležité zasáhnout co možná nejdříve.

Že má dítě vši, poznáte, když si stěžuje neustále na svědění ve vlasech. Když se podíváte do vlasů, uvidíte šedobílé oválné hnidy. Dost se podobají lupům. Pokud se chcete zbavit vší, pomůžou vám kvalitní přípravky, které zklidní kožní projevy a spolehlivě zlikvidují vši i jejich vajíčka. Po prvním použití přípravku je nutné po osmi dnech kúru zopakovat. Kromě vlasů je také potřeba dezinfikovat oděvy a hřebeny.

Jelikož účinnost dostupných prostředků se snižuje(Paranit fungoval špatně, údajně vši jsou dnes tak zmutované, že začínají být rezistentní), rozhodli jsme se použít šampon pro psy, viz fotka níže a ten fungoval skvěle. Ale jestli je comme il faut jeho použití u lidí nedokáži říci…

Dovolená Skotsko, která místa se vyplatí navštívit?

Hledáte divokou krajinu, hluboká jezera a zajímavé památky? Zkuste vyrazit do Skotska.

Země pohledných kopců a hor, rašelinišť a whisky. Proměnlivé počasí zde není výjimkou, v jeden moment může pršet a za chvilku svítit slunce. V tomto článku dostanete tip na sedm nejlepších známých i těch měně známých míst ve Skotsku, které se vyplatí navštívit.

Edinburgh

Hlavní město Skotska se zajímavou architekturou a kulturou. Vyrážíte-li za kulturou, pak zvolte na návštěvu měsíc srpen, kdy v ulicích města probíhá vyhlášený Edinburský festival. Pokud máte rádi zajímavou architekturu, nezapomeňte navštívit palác Holyrood a Royal Mile. Mezi vyhlášená muzea patří Národní muzeum Skotska či královská loď Britannia.

Killin

Killin je malá obec na břehu jezera Tay (loch Tay). Přímo v centru obce nádherné vodopády Falls of Dochart. Přes vodopády vede starý most, který je široký sotva na jedno auto. Na břehu vodopádů se také nachází starý mlýn.

Ostrov Skye a Eilean Donan

Cestou k ostrovu Skye narazíte na fotogenický hrad, známý například jako skotské útočiště Jamese Bonda ve filmu Jeden svět nestačí. Ostrov Skye je poměrně rozlehlý a jeden den na prohlídku jeho skvostů vám rozhodně stačit nebude. Nejvyhlášenějšími přírodními památkami jsou skály The Old Man of Stoer, Quiraing nebo vysoký vodopád padající přímo do moře Kilt Rock. Krásný je také maják Neist Point na opačné straně ostrova.

Glencoe

Zelené údolí ledovcového původu je tou správnou divočinou a rájem dobrodruhů. Oblíbeným cílem jsou vrcholy Three sister, odkud se vám naskytne nezapomenutelný výhled na údolí, řeku a nespočet potůčků. Stan si zde můžete postavit kdekoliv, pokud najdete alespoň trochu suché místo. Pěší výlet do tohoto údolí ve vás zanechá vzpomínku na celý život.

Durness

Městečko na severu Skotska, které vás okouzlí krásnými plážemi. Písečné pláže jsou narušeny jednotlivými skalami, které jsou odkryté při odlivu. Příliv zde nastupuje velmi rychle, a proto je dobré si zjistit časy jeho začátku. Na jedné z pláží vytváří potok vlévající se do moře malebné zákruty v písku.

Balmoral

Zámek sloužící jako letní sídlo britské královské rodiny. Nachází se v kraji Aberdeenshire. Často zde pobývá královna Alžběta II. se svou rodinou. První, kdo začal do Balmoralu jezdit, byla její praprababička královna Viktorie. Zámek je přístupný i veřejnosti.

Navštívíte-li Skotsko, odvezete si nezapomenutelné vzpomínky a rádi se sem při nejbližší příležitosti budete vracet.


Jaké jsou možnosti parkování na letišti v Praze?

Tipy na výlety v Praze a okolí

Tři tipy na osvědčené výlety v Praze

Podzim je tu a i když je občas sychravý, nezůstávejte doma a vyrazte se svými blízkými na procházku. Máme tu pro Vás tři typy na zajímavé výlety v Praze.

Sídlo českých knížat

Nechte na sebe dýchnout historickou atmosféru Vyšehradu a pokochejte se jedním z nejzajímavějších výhledů na panorama Prahy. Vyšehrad byl původně hradištěm českých knížat, ale také prvního českého krále Vratislava II. Nebyl opomenut ani v našich pověstech. K nejznámějším patří pověst o Libuši a Přemyslu Oráčovi nebo o Horymírovi a jeho statečném koni Šemíkovi. Historie Vyšehradu je velice rozmanitá: v roce 1420 byl vypálen husity, v 17. století byl přestavěn na vojenskou pevnost a kasárna tu byla až do roku 1911.

V současné době tu můžete navštívit například nejstarší pražskou rotundu sv. Martina, chrám sv. Petra a Pavla nebo české národní pohřebiště Slavín. Navštívit můžete také kasematy, chodby renesančního opevnění. Vyšehradské kasematy slouží také jako depositář soch z Karlova mostu. Na Vyšehrad můžete vyrazit nejen ze stanice metra C Vyšehrad, ale také z tramvajové zastávky Výtoň (linky 18 a 24).

Pražské soutěsky

Máte-li chuť na chvíli opustit město, zkuste vyrazit do Divoké Šárky. Nejlepší je vyrazit z tramvajové zastávky Divoká Šárka (linky 20 a 26). Odtud sestoupíte do soutěsky jménem Džbán. Cestou minete koupaliště a skálu jménem Dívčí skok, ke které se váže pověst o Ctiradovi a Šárce. O kousek dál se nachází výletní restaurace.

Autor:Tato fotografie je vlastním dílem, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=5057494

Dáte-li se po proudu Šáreckého potoka, po chvíli se objeví před vámi historická památka Čertův mlýn. Dále můžete pokračovat směrem na Tichou Šárku a usedlost Jenerálku. Cesta vede okolo nádrže Džbán až k Šáreckému hradišti, které zaniklo v 9. století. Odtud se můžete vrátit zpět na tramvaj. Druhou možností je vyrazit od Jenerálky ulicí V Šáreckém údolí až dolů do Podbaby. Odtud můžete zakončit okruh autobusem do Dejvic, anebo se můžete přeplavit na druhou stranu Vltavy k zoologické zahradě.

Po proudu Vltavy

Neradi chodíte? Zkuste vzít kolečkové brusle nebo kolo a vyrazte po proudu Vltavy. Od Trojského mostu vede cyklostezka okolo Trojského zámečku, zoologické zahrady a psího útulku v Troji.

Ze Zámků a Podhoří, ke kterým vás cyklostezka dovede, se můžete vrátit autobusem 236 zpět. Avšak pokud ještě máte energii, dojeďte do Klecánek nebo dokonce až do Řeže. V Řeži můžete přejít po mostě přes Vltavu a dojet zpět do Prahy vlakem.

Cestou se vám nabídnou pěkné pohledy na okolní skály a řeku. Okolí cyklostezky nabízí hned několik příležitostí k občerstvení. Až do Klecánek je terén vhodný i pro kolečkové brusle. Cesta je mírná a zvětší části po rovině.

Na co tedy ještě čekáte?

Další tipy kam na výlet v Praze a okolí, respektive v Česku, najdete tady.

Dovolená v Tyrolsku, super tipy na výlety

Tyrolsko, únik do přírody

Tyrolsko v Rakousku osloví převážně milovníky přírody.

Tato oblast je obklopena Alpami a nachází se zde plno jezer a lesů, takže si člověk užije spoustu turistiky a chození na túry. Dovolená nebo jen prodloužený víkend v Tyrolsku je nezapomenutelným zážitkem, jelikož kromě turistiky tu bezpochyby naleznete i dobrodružné, možná až adrenalinové aktivity.

Neuschwanstein – Hrad, který inspiroval Walta Disneyho

Hrad Neuschwanstein se sice nachází v německém Bavorsku, ale pokud s sebou máte auto, určitě byste tuto významnou stavbu měli navštívit. Jedná se totiž o jednu z nejnavštěvovanějších turistických atrakcí v Německu a jedinečnost této stavby se nedá popřít.

Tento zámek nechal v roce 1869 postavit Ludvík II. Bavorský a původně měl sloužit jako operní scéna pro hudebního skladatele Richarda Wagnera. Toto dílo má na svědomí architekt Eduard Riedel, který spojil hned několik architektonických slohů dohromady, kvůli čemuž je hrad považován za přeplácaný a nevkusný. Díky své originalitě a poněkud kýčovitému vzhledu se Neuschwanstein stal inspirací pro Walta Disneyho, který podle něj vytvořil hrad Šípkové Růženky, nacházející se v Disneylandu.

Přejděte přes lanový most Highline 179

Highline 179 se nachází v městečku Reutte v Rakousku, kde přes něj denně přechází turisté, kteří se nebojí výšek. Tento lanový most spojuje dvě hradní zříceniny a je dlouhý 408 metrů, čímž se zapsal do Guinessovy knihy rekordů jakožto nejdelší lanový most světa. Byl postaven ve výšce 114 metrů a turistům zpřístupněn roku 2014. Vede k němu cesta lesem, která trvá pěšky od místa, kde se dají zakoupit lístky, zhruba dvacet minut.

Tato atrakce opravdu není pro ty, co se bojí výšek. Ze shora můžete vidět lesy, silnici s jezdícími auty a chatičky, umístěné v travinách vedle lesů. Most je vcelku pohyblivý a vítr silný, takže byste si měli dávat pozor na všechny své věci. Po absolvování tohoto zážitku se můžete občerstvit v restauraci, která se nachází u východu, kde lze ochutnat tradiční rakouské speciality.

Bobová dráha a sjezd na koloběžce z Alp

Další dobrodružný zážitek v Tyrolsku přináší bobová dráha v Biberwieru. Ta je dlouhá 1.3 kilometru a obsahuje 40 zatáček a dlouhý tunel. Nejenže zažijete dlouhou a dobrodružnou jízdu z vrcholu Alp, ale také dostanete možnost vidět a obdivovat nádhernou alpskou přírodu, kterou bobová dráha vede. I cestou na vrchol hory jste obklopeni výhledem na přírodu, jelikož se můžete svézt horskou lanovkou, která vás bezpečně dopraví do cíle. Pro děti se v resortu nachází hřiště, takže pokud je bobová dráha moc nenadchla, třeba se zabaví tam.

Jízda na bobové dráze ovšem není jedinou možností, jak se z vrcholu dostat dolů. Existuje možnost horských kol, koloběžek a skútrů, kterými můžete jet po vyznačené cestě zpět k areálu. Stezka vedoucí z hory dolů je dlouhá 4 kilometry. Opět se nahoru můžete svést lanovkou, která kromě vás vyveze nahoru i vaše vozidlo. Věřte tomu nebo ne, tento zážitek opravdu stojí za to!

Přírodní zázraky Tyrolska

Rakousko je známo svou překrásnou přírodou a té je Tyrolsko plné. Kromě architektonických památek, hotelů, restaurací, horských středisek, zábavních a adrenalinových turistických atrakcí je Tyrolsko navštěvováno především kvůli přírodě. Nalezneme zde spoustu čistých jezer, nepoškozených lesů, hor, pramenů, vodopádů a chráněných parků.

Jedním z nejkrásnějších tyrolských parků je největší rakouský národní park Hohe Tauern neboli Vysoké Taury. Zde se nachází lidmi nedotčená příroda s výjimečnými ledovcovými poli a Krimmlerskými vodopády. Samozřejmě se ve Vysokých Taurách nachází nespočet turistických stezek, které jsou dohromady dlouhé zhruba 1200 kilometrů. Pokud vám náhodou nepřeje počasí, můžete navštívit muzeum Svět národních parků v Mittersillu, kde na vás čekají expozice přírodních scenérií.

Dovolenou v Alpách by měl podniknout každý správný cestovatel. Tyrolsko oplývá klidem a pohodou, uvolníte se a odpočinete si. Příroda je všude kolem vás a dobrodružství čeká na každém rohu. Ať už se rozhodnete jet kempovat s kamarády nebo si zpříjemnit víkend s rodinou, vždy budete mít co dělat a kam zajít. Tyrolsko vám přinese nové zážitky a klidnou, pokojnou dovolenou.

 

Kam na výlet v Praze a okolí? 

Dovolená na Novém Zélandu

Odkrýváme krásu Nového Zélandu

Toužíte si prožít nádhernou dovolenou a prohlédnout si překrásnou, průmyslem neznečištěnou, krajinu a možná i na vlastní oči vidět, kde bydlel sám Frodo a Bilbo Baggins? Pak je Nový Zéland tím pravým místem pro vás a vaši dovolenou.

V tomto článku vám poskytnu informace o sedmi zajímavých místech, které byste na Novém Zélandu měli určitě navštívit.

Jako z filmu

První se určitě zaměřím na Hobitín, což je místo, jak již bylo zmíněno, proslulé zejména z filmů Pán Prstenů a Hobit. Původní kulisy Hobitínu v Kraji byly zprvu postaveny z méně kvalitních materiálů, a proto byly zrušeny. Poté byly postaveny kulisy nové a nyní slouží jako turistická atrakce. Tato překrásná vesnička se nachází na Severním ostrově Nového Zélandu na soukromé farmě, poblíž Matamata. Můžete si užít celodenní prohlídku Hobbiton Movie Set Tour, a navíc si vyzkoušet kostýmy hobitů a prožít celý den jako oni. Lze zvolit také program, který zahrnuje večeři přímo v Green Dragon Inn.

Hamiltonovy a Waitomovy jeskyně

Magické jeskyně, pláže vhodné k surfingu a hobiti. Na jižní části Severního ostrova můžete navštívit město Hamilton, proslulé svým nočním životem, kavárnami a především tím, že se nachází na březích řeky Waikato, nejdelší řeky Nového Zélandu. Můžete zde navštívit místní ZOO s největší ptačí voliérou, kde můžete objevovat spoustu vzácných druhů ptáků na každém rohu, včetně ohrožených modrých kachen. Pod samotným městem se nachází síť podzemních jeskyní, které jsou světem stalaktitů, stalagmitů a třpytivých světlušek. Po prozkoumání jeskyň byste se mohli vydat do Otorohanga Kiwi House a setkat se s národním opeřencem, Kiwi.

Pureora Forest & National Park

Pokud chcete, můžete si k prohlídce tohoto národního parku půjčit kolo a vydat se na úžasnou cestu skrze prastarý les a přes krásné visuté mosty, kterým předchází cestičky z dřevěných prken. Preferujete-li cestu po svých, můžete následovat stezky pro pěší a zajít se vykoupat do místních vod ve volné přírodě. Pro přenocování je v parku vesnička anebo přilehlé město Turangi, které se rozpíná na březích řeky Tongario proslulé zejména pstruhem duhovým a jeho lovem.

Jezero Taupo

Jezero taupo je známé tím, že bylo vytvořeno velkou vulkanickou erupcí zhruba před 2000 lety. Od té doby je největším jezerem na Novém Zélandu a rájem pro vodní aktivity a sporty. Půjčíte-li si kajak a dopádlujete k části jezera zvané Mine Bay můžete vidět, ve skále vytesané, Maorské vzory. V odpoledních hodinách zvyšte tempo a sjeďte vodopády Huka na lodi anebo seskočte z letadla ve výšce 15000 metrů a užijte si adrenalinový zážitek a úžasnou podívanou na jezero a okolí.

Rotorua

Toto město se nachází přímo na Pacifickém Ohnivém Kruhu, takže vulkanické činnosti jsou jeho každodenní součástí. Je zde k vidění spousta gejzírů, bahenních bazénků a termálních pramenů. Kromě již zmíněného, máte i zde možnost poodkrýt kulturu Maorského lidu. Pokud však hledáte adrenalin, můžete i zde absolvovat několik vodních sportů a jiných aktivit, jako například OGO – kde jste umístěni do obrovské umělohmotné koule a valíte se v ní z kopců. Pokud ještě nebudete mít dost, projeďte se na nejdelší světové bobové dráze, anebo se vznášejte oblohou mezi majestátními stromy a vychutnejte si tak přírodu z ptačí perspektivy. Takto prožitý den lze završit návštěvou Skyline Rotorua Stargazing, kde se jen uvolníte a budete pozorovat celou naši galaxii.

Christchurch

Nyní se přesuneme na Jižní ostrov, kde můžete strávit den ve městě zvaném Christchurch. Jedná se o největší centrum v jižní části Nového Zélandu, sídlo botanických zahrad klasického anglického stylu v kontrastu s popovými bary a fascinujícím pouličním uměním. Je zde k dispozici spoustu aktivit. Například můžete sjet řeku Avon River, projet se na horském kole v okolí Port Hills, anebo si přivstanete a zažijete překrásný let v horkovzdušném balónu nad krajinou s východem Slunce. Pro ne příliš sportovně založené jedince tu jsou k dispozici místní muzea a galerie, a to včetně Mezinárodního Antarktického Centra plného interaktivní zábavy a různých exhibicí.

Mount Cook

Od jezera Tekapo, které se nachází také na Jižním ostrově můžete zamířit na nejvyšší horu Nového Zélandu, Mount Cook. Pod jejím nejvyšším vrcholem stojí za návštěvu vesnice Mount Cook Village, která slouží jako klidné a pohodlné útočiště v tamějších nestálých podmínkách. Toto místo je snem pro horolezce a nabízí jim ty nejlepší horolezecké zkušenosti. Ti, kteří dávají přednost raději procházkám, se mohou vydat do Národního Parku Mount Cook, který je domovem místního nejdelšího ledovce.


 

Kam na výlet v Česku?

Na co si dat pozor při koupi bytu, domu?

Ach ty realitky…

I spousta z vás, co budete číst tento článek, máte s realitními kancelářemi negativní zkušenosti. Samozřejmě se najdou i výjimky, ale tento článek je především o tom, na co si dát pozor, jelikož rozlišení (dobrých a špatných realitek) je mnohdy velmi obtížné.

Realitní kanceláře (upozorňuji, že jde o čistě subjektivní pohled vycházející z mých osobních zkušeností) neprověřují stavební a technický stav nemovitosti. Selekce u nich de facto neexistuje a prodávají naprosto vše. Alfou a omegou je provize. U jedné nejmenované realitky z Brna se mi stalo, že sličná dívenka (asi právě odmaturovala) nevěděla ani v jakém stavu je elektřina po rekonstrukci bytu, měď či hliník bylo pod její rozlišovací schopnost a dívala se na mne značně podezíravě, co že to po ní vlastně chci za zbytečnosti.

Často jsem také zažil, že nebyl prověřen právní stav nemovitosti. Na dopravu se raději ani neptejte a zjistěte si ji sami (pokud kupujete domek na vesnici daleko od většího města, je to priorita).

Z mé zkušenosti realitní kanceláře vlastně negarantují nic. Základem smlouvy je hlavně prodat a zajistit si provizi. Spokojenost klienta je sekundární.

Takže na co si dát pozor při koupi bytu či domu?

  • Nahlédnutí do katastru je naprostý základ. Pokud jde o byt, v jakém je patře? Osobní nebo družstevní vlastnictví? Nezapomeňte, že pokud jsou vlastníci manželé, musí souhlasit oba, pokud jednáte jen s jedním, je to podezřelé.
  • Ptejte se na technický a stavební stav nemovistosti (nebál bych se na prohlídku pozvat odborníka, který je schopen závady odhalit)
  • Pokud byla rekonstrukce, kdy přesně a co vše se dělalo?
  • V jakém stavu je elektřina? Hliníkové rozvody vás mohou v budoucnu nemile překvapit
  • Je cena konečná?
  • Jaké jsou náklady na bydlení?
  • Kdy se mohu nastěhovat?
  • Co vybavení, je součástí ceny? Nepodceňujte tento bod, občas se může stát, že v domě zůstane spousta harampádí, které pak sami musíte likvidovat
  • Jak je to s parkováním? Třeba v Brně jsou některé městské části, kde prostě večer nezaparkujete
  • Ptejte se také na své budoucí sousedy
  • Nepodepisujte nic bezhlavě, nepodléhejte tlaku realitního makléře, který dozajista bude argumentovat, že má i další zájemce.

Je důležité sledovat recenze realitních kanceláří například na Google, firmy.cz nebo na sociálních sítích. Takové recenze má například realitní makléř Jičín – Radomíra Nechánská.

Pokud máte s realitkami nějakou zkušenost, ať už pozitivní či negativní, podělte se o ni prosím (formulář níže).

Nejčastější podvody realitních kanceláří

Odhalil podvod RK a od té doby…

Jak nenaletět

Nové trendy v bydlení

5 nových trendů bydlení v roce 2018

1. Lagom

Lagom je slovo pocházející ze švédštiny, v překladu znamená skutečný životní styl založený na umírněnosti a vyhýbání se extravaganci. V architektuře se jedná se o interiéry s typickou severskou chutí, ve kterých není cílem překvapit, ale přivítat. Černobílé barvy a extrémní minimalismus jsou nahrazeny přírodními materiály, látkami a rostlinami. Lagom je dům, kde byl nalezen kompromis mezi příliš velkým a příliš malým. Je zde všechno na správném místě.

 

2. Japandi

Název tohoto nového trendu je jasný, je to právě spojení skandinávského stylu s japonským. Dvě geograficky vzdálené kultury, které mají spoustu společného, od minimalistické estetiky přes vnitřní spojení s přírodou. A nejen to. Japonský styl přináší japonskou estetiku nazvanou wabi-sabi, popisovanou jako „nedokonalá, nestálá a neúplná krása“. V interiéru se jedná o dekorace několika originálních produktů, ale užívá se i v řemeslné výrobě.

 

 

 

3. Šedivé stěny

Barevné stěny jsou stále častěji nahrazovány střídáni, převážně bílými a šedými. Ty poskytují hlubší význam a nechávají větší prostor pro představivost. Oblíbená skandinávská šedivá barva není chladná, jedná se o teplejší odstín s nádechem béžové barvy. Díky tomu je perfektní neutrální ozdobou vaší zdi. Můžete použít variaci barev s odstíny šedé s prvky zelené, modré až do zemité.

 

 

 

4. Benátské terrazzo

Benátské terrazzo nemá v českém jazyce ekvivalent, nazývá se jako teraco či teraso. Jde o historický materiál pocházející z Itálie, který je typicky používán jako povrchová úprava podlah. V roce 2018 patří mezi jeden z nejoblíbenějších dekorativních motivů, které se používají pro obklady stěn, podlahy a vybavení domácnosti.

 

 

 

5. Pohyblivý dům

V dnešní době může být váš domov pohyblivý. Je to reakcí na nomádský styl života. Je vhodný zejména pro profesionály, kteří pracují na cestách, neustále se u toho pohybují, a proto nemají trvalý domov. Digitální nomádství díky tomuto novému konceptu získává nový rozměr.

 

Pro kvalitní život chtějte kvalitní bydlení – Stavební firma z Brna Jiří Štrouf nabízí záruku 60 měsíců, garantujeme kvalitu za rozumnou cenu

Jak si vydělat na internetu

V dnešní době existuje nepřeberné množství návodů jak si vydělat na internetu. Ve většině případů jsou však zisky mizivé, v horším případě pak ani daná činnost není legální.

Přitom se nabízí jednoduchý způsob, jak si na internetu zcela legálně vydělat psaním.

Aniž to možná tušíte, může se i ve Vás skrývat skutečný talent, praxe je však taková, že psát zvládne de-facto každý, kdo úspěšně dokončil alespoň základní vzdělání. Tento způsob přivýdělku je skvělý zejména pro studenty, jimž nabrané zkušenosti mohou později ulehčit například i psaní diplomových prací, maminky na mateřské dovolené, které si mohou při psaní odpočinout od neustálého shonu, nebo může naopak příjemně zkrátit dlouhé chvíle i seniorům, kteří se mohou podělit o své životní zkušenosti. Samozřejmě ale může psát kdokoliv.

Díky internetu je pak inzerce vašich článků opravdu jednoduchá a poptávka po nich v dnešní době obrovská, výsledkem je tedy vysoká pravděpodobnost uplatnění. Navíc můžete psát o zcela libovolných tématech, samozřejmě si sami řídíte veškerý svůj čas.

Odborně se této činnosti říká copywriting a ke zprostředkování Vašich obchodů s články existuje hned několik internetových služeb. Jednou z nejznámějších a v současné době nejúspěšnějších je služba Copywriting.cz, díky které se po krátké bezplatné registraci můžete pustit rovnou na věc. Tak neváhejte a hurá do toho!

Nenávist vůči Rusku aneb Rusům vstup zakázán, ale za příplatek možná povolen?

Souvisí to s naší minulostí, souvisí to asi i s Putinem, ale my Češi Rusy rádi nemáme. Jenže to co se odehrálo v jedné pražské restauraci je otřesný zážitek i pro zapřísáhlé odpůrce tohoto národa.

Zaslechl jsem hádku mezi maminkou malé holčičky, která evidentně nebyla spokojena s oslavou narozenin své malé dcerky. Jak jsem z hádky pochopil, tak tito Rusové (mimochodem mluvíce velmi dobře česky, takže už tady zřejmě žijí hodně dlouho) měli  oslavu domluvenu předem a s vlastními dekoracemi. Přítomná manažerka restaurace o tom ale nic nevěděla a nechtěla to povolit, i když jí maminka oslavenkyně dokladovala explicitně smluvenou dekoratérku, respektive dekorace přes e-mail. V této restauraci vládne pravděpodobně anarchie, protože levá ruka neví co dělá pravá a domluvit termín oslavy byl také problém. Tři měsíce předem domluveno, pak zrušeno z důvodu svatby. Jednoduše se vykašlali na oslavu narozenin malé dívenky a daly přednost svatbě. Nejhorší na tom je, jak jsem pochopil, tak se to nedozvěděli s omluvou od zástupců restaurace, ale náhodně když volali pro upřesnění detailů oslavy. Museli tedy termín přesunout.

Už jen toto chování je dost na to, aby si restaurace ušila z ostudy kabát. Jenže ono to ještě gradovalo.

Nastalo licitování, kolik že by si za povolení vlastních dekorací řekli. Evidentně by se za pořádnou sumičku nechali přesvědčit k čemukoliv. Opravdu nechutné vydírání maminky, která chtěla oslavu narozenin své dcerky zachránit. Jak jsem pochopil, tak maminka chtěla dopředu vše sepsat, tedy mít nějakou smlouvu a zaplatit i zálohu, ale restaurace tvrdila, že to není potřeba. Neuvěřitelně hořké bylo, jak zástupkyně restaurace argumentovala, že vlastní dekorace si představují jako 3 balónky, a za to chtěla zaplatit? Úsměvné.

Pořád ještě není konec. Domluvený a zaplacený, ale nedodaný welcome drink, neschopnost zajistit společný stůl pro 15 lidí (proboha při oslavě přece chcete sedět spolu), ignorování a neusazení hostů po příchodu, dlouhé čekání na servírku… Já bych asi tak klidný jako Rusové být nedokázal a oslava by s notnou mírou pravděpodobnosti skončila inzultací.

 

 

 

Jak zvládnout přijímačky?

Pomoc, přijímačky na střední – Jak je zvládnout?

Milí deváťáci, jak jistě víte, blíží se termín přijímacích zkoušek na střední školy. Z různých stran určitě slýcháte, že je jejich výsledek velmi důležitý pro vaši budoucnost. Ano, to je pravda. Přijímačky by se rozhodně neměly podceňovat. Zároveň však není nutné se jimi zbytečně stresovat.

1. Včasné přípravy

Na internetu se dá najít spousta vzorových úloh či testy z dřívějších ročníků. Stojí za to si je pořádně projít, abyste u zkoušek nebyli překvapeni. Vyhněte se ovšem studování těsně před termínem. Minimálně den nebo dva si nechejte na odpočinek. Mozek musíte mít u přijímaček v plné kondici. Učení na poslední chvíli by vás jenom zbytečně stresovalo.

 

2. Nezapomeňte na snídani a pitný režim

Snídat se má, o tom určitě něco víte. Před velkým výkonem je to ještě mnohem důležitější. Jestli vám stres nedovolí pořádné jídlo, dejte si alespoň ovoce. Jeho cukry a vitamíny vám pomůžou. Navíc nebudete ostatní testované vyrušovat kručením v břiše. Dejte si pozor na pitný režim, zanedbáním byste si jen uškodili. Vezměte si s sebou láhev s vodou. Většinou je dovoleno pít v průběhu testu.

 

3. Věřte si 

Ráno, než vyrazíte do města, se postavte před zrcadlo a důrazně si řekněte: ,,Jsem borec, dám to!“ Dodejte také: ,,Určitě mě vezmou na…“ a doplňte svou vysněnou školu. Sebevědomí je důležité, pomůže vám udržet mozek aktivní. Testy pak zvládnete mnohem lépe.

 

4. Pořádně se soustřeďte

Celou dobu se věnujte jen a pouze svému testu. Nezkoumejte ostatní ve třídě. Vykašlete se na to, že možná píšou rychleji než vy. Je možné, že dělají spoustu chyb. Pokud v testu narazíte na něco, s čím si nebudete vědět rady, přeskočte to, ať se zbytečně nezdržujete. Později se k úloze můžete vrátit. Po ukončení testu už nad zkouškou vůbec nepřemýšlejte. Neuvažujte, jestli jste náhodou něco nespletli. Stejně už nic nezměníte. V klidu a bez nervozity počkejte na výsledky.

 

5. Jde ,,jen“ o přijímačky

Kdyby vám náhodou nevyšla vytoužená škola, svět se nezboří. Buď se vám zalíbí na jiné, nebo to zkusíte za rok znovu. Přijímačky sice jsou důležité, ale nejsou ničím, kvůli čemu byste měli věšet hlavu. To si zapamatujte.

 

Karolína Klosová

Tak už i Švýcaři prý deptají český hokej. Opravdu?

A je to tady, po senzačním tažení Š​výcarů na leto​šním MS se hned vyrojily „odborné“ názory, jak že jsou na tom dobře, prý jsou lepší než my a už nám ujíždí i jejich vlak.

Já s tím nesouhlasím.

Kde všude jsme se švýcarským hokejem v konfrontaci?

Začnu jejich ligou, která podle mého názoru není lepší než ta naše, jen bohatší. Jak dopadla letošní LM, kde došlo k přímé konfrontaci​? Zug, který svou skupinu vyhrál, v 1 kole play off jasně vypadl s Kometou (a to víme, jakou prioritou pro Kometu liga mistrů byla).

ZSC Lions vypadli s Bílými Tygry.

Celkově švýcarské týmy měly horší výsledky než ty naše, ale liga mistrů není moc oblíbená (jak je na tom ve Švajcu nevím), pojďme se tedy povívat na repre.

​Jaké úspěchy vozí naše reprezentace netřeba zmiňovat.

Co Švýcaři:​

  • Vezmeme to od 2 místa v roce 2013, což byl mimořádný švýcarský úspěch.
  • V roce 2014 byli Švýcaři ve skupině 5, nedoslali se tedy ani do čtvrtfinále.
  • 2015 ve skupině čtvrtí, vypadli ve čtvrtfinále s USA.
  • 2016 !!!6 místo ve skupině!!! nedostali se tedy ani do čtvrtfinále.
  • 2017 druhé místo ve skupině, ve čtvrtfinále vypadli se Švédy.

 

Co tím chci říci? Že tzv. odborníci po úspěchu na letošním MS vynášejí Švýcary do nebes, ale​ co ti stejní odborníci psali v roce 2016 když Švýcaři byli až 6 ve skupině bez šance na čtvrtfinále? ​

​V NHL mají, dle mých informací, stále méně hráčů než my, cca 30 k 15. Ale možná mají lepší individuality, jejich hráči hrají v prvních dvou lajnách, někteří jsou dokonce kapitáni ve svým klubech, o tom se přít nechci​.

V budoucnu se Švýcaři třeba dostanou na úroveň Švédů či Finů, mně jen vytáčí, jak se český hokej po té sérii bez medailí neustále zadupává do země. Podle mne nejsme horší než Švýcaři.

Tunisko ukrývá pozoruhodné památky

Tunisko většinu turistů láká hlavně na teplo, čisté moře a koupání či opalování. Ale je to země plná zajímavostí a památek, které se leckdy dochovaly až ze starověku. Proto stojí za to podívat se na tenhle stát blíže a alespoň ta nejzajímavější místa navštívit.

I když země není památkami příliš známá, pokud si je člověk více připomene, zjistí, že je vlastně zná – a to buď ze školních škamen a hodin dějepisu, nebo třeba i z filmů. Lokalita je totiž velmi zajímavá i pro filmaře. A proto není třeba dlouho váhat, co navštívit v Tunisku.

Tajemné Kartágo

Jednou z nejvýznamnější a nejzajímavějších dochovaných památek je starověké město Kartágo. To leží přímo na pobřeží Středozemního moře, což lokalitě dodává nádech letní pohody. Ale neopomenutelná je hlavně místní historie, protože Kartágo bylo založeno už okolo roku 814 před naším letopočtem a postupně se stalo významnou světovou velmocí. A díky strategické pozici blízko Evropy bylo hlavním soupeřem starověkých Římanů – i když ti po letech válčení nakonec zvítězili a město doslova srovnali se zemí. Pak ale znovu povstalo z popela.

Město má dodnes leccos z dávné slávy, ale najdeme v něm i výdobytky moderní civilizace. Nachází se v něm spousta památek z dob největší slávy, za návštěvu určitě stojí Muzeum Kartága, které přibližuje historii a ukazuje i archeologické památky a vykopávky. Nádherné jsou místní parky a mezi moderními vilami můžeme najít i dochovalé zbytky starého města. A z modernější doby stojí za vidění novogotická katedrála Ludvíka IX.

Domov filmové Angeliky

Dalším místem, které je možno při toulkách Tuniskem navštívit, je městečko Sidi Bou Said. I když název může znít cize, jakmile vkročíte do jeho malebných uliček, rázem se ocitnete ve filmovém příběhu o markýze andělů Angelice, který se tu částečně natáčel. Navštívit tu můžete Muzeum hudby a nebo se jen tak projít po městě – je plné ladných kupolí a typická je pro toto místo i jedinečná architektura. Spousta domků tu má bílou fasádu a modré obloukové dveře.

Druhá Francouzská riviéra

Kdo nemá hluboko do kapsy, může si vyjet do přístavního města Port El Kantaoui, které připomíná spíš Francouzskou riviéru. Ani tady nechybí bílé domky s modře natřenými vraty. Sice tu tuniské památky moc nenajdeme, ale zase je to ráj pro milovníky luxusních dovolených – město je plné nádherných hotelů, je tu golfové hřiště, aquapark, zoologická i botanická zahrada a mnoho možností k relaxaci i ke koupání.

Medina v Sousse

Dalším místem bohatým na památky v Tunisku je přímořské město Sousse. Na jednu stranu ho navštěvují koupáníchtiví turisté ze všech koutů světa, na druhou stranu je toho tu hodně, co je možno poznávat a prohlížet. Součástí města je totiž Medina z 9. století. Kromě samotného místa lze obdivovat i mohutné hradby, které se táhnou kolem dokola starého města, a u kterých neustále hlídkují vojáci. A na hradbách se nachází hned 24 mešit. Pro ty, kteří rádi nakupují nebo alespoň obhlížejí zboží arabských prodavačů, je místo také rájem – je tu nepočítaně malých krámků a stánků a je možné navštívit i místní rybí trh.

V zemi toho ale najdeme mnohem a mnohem více a celý výčet památek a zajímavých míst by zabral dlouhé hodiny. Na své si tu přijdou jak milovníci odpočinku a exotické dovolené, tak nadšenci do turismu a poznávání místních zvyků a kultury. Stát nabídne každému přesně to, co hledá. A jak je vidět, Tunisko památky zachovává a stará se o ně a kdo se do země vypraví, měl by navštívit alespoň jedno ze zmiňovaných míst. Nikde jinde totiž takové věci, stavby a dávné ruiny nemůže spatřit. A byla by škoda minout je.

Politici si z nás dělají pr…

Proč by měl pan předseda ANO odstoupit v případě prvoinstančního odsouzení, z lidského hlediska je to velmi nestandardní podmínka, pan Babiš by tím přiznal, že je vinen, a on je přesvědčen, že je nevinen a my s ním všichni taktéž, tedy dle místopředsedkyně ANO a středočeské hejtmanky Jaroslavy Jermanové.

Takže chápu to dobře, paní Jermanová, pokud vás odsoudí soud a vy se cítíte nevina a jste politik, tak ze své funkce neodstoupíte?  Možná byste se mohla zeptat v kterékoliv věznici, jestli se někdo cítí vinen, myslím, že jen málo odsouzených vám odpoví, že ano.

Pan Babiš vstupoval do politiky (a neustále to opakuje) s tím, že on nelže a nekrade. Víme, že Čapí hnízdo bylo v držení Babišovy rodiny.  A Babiš evidentně lhal, když tvrdil, že neví, komu firma patřila (neví, kdo je vlastníkem anonymních akcií). Takto se chová člověk, který bojuje proti korupci, nekrade a nelže?

Ale já nechci psát o Čapím hnízdě, pojďme k meritu věci.

Myslím, že to bylo v roce 2000. kdy Miloš Zeman prohlásil toto: „Nicméně v politice by měla platit presumpce viny. To je ten rozdíl v naší náročné profesi oproti všem ostatním profesím.“ Miloš Zeman to v minulosti prohlásil mockrát a já s ním souhlasím. U politika platí presumpce viny proto, protože politik má být prost jakýchkoliv podezření. Nyní pan prezident sice říká něco jiného, ale to jsme opět u idiota, co nemění své názory (výrok Miloše Zemana).

Presumpce neviny znamená dívat se na obviněného jako na nevinného, dokud není pravomocně odsouzen. Ale tohle by nemělo platit u politiků a z ANO (viz výroky paní Jermanové a dalších) dnes zaznívá, že ani prvoinstanční odsouzení není pro politika důvod k odstoupení. OK, posunuli jsme se tedy pěkně daleko, politik by tedy neměl odstoupit vůbec? Nebo to platí jen pro Babiše? Nebo pro politiky vydobudeme absolutní imunitu?

Mohl bych tady udělat výčet toho, kolik politiků bylo souzeno právem a kolik neprávem (např. paní Jourová, Vitásková atd.). Ale nemá to smysl, protože tady jde o princip. Politik není normální zaměstnání, politik není obyčejný člověk, protože má v rukou moc (a ta s nakynutým egem dokáže dělat divy). Můžeme se tak dočkat toho, že ministr, prvoinstančně odsouzený, bude čekat na odvolací soud, stále bude ve své funkci a bude rozhodovat např. o jmenování nového policejního prezidenta?

Politika by měla být především o mravních kvalitách, bohužel dnes vidíme spíše vytrácení mravních hodnot.

František Koukolík říká: „Lidé jsou geniální ve vynalézání důvodů, které dokáží zdůvodnit cokoliv.“

Já říkám: „Pane Zemane, Babiši, Hamáčku…, to už si z nás opravdu děláte pr…?“

Babiš je farizej (podvodník?)

S čím Andrej Babiš vstupoval do politiky, cituji ze stránek hnutí ANO:

„Iniciativa ANO má za cíl sjednotit všechna hnutí a všechny lidi, kteří chtějí v našem nefunkčním státě změnit poměry. Není to o tom, kdo tady co ukradl, ale o tom, aby tito lidé přestali krást a přestali se angažovat v našem veřejném životě. Není možné, aby tuto zemi znovu řídili lidé, kteří způsobili situaci, ve které se nacházíme. Dluhy, skoro žádné investice, zmrazování příjmu občanů a hlavně korupce, kam se člověk podívá. Nemám žádnou ambici sedět v parlamentu nebo ve vládě.“

Opravdu?

To, co píši, je čistě můj subjektivní názor a nikomu ho nevnucuji. Každý si může najít dostupné materiály (nejen v Česku, i třeba na Slovensku, v Německu). Pak se vám jednotlivé pixely spojí v obrázek, ten můj obrázek Babiše popisuji níže.

Majetek

Babiš získal svůj majetek v době, kterou hodně kritizuje, bylo to právě v bouřlivých devadesátých letech při obnově kapitalismu v Česku a na Slovensku. Jenže vytvořit tehdy takové impérium, bez zákulisních kontaktů na politiky (není tak těžké dohledat jeho „přátelství“ s politiky, které nyní tak urputně kritizuje), bylo téměř nemožné. Bez nich, podle mne, by se nikdy nedostal tak daleko.

Na otázku, jak Babiš přišel ke svému majetku, vlastně nikdy neodpověděl. Do roku 2000 podle auditu vydělal zhruba osm milionů korun, v téže době koupil balík 45 procent akcií firmy. Tržní cena Agrofertu přitom už o tři roky dříve dosahovala 900 milionů korun. Subjekty, které podíly prodávaly, o okolnostech prodeje mlčí, sám Babiš mluví o kampani. Ještě jednou si prosím uvědomte, s čím Babiš vstupoval do politiky. On sám k tomu říká toto: „Já jsem šel do politiky kvůli tomu, abych bojoval proti zkorumpovanému systému, který tady je. Já jsem nešel do politiky proto, abych vám sděloval, jak jsem podnikal a nepodnikal.“ Přijde vám to v pořádku?

O Babišově začátcích (Petrimex) píše např. Kmenta, Tomáš Pergler, ale také slovenský novinář Dušan Válko (jeho kniha „Počestný Andrej Babiš“, která se zabývala mnoha podezřelými okolnostmi Babišovy „cesty vzhůru“, byla na Slovensku zakázána!!!).

Nikde jsem nenašel, kdo stál za společností Ost Finanz und Investment (O.F.I.). Tato firma byla údajně založena Babišovými spolužáky ze švýcarského lycea v roce 1994 a sehrála rozhodující roli při privatizaci české pobočky Petrimex, kterou Andrej Babiš vytvořil již v roce 1992 v Praze pod názvem Agrofert. Jména majitelů společnosti O.F.I. pravděpodobně nikdy nebyla zveřejněna. Tato firma v únoru 1995 navýšila kapitál Agrofertu, který se krátce předtím přeměnil ze s.r.o. na akciovou společnost. Původní vlastník, společnost Petrimex, který na Agrofert převedl podstatnou část svého byznysu a investoval stovky milionů, se přes noc stal pouze čtvrtinovým vlastníkem.

Ve svém životopise to Babiš vysvětluje tím, že Mečiar chtěl Petrimex ovládnout, respektive zprivatizovat ho do rukou svých věrných a jeho vyhodit. O.F.I. zmizela z povrchu zemského o pár let později, když se chystala privatizace Unipetrolu a neznámý vlastník Agrofertu byl problém. Andrej Babiš oznámil, že většinový podíl v Agrofertu od O.F.I. koupila švýcarská firma Ameropa, což byl v té době významný mezinárodní obchodník s obilím a hnojivy. Bohužel skuteční vlastníci této společnosti jsou opět nedohledatelní. Šéf této společnosti  Andreas Zivy je vyšetřován z mezinárodní korupce.

Babišovi ale nelze upřít jednu věc, a sice schopnost vybudovat takový podnik. V devadesátých letech minulého století mnoho podobných projektů skončilo v troskách, vlivem podnikatelské neschopnosti.

Víc se do toho pouštět nebudu, protože tohle jsou „hry pro velké kluky“, proč o tom píši? V tomto byznysu se velmi často pohybujete na hraně férovosti i zákonnosti (kdo ví, jestli občas nesklouznete i za ni), ale pokud najednou jeden z těchto lidí (Babiš) vstoupí do politiky a začne nás všechny poučovat o tom jaká je morální autorita, měl by očekávat, že bude mít i odpůrce, kteří mu ty kecy prostě nezbaští.

Odkaz na video

Opravdu už hodně obchodních partnerů pana Babiše za docela zvláštních okolností přišlo o majetek, o svoji firmu.

Převzetí Kosteleckých uzenin, Agro Jevišovice, je známé https://www.seznamzpravy.cz/clanek/jak-babisova-utopila-kozacky-za-40-tisic-a-zemanuv-pritel-ztratil-cely-zivot-30288. Jenže těch případů, co vyplouvají na povrch, je mnohem více. Opravdu si myslíte, že je to stále jen náhoda? Poslední případ, který mne zaujal, ale posuďte sami. Omlouvám se za mizernou kvalitu videa.

Odkaz na video

Lhaní

Já vám garantuji, že Mafra bude nezávislá, že do chodu nebudu nikdy zasahovat, přísahám na zdraví svých dětí a vnoučat, ať si píší, co chtějí. Opravdu? Podívejte se na video, asi skutečně nevíme, s kým máme tu čest, jak trefně pan Babiš popisuje redaktorovi LN.  Možná bych měl trošku obavu o zdraví jeho dětí a vnoučat. Pokud se mu nelíbí, že není jeho ksicht (použil jsem jeho slova), který prodává, na titulce, nedivil bych se, kdyby existovala nějaká publikační strategie pro jeho média. Babiš se v minulosti údajně svěřil ČTK, že deníky koupil proto, aby „o něm psaly pravdu“. To je neskutečná argumentace. Babiš by měl řešit, jak noviny fungují ekonomicky, ale ho zajímá především obsah. „Hlídací psi demokracie“ mají informovat o dění ve společnosti, ale také kriticky reflektovat zejména oblast politiky a nabízet prostor co nejširšímu množství (samozřejmě i oponentních) názorů. V médiích se realizuje politická odpovědnost vůči veřejnosti, odhalují se případy zneužití pravomocí, korupce atd. Média ale mohou býti „hlídacím psem“ jen v případě, jsou-li nezávislá a mají zaručenu svobodu slova. Pokud mi bude majitel volat, proč jsem o něm včera nepsal, budu s ním chodit na tenis, svoboda a kritická reflexe politiky jdou do háje. Podle mého názoru fungování Mafry je silně narušeno ekonomickým uspořádáním tohoto média.

Odkaz na video

Rétorický trik, negace. Babiš předpokládá, že čím častěji bude opakovat, že jde o kampaň proti jeho osobě, tím spíše tomu lidé uvěří. Všimněte si jeho argumentace. Velmi často napadá druhé, že lžou, že je to pomluva, spiknutí. Jenže pak občas vyjde najevo, že vlastně lhal on. Vzpomínáte si, v souvislosti s Čapím hnízdem, když tvrdil, že neví, kdo firmu vlastní? Pak se ukázalo, že od začátku věděl, že to jsou jeho rodinní příslušníci. Já nedokáži posoudit, jestli převedení farmy na anonymní vlastníky (jeho děti a partnerku) kvůli získání dotace je nezákonné, možná ne, ale z mého pohledu je to od politika, který tvrdí, že nelže a nekrade, nemravné. Já už prostě nevěřím jeho kázání o vodě, protože on pije víno.

Dnes (23.4.2018) jsem si v novinách přečetl, že Babiš odmítá požadavek ČSSD, aby odsouzený člen vlády povinně rezignoval. Volič by měl pochopit, že politik (a to jakýkoliv) by měl mít ruce schopné, ale také čisté. Chování politiků ovlivňuje život každého občana. Morálka a etika by měla být na prvním místě, ale především u našich volených zástupců, a to bez výjimek a na všech úrovních. Jde Babišovi o prospěch Česka nebo o moc? Opět doporučuji přečíst si, s čím Babiš do politiky vstupoval a jak se v poslední době šibuje s morálním kodexem v jeho hnutí. Někdy mám pocit, že Babišovi projde naprosto všechno.

Na sociálních sítích vidíte Babiše jako milovníka zvířat, milující manžela, člověka podporujícího sport, oblíbence v objetí celebrit… dokonalost sama, jak by mohl být tento člověk špatný, to prostě nejde. Jenže skrývá se za tímto divadlem skutečný Babiš nebo je to jen marketing? Babiš mluvil v roce 2011 o debilizaci národa, teď mi přijde, že on skvěle debilizuje nás, protože to, co vidíme je jen a pouze marketingové divadlo. Skutečný Babiš je jiný.

Nahrávky

Dle Babiše je někdo umě sestříhal, nebo možná nějaký imitátor Babiše namluvil, to je pravděpodobnější. 🙂 Nahrávky, které jsem slyšel, jsou strašné a o tomto člověku toho mnoho vypovídají. Sprostá slova létají vzduchem v hojném počtu i v oficiálních dokumentech, když ví, že je natáčen.

Odkaz na video

Ze svých voličů si dělá legraci

Ve smlouvě s občany ČR se Babiš zavazuje, že prosadí nezávislou policii, která nesmí být pod vlivem politiků. Poslední kauzy tomu moc nenasvědčují. Ano, mluvím především o Murínovi. Nikdo není dokonalý, ani GIBS, ale žádný zásadní skandál jsem v poslední době neobjevil. Proti Murínovi v minulosti nikdo nic nenamítal, myslím, že má pověst kvalitního policisty, u policie slouží 35 let. Tento člověk pracoval jako kriminalista, vyšetřující závažné vraždy, že by najednou kryl zločiny? Já to samozřejmě nevím, asi je možné všechno, uvidíme, jak tato kauza dopadne, ale v mustru „nezasahování“ pana Babiše do Mafry to vidím černě.

Andrej Babiš svými výroky, kde vysvětluje původ peněz (např.na dluhopisy), začíná připomínat Stanislava Grosse, vzpomínáte na strýčka Vika? Já jsem z několika článků nepochopil, kde na nákup dluhopisů vzal, ale možná je to můj problém, respektive mé mentální zaostalosti. Ale chci tak moc, když požaduji explicitní vysvětlení, polopatické, jednoduchým selským součtem? Všimli jste si, že takové nepříjemné dotazy obrací na kampaň proti jeho osobě neboli jak dostat Babiše z politiky? Už je to taková jeho mantra. Kdykoliv proti němu někdo něco má, začne se velmi umě ohánět těmito argumenty (a to do politiky vstupovat přece nechtěl).

Etika

Ještě jednou se vrátím ke Kosteleckým uzeninám a Agro Jevišovice. Nejde jen o podivné převzetí těchto společností (možná jsou takové praktiky v kapitalizmu opravdu normální, případně jde o vrchol podnikatelské šikovnosti a mazanosti), ale také o stav firmy po převzetí. Co se týče Kosteleckých uzenin, podle mého názoru šla kvalita produktů hodně dolů. Jestli je to záměrný trend, vyrábět horší zboží, ale levné, protože to tak zákazníci vyžadují, to už posoudit nedokáži. Nicméně v testech produkty od Kosteleckých uzenin, které spadají do koncernu Agrofert, dopadají mizerně a dle Sdružení ochrany spotřebitelů výrobce dokonce u některých produktů klame zákazníky (např. dle popisku výrobek neobsahuje separát, ale opak byl pravdou).

Vzpomínáte na kauzu s novinářkou Uhlovou? Půl roku pracovala utajeně v provozech Vodňanská drůbež a pak o tom napsala. Kritizovala především nízké mzdy, nedodržování pracovní doby, špatné pracovní podmínky. Babiš: „Uhlová je lhářka, v mých drůbežárnách jsou nadstandardní podmínky. Je to socanská kampaň.“ Zase ta kampaň, jako vše, co je Babišovi proti srsti. Minimální mzda v Česku je 12 200 Kč, průměrná se blíží 30 000 Kč. Nechci soudit, nerozumím tomuto podnikání, ale nabyl jsem dojmu, že Babišovi o obyčejného člověka nejde a jednoduše lže. Nebo máte pocit, že 15 000 Kč jsou nadstandardní podmínky? Inzeráty, kde Vodňanská drůbež shání dělníky, screenshot níže. Náročnost práce a dodržování pracovní doby nejsem schopen posoudit, ale nemám důvod novinářce nevěřit.

Babišovi nezlomil vaz ani další průšvih, nelegální nahrávka o zneužití státní finanční správy ke zničení konkurenční firmy FAU Přerov. Z nahrávky plyne, že Babišovi lidé ve státní správě dohnali firmu FAU do insolvence. V nejnovějším rozsudku soud označil postup finanční správy za nezákonný. Z čehož plyne, že státní úřad mohl vůči FAU postupovat účelově, v Babišově zájmu. Nahrávka níže. Z mého pohledu to smrdí, ale asi zase řeknete, že je to komplot na chudáka Babiše. Možné to je, nejsem policista ani soudce, ale těch piklů proti Babišovi je už tolik, že Kalousek asi už nic jiného nedělá.

Odkaz na video

Rozporuplná spolupráce s StB. Babiš má pravdu v tom, že zaměstnanci podniků zahraničního obchodu měli kontakt s tajnými službami jako (běžnou) součást profese. Na druhou stranu moc nechápu, proč by tehdy jeho spis někdo falšoval (existuje spousta záznamů o Babišovi v dokumentaci StB), Babiš nebyl VIP osobou a nikdo nemohl vědět, co bude za 30 let. Ústavní soud SR konstatoval, že slovenské soudy rozsudky chybně založily na svědectví bývalých příslušníků StB, kteří v líčení před okresním a krajským soudem nebyli zproštěni mlčenlivosti. Zpochybnil také věrohodnost těchto svědků, kteří vypověděli v Babišův prospěch.

Útoky na novináře

Vzpomínáte, jaké aféry řešil v minulosti novinář Kmenta? Michal Kraus z ČSSD a jeho tajné vyjednávání v Ghaně, Vít Bárta a jeho VV, o Mrázkovi napsal knihu a myslím, že vše co zjistil, byla pravda, psal o Řebíčkovi (ODS), a mohl bych pokračovat dále, chci tím jen říci, že když si zpětně projdete kauzy některých investigativních novinářů v Česku, většinou byla jejich práce profesionální novinařina (pokud se pletu, napište do komentářů kde se třeba zmiňovaný Kmenta fatálně zmýlil). Proto útoky Babiše na tyto novináře jsou vlastně útoky na demokracii, svobodu slova a samotnou investigativní žurnalistiku, která je jakýmsi „hlídacím psem“ demokracie. O tomto se ještě zmíním v závěru článku, protože Babišova paranoia, že po něm všichni jdou, je jasný kalkul s cílem zničit důvěryhodnost novinářů. Zajímalo by mne, proč Babiš Kmentu nezažaluje, pokud je kniha, kterou napsal lež, musel by přece u soudu vyhrát.

Babišovy zásluhy, je jako Baťa

Jeho příznivci tím často argumentují, já bych si dovolil nesouhlasit. Podobenství najdete v tom, že Babiš i Baťa patří ke stejnému typu lidí (Ivo Toman tyto lidi nazývá „ti, kteří něco uskutečňují“), velmi tvrdě pracují a jdou za svým cílem. Baťovou podstatou úspěchu je především skromnost, mravnost, píle, umění reagovat na potřeby zákazníka, schopnost realizovat produkt od prvotního nápadu po hotový konkurenceschopný výrobek, péče o spokojené zaměstnance. Babišova prosperita je založena především na konexích a ovládnutí (konkurenčních firem, veřejné správy). Podnikatelská etika Babišovi mnoho neříká.

Spousta jeho voličů tvrdí, že za Babiše je dobře, ano, ekonomika roste, je to ale opravdu zásluha Babiše? Ekonomika roste vlastně všude ve světě, i Řekům se začalo dařit a mají velkou šanci, pokud nepřijde další krize, že z toho nejhoršího vybřednou. Za poslední tři roky státní dluh poklesl, dle ekonomů za jeho snížením stojí především změny na světových finančních trzích a dědictví po předchozím kabinetu v podobě mnohamiliardové dluhové rezervy. Ekonomové spíše kritizují šéfa ANO za riskantní zkrácení doby splatnosti státních dluhopisů. Ale nechci mu upírat zásluhy, protože jako premiér vystupuje velmi sebevědomě, což třeba Sobotkovi chybělo.

O co Babišovi jde, jak je možné, že mu všechno vychází?

Andrej Babiš nenechává nikoho lhostejným. Má spoustu nadšených příznivců, ale také spoustu odpůrců, ti v něm vidí velké nebezpečí pro demokratický vývoj v zemi. Snažil jsem se pochopit svět tohoto muže, nevím, jestli se mi to povedlo, vím jen jedno, Babiš může tuto zemi zavést do překvapivých končin.

U Babiše mi imponuje především jeho pracovní nasazení, které je neuvěřitelné, je sečtělý, inteligentní (pokud nepočítám češtinu a rodnou slovenčinu, mluví plynule 4 jazyky). Jde tvrdě za svým cílem, co si umane, to zrealizuje, což je symbol velkých mužů. Jenže Babiš tohle vše jaksi zapomněl skloubit s mravností, podle mého názoru je to farizej.

Hodně občanů ČR je přesvědčeno, že žijí ve zkorumpované, oligarchicky řízené zemi, to je jeden z důvodů, proč Babiše volí (jaká to ironie). Jeho příznivci jsou přesvědčeni, že Babiš není typ politika, který by přišel krást. Lidé jsou naštvaní (musím říci, že právem, protože klasické strany moc naděje nenabízí) a Babiš jim přináší naději. Podle mého názoru Babiš do politiky skutečně nevstoupil kvůli penězům, nýbrž kvůli vlivu a moci (i když s tím přichází ruku v ruce i peníze). Babiš chce prostě „všetko“ a nesnáší jiné názory.

Že jste paranoidní, ještě neznamená, že po vás nejdou. Průšvihy, které by jiný politik neměl šanci ustát, Babiš ustojí v pohodě. Lidé prostě věří jeho marketingovému obrazu. A všechna ta špína jsou pikle. Zkuste ale přemýšlet. Kdo by se proti Babišovi musel spojit, aby tento komplot opravdu fungoval – novináři, soudci (třeba i ústavní soudci na Slovensku v jeho známé kauze agenta Bureše), historici, policisté (vlastně i já jsem součástí komplotu). Tyhle všechny ovládají korupční politici alias mafiáni, a to už dokonce i v Německu, viz video níže. Ta síť na dehonestaci Babiše je neuvěřitelně sofistikovaná, takže ji musí řídit nějaká mimozemská entita, protože ani nadmíru inteligentní člověk by to pravděpodobně nedal. Ale možná je to všechno jinak, ale to už nechám na rozhodnutí laskavého čtenáře, protože cílem tohoto článku není rufmord Babiše, ale spíše vyvolat otázky v hlavách jeho voličů.

Odkaz na video

Prezident Zeman aktuálně aneb Co nevíme?

Miloš Zeman je často interpretován jako obhájce tzv. obyčejných lidí, opravdu tomu věříte?

Asi nic není tak vzdáleno pravdě jako toto tvrzení, ale třeba se pletu, což se mi na rozdíl od pana Zemana stává.

Mnoho voličů současného prezidenta je ze sociálně exponovaných míst, tam, kde je vysoká nezaměstnanost, tam, kde se daří lichvářům. Pokud v tomto regionu žijete, víte, kdy tvrdý exekuční řád vznikl a kdo ho parafoval? Možná není náhodou, že Zemanův kancléř Mynář podnikal v oblasti vymáhání dluhů. Zeman má, podle mého názoru, podíl viny na exekučním byznysu.

Pan prezident kdysi prohlásil, že většina lidí si za dluhy a následné exekuce může sama. Do jisté míry určitě ano, jenže nedávno jsem četl zajímavou studii z Harvardu, kde zjistili, že pod ekonomickým tlakem klesá naše IQ. Tvrdé exekuce přece nejsou řešení, spíše finanční gramotnost, která je u části populace mizerná.

Těžko říct, co k obyčejným lidem pan prezident skutečně cítí. V jeho projevech je kalkul. Zeman je intelektuál, přesto nenazývá věci pravými jmény, evidentně říká to, co chtějí jeho voliči slyšet.

Často dává najevo pohrdání, pokud si za nejbližšího spolupracovníka vybere někdejšího manažera vymahačské firmy, co k tomu říci? Víte, že kancléř Vratislav Mynář působil v letech 2009–2012 jako místopředseda představenstva společnosti Tessile ditta services. Tato firma měla smlouvu s pražským dopravním podnikem a pokud jste nezaplatili pokutu za jízdu načerno, najednou jste měli na krku mnohonásobně vyšší pohledávku („provize“ pro vymahačskou firmu), která řadu občanů mohla dostat do bezvýchodné situace. Aby mi bylo rozuměno, já se nezastávám černých pasažérů, jen kritizuji useknutí ruky za krádež chleba. Asi vás nepřekvapí, že exekutoři spolufinancovali i Zemanovu volební kampaň v roce 2013.

Miloš Zeman, navzdory svým slibům, rozděluje, útočí, nerespektuje téměř nic a nikoho. Pokud víte o nějaké iniciativě Miloše Zemana ve prospěch sociálně slabých, pak mne prosím poučte v komentářích, já na nic takového nepřišel.

Ještě bych zmínil minulost pana Zemana, tohle za mne ale už napsal Jan Urban: http://blog.aktualne.cz/blogy/jan-urban.php?itemid=18135

Zemanův kufřík č.1 – Rok 1996

Tzv, Zemanův kufřík z roku 1996 měl dokumentovat údajnou snahu ministra Jana Rumla změnit ČR v policejní stát. Předseda ČSSD si tehdy letmo přečetl „stoh papírů“, které mu byly doručeny a okamžitě v televizi oznámil, že „má důkazy“ o snaze vnitra a BIS zavést v Česku policejní stát. Po následném předložení „kufříku“ prezidentovi Havlovi vyšlo najevo, že „Zeman v touze zdeptat nenáviděného protivníka naletěl podvodníkům a psychopatům.“ Tento „kufřík“ tak fakticky obsahoval pouze 25 stran, „dodaných Zemanovým bezpečnostním poradcem Mikulášem Tominem (propuštěný ředitel Rumlovy inspekce z ministerstva vnitra), který je údajně dostal od Miloše Demétera – osmnáctkrát trestaného recidivisty“. Část této složky popisuje stylem brakových špionážních románů, jak Demétera sledují agenti BIS. Další část je průhledná provokace, snažící se dokazovat údajnou spolupráci členů ČSSD s BIS a bývalou StB. Dalších 19 stran tvoří banální přehled Tominových aktivit, vydávaných za část spisu BIS. Kromě toho kufřík obsahoval několik pravých a tajných informací, nicméně žádnou nezákonnost ze strany BIS ani policie tyto informace neprokazovaly.

Aféra Štiřín – 1999

Zemanův poradce Jaroslav Novotný byl nahrán při vydírání správce Štiřínského zámku, který vlastnilo MZV. Po správci Václavu Hrubém požadoval vyrobení falešných důkazů proti bývalému ministru zahraničí Josefu Zielencovi. Ve stejné době bylo zjištěno, že na zámku Štiřín bylo zabudováno funkční odposlechové zařízení. Zemanův blízký spojenec ministr Jan Kavan to nikdy nevysvětlil. V aféře vystupoval i Kavanův generální sekretář Karel Srba, kterého k němu se Zemanovým souhlasem prosadil Miroslav Šlouf. O něco později byl obviněn ze zpronevěry a odsouzen za přípravu vraždy novinářky Sabiny Slonkové na dvanáct let do vězení.

Akce Olovo – rok 2000

Reportéři MF DNES přinesli informaci, že mezi poradci tehdejšího premiéra Miloše Zemana vznikl materiál nazvaný Olovo, který měl zdiskreditovat ministryni školství Petru Buzkovou (chemická značka olova Pb se shoduje s iniciály jmenované). Spis mimo jiné obsahoval smyšlené pomluvy o tom, že se Buzková živila prostitucí, týrala svou malou dceru nebo že spolupracovala s StB.
Vedení ČSSD odmítlo, že má se spisem cokoli společného, stejně se vyjádřil i šéf Zemanových poradců Miroslav Šlouf. Miloš Zeman tvrdil, že novou aféru zorganizovala a financovala stejně jako před dvěma roky aféru Bamberk konkrétní skupina s cílem zdiskreditovat před volbami sociální demokracii. Odmítl však sdělit jakékoliv důkazy.
V srpnu 2000 jiný Zemanův poradce, Zdeněk Šarapatka, na policii vypověděl, že autorem Olova byl skutečně byl Zemanův poradce Vratislav Šíma. ČSSD reagovala trestním oznámením na neznámého pachatele a paradoxně přitom potvrdila pravost dezinformačního spisku Olovo, vyrobeného dokonce, jak se ukázalo, na počítači Úřadu vlády. Zeman osobně podal trestní oznámení na reportéry MF Dnes pro pomluvu, které bylo odloženo. Pražské státní zastupitelství Šímu ale nakonec neposlalo před soud s odůvodněním, že skutek sice spáchal, ale čin „nebyl společensky nebezpečný“. Zeman v této věci vědomě lhal a byl ze lži usvědčen. Skvělá kvalifikace pro prezidenta.

Aféra Dálnice D47 – červen 2002

Vláda Miloše Zemana bez výběrového řízení rozhodla, že bude uzavřena smlouva pro výstavbu ostravské dálnice D47 s konsorciem Housing & Construction (H&C). Na podzim téhož roku smlouvu napadl ministr Šimonovský (KDU-ČSL) a označil ji za krajně nevýhodnou pro stát. Špidlova vláda smlouvu s H&C v březnu 2003 vypověděla (pozn. pokuta za vypovězení smlouvy činí 650 miliónů Kč). Policie pak prověřovala, zda nebyl při rozhodování Zemanovy vlády o přidělení zakázky konsorciu H&C spáchán trestný čin. Nakonec se rozhodla kauzu odložit. D 47 je předražená o stovky milionů korun a je slavná jako nejzvlněnější silnice v Evropě. Jenom opravy nekvalitních mostů na této trase budou podle údajů z roku 2012 stát více než pět miliard.

Privatizace farmaceutického průmyslu (SEVAC/SEVAPHARMA)

Zemanova vláda v roce 1999 rozhodla, že při privatizaci SEVAC musí být jako strategický zájem státu udržena výroba sér a vakcín pro domácí trh. Stejným usnesením umožnila prodej SEVAC i s pozemky na pražských Vinohradech za 50(!) milionů korun, – na návrh Miroslava Šloufa napřímo jeho kamarádovi a fotbalovému „podnikateli“, později souzenému, Janu Gottwaldovi. Ten sice vyráběl pouze veterinární séra, a tak pro jistotu onu strategickou a vládou nařízenou výrobu sér a vakcín rychle ukončil, a parcelu i s budovami obratem ruky prodal za 300 milionů Luďku Sekyrovi (Sekyra Group). Ten postavil na stejném místě developerský projekt několika set bytů v ceně nejméně 1,3 miliardy korun. No, nekupte to…

Těch afér z dob Zemanova vládnutí je, samozřejmě, mnohem více. Mnohamiliardový ruský dluh se úspěšně vyrovnal až k praktické nule, a vydělat na tom dokázali jenom zprostředkovatelé – jenom náhodou opět kamarádi Zemanových kamarádů. Privatizace Mostecké uhelné společnosti mohla stát připravit o více než dvacet miliard – ale to jsou asi jenom pomluvy švýcarské prokuratury, která bez znalosti „vztahů“ šest let mapovala peněžní transakce a zjistila, že mnohamilionové částky končily, určitě jenom náhodou, na účtech přátel pana Šloufa. Stejnou náhodou určitě je, že stejný náměstek Zemanova důvěrníka ministra průmyslu a obchodu Grégra, na jehož švýcarský účet nějaké ty miliony doputovaly, byl zase jen shodou okolností stejný pan Sýkora, který tak hloupě prodal svoje akcie dalšímu ze Zemanových žáků a oblíbenců Stanislavu Grossovi za pouhých dvacet milionů, kterýžto je za chvilku prodal za sto milionů, načež ona zázračná společnost zanedlouho zkrachovala a zmizela ze světa…. A ti Švýcaři jsou natolik drzí, že to chtějí i po těch letech trestně stíhat.

Má cenu zmiňovat Jana Kavana, předražené přestavby ambasád, spolupráci s Karlem Srbou, odsouzeným za plánování vraždy novinářky Sabiny Slonkové, Český dům v Moskvě, otevřeně korupční aféru Gripeny, Lesy ČR atd..? Pamatuje si někdo ještě dnes jména později zkompromitovaných Zemanových milců – Stanislav Gross, Karel Březina, Jaroslav Palas, Jaroslav Tvrdík atd, atd

To vše se odehrávalo za vlády a zodpovědnosti Miloše Zemana. Nic z toho se nesmělo až donedávna vyšetřovat. Zeman bude dál předstírat, že nic z toho neexistuje a on sám, bojovník proti korupci, s tím neměl nikdy nic společného. Nejbližší „poradcovské“ okolí z korupční minulosti teď pro Miloše Zemana organizuje prezidentskou kampaň. Tak to, prosím, nekažte, a nikdy se kandidáta neptejte na korupci nebo zodpovědnost. A už vůbec ne na fakta a dokumenty.

 

Okamura, Merkelová, brexit, czexit aneb kam kráčíš Česko?

Když posloucháte některé politiky, např. pana Okamuru, občas máte pocit, že ta špatná EU nám vlastně ubližuje a kdyby tady nebyla, měli bychom se jako prasata v žitě. Opravdu?

Nejčastější argumenty jsou především placení nesmyslných daní (z elektřiny), přesunutí určitého zboží do nižší sazby DPH (např. dětské plenky což nám EU zakazuje), možnost určit si, jak vysoká bude naše DPH (především na alkohol, cigarety, pohonné hmoty), zachování koruny, dotování předlužených států eurozóny.

K tomu bych jen řekl, že jsou to mnohdy nepravdivé argumenty, např. dotování předlužených států eurozóny.

Za prvé, my v eurozóně nejsme, o toto se stará peněžní fond eurozóny, tedy sedmnácti států EU platících eurem, jenž dotuje a úvěruje, tedy financuje bankrotem ohrožené předlužené členské státy eurozóny. Bankrotem ohrožené je dnes silné slovo, protože řecká ekonomika začala růst a pokud nepřijde další krize, je šance, aby z toho nejhoršího vybředla.
Za druhé, čísla mluví takto (pakliže budeme mluvit celkově o EU): Do rozpočtu EU v letech 2004 až 2014 odvedlo ČESKO 387,3 miliardy korun (14,5 miliardy eur) a získalo 797,5 miliardy korun (30,2 miliardy eur).
Minulý rok, tedy v roce 2017, obdržela Česká republika z rozpočtu EU příjmy ve výši celkem 97,9 mld. Kč a současně odvedla do evropského rozpočtu 42,4 mld. Kč.
Mohl bych se vyjádřit i k plenám, kde je to pravdivý argument, ale tyto argumenty mi přijdou malicherné jako důvod pro odchod. Spíše jsou to argumenty pro vytvoření nějaké koalice a prosazení změny v rámci EU. To mi na politicích typu pana Okamury vadí nejvíce, neřeší změny, řeší hned odchod. Není lepší být sebevědomou zemí prosazující své zájmy v rámci EU? Na všem a vždy najdete nějaké výhody a nevýhody, je ale zásadní to, co převažuje.

Samozřejmě EU není bez chyby, najdeme spoustu nesmyslných nařízení. Vzpomínáte na zákaz abnormálně ohnutých banánů? Tak to je mýtus, který vznikl nepatřičným překladem, ale absurdity z EU přicházejí.

Nechci vystupovat proti referendu a priory, i když chci zůstat členem spojené Evropy. Opravdu každý má právo na to se vyjádřit. Chci spíše apelovat na lidi, aby, pokud skutečně někdo referendum o CZEXITU iniciuje, se nerozhodovali v emocích, ale spíše s chladnou hlavou a pragmaticky. Ale pojďme si probrat bod po bodu.

ACH TA LISABONSKÁ SMLOUVA. Ano, omezila suverenitu členských států (možnost přehlasování), takže po jejím přijetí je možné státům vnucovat proti jejich vůli různá pravidla, v poslední době například kvóty pro imigranty, Dublin IV atd. Ano, to je jistě nemilé, bohužel sjednocení zemí takové problémy přináší a je to na vahách výhod a nevýhod určitě nevýhoda.

BEZPEČNOST ČR řeší NATO, o tom není sporu, nicméně přispěje stabilitě Evropy její tříštění? Rozdělená Evropa je vhodné podhoubí pro konflikty. V minulosti tomu tak vždy bylo.

EURO a EUROFONDY. Euro jsme se zavázali přijmout, ale není stanoven termín, klidně to můžeme protahovat do mého důchodu. To tedy hodnotit nebudu. Konec evropských peněz je jiná otázka, pomáhají nám? Dotace z mého pohledu nejsou špatné, pokud nejsou korupční a použijí se na investice, tedy neprojí se. Pokud máte aspoň trošku schopného starostu, není problém opravit či postavit školku, hřiště, kulturní středisko. Celkově mi připadá princip solidarity (vyspělejší země v rozumné míře pomáhají těm zaostalejším) dobrý. Samozřejmě to nesmí být tak tragické jako v Řecku, kde dotace projedly (Andreas Papandreu, ekonom!!!, který vystudoval Harvard, nafoukl během 80. a 90.let 20.století státní dluh z 22,9 procenta na 112,2 procenta HDP, o splácení, ať se starají budoucí generace). To, že jsme nyní čistí příjemci, neznamená, že třeba za 10 let nebudeme čistými plátci (po vstupu Ukrajiny?). Nyní přijít o dotace považuji za problém.

EKONOMICKÁ KATASTROFA: Brexit zatím neukázal, že by katastrofické scénáře byly pravdivé. Jenže je stále v pochodu a také ekonomika ČR se s tou britskou nedá srovnat, ale nejsem ekonom. Nemyslím si, že by to byla katastrofa, asi by hodně záleželo na našich politicích, jak by dokázali nastavit smlouvy s pro nás důležitými zeměmi. Každopádně mám obavu.

NĚMECKO. Asi by velmi záleželo na tom, jak by CZEXIT proběhl, nastavení smluv (zmiňuji v předešlém bodu) atd. Nicméně nyní si myslím, že by to např. ve vztahu s Německem problém být mohl. Vedle makroekonomických faktorů záleží i na administrativních komplikacích, tedy na volném pohybu zboží, služeb, pracovních sil.  Švýcarsko není členem EU ani Evropského hospodářského prostoru (EHP),  přístup na jednotný evropský trh má řešeno skrze bilaterální smlouvy. Vyvstává otázka, jestli jsme tak silní jako Švýcaři. Oni byli vždy jaksi mimo. Do Evropské unie vyvážíme přes 80 procent našeho exportu, z toho jen do Německa cca 33 %. Na toto zboží by se začaly vztahovat jiné předpisy i daně.

BILATERÁLNÍ DOHODY, respektive vztahy EU s ČR po CZEXITU: Viz bod, kde píši o Německu. Je pravdou, že CZEXIT sice neznamená automaticky ztrátu přístupu na jednotný evropský trh, protože si na něj můžeme vyjednat přístup buď přímo jednáním s EU, anebo uzavřením bilaterálních dohod s jednotlivými členy EU po vzoru Švýcarska, ale abychom tyto dohody mohli uzavřít, vyžaduje to ochotu členských zemí EU. A tady vidím zásadní problém.  Podívejte se na BREXIT, EU se Británii mstí a Británie je mnohem silnější než my, jak by to vypadalo s Českem není tak obtížné domyslet. Bariéry, cla, obchodní kvóty, různé sankce, uzavření vnitřního trhu, omezení obchodních možností, fronty na hranicích…

VOLNÝ POHYB.  Z mého pohledu je velmi příjemné jezdit na dovolenou a neřešit pas. Prostě jedu do Rakouska, na Slovensko i jinam a vůbec mi nepřijde, že překračuji hranice. Vlastně ve všech zemích EU můžeme zaplatit za nákup českou kreditní kartou, banky za to neúčtují žádné poplatky. O telefonování, zdravotním pojištění (ošetří nás na naši evropskou kartičku zdravotní pojišťovny) nemluvě. V zemích EU můžeme i pracovat a studovat, prostě si připadáte jako doma. Byl by volný pohyb pro zahraniční pracovní sílu i turisty zachován? Podle mne ne i když vyjednat se dá asi vše. Minimálně by se ztížil proces přechodu hranic.  Pravděpodobně bychom opustili i Schengenský prostor a možná by došlo k obnovení vízové povinnosti do některých zemí. Ale to už jsem trošku za hranou, opravdu by velmi záleželo na našich vyjednávačích a na mstivosti EU, dokázat ostatním zemím co je čeká po vystoupení, dostat ČR na kolena.

Pomyslná miska vah jasně převážila ve prospěch EU a politikům či ekonomům, kteří tvrdí, že by to bylo jinak, nevěřím.

Rozdělená Evropa je Evropou sporů, nepokojů a válek. Chci spojenou Evropu. Tohle podle mne spousta ekonomů přehlíží, dívají se na CZEXIT čistě ekonomickým pohledem, jenže on to může být další impuls pro tříštění Evropy. Přiznávám, že ekonomicky se možná pletu a situaci nejsem schopen posoudit odborně, nicméně tuším, že už v roce 1849 Victor Hugo sepsal výzvu na vytvoření Spojených států Evropy. Nedopusťme dělení Evropy. Nás Čechy teď hodně vytáčí paní Merkelová, ale kvůli ní bych EU rozhodně neopouštěl, spíše bych hledal spojence proti jejím nesmyslným kvótám a snažil se je zrušit. Ale to jsme opět u sebevědomého Česka, které sebevědomě prosazuje své zájmy v rámci EU.

 

Je v Česku svoboda slova? Co to vlastně je?

Má se za „silná“ slova chodit k soudu, neřkuli za mříže?

To, že se dovolená nepovede podle vašich představ se stává. Nechci tvrdit, že je vždy vina na straně CK. Nicméně přístup jedné nejmenované cestovní kanceláře mne nepřestává děsit.

Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého

Nejsem právník, nedokáži tento slogan (frázi) posoudit z právního hlediska, nicméně myslím si, že na svém blogu bych měl mít možnost svobodně říkat i nepříjemné věci. Jednu nejmenovanou CK jsem obvinil, že DLE MÉHO NÁZORU klame svoje klienty. O co šlo. Ve smlouvě jsme měli explicitně napsáno toto: Stravování all inclusive.

Realita ale byla taková, že třeba na oběd byla jen polévka, kterou jste si ale museli nahlásit předem, jinak jste ji prostě nedostali. Názor některých lidí byl, že je to normální. Souhlasím, že velmi rozhoduje subjektivní zkušenost z předešlých dovolených. Přesto si myslím, že většina lidí, kteří all inclusive zažili, mi dá za pravdu, že prosit o polévku na oběd nemá s all inclusive mnoho společného. Pokud by ve smlouvě bylo all inclusive light, či plná penze s odlehčeným obědem, neřekl bych ani popel. Ale to už se opakuji (jen abych vysvětlil těm co předešlý článek nečetli).

Ještě více mne ale překvapila arogance CK, která nebere konce. Místo toho, aby požádala o možnost vyjádření na mém blogu, což bych považoval za naprosto normální a velmi bych to uvítal, přišla hned rána mezi oči, soud. CK ukázala svaly, ale také to něco vypovídá o naší společnosti. Co?

No především to, a zdůrazňuji, že je to jen můj subjektivní pohled, že tu vládnou silné skupiny, které si prostě dobré jméno vydobudou silou. Dá se říci, že o všem důležitém dnes rozhodují silné finanční skupiny, žijeme tedy v oligarchii, spíše plutokracii?

Ano, každý má právo nebýt urážen

Ale je urážkou článek, ve kterém zmiňuji subjektivní pocity, také názor, že se CK dopouští klamání svých zákazníků? Můj názor přece může být špatný, čistě subjektivní, mohu být nevzdělán (nevím co pojem all inclusive znamená) atd. V normální společnosti by přece CK napsala vyjádření, jenže tato CK se chovala arogantně už při naší dovolené. Myslím si, že není v rozporu s žádným právním předpisem to, že popíši vlastní zkušenosti, stejně tak je možné vyjádřit i subjektivní názor, což zaručuje Listina základních práv a svobod ve svém článku 17. Samozřejmě není možné vědomě šířit nepravdivé informace, je ale nepravdivou informací můj rozpor pojmu all inclusive?

Laskavý čtenář promine, ale dále se rozepisovat nebudu, i když mi v hlavě kolují velmi peprné myšlenky.

Ester Ledecká, to byla chyba, zase chyba, další chybička a…

Ester Ledecká – prostě pecka kterou musím sdílet

Zdroj: Eurosport, ČT