Nev-Dama recenze?

Kefalín, čo si predstavujetě pod takým slovom all inclusive?

Lyžařská dovolená v Rakousku, 3 dny lyžování, 5 dní celkově, cena s vlastní dopravou cca 30 000 Kč včetně skipasů pro čtyřčlennou rodinu s all inclusive.

Po příjezdu do hotelu nás čekalo překvapení. Naše all inclusive, které jsme měli zaplaceno, se změnilo na polopenzi, na balíčky na svah nemáte právo (hotel totiž není přímo na svahu a jezdit v poledne tam a zpět cca 30 km se nám opravdu nechtělo). Na oběd dávají většinou jen polévku, a to že ji chcete musíte nahlásit nejpozději ráno u snídaně, jinak máte smůlu. A to nebudu hodnotit vlažný přístup recepční, která vám ani neřekne kam si dát lyže.

Nevím, ale já si pod pojmem all inclusive představoval trošku něco jiného, ale možná jsem naivní. Když jsme se dívali na stránky Nev Dama https://www.nev-dama.cz/zima/rakousko/dachstein-west/hotel-der-abtenauer?termin=2018-02-18&noci=7&pokoje=19352, stojí tam toto:

  • snídaně – formou mezinárodního bufetu včetně nápojů
  • oběd – zpravidla polévka či malý snack mezi 11.30 až 12.30 hodin (o nutnosti nahlášení obědu předem jsme informaci nenašli)
  • odpolední svačina – sladký zákusek a káva mezi 14.30 až 15.30 hodin
  • večeře – formou bufetu s výběrem hlavních jídel s přílohou, předkrmů, salátů a dezertů; vybrané nealkoholické nápoje mezi 10.00 až 20.00 hodinou a od 18.30 do 20.00 hodin pak i točené pivo a stolní víno; nápoje zdarma jsou podávány pouze v určené části restaurace „Al-Bereich“, nápoje na baru, terase v pivnici a diskotéce pak za poplatek

Přišli jsme tedy o dvě jídla, s kterými jsme počítali a měli je zaplaceny. All inclusive a na oběd polévka… budiž tedy, ale že nám nejsou schopni vyhovět balíčkem na sjezdovku ve stejné ceně nechápu (aspoň suchý rohlík, který bychom k té polévce snad také dostali).

Nechci být nenasytný, i když na horách vytráví, ale pokud si zaplatíte all inclusive, čekáte, že za to něco dostanete, přístup hotelu i cestovky Nev Dama (její pracovnice na help lince), mi přišel arogantní. Na manželčin dotaz na balíčky na svah před nástupem na dovolenou Nev Dama nereagovala, stejně tak na naši telefonickou stížnost v den příjezdu.

Setkali jste se někdy s něčím podobným? Pokud ano, jak jste postupovali? Pokud máte ve smlouvě all inclusive, je nějaká přesná definice tohoto pojmu?

Dodatek 6.3.2018: Jelikož CK NEV DAMA hrozí žalobou, poslední dva odstavce beru zpět, chtěl jsem jen vyjádřit svůj názor a zkušenost s touto CK a explicitně jsem napsal, že se mohu mýlit. Ustupuji tedy a prohlašuji, že jsem se mýlil, CK NEV DAMA se nedopustila klamání svých zákazníků.

Upravený text:

Chci jen vyjádřit svůj názor a zdůrazňuji, že nemusí být správný. V minulých letech jsme s CK NEV DAMA neměli žádný problém. Tato dovolená se prostě nepovedla, a to co vytýkám této CK je nereagování na naše e-mailové dotazy, arogantní pracovnice na help lince (čistě subjektivní dojem), a nepřesná specifikace ve smlouvě toho co dostanu (pokud by cestovka do smlouvy napsala plná penze s odlehčeným obědem bez možnosti balíčku, případně all inclusive light bez možnosti balíčku, neřekl bych ani slovo). CK přece ví, co který hotel nabízí, či je schopen nabídnout a tohle by mělo být zohledněno ve smlouvě, protože právně závazná je smlouva, nikoli popisek na www stránkách.

Níže přikládám smlouvu, kde je explicitně uvedeno stravování all inclusive, není tam polopenze, all inclusive light či jiný terminus technicus. Pokusím se o příměr třeba s koupí auta v „plné výbavě“, chcete automatickou převodovku, střešní okno, navigaci…zaplatíte si to a pak to nedostanete, třeba proto, že jste si o to požádali pozdě, ale zaplacené peníze už vám nikdo nevrátí?

Není to útok na CK NEV DAMA, myslím, že by se nad tímto měly zamyslet všechny cestovní kanceláře a udělat v terminologii trošku pořádek. Chci také zdůraznit, že o prožitku z dovolené často rozhoduje předchozí zkušenost, možná kdybychom jeli do stejného hotelu jako minule, tento článek by vůbec nevznikl. Prožitek z dovolené je čistě subjektivní pocit závislý na předchozích zkušenostech, které u nás byly nadmíru přívětivé.

5 otázek pro voliče Miloše Zemana

Včera mi bylo smutno, velmi smutno, nicméně nezbývá než výsledky respektovat a poblahopřát vítězi.

Respektuji volbu většiny a je mi líto „menšiny“ (nechybělo mnoho a z menšiny by sice byla většina, ale to je prostě demokracie). Přesto si dovolím položit pár otázek elektorátu pana Zemana,

  1. Miloš Zeman je bezpochyby jedna z největších osobností polistopadové éry. Ale i při projevu po volbách, kdy se opíral o nepřišroubovaný stolek, bylo vidět, že toho má dost. Hůře mluví, je na něm vidět únava a nejistota. V jeho zdravotním stavu si nemyslím, že by byl schopen na 100 % vykonávat svoji funkci. Většina lidí by za současné politické konstelace a při podobných zdravotních obtížích odešla na zasloužený odpočinek, ale moc je tak opojná… nicméně nejsem lékař, zajímá mě názor elektorátu znovuzvoleného prezidenta, co si myslí o zdraví pana Zemana?
  2. Pan prezident slíbil, že nebude tak arogantní, přesto v prvním projevu po volbách si opět neodpustil nazvat novináře pitomci. Novináři prostě měli kdysi jiný názor, a proto již tehdy pochopil, že jsou to pitomci. Mně arogance a mstivost pana prezidenta odpuzuje, vás ne? Nevadí vám, že když máte jiný názor, na nějž máte sakra právo, přesto vás nazvou pitomcem?
  3. Zeman se všemi svými chybami (a že jich má požehnaně) je blíž veřejnosti.  Tomu rozumím. Přesto si myslím, že svou hrubostí překročil pomyslný Rubikon. Vám hrubost pana prezidenta nevadí? Je to marginální téma?
  4. Okolí pana Zemana je (eufemizmem řečeno) zvláštní, například hradní kancléř Mynář po letech kliček přiznal stamilionový majetek. Netvrdím, že něco spáchal, jen si myslím, že to není důvěryhodné. A prezident i jeho okolí by transparentní býti mělo. Na přebujelé ego pana Ovčáčka se už píší divadelní hry. Voličům pana Zemana ani tohle nevadí?
  5. Přijde mi, že panu Zemanovi projde cokoliv, lež, viróza, chatrné zdraví, vulgarity, eurofederalismus (pan prezident ho podporuje, hodně jeho voličů ne) …Proč si vážíte pana Zemana právě vy, proč jste ho volili, co vás přesvědčilo?

Nechci jitřit rány, zajímá mne jen názor voličů staronového prezidenta. Přispějete v komentáři? Nebo dopadnu jako novinář na fotografii?

Dodatek 29.1.2018

Miloš Zeman má ve svém okolí, podle mého názoru, jen přitakávače, je to tak silná osobnost, že diskutovat s ním si asi moc lidí nedovolí. Pak slyšíme výroky: „Mám, ostatně jako vždy, pravdu.“ Někteří voliči staronového prezidenta jsou bezpochyby inteligentní lidé, já si ale nemohu pomoci, prostě nechci prezidenta, který uráží a lže. Miloš Zeman slíbil, že bude méně arogantní, jak dlouho mu vydržel tento slib? Prezident rozděluje společnost na pražské povaleče (tzv. pražskou kavárnu) a těch lepších spodních 10 miliónů, nepřipomíná vám to něco? Podívejte se na diskuzi k tomuto článku, některé příspěvky jsou rozumné, některé jsou typicky zemanovské, tedy s tendencí urazit a ponížit.

Neodsuzuji Miloše Zemana (kritika není odsouzení) a ani jeho voliče, mají svaté právo volit koho chtějí. Je mi jen líto, že pan Zeman nemůže vyslovit myšlenku nekonfliktní formou. Můžeme se spolu bavit tak aniž bychom se uráželi?

„Národ je zrcadlem své vlády. Všechny nedostatky a hříchy v zemi jsou výsledkem její slabosti, nedbalosti nebo nepoctivosti. Jaký pán, takový lid. Lidé vždy a všude vzhlížejí nahoru a odtamtud si berou vzor.“ (Machiavelli)

Proč nebudu volit Miloše Zemana

Je to čistě subjektivní pohled jednoho voliče. Miloš Zeman je bezpochyby inteligentní člověk, obdivuji jeho až encyklopedické znalosti, ale jeho přebujelé ego převážilo a podle mne je to nemocný člověk.

1.Nevyzpytatelnost

Ano, jen d*bil nemění názory, ale jak nazvat člověka, u kterého dochází k názorovým kotrmelcům povážlivě často? Zeman se za roky v politice hodně proměnil, i osobnostně. Řadu svých dnešních názorů by v době, kdy byl leaderem sociální demokracie, prostě neříkal.

Jeden hot a druhý čehý, jinak řečeno Česká republika by měla vystupovat jednotně, místo toho Zeman před Parlamentním shromážděním Rady Evropy označil protiruské sankce za nefunkční a ruskou anexi ukrajinského Krymu za „fait accompli“, čili za hotovou záležitost. Zmínil se také o možnosti ruské kompenzace ve prospěch Ukrajiny. Jeho výroky byly v příkrém rozporu se zahraniční politikou České republiky. Podle mého názoru radit Ukrajincům, aby si nechali zaplatit za okupaci, je u člověka, který zažil ruskou okupaci v roce 1968 neomluvitelné.

Naprosto nevhodné prohlášení o komandu, které by zabilo severokorejského vůdce Kim Čong-una. Zeman, jako vrchní velitel českých ozbrojených sil, nahlas přemýšlí o zabíjení jako o metodě likvidace protivníků, třebas i novinářů, kameramanů…

Hovory z putyky, kde si pan prezident stěžuje, že vláda zku*vila služební zákon, poučování o tom, co je to v angličtině pussy (pan prezident opravdu neřekl ženské přirození, ale použil peprnější výraz).

2.Často lže nemluví pravdu

Netřeba se vracet k Peroutkovi, stačí připomenout projev po volbách 13.1.2018, kde tvrdil, že ho podporuje i Karel Gott. Ten pak v (nejen)ČT tuto informaci dementoval.

Protože jsem použil v nadpisu příslovce často, měl bych to asi nějak dokumentovat, netřeba se rozepisovat, stačí použít strýčka Googla:

 

3.Nepatřičné vystupování hlavy státu

Prezident by měl být, mimo jiné samozřejmě, morální autoritou. Jenže to, co Miloš Zeman předvádí ve vztahu k úctě k zákonům, k ústavě, je na hranici přijatelnosti. Když se takto může chovat prezident, pak je všechno možné, i já mohu jít za hranu zákona. Nemluvím jen o tom, že někoho urazí a pak se neomluví, či o slovníku pana prezidenta, kdy by jeho pořady měly být vysílány po 22 hodině a s hvězdičkou, mluvím o celkovém dojmu a ten je tristní.

Faux pas při setkávání s politiky, vzpomeňme si třeba na anglickou královnu, či neuvěřitelné slovní výjevy na adresu novinářů. Většinou to dopadne tak, že si všichni oddechneme a jsme rádi, že to nebylo ještě horší.

Miloš Zeman dokáže dokázal být vtipný. Leckdy, především v poslední době, však sklouzává k primitivním bonmotům (přeřízlé aktivistky na Šumavě…)

Někdy mi přijde, že část medailí má Miloš Zeman vyhrazeny pro své kamarády. Opravdu si myslíte, že si Robert Sedláček zasloužil připnout na fleecovou mikinu medaili?  Čím se zasloužil o stát? Tím, že natočil dokument „Miloš Zeman: nekrolog politika a oslava Vysočiny“. Dalo by se pokračovat dalšími jmény, ale nemá to smysl.

Jiný názor je pro pana Zemana těžko stravitelný, možná až nepřijatelný, snad proto nemá rád Moravce a ČT a miluje TV Barrandov a Soukupa. Ringo Čech tvrdí, že Zeman je náš nejlepší prezident. Po těchto slovech jsem si pomyslel, čím že je to Ringo (jinak můj oblíbený slávista) dneska asi sjetý. Někdy mi přijde, že má kolem sebe bandu pochlebovačů, kteří mu nedokáží říci pravdu do očí.

 

4.Viróza je sviňa

Vzpomínáte na vrávorajícího prezidenta nad korunovačními klenoty? Hradní mluvčí to vysvětloval virózou. Ale budiž, přijměme toto vysvětlení, nicméně porovnejte si fotky Miloše Zemana před 5 lety a dnes. Hodně zestárnul a podle mého názoru je na něm vidět minimálně velká únava. Pan prezident by měl skončit a opět objímat stromy na Vysočině. Přeji mu hodně zdraví a dlouhý důchod. V druhém kole voleb proto udělám maximum.

 

 

Hospodářská krize 2008-2018

Míří Evropa do fatální finanční krize? Proč jsme se nepoučili z roku 2008?

Vlk z Wall Street je příznačný film. Říká nám toho hodně o dnešní morálce Homo sapiens sapiens.

Chtěl bych nejprve říci, že nemám vzdělání ekonomického směru, jen se dívám kolem sebe a tento článek je čistě subjektivní pohled nevzdělaného člověka.
 

Takže začněme, co je vlastně kapitalizmus?

Je to ekonomický systém, jenž se v Evropě vyvíjel cca od 16. století. Podstatou kapitalismu je výroba a prodej za účelem zisku.

Co je pro mne kapitalizmus?

Mám schopnosti, odvahu riskovat, ale mám také morálku. Tohle vše, když smíchám dohromady, tak mi vyjde třeba Tomáš Baťa. Chci tím jen říci, že slovo kapitalizmus nemá u mě jen pejorativní nádech, tak jak to dnes často vidíte např. na Internetu.

A jak by měl kapitalizmus fungovat?

Určitě ne tak jak je uváděno ve výše zmíněném filmu, jenže máme problém, on tak bohužel funguje. Je založený na dravosti, sobeckosti, bezohlednosti, individualismu. Tento kapitalizmus se projevuje velmi silně třeba ve zdravotnictví (FARMACEUTICKÝ PRŮMYSL JAKO ORGANIZOVANÝ PODVOD), ale zdravotnictví není tématem tohoto článku. Morální kapitalismus vymizel a dostat ho zpět bude velmi obtížné.
V kapitalismu určuje výrobu poptávka. Ekonomika se vyvíjí spontánně na základě bilaterálních či multilaterálních dohod ekonomických subjektů. Každý může podnikat, realizovat své sny. Ale tomu všemu musí velet nějaké mravní hodnoty. Skutečným viníkem krizí jsou spekulace. Ty podporují snadno dostupné úvěry. Až přijde masivní výbuch – návrat k reálným cenám – způsobující depresi. Ptám se, jak je možné, že jednoho z největších podvodníků novodobé americké historie Bernarda Madoffa, odhalila až finanční krize v roce 2008, i když od roku 1992 jeho společnost vyšetřovaly úřady hned šestkrát. Pokud by tedy byla vyšší regulace, banky nemohly poskytovat úvěry komukoli, nebyly by krize tak hluboké?

Co je tedy, podle mého názoru, největším problémem kapitalizmu(respektive tržní ekonomiky)? Vezmu to bod po bodu, tak jak mi létají v hlavě myšlenky:

  • Morálka je fuč:  Kasinový kapitalismus, burzovní spekulace, akciové bubliny, hedgeové fondy, měnové spekulace, organizované podvody…
  • Stát rozdává, a přitom na to nemá: Vždy budou rozdíly mezi lidmi, vždy budou někteří lidé chytřejší, někteří hloupější. Ale není možné dávat na sociální dávky 50 % státního rozpočtu. Zadlužení je jeden s největších problémů současného světa. Ale politiky to evidentně netrápí.
  • Přezaměstnanost: Počty státních zaměstnanců trvale rostou již několik let, pro stát pracuje už 437 tisíc lidí, opravdu tolik úředníků potřebujeme a je reálné je zaplatit bez zadlužování?
  • Na hypotéku dosáhne každý: Ano, tohle jsme zažili jako vrchol v roce 2007-8, ale finanční svět je nepoučitelný, viz např. tento článek: https://pavelsobotka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=494100
  • Ekonomice nerozumí asi už ani sami ekonomové: Já jako dítě si pamatuji (jsem Husákovo dítě), že na tehdejších bankovkách byl nápis, že jsou kryty zlatem a ostatními aktivy SBČS (omlouvám se, pokud jsem to popletl). Já vím, že dnes je doba jiná, ale nepřipadá mi vhodné, aby si banky tiskly bankovky jen dle svého uvážení, což se dnes děje (Po finanční krizi v roce 2008 Amerika emitovala v rámci kvantitativního uvolňování asi 3 a půl bilionu dolarů. Udělali to tak, že si je vyťukali na počítači. ČNB má zákonem dané privilegium vytvářet peníze ‚z ničeho‘, v rámci procesu peněžní kreace. To v praxi znamená, že příslušný úředník centrální banky vytvoří v rámci intervence jedním stisknutím tlačítka klávesnice takové množství korun, na které většina z nás pracuje celý život.). Přijde vám to ok? Z mého pohledu je to neskutečná prasárna.
  • Bonitní je každý: Ratingovým agenturám nelze věřit, v době boomu před krizí v roce 2008 se prý hodnocení dalo koupit. Vlastně mi přijde že dnes už nelze věřit nikomu (o Řecku a jeho lžích netřeba mluvit).
  • Krize ve své podstatě je přínosná, je to očištění a měla by vést ke změnám: Ano, ale po krizi v roce 2008 se vlastně nic nestalo. (Zne)užívání derivátů pokračuje i po roce 2008… užití derivátů jako nástroje ke spekulacím nebo finanční deriváty s vysokou pákou, nad nimiž nemají investoři adekvátní kontrolu…zneužití těchto finančních instrumentů přispělo významnou měrou ke globální finanční krizi roku 2008. Jejich užívání však pokračuje dodnes a celková hodnota derivátů se na konci roku 2010 odhadovala na 600 bilionů USD, což je desetkrát více než kolik činí globální hrubý domácí produkt.

 

Myslím, že bych ještě mohl pokračovat, třeba o nesmyslných regulacích, investiční neobezřetnosti, vysokých cenách dluhopisů a nemovitostí, ale je to zbytečné.

Ve velké hospodářské krizi v roce 1929 i v novodobé krizi z roku 2008 sehrál významnou úlohu morální hazard. Kapitalismus, podle mého názoru, je společenský postoj. Je to o zodpovědnosti za sebe, za svůj život. Postarat se sám o sebe a dodržovat při tom pravidla a pozor, nejen ta psaná, možná především ta nepsaná. Já se tak snažím žít už několik desetiletí, ne vždy se mi to dařilo, ale zatím jsem od státu žádné sociální dávky nepotřeboval.

 

Na závěr pár citátů:

„Člověk by měl vědět, že život je v podstatě krutý a nespravedlivý, ale měl by se snažit žít tak, jako by to nepozoroval.“

 

„Žijeme v morálním blahobytu: téměř každý má dvojí morálku.“

 

„Chceme-li zničit národ, musíme nejprve zničit jeho morálku a padne nám do klína jako zralé ovoce.“

 

„Kapitalismu je vlastní jedna vada: nerovnoměrné rozdělení bohatství. Socialismu je vlastní naproti tomu jedna ctnost: rovnoměrné rozdělení bídy.“

Deaktivace Windows Defenderu ve Windows 10

Defender je antivirový program z dílny Microsoftu. Je všeobecně známo, že není moc kvalitní, jenže všeobecné názory nejsou zpravidla úplně relevantní.

Já sám tento antivir používám a pokud respektujete základní bezpečnostní pravidla, tak by vám měl stačit. Ale nejsem expert na antiviry, takže rozhodnutí je na vás, níže pár odkazů, které vám možná pomohou v rozhodování:

Pokud se rozhodnete nainstalovat jiný antivirový program, sám instalátor by se měl postarat o deaktivaci. Pokud to neudělá, musíte deaktivaci udělat sami. Jak na to?

Ve spodní liště vidíte ikonu lupy, klikněte na ni a vepište Centrum zabezpečení…otevře se vám okno, kde ihned vidíte, jestli je Defender aktivní, jestli funguje firewall atd. Následně vyberete Ochrana pře viry a hrozbami…Nastavení ochrany před viry a hrozbami…zde antivir vypnete, viz obrázky.

Pokud chcete Defender  odinstalovat, tak mám pro vás špatnou zprávu, ve Windows 10 to nejde. Hledal jsem na různých fórech rady od specialistů a bez úspěchu. Zatím nikdo řešení nepublikoval a je pravděpodobné, že ani nepublikuje. Defender je součást Windows a dá se jen vypnout.

Kam v Brně a okolí?

Kam si v Brně vyrazit rozšířit své obzory? V Brně je pořád co dělat. Zábava má v druhém největším městě Česka hlubší ráz

 

Své smysly můžete rozvinout v Otevřené zahradě či na Hmatové stezce. Ani historie vám neunikne. Na hradě Špilberk pořád dýchá. Ale jelikož nechce hrad svou historií nudit, kromě ní si pro své návštěvníky pravidelně chystá i jiný zajímavý program. Momentálně teď pronajímá své prostory skřetům.

Jestli dřív vyrazit mezi skřety, naučit se šetřit vodou či promasírovat svá chodila, s tím vám neporadíme. Co to vzít postupně?

V Otevřené zahradě zažijete relax všeho druhu

V Brně, na ulici Údolní 33 se rozprostírá jiný svět. Všechen ruch a spěch je rázem tatam a vy si můžete odpočinout na širokém prostranství, které je věnováno přírodě, její ochraně a lidem. Otevřená zahrada prezentuje čtyři živly – vzduch, vodu, slunce a půdu. A právě s nimi se v zahradě dále pracuje. Přírodu zde máte na dosah ruky. Nechybí zde zeleň,voda, nejrůznější přírodní materiály, zvířátka… to všechno tvoří jeden celek, přírodní oázu klidu, ve které bude i věčně uspěchaný tvor – člověk ve svém živlu.

V Otevřené zahradě najdete poznání, zážitky, relax a odpočinek. Vyrazit do ní můžete sami, s rodinou, na rande s partnerem, s dětmi jako rodiče, s dětmi v rámci školní docházky jako učitelé… kromě jiného si můžete v Otevřené zahradě po domluvě uspořádat svatbu či firemní setkání. Každopádně vás Otevřená zahrada maximálně spojí s přírodou. A o to zakladatelům šlo. Otevřená zahrada je projektem Nadace Partnerství

Nadace Partnerství chtěla přírodou a její péči o ni inspirovat co možná nejvíce lidí. Proto v dubnu 2013 rozjela projekt „Otevřená zahrada”.

Už v roce 2006 Nadace Partnerství koupila nemovitost Údolní 33 a začala s obnovou přilehlých zahrad na severním úpatí Špilberka. Své pozemky Nadace následně rozšířila i o vedlejší bývalou klášterní zahradu. Tu s podporou sester Boromejek mohla obnovit a upravit tak, že dnes se v části Boromejské zahrady konají nejrůznější přírodovědecké kurzy.

Jen tak mimochodem právě Boromejská zahrada sehrála v historii Brna velkou roli už v 19. století. Tehdy na ní pracoval Arnošt Emanuel Silva Tarouca – duchovní otec a vášnivý zahradník v jedné osobě. Dařilo se mu tam s pěstováním rozsáhlého ovocného sadu. Ve velkém se zde sklízely hrušky, jablka, meruňky, mirabelky.

Péče o přírodu je posláním Nadace Partnerství

Pracovní náplní a ještě lépe posláním Nadace Partnerství je pomáhat lidem pečovat o přírodu. Formou nejrůznějších akcí a projektů se jí to daří velmi dobře. Právě Otevřená zahrada má svým venkovním prostranstvím i pasivní budovou hlavně inspirovat. Důkazem toho je měření spotřeby energií v areálu Otevřené zahrady. Sami lidé se tak mohou přesvědčit, jak dokáže být Otevřená zahrada šetrná k přírodě.

Kdy se do Otevřené zahrady dostanete?

Otevřená zahrada je zde, aby učarovala širokou veřejnost a tomu je přizpůsobena i její otevírací doba. Přístupná je každý den. V pondělí až pátek od 8-18 hodin, v sobotu a neděli od 10-18 hodin. Kvůli předem domluvené akci však může být buď uzavřena nebo jen omezena v přístupu do některých jejich částí. Plánujete-li výlet do Brna speciálně kvůli Otevřené zahradě, je lepší se předem informovat. Kdybyste však přeci jenom do Brna zavítali v době, kdy je návštěvní řád Otevřené zahrady omezený, nevadí. Zbytek času můžete strávit na nedalekém hradě Špilberk. Od Otevřené zahrady to k němu máte kousek.

I přesto, že je hrad Špilberk starý už několik století, pro návštěvníky má připravené i novinky

Majestátní hrad Špilberk shlíží na město Brno již od 13. století, kdy jej postavil král Přemysl Otakar II. Od té doby prošel rukama mnoha panovníků. Hrad Špilberk mohl domovem nazývat panovník Jindřich a jeho syn Jošt, král Zikmund, syn Jiřího z Poděbrad, císař Josef II., Leopold II., Marie Terezie a další panovníci. Nejspíš až tak úplně nezáleží, v kterém pořadí. Hlavní je, že jeho součástí můžete být nyní i vy.

Hrad Špilberk byl postaven hlavně za účelem město chránit před nepřáteli. A notnou část období sehrával svou vojenskou roli. Dokonce se po roce 1783 stal věznicí, která měla pojmout až 200 nejtěžších trestanců těch dob. Ale od poloviny devadesátých let 18. století hrad Špilberk nelibě proslul jako politická věznice. Ostatně, jak se ve věznici žilo si můžete přečíst z knihy „ Mé žaláře” od básníka Silvia Pellica, který zde nedobrovolně strávil 8 dlouhých let.

Jako ostatní hrady a zámky, i hrad Špilberk chátral a obnovoval se v závislosti na tom, kdo jej zrovna spravoval. Naštěstí dnes jej má ve správě Muzeum města Brno. Prohlédnout si můžete celý hrad, temné kasematy, rozhlednu, z níž lze za dobrého počasí dohlédnout až na vilu Tugendhat, zvonkohru hradu Špilberk a další historické atrakce.

Do minulosti zahalený hrad Špilberk žije i přítomností

Hrad Špilberk rád opakovaně pozývá i ty návštěvníky, kteří se jeho hradbami již procházeli a znají to tam jako své boty. Coby velká pevnost poskytuje své prostory i nejrůznějším kulturním akcím. A je na co se těšit. Kromě jeho stálých expozic si můžete prohlédnout některou z aktuálních výstav nebo se zúčastnit kulturní akce. O tom, že na hradě Špilberk to žije, není pochyb. Až do února 2018 si hrad osídlili skřeti v rámci fantasy projektu Jeden Kmen. Zavítat můžete mezi ně, tedy pokud se nebojíte. Všichni fanoušci Tolkienových knih, přijďte na hrad Špilberk!

Skřeti jako vystřižení z Tolkienových knih čekají na vaši návštěvu. Na hradě Špilberk jsou nyní jako doma a vy si je můžete v celé jejich „kráse” prohlédnout. Nadšení budou všichni fanoušci Tolkienových knih a filmů podle jejich předloh. Dobrodružství a neuvěřitelnou atmosféru zde mohou prožít děti i dospělí. Organizátoři výstavy slibují, že po jejím absolvování už nebudete o skřetí existenci pochybovat.

Pro zábavu a pro zdraví v Brně boty nepotřebujete

Dostatečně nasycení historií můžete zaměřit svou pozornost na vaše zdraví. Kde? Opět v Brně. Hmatová stezka bez bot byla v Brně Líšni otevřena v srpnu roku 2014. Celý projekt je zaměřen na zdravou chůzi bez bot, kterou si mimochodem na místě můžete i vyzkoušet.
V areálu Jedlého parku u parkoviště Sedláčkova si chůzi naboso vyzkoušíte až na 11 površích. Postupně se bosky projdete na šiškách, písku, pilinách, štěrku… stezka je na vlastní nebezpečí a volně přístupná. V zimě se na ni sice nedostanete, ale ještě teď na podzim byste ji možná mohli stihnout. A pokud ne, alespoň máte program na jaro.

I když je chůze na boso maličko nepohodlná, harmonicky působí na tělo. Vstup je zdarma a časová náročnost se pohybuje v rozmezí dvou hodin.

Kam dále? Ve zkratce:

  1. ZOO Brno, více než 300 druhů zvířat, moderní expozice, krásné prostředí…
  2. Moravské zemské muzeum
  3. VIDA! science centrumOdpálit si vodíkovou raketu, stát se hvězdou zpravodajství o počasí, zmrazit vlastní stín, zažít zemětřesení, rozpoutat tornádo nebo…???
  4. Technické muzeum v Brně, se zabývá dokumentací vývoje vědy a techniky a průmyslové výroby v širokém rozsahu téměř tří desítek oborů…
  5. Mohyla míru, není přímo v Brně, stojí na Prackém kopci asi kilometr jižně od obce Prace
  6. Muzeum romské kultury
  7. Muzeum hraček, stálá výstava historických hraček…
  8. Moravský kras patří mezi nejvýznamnější krasové oblasti ve střední Evropě…cca 30 minut od Brna
  9. Vila Tugendhat, vila manželů Grety a Fritze Tugendhatových z let 1929–1930, navržená architektem Ludwigem Miesem van der Rohe, je instalovanou památkou moderní architektury. Jako jediná památka moderní architektury v České republice je zapsána na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO
  10. Brněnská přehrada,  nebo Vodní nádrž Brno, dříve též Kníničská přehrada, je vodní dílo na Svratce. Vznikla vystavěním hráze na 56. říčním kilometru Svratky a zatopením údolí s obcí Kníničky…
  11. Babí lom,  nejhezčí výletní místo u Brna
  12. Kapucínská hrobka, je památkově chráněnou hrobkou nacházející se v suterénu kapucínského kostela Nalezení svatého Kříže
  13. Lužánky, jsou nejvýznamnějším brněnským městským parkem
  14. Hvězdárna a planetárium Brno

Kam v Brně na dobrý oběd, večeři?

Mám dobrou zkušenost s těmito restauracemi, ale hodnocení je samozřejmě čistě subjektivní:

  1. Potrefená husa
  2. La Patas
  3. Jedna báseň
  4. Případně názor někoho jiného

 

Dali jsme vám tip na výlet? Výborně. Jestli všechno během návštěvy Brna nestihnete, nezoufejte. Pamatujte, že Brno je natolik velké a natolik živé, že se do něj rozhodně budete muset vrátit. Určitě více než jen jednou…

 

Povlaky na polštářky z Hezkého domova Brno

Vliv mediálního násilí na množství násilných trestných činů

Masakr na české škole, 50 mrtvých

Ne, neděste se, v Česku se nic nestalo, tento titulek měl jen šokovat. Chci totiž psát o tématu, které je velmi kontroverzní a západní svět žene do pekel.

Zabíjení je běžné. Děti střílí, sekají hlavy, většina z nich zatím jen ve virtuální realitě, ale studie ukazují, že brzy to přídavné jméno virtuální může zmizet.

Psycholožka Marta Foučková vyprávěla příběh z USA, kde 9letý chlapec vzal tátovi pistoli, zabil otce, zabil matku. Jeho sestra stačila utéci k sousedům. Když do domu přišli, chlapec nechápal, proč rodiče nevstávají. Splynutí reality s představou.

Dnes je de facto prokázané, že mediální násilí zvyšuje množství násilných trestných činů ve společnosti. Sledováním násilných scén je přestanete vnímat jako šokující, naopak je přijmete jako normu, způsob akceptovatelného řešení problému. Jeden z výzkumů Washingtonské univerzity, kde se studovalo jen sledování TV (ne přímo násilné scény či násilné PC hry), je naprosto šokující:

  • muži, kteří sledovali TV ve 14 letech méně než 1 hodinu denně, se dopustili ve věku 16-22 let násilného činu na jiných osobách cca v 9%
  • muži, kteří sledovali TV ve 14 letech 1-3 hodiny denně, se dopustili ve věku 16-22 let násilného činu na jiných osobách cca v 32%
  • muži, kteří sledovali TV ve 14 letech déle než 3 hodiny denně, se dopustili ve věku 16-22 let násilného činu na jiných osobách cca v 45%

Vědci odhadují, že pokud by nyní z obrazovek zmizelo všechno násilí, ročně by v USA ubylo cca 10 000 vražd.

Smrt je v západní civilizaci všudypřítomná a nejde jen o USA:

Nejsem odborník, ale asi opravdu bude existovat korelace mezi sledováním agresivních pořadů a změnou postoje k agresi. Z mého pohledu je velmi zajímavý posun hranice škodlivosti pořadů pro děti. Když jsem já sledoval TV jako dítě v 80. letech (jsem Husákovo dítě), tehdejší pořady s hvězdičkou (vysílané pozdě večer), jsou dnes prezentovány klidně v odpoledních hodinách. Tedy hranice toho co je vnímáno jako špatné pro děti se značně posunula.

 

Jak západní civilizace bere umírání?

Na smrt naše nemocnice nejsou zařízeny. Nemocný je většinou ponechán sám ve svém zoufalství, je z něho pouhý objekt lékařské péče. Umírání je řízeno zákony, jen něco nepokazit, aby mne nezažalovali. Většina lidí nechce umírat v nemocnicích a LDN, ale většina jich tam přesto umírá. Už jste někdy zažili boj s personálem, ohledně návštěvních hodin, když chcete navštívit svého příbuzného, který je na tom opravdu špatně? Také zcela chybí možnost práva vybrat si prostředí, ve kterém chci zakončit svůj život.

Západní civilizace smrt vytěsňuje, tedy tu reálnou, tu virtuální nepřirozeně bere jako něco běžného, snadného…Děti chápou smrt jako hru, zabiji tě, když ty zabiješ mě nevadí, mám další 3 životy.

Dodnes nevíme, jestli je vědomí produktem hmoty nebo ne, jestli je smrt přechod, přerod…Pokud budeme respektovat Einsteinův zákon zachování energie, měla by být smrt spíše proměnou, než naprostým koncem-zničením. Smrt ale není něčím negativním, je to přirozené vyústění života, ke kterému směřujeme už od narození. Naučit se umírat znamená současně naučit se také žít. Bohužel většina lidí se nestará jak dobře žije, ale spíše jak dlouho.

 

 

 

 

Socializmus aneb kdyby byli komunisté na Sahaře, byl by i písek na příděl

Socialismus je myšlenkou a hnutím,  které preferuje společné vlastnictví všech a zavrhuje soukromé vlastnictví, mimo jiné samozřejmě

Toto hnutí se formuje skrz dlouhé období a v určitých rysech se liší. Záleželo hlavně na tom, kdo a jak socialistickou myšlenku uchopil. Například Robert Owen se nechal socialismem unést až příliš, ale o něm později. Cílem socialismu je dosažení rovnosti a spravedlnosti mezi lidmi.

Socialismus je jakousi odpovědí na  průmyslovou revoluci ve vyspělých státech

Právě s jejím nástupem došlo k vytvoření dělnické třídy, zvané proletariát. Zlepšit majetkové poměry i postavení dělníků mělo ono socialisty vytoužené sjednocení majetku a nastolení rovnoprávnosti mezi lidmi. Pochopitelné, protože bídu lidí v té době si my dokážeme jen těžko představit.

Socialismus se datuje od počátku 19. století

A za autora termínu je považován Henri de Saint-Simon. Ale kořeny socialismu můžeme dohledat až v Antice. Například už Platón a Aristoteles propagovali své myšlenky na společné vlastnictví lidí. Se socialismem se ale pojí mnohem více jmen a pojmů. V raném novověku to byl Thomas More – renesanční humanista, který napsal své dílo „Utopie“. V něm považuje za základní buňku zdravého státu rodinu. Podobné představy o rovnoprávnosti lidí měl i  Ital Tommaso Campanella, který napsal dílo „Sluneční stát“. Tito představitelé socialismu však své představy o rovném státě ventilovali jen pomocí tužky a papíru. Jejich představy byly hodně utopické, až romantické. Ti následující (hlavně Owen) se snažili své nápady, myšlenky a přesvědčení uskutečňovat v praxi a dávali jim reálnější základy (o tom později).  Na scéně se objevili tak zvaní moderní socialisté – Henri de Saint-Simon, Charles Fourier, Robert Owen, Karl Marx a další. Široký pojem socialismus se člení na mnoho menších směrů – utopický socialismus, marxismus, maoismus, neomaoismus, komunismus, leninismus a další.

Robert Owen je významným socialistou, který své představy o rovnoprávnosti všech nejen šířil, ale rovnou uskutečňoval.

Celý svůj život zasvětil zlepšování pracovních a životních podmínek dělnictva. Nejspíš jako první na světě založil jesle. Také zkrátil dělníkům pracovní dobu a řádně jim vyplácel mzdu. Ač se však snažil sebevíc, výsledky ho neuspokojovaly. A proto později dospěl k názoru, že život v komunách může být řešením na všechny současné problémy dělníků. V roce 1825 založil ve Spojených státech komunistickou kolonii zvanou „New Harmony“. K ní měl Owen dopodrobna vypracovaný  „manuál“. V něm uváděl nejen kolik půdy má být určité skupině pracujících přiděleno, nýbrž i podrobně popisoval vybavení, větrání a topení jejich domů. Velký prostor věnoval také výchově a vzdělávání dětí v komunách, nechodily do práce ale vzdělávaly se, což bylo na tu dobu neuvěřitelné. Překvapivě nezanedbal ani šacení lidí v komunách. Tím to ale nekončilo, zajímalo ho i jak žijí, lidé měli manuál jak často vynášet odpadky, kdy mají být večer doma atd. (což už tak znamenité není). Samozřejmostí pro něj byly společné jídelny a kuchyně, protože jídlo připravované společně je nejen úspornější, ale podle něj i chutnější. Ačkoliv to měl Owen dopodrobna vymyšlené, jeho plán ztroskotal. Stejně jako řada dalších jeho nápadů. V roce 1832 založil v Londýně „Směnnou banku“, která měla odstranit peněžní systém. Peníze byly podle Owena jen nástrojem k šizení těžce pracujících lidí. Ta také ztroskotala stejně nepřekvapivě jako „Velká unie výrobků“ – další Owenův projekt.

Owen chtěl změnit lidi, za největší překážku změny považoval např. víru a soukromý majetek, kterého se chtěl zbavit. V komunitách lidi žili zdarma, ale bylo tam až příliš idealistů a málo pracujících. Lidé postupně začali odcházet, zůstali jen neschopní, leniví a závistiví, došlo k rozpadu kolonie. Owen alibisticky tvrdil, že to je proto, protože si vybral špatné lidi. Jak příznačné pro socialismus.

Jeho nový společenský systém se zkrátka neujal. Možná je to memento, protože současní komunisté tvrdí, že by to nyní dělali jinak, lépe, že vlastně nedostali prostor. Nevěřte jim.

Karl Marx byl německý filosof, zastánce socialismu a komunismu

Marx stejně jako Owen a řada dalších socialistů chtěl odstranit konflikt nerovnoprávnosti tím, že zruší soukromé vlastnictví a rozdělení obyvatelstva do tříd. S touto myšlenkou se pojí i Marxovo nejvýznamnější dílo  „Komunistický manifest“, které sepsal spolu s Friedrichem Engelsem. Poprvé byl vydán v roce 1848 a následně přeložen do dalších jazyků – do angličtiny, francouzštiny, ruštiny…Záměrem jeho vydání bylo představit široké veřejnosti komunistický program a přesvědčit ji o jeho správnosti. Marx se mýlil už v základní premise, že bohatí akumulují kapitál a chudí chudnou více a více (stlačení mezd na nejnižší možnou úroveň). Už v jeho době to nebyla pravda. Největší slabina Marxova díla je absence lidského nitra a vnitřního světa člověka, a jak moc je člověk ovlivněn a stává se z něho jakýsi produkt prostředí. Čím je člověk ve skutečnosti? To nevím, vím jen, že v Marxově pojetí a všech jeho teoriích vlastně žádný skutečný člověk neúčinkuje.

Revizionizmus – Eduard Bernstein

Spolupracovník Marxe. V roce 1896 začal publikovat články Probleme des Sozialismus, v nichž dokázal, že Marxovy ekonomické předpovědi se nenaplnily. Požadoval proto revidovat základní postulát socialismu, proletářskou revoluci, a nahradit ji reformismem. Životní podmínky se měnily, ale ne tak, jak předvídal Marx. Pracující třída nebyla stále chudší a chudší. Nemá smysl zakrývat něco, co zakrýt nejde. Silným oponentem se mu stal Lenin. Ten de facto tvrdil:“Pryč s dělníky, důležitá je revoluce, my uděláme revoluci za dělníky.“ Lenin ukázal, že není problém upravit si Marxe k obrazu svému.

Podivná socialistická odchylka – fašizmus

Benito Mussolini proletariát nahradil národem, vzal si příklad z Marxe, nová idea národního socializmu. Sociální principy, nenávist k Židům – k dokonalosti to dotáhl až Adolf Hitler.

  • zaměňte rasu a třídu
  • víte co znamenala zkratka NSDAP? Národně socialistická německá dělnická strana, jde tedy skutečně o národní socializmus
  • oba systémy masivně využívaly represivní prostředky
  • vůdcovský princip, autokracie, plné ovládnutí státu, společnosti a soukromého života jednotlivce
  • účinné využívání práva ve prospěch vedoucí elity
  • šmírování a omezení svobody asi netřeba zmiňovat
  • dalo by se říci, že socializmus a fašizmus mají společné téměř vše, rozdíl je jen v „synonymech“

Nechci tímto článkem adorovat samotný kapitalizmus, on není dokonalý, ale asi je to opravdu (zatím) to nejlepší, co jsme vymysleli. Nebo ne?

Kapitalismus vytváří ekonomickou nerovnost. Každý má jiné potřeby a zároveň jiné kvality, to je také důvod, proč socialismus nemůže fungovat. Jenže…Demokracie nemůže korektně fungovat bez politické rovnosti. Každý člověk má odlišné cíle, každá skupina ve společnosti má odlišné zájmy, pokud nebude existovat politická rovnost, budou zájmy různých lidí obhajovány různou intenzitou, což se podle mého názoru nyní děje. Bohužel musím souhlasit se slovy Winstona Churchilla, který kdysi řekl, že liberální demokracie je nedokonalá, zatím však nemáme nic lepšího. A ještě silněji souhlasím s výrokem Aloise Rašína, který řekl, že tam, kde hrozí bída, tam hrozí socialismus, a kde hrozí socialismus, tam hrozí bída.

S českým hokejem to jde z kopce. Opravdu?

V posledních několika dnech se o tom hodně píše, ztrácíme pozice, český hokej zažívá dobu temna, příští rok budeme hrát o sestup….

Je tato hysterie kolem českého hokeje na místě? Nevím, níže pohled jednoho českého fanouška.

Hodně se mluví o tom, že už jsme 5 let nezískali medaili (třeba Rusko mezi roky 1994-2001 nezískalo také žádnou medaili, pokud dobře počítám tak 8 let). Ano, je to pravda, ale dá se to srovnávat s minulostí? Za komunistů jsme vozili nejčastěji stříbrné medaile.

Hokej jsem začal aktivně sledovat, jako Husákovo dítě, od cca 80 let. V té době, subjektivním pohledem, byl pro nás jediný hlavní soupeř v boji o zlato na MS – SSSR. Nezapomínejme, že USA a Kanada neposílaly na MS moc kvalitní týmy (snad s výjimkou roku 1985, kdy Kanadu táhl skvělý mladík Mario Lemieux), často jsme Američanům dali nálož třeba i 11 gólů (právě v roce 1985 to bylo tuším 11:2 ve finálové skupině). Prohrát s Finy by byla ostuda (tehdy jsme prohráli tak cca jeden zápas z patnácti), a tak vlastně jediný kvalitní soupeř z 8 účastníků MS byli Švédové (nepočítám SSSR, viz výše). Získat medaili v té době bylo snadnější, aspoň tedy z mého klukovského pohledu.

Pak přišlo rozdělení Československa, obavy z budoucnosti. Jenže vše změnil nástup  zlaté generace, Nagano,  zlatý hattrick. Nebyla to jen skvostná generace hráčů, ale i trenérů. Zvykli jsme si nejen na medaile, ale především na absolutní vrchol. Upřímně, pro mne to byl zázrak, v té době jsme opavdu vyhrávali co se dalo, často iritovali hokejový svět, včetně pana Fasela.

No a jak jsme na tom nyní? Není to dobré. Zuby nehty se držíme v BIG SIX a zespodu na nás doráží nepříjemné Švýcarsko. Celkově se ale hokej zvedl i v jiných zemích, vyrovnal se. Kvalitní týmy má i Norsko a Lotyšsko. Opravdu se to nedá srovnávat s minulostí.

V mládežnických kategoriích, asi to není náhodou, je v problémech osmnáctka i dvacítka. Švédové, Finové a už i Švýcaři produkují lepší hráče, individuality. My je máme taky, namátkou Nečas, Škarek, Zacha, Zadina, Kaut…ale je jich prostě méně.

Nechci kritizovat pana Lenera či Krále (neporovnatelní s panem Kulhánkem, který tam byl na „ozdobu“), vadí mi sice, že neustále spílají nad velikostí základny a srovnávají to s USA či Kanadou (podle mne by to měli spíše srovnávat se Švédskem, Finskem či Švýcarskem), ale přesto si myslím, že se snaží a odvedli kus práce.

Mimochodem koho to zajímá, tak tady článek o registrovaných hráčích, v počtu hráčů u nás problém nebude, i když odečteme ty chyby, o kterých se článek zmiňuje, stejně se dostaneme na slušné číslo.

Počet registrovaných hokejistů podle IIHF

1. Kanada 625 152(91 379 mužů, 446 543 mládežníků, 87 230 žen)
2. USA 510 279(137,766 mužů, 306 813 mládežníků, 65 700 žen)
3. Česko 107 722 (82 003 mužů, 23 209 mládežníků, 2 510 žen)
4. Finsko 66 636(24 778 mužů, 37 071 mládežníků, 4 787 žen)
5. Rusko 66 551 (2 833 mužů, 63 156 mládežníků, 562 žen)
6. Švédsko 64 214(13 060 mužů, 47 968 mládežníků, 3 186 žen)
7. Německo 34 256(9 586 mužů, 21 556 mládežníků, 3 114 žen)

Další vybrané země:
Japonsko 15 474(7 746 mužů, 5 620 mládežníků, 2 108 žen)
Slovensko 9 230(2 025 mužů, 6 754 mládežníků, 451 žen)

Zdroj: http://hokej.idnes.cz/registrace-v-ceskem-hokeji-d00-/reprezentace.aspx?c=A130827_144637_reprezentace_tp

Problém je tedy v tréninku? V trenérech? Koncepci? Nevím, jako fanoušek do toho nevidím. Když se ale podívám na počet hráčů v KHL, vidím, že naši hráči se neztratí ani ve finské či švédské lize, neviděl bych to s českým hokejem tak černě. Nechci zavírat oči, problémy jsou, o tom není pochyb, ale v hokeji o úspěchu či neúspěchu rozhodují maličkosti, milimetry, sekundy… Určitě bychom neměli zatracovat ani naši ELH, která má svou kvalitu.

Jako fanoušek neřeším rušení TSM, hokejových tříd,  které tady kdysi neuváženě proběhlo. Nemohu vidět do systému výchovy, jednotlivé kluby asi nemohou garantovat stejnou kvalitu. Vadí mi ale, a to jako fanoušek vnímám velmi citlivě, že na hokej často nedosáhnou talentovaní mladíci kvůli finanční náročnosti. Ano, i já vím o  klucích, není jich mnoho, kteří by hokej chtěli hrát, ale jejich rodiče si to prostě nemohou dovolit. Nevím, jak to řeší ve Finsku či Švédsku?

Trápí mě také, že se naši špičkoví bývalí hráči nevrací do Česka a nesnaží se své rodné zemi vrátit například trenérskou kariérou to co jim dala. Hodně z nich zůstává v zámoří. Ale to je jen můj osobní stesk.

Jsem možná naivní, ale nemyslím si, že by český hokej byl v době temna. Prožíváme krizi, o tom není pochyb,  ale nejsme na tom tak špatně jako např. náš východní soused, tam se o temnu hovořit asi dá. Podobnou krizí jako my nyní si prošli i Švédové tuším v devadesátých letech. Nejen v seniorské, ale i v juniorské kategorii. Snad se z toho dostaneme jako oni a třeba za 15 let budeme mít také 60 hráčů v NHL….

Dodatek 25. 5. 2017

Zdroj: https://www.sport.cz/hokej/ms2017/clanek/887313-cechy-uz-neberou-moc-vazne-svedska-cesta-slavi-uspech-na-ms-i-v-nhl.html

V dobách, kdy pomalu doznívala zlatá česká éra z přelomu milénia rozjeli Švédové dnes již proslulý program, který měl zastavit úbytek talentů.

„Před více než deseti lety jsme měli velké problémy s mládežnickými týmy. V letech 1997-2007 byly švédské výsledky na MS dvacítek hodně špatné (8., 6., 4., 5., 4., 6., 8., 7., 6., 5., 4.). Kolem roku 2004 svaz pochopil, že se musí něco udělat. Nešlo o rychlé řešení, k mládeži přišli vzdělanější trenéři, stejně jako do hokejových gymnázií, která začala produkovat vzdělanější hráče. Výsledky sklízíme teď jak v NHL, tak i v podobě zlata z MS,“ vysvětlil pro Sport.cz komentátor švédského listu Dagens Nyheter Johan Esk.

„Ano Švédové jsou napřed hlavně v mládežnickém hokeji. Do systému se tady dává hodně peněz a úsilí s jasnou vizí, jak by se měl švédský hokej dál vyvíjet. Ať jste v severním nebo středním Švédsku, systém a způsob výuky je všude stejný. V dlouhodobé perspektivě to vede k úspěchům na všech úrovních reprezentace,“ doplnil Robin Lindgren z deníku Expressen.

 

Dělat radost je tak jednoduché

Chcete své drahé polovičce věnovat netradiční květinu?

Květina je pro ženu ten nejlepší dárek, netradiční květinou překvapíte a něžná odměna vás nemine…

Je vaše manželka/partnerka v porodnici?

Za narození syna/dcery jí poděkujte překrásnou kyticí. Víme, do porodnice květiny většinou nesmí. Zářivá kytice z gerber, růží, chryzantém a dalších květin však může svou vůní novopečenou maminku přivítat až doma. Tak zpečeťte tento neopakující se okamžik neobyčejnou kyticí květin! A nezapomeňte ke květině připsat i vzkaz, protože zatímco květina zvadne, vzpomínka s láskyplným vzkazem zůstane.

Dělat radost je tak jednoduché…příležitosti, ke kterým můžete darovat pugét květin, je nespočet. Vy svou příležitost stále ještě hledáte?

 

Nevěříme, že by se mohly květiny ženě omrzet!

A to ani přesto, že jí (možná až trošku stereotypně) nosíte ty samé. Každý květ je originál, a proto se žádný pugét nemůže navlas podobat jinému. Chcete vybočit ze stereotypu? Místo běžných gerber své milé darujte romantické růže!

Zanedbali jste romantiku ve vztahu?

A to tak, že nyní žehlíte rozchod? Pokud o ženu opravdu stojíte, vyplatí se bojovat. A pokud čtete tyto řádky, učinili jste první krok! Darujte radost a emoce v rozkvetlém a voňavém stavu. Co vaší milé nechat poslat hned 100 růží? 100% úspěch vám samozřejmě zaručit nemůžeme, ale z praxe víme, že 100 voňavých květů už obměkčilo ne jednu slečnu/paní.

Den matek je krásný svátek rozšířený po celém světě

Svátek všech maminek připadá na druhou květnovou neděli a těší se stále větší oblibě

Tento den se vzdává pocta matkám a mateřství. Slaví se v různé dny na mnoha místech po celém světě. Děti dávají svým matkám dárky, většinou vlastnoručně vyrobené, ale velmi často jsou to třeba květiny. Obdobné svátky po celém světě existovaly už dávno v historii, např. ve starověkém Řecku se slavil svátek plodnosti a matek, spojený s uctíváním pohanské bohyně Rhey = Kybelé, matky bohů.

Myšlenka mezinárodních a pravidelných oslav tohoto svátku vznikla roku 1907 na počest Anny Reeves Jarvisové, která bojovala za práva matek. O pět let později vyhlásil tehdejší prezident USA Woodrow Wilson první oficiální oslavu Dne matek, konající se druhou květnovou neděli.

V Česku se slaví podle amerického vzoru rovněž druhou květnovou neděli. V Československu se začal slavit tento svátek v roce 1923. Jeho propagátorkou byla Alice Masaryková. Po druhé světové válce byl díky KSČ postupně zatlačován do pozadí oslavami Mezinárodního dne žen (8. března), ale i přesto se dál v některých rodinách připomínal. Po roce 1989 se opět začal slavit veřejně. MDŽ se ale zachovává také, podobně, jako v jiných zemích. V některých zemích se oba svátky sloučily.

Tento den doplňuje Den otců, který oslavuje otce a slaví se vždy třetí neděli v červnu.

Slovo „máma“ je většinou první, které malé dítě vypustí z úst. Ať už je vaše maminka jakákoliv, zaslouží si v tento den poděkování za všechnu její péči.

Malé děti často vyrábí dárečky, přáníčka, ale vhodným dárkem mohou být i květiny.

Jakou květinu pro maminku vybrat?

Většině maminek udělají asi největší radost růže.

Tradičně vítězí v anketě květiny roku pro mámu. Klasickými barvami na den matek zůstávají červená, růžová a oranžová. Růže se velmi dobře kombinují s ostatními květinami. Moc hezké jsou i barevné kombinace. Žluté růže se často opomíjí, přitom  vyjadřují radost, štěstí a přátelství mezi dárcem a obdarovanou. Pokud vás tedy přítomnost maminky hřeje u srdce nebo její úsměv září jako slunce, jistě jí bude dárek v podobě zářivé kytice blízký.

Karafiáty

Krásných karafiátů není nikdy dost. Karafiáty jsou symbolem obdivu a těší se stále velké přízni především díky své trvanlivosti. Říká se jí božská květina, i když pod tímto názvem ji znají především její milovníci. Nejvíce vžitý název v České republice je pro ni karafiát, nebo také hvozdík a latinsky dianthus. Nádherná květina, která i ve své řezané podobě o své půvaby a zdobnost rozhodně nepřichází.

Orchideje

Orchideje jsou královnami květů. Oblíbené jsou především pro svou velkou trvanlivost. Orchideje jsou fenomén. Exotické krásky z tropických pralesů jsme si natolik oblíbili, že je už umíme pěstovat i doma na okenním parapetu.

Anturie

Trvanlivá květina, která Vaší mamince opravdu dlouho vydrží svěží. Anturie (Anthurium Schott) pochází z velmi rozvětvené rodiny, která čítá něco kolem 800 druhů. Díky svým okrasným listenům, připomínajícím rudé srdce a poměrně dlouhé době kvetení si tato tropická kráska získala srdce mnoha pěstitelů

Co můžete darovat dále?

Květiny a sladkosti, dárkové koše plné překvapení, srdce z lásky na den matek

Varšava památky

Varšava každého turistu přivítá neopakovatelnou atmosférou. Hlavní město našich sousedů, téměř za humny se nám skrývá místo s bohatou a velmi bolestivou historií.

Město, které navštěvují nejen váleční veteráni, nýbrž i mladí studenti, kteří zrovinka válečnou historii probírají. Město, které nabízí mnoho k vidění. Město, které všechny bez rozdílů přivítá svou neopakovatelnou atmosférou. O Varšavě je známo, že povstala z popela a právě její síla všechny přitahuje jako magnet.

Atmosféru 2. světové války nejlépe nasajete právě ve Varšavě

Může to působit jako otřepaná fráze, ale zmínku o válečné historii Varšavy si ani zde neodpustíme. Zkrátka a dobře každý turista, který do Varšavy zamíří (ať už jen na skok nebo na delší dobu) by měl vědět, že byla za 2. světové války totálně zničena a přesto našla sílu, aby po válce vyrostla znovu – mnohem silnější. To zkrátka vědět musíte, protože teprve pak vás ve Varšavě osloví ona typická melancholická atmosféra, kterou město vítá všechny své návštěvníky. Ale teď už k věci, ve Varšavě je toho tolik k vidění. Kam zamířit?

Místa, která ve Varšavě musíte navštívit

Míst, která ve Varšavě musíte navštívit je hodně. Naštěstí pro ty, které často bolí nohy jich je většina v nevelké vzdálenosti, a proto se ke všem pamětihodnostem, parkům a budovám, které stojí za vidění dostanete včas, aniž byste museli cestovat křížem krážem. Varšava je živé město s bohatou dopravní infrastrukturou, a proto nemusíte být řidičem a nemusíte mít ani auto – všude se můžete dostat hromadnou dopravou. První vaše kroky by měly mířit do Starého města, které je kulturním dědictvím UNESCO. Je to historické centrum, kde o romantické kavárny, galerie a uličky není nouze. Ve Starém městě určitě navštivte Královský zámek nebo nejstarší kostel ve Varšavě – kostel sv. Martina. Byla by škoda ve Varšavě minout její nejvyšší budovu – palác kultury a vědy, z něj se na Varšavu podíváte z ptačí perspektivy. Dále zde můžete obdivovat citadelu z 19. století nebo nasát romantickou atmosféru u zbytků obranného opevnění Barbakan. Avšak ztrácet čas nebudete ani v případě, že se jen tak posadíte do jedné z kaváren a budete odpočívat, což ostatně můžete i v některém z překrásných parků Varšavy – park Łazienki vám pro relax nabídne to nejlepší.

Staré město
Park Łazienki

Ve Varšavě se nudit nebudete. Ať už budete obdivovat některou ze znovupostavených památek, budete se chtít něco dozvědět o poválečné historii Polska, zkrátka a dobře budete chtít strávit nenásilnou dovolenou a mít o zážitek navíc, je Varšava synonymem pro hezky strávený víkend.

Pragulic – poznejte Prahu jinak

Praha není jen o památkách aneb PRAGULIC vám ukáže víc!

Procházka Prahou – romantická, že? Karlův most, Petřín, Vltava, Karlštejn…tato místa patří k evergreenům, které nemůžete minout. Že jste v Praze byli už tolikrát, že vás vůbec nic už nepřekvapí? Že znáte každou uličku, každou restauraci?

Dovolíme si oponovat – PRAGULIC vám dá na Prahu jiný pohled! NEOKOUKANÝ.

Lidé bez domova v roli průvodce a možnost vidět Prahu jinak

Do Prahy zamíří kde kdo. Pro oblíbenost hlavního města se může klidně říkat, že všechny cesty vedou ne do Říma, nýbrž do Prahy. Aby také ne. Karlův most tam stojí pořád a atmosféra historického dění se nevyvětrala. Avšak ty, kteří v Praze byli už mnohokrát – ať už poprvé sami jako objevovatelé nebo potom s kamarády a kamarády kamarádů jako průvodci, může začít hlavní město maličko nudit. A právě pro ty a pro další lidi toužící po dobrodružství je tady projekt PRAGULIC, který pomáhá lidem bez domova a zároveň nabízí možnost turistům zažít něco více. No jen si představte, že bezdomovec, který sedí na kraji lavičky se najednou zvedne a nabídne vám prohlídku Prahy. Odmítli byste ho a šli si po svém a nebo jeho nabídku přijali? Už teď říkáme, že odmítnutí by byla chyba, protože na první pohled neperspektivně vyhlížející člověk má něco, co vám chybí (a vy o tom možná ani nevíte). Má brýle, skrz které uvidíte Prahu úplně jinak a to v ní můžete být třeba po sté.

O čem PRAGULIC je?

PRAGULIC je zajímavý projekt – sociální podnik, který umožňuje případným zájemcům vidět Prahu (a nově i Olomouc a České Budějovice) očima lidí bez domova. Nabízí dvě strany mince – lidem bez domova práci a možnost realizace, zájemcům o prohlídku netradiční zážitek. Za celou dobu působnosti si PRAGULIC vytvořil tým lidí bez domova, kteří byli ochotni zajímavým způsobem vyprávět nejen o místech v Praze, nýbrž i o svých zkušenostech a o svém osobním životě. A tak se v Praze můžete dostat na místa proslulá prostitucí, můžete blíže poznat pražskou drogovou scénu, dokonce si můžete objednat nejen prohlídku, nýbrž i vyzkoušet některou ze zážitkových aktivit a třeba si i zkusit žít bez domova 24 hodin.Co myslíte, přežili byste?

Projekt PRAGULIC k Praze jistě patří a spíše než pro běžné turisty toužící po klasické pražské kráse je určen pro lidi, kteří chtějí Prahu prokouknout skrz na skrz. Teprve potom budou moci prohlašovat, že Prahu opravdu znají.

Dubaj, turistické informace

V Dubaji se turisté rozhodně nenudí. Proč?

Dubaj může být zaměňována s rájem, kde si můžete ukrojit z velké dávky dobrodružství, luxusu, exotiky, krásy a velkoleposti. V Dubaji se můžete bavit v četných nočních klubech, dostávat závratě na nejvyšší budově světa a nebo se jen tak válet na čistých a udržovaných písčitých plážích. A pokud zrovna nemáte hluboko do kapsy, právě v Dubaji můžete zažívat ty nejvelkolepější zážitky.

Do Dubaje za závratí a dobrodružstvím

Že by někdo rád cestoval za závratí? V Dubaji ano! Závratě tam můžete zažívat na nejvyšší věži světa Burdž Chalífa, která měří 828 metrů. Vstupenku na ni si rezervujte včas, protože její koupě na místě se vám znatelně prodraží. Kupodivu se na této věži můžete cítit tak trochu jednou nohou v České republice, zejména když budete v jednom z řady výtahů, které pochází od nás z Pardubic. Většina jich jezdí rychlostí až 60km/hod a když se jimi necháte vyvézt na nejvýše položenou venkovní vyhlídkovou plošinu, naskytne se vám pohled až do vzdálenosti 95 kilometrů.

Kdo se chce bavit, bavit se bude!

Pokud milujete párty, večírky, zkrátka bujarou zábavu obecně, v Dubaji si přijdete na své. Ve městě, které vyrostlo z pouště jako houby po dešti si užijete především noční život v barech, klubech a na diskotékách. Ty své návštěvníky lákají všemi styly hudby, a proto nikdo nebude ochuzen o svou porci zábavy. Bavit se v Dubaji můžete až do druhé hodiny ranní, pak se všechny kluby zavírají. Pro některé akce se v Dubaji budete muset hodit trochu více do gala – na velmi luxusní večírky vás v košili a riflích jen tak nevpustí.

A jde se nakupovat!

Především pánové, kteří se svými drahými polovičkami neradi nakupují mohou v Dubaji změnit pohled na věc. Jedno z velkých obchodních center Dubai Mall nabízí více jak 1200 obchodů a k tomu možnost od nakupování si oddechnout na ledovém kluzišti. To v Mall of Emirates (další obchodní centrum) na vás čeká uměle vytvořená sjezdovka Ski Dubai se svahy různých obtížností. Celodenní vstupenka vás tam vyjde něco okolo 1500 Kč i s vybavením. Především pánům, kteří by měli o sjezdovku zájem doporučujeme zakoupit si ji hned při vstupu, tedy dříve než jejich drahou polovičku vtáhnou obchody a platební kartu už nebudou ani zasouvat do peněženky.

Zážitek se musí zažít a v Dubaji o to není nouze

Na slovíčko NEJ není v souvislostí s Dubají těžké narazit, a proto když se zde rozhodnete pro zážitek, můžete čekat, že bude velkolepý. Navštívit můžete atraktivní vodní park Wild Wadi nebo si seskočit padákem nad Dubajem, což vás vyjde na nějakých 10.000 Kč. Minout rozhodně nemůžete nejluxusnější hotel světa Burdž al-Arab, kterému se přezdívá Plachetnice. A zde nezapomeňte na selfíčko, protože jinak by vám také doma nemuseli uvěřit, že jste v Dubaji byli. Po celodenním dobrodružství doporučujeme všechny zážitky vstřebat na jedné z řady písčitých pláží. Avšak dříve než ulehnete do sluncem vyhřátého písku doporučujeme ověřit si, zda je veřejná. Kromě opalování si tam můžete užít také šnorchlování, potápění, rybaření, vodní lyže a další řádku vodních aktivit.

Město Dubaj je bezesporu pádným důvodem k návštěvě Spojených arabských emirátů. Kam na dovolenou letos vyrážíte vy?

Mytí aut bez vody

Jen málo věcí jde bez vody, jednou z nich je i mytí auta

Nevěříte?

Spousta věcí se bez vody neobejde, o to více je překvapující, že ani kapka vody není potřeba na umytí automobilu. No vážně, nač čerpat tak vzácnou tekutinu, když to jde i bez ní? Suché ekologické mytí můžete vašemu čtyřkolovému miláčkovi dopřát i vy.

Buďte ekologičtí a mějte čisté auto

Kdyby vám kdokoliv na parkovišti nabídl, že vám umyje auto ( z čisté dobroty srdce nebo touhy udělat dobrý skutek), nejspíš by si to rozmyslel dřív, než byste mu sehnali kyblík s vodou nebo přitáhli hadici. Ovšem ne, pokud by využil technologii mytí auta bez vody.Technologie je ekologická a šetrná k Vašim vozům. Ocení ji ti, kterým záleží na dvou věcech – na jejich autě a na přírodě. Ruční mytí je k autu mnohem šetrnější než mytí v myčce. Víte, že nová auta by do myčky vůbec neměla? Minimálně po dobu jednoho roku, než jejich auto-lak vyzraje.

Jak se myje bez vody?

Pokud si na mytí vašeho čtyrkolového miláčka objednáte firmu, která se mytím bez vody zabývá, máte jistotu, že nespotřebují ani kapičku vody. Místo ní vám exteriér vozu včetně disků vyčistí přípravkem – WOW – unikátní formulí na bázi polymerů. Emulze vytlačí jednotlivé částice nečistot a oddělí je od povrchu. Vyčištěná místa jsou vyplněna ochrannou vrstvou, která chrání povrch vašeho vozu ještě dlouho potom. Krom ručního mytí karosérií poskytují vašemu autíčku i speciální péči – ošetření nano-kosmetikou, která nahradí auto vosky, tekuté stěrače či jiné impregnace.

Ekologičtí, ale i pečliví

Ekologie a pečlivost, jakýkoliv typ vozu či více aut najednou. A z toho plyne i výzva pro vás. Chcete udělat něco navíc pro své zaměstnance? Hledáte pro ně dárek? Bez problémů a bez kapky vody umytí celého parkoviště pro zaměstnance. Nablýskané karoserie si vaši zaměstnanci po práci určitě všimnou, tedy v případě, že jim ten den na bedra nenaložíte až příliš pracovních úkolů. Mytí aut využijí nejen firmy, ale i jednotlivci. Navíc ani nemusíte nikam jezdit: https://automycka-onetwogo.eu/

Co dělat při ztrátě mobilu?

Víte, co dělat v případě ztráty mobilního telefonu?

Ztráta mobilního telefonu hodně zamrzí většinu z nás. Nemusíte trpět zrovna nomofóbií, ale přijít o drahý a nedávno pořízený smartphone, ale i o veškerá data – kontakty, fotografie, přístupy k účtům, je hodně nepříjemné. Možná si říkáte, že vám se tohle nestane, protože si na svůj mobil dáváte jó pozor. Ale přece, jste připraveni na takovou situaci? Víte, co dělat v případě ztráty mobilního telefonu?

1. Mobil nemusí být ztracený, nýbrž jen někde zapadlý

Mobilní telefon nemusí být tak úplně ztracený. Jistě je div, že jste ho posledních pár momentů u sebe neměli, důležité je však nepanikařit a ze všeho nejdříve svůj telefon zkusit prozvonit. Třeba se ukáže, že je jen zapadlý v matračkách sedací soupravy. Dobrým signálem je i fakt, že mobil stále zvoní.

2. Vzpomeňte si, kde jste byli naposled

Ztracený mobil znamená velký stres pro každého. V těchto situacích se ale vyplácí nepanikařit a vzpomenout si na místa, na kterých jste byli naposled. Třeba vám mobil vypadl při placení u pokladny nebo při odchodu z fitness centra a pokud jej objevil poctivec, s největší pravděpodobností jej zanechá na vrátnici či na informacích v obchodě. Vyplácí se také projít všechna místa, na kterých jste byli naposled. Najít ho můžete dřív, než si ho všimne někdo jiný.

3. Mobilní telefon si sami vystopujte

Ztráta mobilního telefonu dnes nemusí být žádnou velkou tragédií a to zejména díky speciálním funkcím, které pomáhají určit polohu ztraceného mobilního telefonu. Většinou je však nutné tyto aplikace předem nastavit – tedy ještě před ztrátou telefonu. Tyto aplikace jsou dostupné pro všechny operační systémy – Android, iOS, Windows Phone a další. Díky těmto funkcím můžete svůj telefon rychle lokalizovat, dokonce na dálku (přes internetový účet) vymazat obsah i veškerá data v telefonu. Pozor! V případě, že vám mobilní telefon někdo ukradl a vy ho vystopujete, nepokoušejte se telefon dostat zpátky sami, nýbrž si zavolejte policii. K tomu budete potřebovat i doklad o zaplacení telefonu.

4. Změňte si hesla ke všem důležitým účtům

Pokud svůj mobilní telefon nenajdete výše popsanými způsoby, je načase začít jednat. Změnit byste měli všechna hesla k důležitým účtům tak, aby je někdo skrz váš telefon nezneužil a nevybral vám třeba bankovní účet.

5. Nechte si zablokovat SIM kartu

Jedním z prvních kroků, které byste měli při ztrátě mobilního telefonu udělat je i zablokování SIM karty. To můžete udělat u svého mobilního operátora telefonicky, na pobočce i on-line.

6. Ztrátu (krádež) nahlaste policii

Ztracený nebo spíše ukradený mobilní telefon nahlaste policii. K tomu budete potřebovat tak zvaný IMEI (výrobní číslo, dá se zjistit u operátora) telefonu a doklad o zaplacení telefonu. Policie potom může zadat příkaz mobilním operátorům k lokalizaci mobilního telefonu, také se poté objeví váš telefon na listině kradených mobilních telefonů. Policie je potřebná i v případě, že jste si váš mobilní telefon nechali pojistit. K uplatnění škody je potřebné právě hlášení policie.

7. Sledování telefonu pomocí operátora

Slyšel jsem o tom, jestli je to opravdu proveditelné (myslím, že jen v případě asistence policie) netuším. Telefon necháte aktivní a ve spolupráci s operátorem ho sledovat. Výměna SIM karty nic neřeší, protože i tak je telefon vysledovatelný.

8. Pomůže antivir?

Už celkem dost softwarových společností nabízí antiviry, které sice krádeží nezabrání, ale pokud se registrujete, dokáže vám těsně před vybitím baterie poslat podrobné informace o poloze, fotografie z přední i zadní kamery, také info o nejbližší Wi-Fi. Také viz bod č.3.

9. Máte zálohu? Pak se vám všechna data obnoví

Fotky, videa, hudbu a další soubory uložené v zařízení si můžete zálohovat pomocí účtu Google.

Ztratil se vám mobilní telefon? Pak jednejte co možná nejrychleji. S tím, co dnes smartphony umí, lze situaci poměrně jednoduše zachránit.

Pokud máte osobní zkušenost, podělte se, prosím, v komentáři.

PHP menu tutorial

Jak zvýraznit zvolenou položku v menu?

Hledal jsem na internetu možnost naprogramovat si aktivní položku v menu. Jinak řečeno kliknu na odkaz a aktivní odkaz bude „nějak zvýrazněn“.

Tohle je návod pro lamy, co se PHP učí, nebo pro ty, co tvoří malé weby převážně v html a do souboru si pro ulehčení editace některé části includují.

Když jsem já hledal nápovědu na netu, našel jsem jen toto, a to mi nefungovalo, takže zde je vlastní návod. Snad vám bude nápomocen.

Čeho chceme dosáhnout:

<ul class=“vaše stylování“>
<li class=“active“><a href=“/“>ÚVOD</a></li>
<li ><a href=“cenik“>Ceník</a></li>
<li ><a href=“informace“>Informace</a></li>
<li ><a href=“kontakt“>Kontakt</a></li>
</ul>

Máte desítky podstránek? Pak je to lepší řešit přes php, z důvodu pozdější editace. Pokud budete v budoucnu menu měnit, stačí pak editovat jen jeden soubor – menu.php.

Vytvoříte si stránku menu.php a naincludujete si na každou podstránku:

<ul>
<li <? if ($str==’index‘) { echo ‚class=“active“‚;} ?>>
<a href=“/“>ÚVOD</a>
</li>
<li <? if ($str==’cenik‘) { echo ‚class=“active“‚;} ?>>
<a href=“cenik“>Ceník</a>
</li>
<li <? if ($str==’informace‘) { echo ‚class=“active“‚;} ?>>
<a href=“informace“>Informace</a>
</li>
<li <? if ($str==’kontakt‘) { echo ‚class=“active“‚;} ?>>
<a href=“kontakt“>Kontakt</a>
</li>
</ul>

URL můžete mít s koncovkou php nebo i bez ní.

<!DOCTYPE HTML PUBLIC „-//W3C//DTD HTML 4.01 Transitional//EN“>
<html>
<head>
<meta http-equiv=“content-type“ content=“text/html; charset=utf-8″>
<meta name=“generator“ content=“PSPad editor, www.pspad.com“>
<title></title>
</head>
<body>
<?php
$str = ‚index‘;
include („menu.php“); ?>

</body>
</html>

 

<!DOCTYPE HTML PUBLIC „-//W3C//DTD HTML 4.01 Transitional//EN“>
<html>
<head>
<meta http-equiv=“content-type“ content=“text/html; charset=utf-8″>
<meta name=“generator“ content=“PSPad editor, www.pspad.com“>
<title></title>
</head>
<body>
<?php
$str = ‚kontakt‘;
include („menu.php“); ?>

</body>
</html>

Samozřejmě musíte přidat i patřičné stylování. Pak to může vypadat např. takto:

 

Autopůjčovny – recenze

První zkušenost s autopůjčovnou, obezřetnost je na místě

Pronájem auta na dovolené byl ještě relativně nedávno považován za luxus. V současné době s rostoucí poptávkou a nabídkou však cena půjčovného klesla. Bohužel ne všechny autopůjčovny nabízí kvalitní služby.

Na co si dát pozor?

V tomto článku mluvím z vlastní zkušenosti a doporučení je tedy čistě subjektivní. Mluvím především o autopůjčovnách v Česku, i když jsem zažil pronájem auta i v zemích EU. Nechci vás od pronájmu odradit, spíše naopak. Nesetkal jsem se s vyloženě podvodnou firmou, spíše nesolidní, ale tu najdete v každém odvětví. Dejte si hlavně pozor na určité pasáže ve smlouvě.

Hledal jsem na internetu nějakou službu, která by se zabývala kvalitou českých a evropských autopůjčoven, nic jsem ale nenašel. Takže nezbývá než to řešit přes fóra či přes vyhledávač.

Jak vybrat tu správnou autopůjčovnu?

Pokud jedete na dovolenou (pokud vás jede více doporučujeme půjčovnu dodávek – až 9 míst),  či služební cestu, rezervaci vozu doporučuji on-line předem. Hodně autopůjčoven nabízí nižší ceny při objednávce přes web až o 10%, takže se dá ušetřit relativně dost peněz. Často také dostanete nějaký bonus, třeba autosedačku zdarma.

Pozor na některé doplňkové služby. Je nezbytné si předem ověřit, za kolik je zapůjčení například dětské sedačky, GPS navigace, nosiče a další příslušenství. V krajním případě se může cena za zapůjčení blížit té pořizovací. Většina autopůjčoven má dálniční známky a pojištění už v základní ceně pronájmu. Ale pozor, pojištění je často s relativně vysokou spoluúčastí, třeba 10% (minimálně 10 000 Kč) a na 0% spoluúčast si musíte připlatit. Pojištění platí nejen pro případ havárie, ale i odcizení.

Pozor na dva typy pronájmů. První je bez omezení najetých kilometrů a je výrazně dražší než ten s omezením. Pokud si vyberte druhý a přešvihnete kilometry, můžete se finančně pěkně prohnout. Ve smlouvě si také důkladně nastudujte náklady za čištění vozu. Platí, že vůz musíte předat ve stejném stavu, v jakém jste ho převzali. Pokud tedy cestujete s dětmi a při předání bude vůz od čokolády, sirupu a s rozházenými bonbony, pak je už pozdě číst titěrné písmo ve smlouvě. Dostanete pokutu v ceně vyčištění vozu.

Setkal jsem se také s věkovým omezením, kdy vám vůz vůbec nepronajmou, případně u mladých řidičů (21 let, někde i 26 let) jen s vyšší cenou. Ale jsou i autopůjčovny, které to neřeší.

Co zkontrolovat při převzetí vozidla?

Ať už jste si automobil rezervovali on-line přes www stránky nebo si ho vybrali osobně na pobočce, nepodceňujte důkladnou kontrolu smluv. Pár minut času vám může ušetřit hodně peněz. Já doporučuji, a dělám to tak, že si před podpisem auto vyfotím. Zevnitř i zvenku. Pokud mi pak reklamují nějaký škrábanec nebo poškození interiéru, není problém to dokladovat. Pokud objevíte cokoliv co se vám nezdá, nechte si to připsat do smlouvy, vyplatí se to.

Samozřejmě kontroluji, zda ostřikovače ostřikují a stěrače stírají. Vím, že vám to jako v tom české filmu nemusím hlásit, ale raději to připomínám. Povinná výbava je naprostá samozřejmost a pokud v autě chybí, utíkejte z takové autopůjčovny rychle pryč. Není také na škodu podívat se do servisní knížky, jak se autopůjčovna o vůz stará. Pravidelně servisované auto je prostě nutnost a pokud není, nikdy bych si takový vůz nepronajmul.

Doporučuji také neopomenout poplatek za chybějící palivo. Vůz dostanete s plnou nádrží (ještě jsem se nesetkal, že by to bylo jinak) a s plnou nádrží byste ho měli i vrátit. Ve smlouvě to musí být uvedeno, a mělo by tam také být uvedeno co se stane, pokud na to zapomenete. Většinou vám jen připočtou chybějící litry v nádrži. Tohle vše je dobré si nastudovat předem, většina firem má obchodní podmínky na webu a stačí jen přečíst – stáhnout, např: podmínky autopůjčovny OneTwoGo).

Základní pojištění nemusí stačit

Ano, já jsem prostě pedant a připlácím si. Solidní autopůjčovny vám to nabídnou. Navýšení za dodatečné pojištění nebývá příliš vysoké, ale vždy si vše pořádně přečtěte, zajímejte se o výši spoluúčasti, rozsah krytí a výši plnění. Spěch není dobrý rádce.

Ještě bych dodal, že případné pokuty za přestupky samozřejmě platíte vy, nikoliv autopůjčovna a záloha či kauce se platí dle hodnoty vozidla. Zpravidla bývá od 10 000 do 60 000 Kč, ale nemusíte to platit v hotovosti, často dojde jen k blokaci na účtu pod dobu pronájmu. Jen ty peníze na účtě musíte mít.

Toť asi vše, co vy, máte nějakou zkušenost s autopůjčovnami?