Nejde o krizi, která v roce 2019 možná přijde, jde o kolaps
Cílená lež byla vždy v demokratické společnosti problém, ať už se jednalo o jednotlivce či média. Ne tak dnes. Krize v kapitalismu (nazvěme to přechodný stav nestability) je naprosto normální, není možné žít neustále v růstu a stabilitě, nicméně nyní máme zaděláno na trošku větší problém, ztrátu důvěryhodnosti a legitimity elit.
Vzpomínáte si na Trumpa v roce 2011? Státní dluh USA představoval podle něj největší problém, dokonce ho označil za národní hrozbu. Možná proto ho někteří Američané volili, konečně někdo, kdo udělá pořádek. Jeho slib z roku 2016 (buďme přesní, spíše prohlášení), že se státním dluhem skoncuje během 8 let, byl ambiciózní. Jaká je situace dnes? Rozpočet fiskálního roku 2018 skončil v minusu 779 miliard dolarů. I na letošní rok je plánován relativně obrovský deficit. Uvědomte si prosím, že Amerika byla a stále ještě je v růstu, zažívá konjunkturu. Přesto jde o pátý nejvyšší deficit v historii, (první čtyři příčky obsadily schodky z let 2009 až 2012, kdy se USA potýkaly s dopady ekonomické krize a schodek byl pochopitelný).
Podle mého názoru Trump prostě záměrně nemluví pravdu, říká to, co je pro něho výhodné, upsal by se i ďáblu. WP a NYT sledují počet jeho nepravdivých nebo zavádějících tvrzení a čísla jsou zarážející. Demokracie znamená, že stát jsem i já, my všichni. Jenže to obnáší velkou odpovědnost, především ve volbách.
Problém tedy není v prezidentovi, ale spíše v lidech, kteří mu tyto excesy dovolí (Trump má stále relativně vysokou podporu). Úsměvná je historka o jeho inauguraci, dle Trumpa údajně přišel největší dav v amerických dějinách, ani fotografie ho nepřesvědčily, tvrdí, že starší fotografie jsou lživé a manipulativní. Co na to říci? Ego se nafukuje, mravnost a pokora mizí.
Když jsem ještě chodil do školy a učili jsme se adjektiva, lepší byl lepší než dobrý, nejlepší byl lepší než lepší. Dnes jsou lepšolidi spíše horší. Jenže pokud se nad tím zamyslíte a neskočíte panu Zemanovi na špek, pochopíte, že jde o manipulaci. Dehonestuje určitou skupinu lidí, jsou méněcenní a oprávněně si zaslouží pohrdání. Lepšolidi je jen eufemismus pro idioty, impotenty, parazity, šváby…doplňte si co chcete, respektive co (on) za svoji bohatou politickou kariéru použil. Když nevíš jak dál, odveď pozornost lží. Lež je prostě součástí jeho života a je to standard. Opět je příznačné, že nám (voličům) to nevadí. Jenže jestli má být někdo příkladem ostatním, je to právě prezident. Narcismus se u něho objevil po neúspěšné volbě prezidenta (můj neodborný názor), tehdy se stáhl do ústraní, ale zuřivost a agresivita probublávala na povrch. Vše se pak naplno projevilo po úspěšné volbě (volbách). Nyní vidíme, že hodnoty, především mravní, jsou nepodstatné (stačí nahlédnout do okolí pana prezidenta). Spíše sledujeme páva, který předvádí svou nadřazenost. On by neměl být prezidentem spodních 10 miliónů, ale naopak horních 10 miliónů, měl by lidi spojovat, být jim příkladem. Nyní je prezidentem podobných vykuků, jako je nemravný šéf lánské obory, či Mynáře, bloudícího po soudních chodbách, hledaje soudce, aby mu vysvětlil, jak se věci mají. Pravá demokracie spočívá v mravnosti, řekl kdysi Masaryk.
Český premiér a jeho nedávný výrok „Já určitě nelžu“ raději nebudu pitvat, protože i on a lež mají blízký vztah. Na rozdíl od Francie, Itálie a třeba USA však naši zemi nezadlužuje, za což mu tleskám. Ale stačí to? Podívejte se na statistiky, kolik Čechů má v současnosti exekuci, v době konjunktury je to obrovské číslo. My jako občané jsme denně svědky toho, jak politici opovrhují právem. K jejich nehoráznostem většinou mlčíme.
Od politiků slyšíme, že všechno je jinak (rozuměj to co jim nevyhovuje je jinak), hoax, fake news se objevuje v jejich slovníku relativně často. Neustále jsme pod tlakem konspirací a je těžké rozpoznat čemu se dá vlastně věřit. Nefunguje systém politických stran, jako hájení zájmů voličů dle jejich cílů a představ o světě, spíše se vytváří masy lidí, které spojuje strach. Nu a politici si v tom libují, a ještě takovou situaci podporují. Dám vám příklad Británie a brexitu. V kampani se často používaly konspirační teorie. V hlavní roli jsme byli i my Češi, respektive Středoevropané. Nešlo jen o to, že Britům bereme práci, ale údajně jsme násilníky a vrahy. Každý, kdo měl trošku rozumu a prošel si statistiky, pochopil, že tomu tak není, ale hysterie a nenávist už byla rozdmýchána.
Ano, velkou roli zde hrála média a vytváření konspiračního prostředí. Dnes je velmi těžké rozlišit ty, kteří zprávy interpretují korektně a maximálně se snaží přiblížit pravdě. Přesto si myslím, že i u nás, s trochou kritického myšlení, jste schopni taková média najít, i když od politiků často slyšíme o boji s nepřátelskými médii a jejich snahu je zničit (všimněte si, že média jsou často kritická, nikoli nepřátelská). Politici zkrátka vyžadují média servilní, ale to pak musíme změnit buď majitele, nebo celý systém.
Nechci jen kritizovat, chci se spíše zamyslet nad tím, kolik času nám ještě zbývá. Tenhle článek je můj pohled na věc a nemusí být správný. Nejsem ekonom, ale v případě fiskálních problémů USA, Itálie, třeba i Francie (ta už neměla vyrovnaný rozpočet několik desetiletí), by to byl asi velký průvan. Je řešení dluhů hyperinflace tak jako v Německu ve 20. letech minulého století?
Nemám rád Zuckerberga a sociální sítě všeobecně. Nejde jen o soukromí a chápu i jejich výhody, nicméně negativa převažují. Žijeme v sociálních bublinách, pokud se nám někdo snaží tvrdit něco co nevyhovuje našemu přesvědčení, prostě ho zablokujeme. Sdílíme ty informace, které potvrzují naše předsudky. Každý je expert, každý všemu rozumí, aniž by si téma důkladně prostudoval. Nevěř nikomu, kdo nesdílí tvůj předsudek. Celkově si myslím, že žijeme také v obrovské ekonomické bublině (podobné té sociální), volíme ty lidi, kteří nám naslibují modré z nebe a už nás nezajímá, že na to stát vlastně nemá. Někdo to ale jednou zaplatit bude muset, pokud to nebudeme my, pak určitě naše děti a ta bublina jednou splaskne, jen těžko odhadnout, jak velká „prda“ to bude.
Edward Gibbon, jeden z nejlepších britských historiků, jehož doménou byla římská říše, se, mimo jiné, zabýval tím, proč Řím padl. Je to opravdu zajímavá paralela: Valná většina obyvatel preferuje zábavu před prací; tradiční role otců jako živitelů rodiny je zpochybňována, množí se rozvrácené vztahy a svobodně žijící matky bez otců; daňové zatížení obyvatelstva stále roste a stát přerozděluje neúměrně vysoké částky; lidé se nebojí nepracovat, protože stát se o ně vždy nějak postará; státní dluh roste do nikdy nesplatitelné výše; kdo se dostal do pozice, kde může ze státního krást, většinou tak činí, postižitelnost těchto zločinů je velmi malá; početí a výchova dětí je vnímáno jako obtěžující a dětí se rodí stále méně; staletími předků prověřené hodnoty – jako je čest, smysl pro povinnost, zodpovědnost, nadšení pro práci, pro dobročinnost, zápal pro věci veřejné, jsou vysmívány a zesměšňovány; šíří se plýtvání, nestřídmost, znevažování znalostí, dovednosti a poctivé práce; občané stále na všechno nadávají.
Nenadávejme, ale zkusme se změnit, pak asi budeme mít i lepší politiky.