Bezpečnost na prvním místě
Jestliže se rozhodujete, kam se v zimních měsících vydat za teplem, za exotickou krajinou, nebo jen po stopách dávných příběhů a nechcete přitom strávit den v letadle, nabízí se Izrael.
Padne-li váš výběr na tuto úžasnou zemi a podělíte-li se o svůj plán se svým okolím, musíte počítat s tím, že se na vás pravděpodobně sesypou jejich obavy a pochybnosti, které budou podtrženy médii, jenž vycházejí ze situací v Pásmu Gazy, Západního břehu Jordánu nebo válkou sužované sousední Sýrie.
Rozhodnutí vám pak neusnadní ani většina článků na internetu, kde se mimo jiné dozvíte, že je Izrael drahou zemí, že vás na letišti čekají dlouhé vstupní pohovory v angličtině, a že se nevyplatí sem přicestovat v době Šabatu, kdy vůbec nic a nikdo nefunguje.
Pokud vás však ani tohle neodradí, popřípadě se vám podaří vytěsnit všechny negativní zprávy z hlavy, věřte tomu, že nebudete dovolené v Izraeli litovat.
Nejen, že je Izrael jednou z nejbezpečnějších zemí, ale na rozdíl od těch evropských, musí Izrael za své bezpečí tvrdě bojovat. Pro téměř všechny občany, muže i ženy, zde platí povinná tříletá vojenská služba. Na ulicích, v obchodech i na plážích se tedy pravidelně setkáváte s ozbrojenými silami připravenými vám kdykoliv přispěchat na pomoc.
Do Izraele levněji, než do Prahy
My se v Izraeli rozhodli strávit relativně krátkou, za to intenzivní dovolenou v únoru. Teploty zde dosahují příjemných 15 – 25°C, podle toho v které části Izraele se zrovna nacházíte.
Přistáli jsme v pátek dopoledne na bývalém vojenském letišti Ovda uprostřed Negevské pouště. Zpáteční letenky se sem dají sehnat za relativně směšnou cenu. Letěli jsme s nízko-nákladovou společností Ryanair, která letos nově otvírá i linky z Prahy, a letenka nás vyšla na méně, než zpáteční jízdenka Českých drah na trase Uh. Hradiště – Praha.
Vstupní pohovor proběhl překvapivě rychle a my se nechali běžnou autobusovou linkou dopravit do hodinu vzdáleného města Ejlat, ležícího na břehu Rudého moře. Celá cesta z letiště byla lemována 8 metrovým elektrickým plotem, ležícím na hranici s Egyptem a rozprostírajícím se v délce 242 km od Eljatu až do palestinského Pásma Gazy.
Po příjezdu do města nám nezbývalo mnoho času, než celá Izrael upadne do Šabatu. Rychle jsme proto spěchali do půjčovny, abychom stihli převzít smluvené auto, a do místního marketu nakoupit jídlo a pití na následující 2 dny Izraelského odpočinku.
Masová vražda na útesu
Na pláži, sousedící s egyptsko-izraelskou hranicí a výhledem na Jordánsko, jsme si dopřáli lehkého občerstvení v podobě místních surovin a převážně všudypřítomně nabízeného humusu a využili připojení na veřejně dostupnou wifi, abychom si zajistili ubytování v 220 km vzdáleném městě Arad, ležícím v blízkosti Mrtvého moře.
Ráno jsme si přivstali a vydali se skrze Judskou poušť, obdivovat východ slunce, na starověkou pevnost Masada, tyčící se nad Mrtvým mořem. Pevnost byla postavena Herodem Velikým a přesto, že ležela na skalním útesu, uprostřed pouště, nechyběly jí, ve své době, lázně v římském stylu a venkovní plavecký bazén.
Když se zde, několik desítek let, po smrti Heroda, usadili židovští povstalci, rozhodli se, noc před padnutím do římského zajetí, ukončit život téměř tisícům obyvatel vzájemným pobitím. Jako první padly ženy a děti, následně vylosovali deset mužů, kteří pobili zbytek a pak jednoho, který usmrtil zbylých devět a spáchal sebevraždu. Zachránila se jen hrstka dětí a asi dvě ženy, které se schovaly v cisterně s vodou.
Po pečlivém prostudování historie budete touto kolosální pevností více než ohromeni.
Nejníže položené odkryté místo na zemi
Po silném zážitku na pevnosti Masada, jsme se s přicházejícími davy turistů rozhodli Masadu opustit a přesunout se dolů k Mrtvému moři.
Mrtvé moře se nachází 420 m pod hladinou světového oceánu a je tak nejníže položeným slaným jezerem na světě. Díky své silné koncentraci soli má jezero blahodárné léčivé účinky, ale také podmínky slučující se se životem pouze několika druhu bakterií. V dnešní době bojují jak Izraelci, tak Jordánci, za to, aby Mrtvé moře nevysychalo, a nevznikaly tak nebezpečné půdní propadliny, nacházející se podél jeho břehů.
Z důvodu příjemnější a hlavně bezpečnější dostupnosti do moře je lepší využít některou z hotelových pláží.
Západní břeh Jordánu
Pokud chcete cestou od Mrtvého moře do Jeruzalému nahlédnout na život v palestinských plechových příbytcích, nebo na vlastní oči spatřit půdní propadliny, způsobené vysycháním Mrtvého moře. Můžete využít silnice, která sice vede skrze nebezpečné palestinské území, ale je kompletně pod správou Izraele. Platí zde pravidlo: „Neodbočíte-li z z hlavní cesty, nic by se vám nemělo stát.“
Jeruzalém je považován za hlavní turistický cíl v Izraeli. Je to jedno z nejstarších měst na světě a střetávají se zde tři náboženství – křesťanství, judaismus a islám, z nichž každý považuje Jeruzalém za posvátné místo pro svou víru.
Přesto, že jsme do Jeruzalému přijeli v den Šabatu, byli jsme příjemně překvapeni, jak z menšího počtu turistů, otevřených krámků, tak i toho, že se nám podařilo zaparkovat hned vedle Jeruzalémské hradby a vchodu do Starého Města. Pomodlili jsme se u židovské Zdi nářků, vyfotili se u právě uzavřeného Chrámu Božího hrobu a bohužel jen z dálky obdivovali Chrámovou horu a mešitu Al – Aksá, uctívanou jako třetí nejposvátnější místo muslimů.
Vyschlý oceán
Ráno nás čekalo probuzení v malém městečku Mitzpe Ramon ležícím na hřebenu obrovského kráteru machteš Ramon. Jde o 40 km dlouhý a 200 metrů hluboký kráter, který na první pohled vypadá jako pozůstatek pádu vesmírného tělesa. Nejedná se však o pozůstatek žádného asteroidu, ale o vyschlé dno oceánu, který z místa ustoupil před více než dvěma stovkami milionů let.
Abychom se nemuseli dívat pouze z vyhlídky ve městě, rozhodli jsem se zde půjčit kola a kráter si projet. Po prudce klesajícím trailu jsme se dostali na dno bývalého oceánu a užívali si pohledy na největší ze sedmi machtešů na celém světě.
Blížilo se nedělní odpoledne a nám nezbývalo, než se začít pomalu vracet k Rudému moři. Jako poslední zastávku jsme zvolili kaňon Barak, při jehož návštěvě je zapotřebí bedlivě sledovat počasí i v širokém okolí, protože přijdou-li deště, klidně o pár kilometrů dál, je důležité se zde zbytečně nezdržovat a vzít nohy na ramena dřív, než je vezme voda.
Za čtyřdenní Road trip se nedá stihnout vše, co by si člověk přál vidět, ale přináší to důvod se vracet. Rozhodně doporučuji se přestat bát, krmit hlavu tím, co zveřejňují média a vydat se objevovat svět i přes vykročení z komfortní zóny.
