Vliv mediálního násilí na množství násilných trestných činů

Masakr na české škole, 50 mrtvých

Ne, neděste se, v Česku se nic nestalo, tento titulek měl jen šokovat. Chci totiž psát o tématu, které je velmi kontroverzní a západní svět žene do pekel.

Zabíjení je běžné. Děti střílí, sekají hlavy, většina z nich zatím jen ve virtuální realitě, ale studie ukazují, že brzy to přídavné jméno virtuální může zmizet.

Psycholožka Marta Foučková vyprávěla příběh z USA, kde 9letý chlapec vzal tátovi pistoli, zabil otce, zabil matku. Jeho sestra stačila utéci k sousedům. Když do domu přišli, chlapec nechápal, proč rodiče nevstávají. Splynutí reality s představou.

Dnes je de facto prokázané, že mediální násilí zvyšuje množství násilných trestných činů ve společnosti. Sledováním násilných scén je přestanete vnímat jako šokující, naopak je přijmete jako normu, způsob akceptovatelného řešení problému. Jeden z výzkumů Washingtonské univerzity, kde se studovalo jen sledování TV (ne přímo násilné scény či násilné PC hry), je naprosto šokující:

muži, kteří sledovali TV ve 14 letech méně než 1 hodinu denně, se dopustili ve věku 16-22 let násilného činu na jiných osobách cca v 9%
muži, kteří sledovali TV ve 14 letech 1-3 hodiny denně, se dopustili ve věku 16-22 let násilného činu na jiných osobách cca v 32%
muži, kteří sledovali TV ve 14 letech déle než 3 hodiny denně, se dopustili ve věku 16-22 let násilného činu na jiných osobách cca v 45%

Vědci odhadují, že pokud by nyní z obrazovek zmizelo všechno násilí, ročně by v USA ubylo cca 10 000 vražd.

Smrt je v západní civilizaci všudypřítomná a nejde jen o USA:

Nejsem odborník, ale asi opravdu bude existovat korelace mezi sledováním agresivních pořadů a změnou postoje k agresi. Z mého pohledu je velmi zajímavý posun hranice škodlivosti pořadů pro děti. Když jsem já sledoval TV jako dítě v 80. letech (jsem Husákovo dítě), tehdejší pořady s hvězdičkou (vysílané pozdě večer), jsou dnes prezentovány klidně v odpoledních hodinách. Tedy hranice toho co je vnímáno jako špatné pro děti se značně posunula.

Jak západní civilizace bere umírání?

Na smrt naše nemocnice nejsou zařízeny. Nemocný je většinou ponechán sám ve svém zoufalství, je z něho pouhý objekt lékařské péče. Umírání je řízeno zákony, jen něco nepokazit, aby mne nezažalovali. Většina lidí nechce umírat v nemocnicích a LDN, ale většina jich tam přesto umírá. Už jste někdy zažili boj s personálem, ohledně návštěvních hodin, když chcete navštívit svého příbuzného, který je na tom opravdu špatně? Také zcela chybí možnost práva vybrat si prostředí, ve kterém chci zakončit svůj život.

Západní civilizace smrt vytěsňuje, tedy tu reálnou, tu virtuální nepřirozeně bere jako něco běžného, snadného…Děti chápou smrt jako hru, zabiji tě, když ty zabiješ mě nevadí, mám další 3 životy.

Dodnes nevíme, jestli je vědomí produktem hmoty nebo ne, jestli je smrt přechod, přerod…Pokud budeme respektovat Einsteinův zákon zachování energie, měla by být smrt spíše proměnou, než naprostým koncem-zničením. Smrt ale není něčím negativním, je to přirozené vyústění života, ke kterému směřujeme už od narození. Naučit se umírat znamená současně naučit se také žít. Bohužel většina lidí se nestará jak dobře žije, ale spíše jak dlouho.