Hysterektomie, aneb ekonomické řešení léčby myomů

Odborné texty hovoří o tom, že zkušenost s myomy má 40 % žen ve věku od 25 let do 45 let. S věkem se počet žen trpící na toto onemocnění zvyšuje. Od 45 let trpí na myomy až 60 % žen. Jak ukazují statistiky, myomy jsou velice běžné onemocnění žen ve fertilním věku. Dle odborných textů, které jsou ženám na internetu dostupné, neexistuje odpovídající farmaceutická léčba. Musíme si ale položit základní otázku, zdali je pravda, že nelze myomy úspěšně léčit. Není snad na trhu s léky nový medikament!

Léčba děložních myomů z pohledu ekonomiky

Ano existuje lék, ale jeho cena je pro úhradu zdravotními pojišťovnami mnohdy vysoká. Jeden léčebný cyklus stojí přibližně 12.000 Kč. Pokud bychom se zabývali úspěšností léku, existují také případy, kdy ženám s léčbou myomů nepomohl. Ovšem, to není důvod, abychom mohli lék na léčbu myomů zcela zavrhnout. U mnoha jiných léčiv, jsou rovněž jedinci, u kterých zvolená léčba na 100 % nezabrala. Těchto pacientů je sice velmi nízké procento, přesto se pro ně hledá optimálnější léčba. Obdobně by tomu mělo být i u žen trpících na myomy, ne však řešit jejich problémy operačním odebráním celé dělohy.

Ženy hledají jiné alternativy léčby nezhoubných nádorů

První žena (44 let), s kterou jsme hovořili, nám anonymně sdělila, že ošetřující lékařka jí odmítla nový lék s účinnou látkou ulipristal acetát předepsat. Důvodem zamítnutí byla jeho vysoká cena a malá úspěšnost v léčbě větších myomů. Není právě zde chyba našeho zdravotnictví, tj. ošetřujících lékařů. Více škody může napáchat spíše samoléčba žen, kdy se spoléhají na alternativní léčbu. Spousta textů na internetu nabízí řešení, jak se úspěšně zbavit myomů – nezhoubných nádorů. Mnohé ženy jsou velmi důvěřivé, a ve snaze si zachránit to, co nás dělá ženami, začínají s přírodní léčbou. Samozřejmě, nemůžeme přírodní léčbu úplně zavrhnout, ale měli bychom se mít na velkém pozoru. Měli bychom ji brát spíše jen jako doplňkovou léčbu.

Narušená psychika žen s děložními myomy

Mnohdy, místo dostupné farmaceutické léčby (případně jiné léčby, méně invazivní) jsou ženy posílány na operace – zvané hysterektomie. Hlavní podstatou těchto operací je chirurgické odstranění celé dělohy. Z internetových diskusí na toto téma je zřejmé, že o dělohu přicházejí poměrně mladé ženy. Průměrný věk obyvatelstva České republiky se prodlužuje, ale lékaři odebírají dělohu i ženám mladších 45 let. Je nám jasné, že v některých případech je zákrok opodstatněný, ale většina operačních zákroků je zcela zbytečných, podle vyjádření oslovených žen. Je nutné se ptát, jestli je vhodné pohlížet na léčbu myomů pouze čistě ekonomickými čísly. Měli bychom se ptát především na vlastní psychiku žen, které o dělohu již přišly, ale i těch, kterým operace v nejbližší době hrozí.

Po odebrání celé dělohy se už necítí jako ženy

Paní Jana, druhá oslovená žena (46 let), v rozhovoru podotkla, že řada žen z jejího blízkého okolí by ráda na léčbu určitou částí přispívala, nebo ji celou hradila. K těmto slovům ještě připojila, že odebrání dělohy nepovažuje za léčbu, ale je to pouhé mrzačení žen. Je pravdou, a to nelze odbornou veřejností zastírat, že některé ženy, které již o dělohu přišly, mají celoživotní komplikace, a nejen ty čistě zdravotní (při rozsáhlejších operačních výkonech může dojít u žen k sestupu pahýlu pochvy). Neméně důležitou roli hraje i narušená psychika žen, které hysterektomii podstoupili.

Měli bychom věřit, že se odborná veřejnost začne o tuto problematiku blíže zajímat. Každá léčba se určitou částí skládá z rozvahy, jestli zvolená léčba neohrozí psychiku pacienta. U léčby myomů by se mělo postupovat obdobně, a zachránit ženám jejich dělohy.

Pořádek jednou provždy díky Marie Kondo

Každý z nás to zná, ale málokoho to baví. Pravidelný úklid je samozřejmostí každé domácnosti, ale sem tam se nám naše příbytky začnou plnit zbytečnostmi, ze kterých se akorát stávají lapače prachu. Na zdánlivě komplikovanou situaci vyzrála mladá Japonka, která svojí metodou úklidu okouzlila doslova celý svět. 

Pořádek jednou provždy díky Marii Kondo

Tato drobná žena, která pochází z Japonska a je jí 34 let, si doslova podmanila svět svým stylem uklízení. Její rady vyhledávají už i světové celebrity a vydala dokonce několik knih, které jsou jejími návody na minimalistické bydlení, které vám změní život. Nebo alespoň tak zní název jedné z jejích knih. Knihy jdou přímo na dračku, a prodané výtisky se počítají v milionech kusů! Tato roztomilá kouzelnice úklidu je minimálně v Japonsku prostě hvězda.

Kdo je Marie Kondo?

Už odmalička se zajímala o domácnost, věci spojené s uklízením a o organizování domácnosti. Díky tomu má za sebou už pěknou řádku let zkušeností, a dokáže tak poradit, co opravdu funguje, a co naopak ne. Její metoda se setkala s úspěchem a všichni klienti jsou více než spokojeni.

A v čem spočívá její tajemství?

Jak už to i v případě minimalismu bývá, důvodem je prostě jednoduchost, a tou je třídění. Podle její metody začněte oblečením, a pokračujte dál. Vždy se soustřeďte na jednu danou sekci věcí, nikdy je nemíchejte dohromady. Dejte tomu čas a vše si pečlivě rozvrhněte. V ideálním případě zkuste ale vše zvládnout na jeden zátah! Tak to alespoň radí sama Marie.

Roztřídit, osahat a vnímat

Jak už bylo zmíněno, začněte oblečením. Přeci jen, ruku na srdce, ve skříni se vám určitě povaluje spousta věcí, které jste nikdy na sobě neměli (a možná mají ještě i visačku), nebo které jste na sobě neměli už poměrně dlouho. Oblečení dejte na jednu hromadu a začněte jednotlivé kusy přebírat. Pokud vezmete do ruky tričko nebo halenku, která ve vás vyvolá pozitivní náladu nebo pocity, nechte si jí. Naopak pokud vám padne do ruky kus, na který nemáte dobré vzpomínky, nebo jsou vaše pocity čistě neutrální, nemilosrdně s ním pryč. A tak pokračujte, až budete mít přebranou celou hromadu.

Obdobně pokračujte i v případě dalších věcí. Nezapomínejte ale, že třídění by mělo vždy být dle stejné kategorie nebo povahy věci. Nikdy nemíchejte různé věci dohromady, působilo by to akorát větší chaos, a ten smyslem úklidu podle Marie Kondo rozhodně není.

Tento způsob vám vytřídí spoustu věcí, které nepotřebujete, a uvolní se vám tak doma prostor. Snažte se nepodlehnout, a nezaplnit prázdná místa novými zbytečnostmi. Až budete mít prostor pročištěn, je na řadě harmonické uskladnění zbylých věcí.

Pokud jste milovníkem minimalismu, nebo si prostě chcete jednou pro vždy udělat doma pořádek, inspirujte se Marií. 

Můj konflikt s pejskařem, nechybělo moc a jeden z nás skončil v nemocnici

Po docela drsném konfliktu s jedním pejskařem jsem se z toho musel vypsat.

Ve stručnosti. Šli jsme asi v 19:45 domů ze zastávky tramvaje. V naší čtvrti je relativně obrovský výběh pro psy. Přesto večer vidíte na chodnících volně pobíhající psy, často také hloučky pejskařů, kteří si spolu povídají a občas se stane, že volně pobíhající psi svým štěkotem vystraší kolemjdoucí na chodníku. To, se nám právě stalo. V našem případě to nebyl štěkot, ale pes budící respekt si chtěl „hrát“ s mou dcerou. Vstoupil jsem mezi psa a svou dceru, pes mne očichal a majitel psa na něho něco pokřikl, asi ať toho nechá. „Promiňte, já se omlouvám,“ měl by se kát páníček. Ale to se nestalo. Když jsem se ho zeptal, jestli by pes neměl být na vodítku, bylo vidět, jak už začíná být naštvaný. „Ne, neměl, stačí náhubek,“ vykřikl. Zkusil jsem replikovat, že chodník přece není výběh pro psy a minimálně by měl mít člověk psa u nohy a respektovat kolemjdoucí.

Arogance pejskaře mne naštvala a šli jsme po sobě, snůška drsných nadávek, výhrůžek. Byli jsme malý kousek od fyzického kontaktu a jeden z nás by asi skončil v nemocnici.

Vyhláška města Brna, která toto upravuje, stanoví, že pes musí mít košík a musí být pod dohledem majitele. Pes může bez problému po chodníku běhat, tedy i skákat na lidi, pokud má košík, přestupku se majitel nedopustil.

Nechci se zmiňovat o výkalech v trávě, to je už běžná věc, na kterou jsme si zvykli. Nicméně obtěžování ze strany majitelů psů je už nad míru. Pes je na prvním místě a pokud chcete jít v klidu domů, raději jděte po silnici, kde psi nejsou, jelikož chodník, především ve večerních hodinách, slouží jako výběh pro psy.

Psi jsou nevyzpytatelní. Oni vycítí, když se jich někdo bojí a těch ostrých plemen se bojím hodně. Přesto mne nevytáčí zvíře, ale reakce majitelů. Spousta pejskařů jsou slušní lidé, kteří exkrementy poctivě uklízí, vždy když je to možné jdou se psem do výběhu, a hlavně na chodníku mají psa u nohy, nedovolí mu volně pobíhat. Takže toto není konflikt mezi pejskaři a nepejskaři, ale spíše konflikt slušných a neslušných lidí.

Příběhy, kdy volně pobíhající pes (klidně i s košíkem) napadl třeba cyklistu, je každoročně spousta. Arogance některých pejskařů je skutečně zarážející, chodníky a hřiště přece patří jim.

Jaké je podle mne řešení? Tam, kde je výběh pro psy, by mělo být explicitně dáno, že se pes na chodníku, respektive v ulicích města, musí pohybovat s košíkem a na vodítku. Nebo alespoň by se měl držet u páníčkovi nohy.

Některým rodičům (a já jsem jeden z nich) vadí už to, když pes kolem dítěte jenom projde. Zažil jsem, jak se třicetikilový obr valil na mou dvouletou dceru a chtěl si jen hrát, ale to dítě má strach. Jaký pes, takový pán, ale já jeho pána neznám a nevím, jestli je pes vycvičený, tak, aby dítěti, které se třeba jen ožene, neublížil. Slušní pejskaři tohle respektují, neslušní vás pošlou na patřičná místa.

Kontaktoval jsem našeho starostu, ale nemyslím si, že by řešení tohoto problému bylo v dohledné době možné. Bohužel.

Jak vybrat peněženku?

Pečlivý výběr obleku, hodinek, ale i třeba spony na kravatě, to vše zásadně ovlivňuje náš vzhled, a tedy i dojem, který zanecháme v jiných lidech. I výběru peněženky (peněženka o nás skutečně prozradí hodně) je třeba věnovat pozornost.

Peněženka se musí líbit, ale musí být i praktická, protože dnes ji spousta lidí používá jako dokladovku, respektive pouzdro na platební karty, vizitky a všechno do ní nacpat je někdy celkem oříšek. Vnitřní uspořádání peněženky je zásadní pro správný výběr. Měli byste si předem stanovit, kolik budete potřebovat přihrádek na bankovky, kolik na karty, na doklady, chcete mít v peněžence i mobil? Každému bude vyhovovat něco jiného. Peněženka vám prostě musí sednout.

Základní výběr může být:

  • materiál a zpracování (nekvalitní umělé materiály se relativně velmi brzy poškodí, kůže je prostě kůže)
  • velikost
  • barva
  • tvar
  • zavírání (celkem podstatné, některé peněženky nemají žádné uzavírání, některé jsou na zip, některé na přezky, stiskací patentky, magnetické patentky, zápinku)
  • přihrádky (pokud využíváte peněženku na vše, tak je to hodně důležité kritérium, dnes se dokonce prodávají peněženky s přihrádkou na mobil)
  • módnost (dobře vybraný doplněk toho o nás může hodně vypovědět)
  • technologie (i sem pronikly digitální technologie, peněženky jsou dnes chytré)
  • značka (značkové peněženky jsou relativně dražší)
  • cena (o peníze jde vždy až na prvním místě a cena peněženek se vždy odvíjí od kvality materiálu, designu a preciznosti provedení, ale i kožené peněženky mohou být levné, a nemusí to znamenat, že jsou nekvalitní, vždy záleží na výrobci, respektive prodejci)

Chytré peněženky se na trhu objevily před cca 4 roky a v principu fungují podobně jako např. chytré hodinky. Baterie se dá dobíjet bezdrátově, součástí je Bluetooth modul na propojení s mobilním telefonem. Aplikace se pak postará o vše podstatné. Např. vás upozorní zvukovým alarmem, pokud se od peněženky vzdálíte, nebo vám peněženku najde pomocí navigace s přesností na centimetry. Tento typ peněženky má dokonce speciální vnitřní kapsičku na kartu, kterou hlídá, tedy pokud karta není na svém místě, budete upozorněni.

Chytrou peněženku už asi neztratíte (samozřejmě pokud neztratíte mobil i peněženku naráz), přesto si myslím, že tento typ peněženky je spíše pro digitální nadšence (třeba jen délka nabíjení baterie by pro mne byla frustrující).

Co materiály?

Nekvalitní umělé materiály jsou velmi levné, jenže se relativně velmi brzy poškodí a investice do takové peněženky je krátkozraká. Kvalitní peněženka ale nemusí být jen kožená, na trhu existují i bavlněné, plátěné, které spadají do kategorie kvalitních výrobků. Kůže je ale kůže.

Já osobně preferuji peněženky, které pojmou vše a mám důležité věci na jednom místě. Zkoušel jsem i peněženku s velkou kapsou na mobil, ale to se neujalo. Mobil tak má své vlastní pouzdro i místo v batohu.

Pokud jste ten typ, co nosí jen bankovky, asi je pro vás tou správnou peněženkou tzv. dolarovka. Některé dolarovky mají i kapsičky na karty či na mince a moc dobře si pamatuji na období devadesátých let, kdy to byl i módní trend.

Můj výběr peněženky byl také o zapínání. Některé nemají zapínání žádné, některé jsou na zip, některé na přezky, stiskací patentky, magnetické patentky, zápinky. Peněženky na zip je asi klasika (bezpečně chrání před ztrátou mincí). Ale i zápinka je velmi efektní a módní, vždy záleží na celkovém designu a koncepci peněženky.

Barva je, tak jako v jiných oblastech našeho života, velmi zajímavé kritérium pro výběr. Nejčastěji se prodávají konzervativní barvy, tedy černá, hnědá, ale i bílá. Hodně křiklavé barvy se moc nedoporučují, ale výjimka může potvrzovat pravidlo a pokud se extravagantní barva hodí k vaší osobnosti, jděte do toho.

Peněženka je samozřejmě i skvělý dárek. Obdarovaného ale musíte dobře znát, abyste vybrali tu správnou peněženku, dle kritérií výše. Takže ať už vybíráte pro sebe, nebo pro své blízké, nechť vyberete správně.

HIIT aneb zjisti, kde jsou tvé meze

HIIT – vysoce intenzivní intervalový trénink

Tento druh tréninku je v poslední době celkem populární. Znáte ho? HIIT je zkratkou pro vysoce intenzivní intervalový trénink (v angličtině High-Intensity Interval Training). Vysoce intenzivní není v názvu jen tak pro nic za nic. Jde o opravdu náročný druh kardia, které není doporučováno úplným začátečníkům, jelikož je potřeba zvládat své tělo, mít alespoň základní kondici a především vůli a motivaci ke cvičení, která se u většiny z nás neobjeví ze dne na den. V čem je jeho podstata?! Pojďme to zjistit.

Výhody HIIT kardia

Stejně jako klasické kardio podporuje HIIT srdeční činnost a vše s ní spojené. První výhodou, naproti klasickému kardiu, je, že si zachováte svalovou hmotu, přičemž však stále můžete hubnout tuk. Dokonce lze při správném provádění cviků docílit nárůstu svalové hmoty, jelikož zapojujete celé tělo do maxima.

Velká výhoda HIIT tréninku spočívá v jeho časové nenáročnosti. Trvá většinou od 15 do 30 minut, takže ideální pro ty, jejichž denní plán je narvaný k prasknutí. Nicméně nejde o druh cvičení, které by se mělo zařazovat každý den. HIIT je považován za spíše doplňkový trénink ke zvýšení fyzické kondice a u mnohých především ke spálení většího množství kalorií.

Hlavním důvodem, proč velká škála sportovců využívá právě HIIT, je střídání nízké a velmi vysoké intenzity, čímž se stává toto cvičení mnohem náročnějším a dle studií i účinnějším než běžné kardio při nízké či střední intenzitě. Další nemalou výhodou je výsledný naplno rozběhnutý metabolismus, tudíž rychlejší spalování ještě několik hodin po tréninku. Půl hodina HIIT tréninku vám pak klidně nahradí hodinu strávenou na běžeckém páse v posilovně.

A jak na něj?

Nejprve si určete vhodný poměr vysoké a nízké intenzity, tedy 1:1, 1:2 či 1:3. Když si zvolíte například běh a poměr 1:2, 30 sekund běžíte/sprintujete naplno a 60 sekund zpomalíte na pouhou chůzi, během které se vydýcháte a psychicky připravíte na další kolo. Dále je potřeba zvolit si počet intervalů. Nejčastěji se volí mezi 6 – 10. Poté můžete skončit, tedy odcvičit pouze jedno kolo, nicméně většina sportovců volí kol více. Dají si tedy delší přestávku a celý proces opakují znovu. Důležité je najít si správný poměr a počet intervalů a kol vzhledem ke svému fyzickému stavu. Poslední kolo by pro vás mělo být téměř „nedokončitelné“. Měli byste se cítit tak, že to ani není možné dotáhnout do konce.

Nakonec se musíte rozhodnout pro určitý cvik/cviky či náčiní. Můžete využít běžecký pás, veslovací trenažér, orbitrek, TRX systém, švihadlo, ale i váhu vlastního těla. V takovém případě zvolte cvik, který můžete provádět v rychlém tempu, jako jsou například angličáky, dřepy s výskokem, běh s vysokými koleny apod.

Jdete do toho?!

Výsledky HIIT kardia jsou skvělé, nicméně chce to mít pevnou vůli a motivaci, abyste ho zvládli provádět dvakrát až třikrát týdně. Jako u všeho cvičení, jde o zvyk. Nicméně ne v tom smyslu, abyste se zasekli na jedné úrovni. Snažte se vyrovnávat poměr, měnit cviky a počet kol.  U HIIT kardia je vždy, kam posouvat své meze. Tak do toho!

Co je dobré vědět, než si pořídím fretku

Fretka byla domestikována asi před dvěma tisíci lety a využívala se pro lov králíků, později byla fretka využívána jako laboratorní zvíře. Dnes se fretky chovají převážně jako domácí mazlíčci.

Trocha biologie

Fretka patří do čeledi lasicovití (Mustelidae). Je to striktně masožravé zvíře s typicky dlouhým štíhlým tělem. Fretky se v zajetí dožívají -6-12 let. Samice je oproti samci drobnější, její hmotnost se pohybuje v rozmezí 600 -1000 gramů. Samci jsou i dvojnásobně těžší než samice. Pohlavní dospělost u fretek nastává mezi 6-9 měsícem života. Chovná sezona začíná v březnu a končí v září. Samice je březí 39-42 dní a přivádí na svět 1-18 mláďat. Mláďata při narození jsou slepá, hluchá a jejich hmotnost se pohybuje mezi 6-18 gramy.

Chov fretek

Fretkám chybí potní žlázy a nejlépe se jim žije při teplotě do 20°C. Jak je psáno výše, fretka je striktní masožravec – v jejím jídelníčku by mělo být alespoň 30 % živočišné bílkoviny. Fretky lze krmit suchým krmivem pro kočky (superprémiové řady granulí), konzervami s vysokým obsahem masa, případně můžete s fretkou BARFovat. Množství vypité vody záleží na typu potravy, čím je potrava sušší, tím víc vypije fretka vody. Obecné rozmezí příjmu tekutiny je 75-100 ml za den.
Fretka má podobně jako kočka různé typy zubů. V dentici je celkem 34 zubů.

Zubní vzorek fretky je následující:

  • v horní čelisti se nachází celkem
    • 6 řezáků,
    • 2 špičáky,
    • 6 třenových zubů a 2 stoličky.
  • V dolní čelisti se nachází celkem
    • 6 řezáků,
    • 2 špičáky,
    • 6 třenových zubů a 4 stoličky.

Kde bude bydlet?


Někteří chovatelé mají pro fretky samostatný pokojíček, jiní jim budují velké voliéry s možností být venku nebo doma podle fretčího uvážení, ale nejčastějším příbytkem jsou drátěné klece s pevným dnem. Do klece (ale i do bytu) je vhodné zařadit větve, škrabadla, budku, měkký pelíšek, aby mělo zvířátko kde odpočívat. Fretka je velmi čistotná a rychle se naučí využívat kočičí záchod s kočkolitem. A samozřejmě nesmíte zapomenout na misky na krmení a napáječku. Pokud budete chovat fretku v bytě, připravte se na její specifický zápach. Tento zápach produkují mazové žlázy, které má fretka po celém těle. Funkce mazových žláz je závislá na pohlavních hormonech, takže čím dříve fretku necháte vykastrovat, tím podstatně snižujete její zápach. Fretčí srst je hustá, má dlouhé psíky a jemnou podsadu, na ocase je srst nesmáčivá a pomáhá tak fretce při plavání. Fretky, podobně jako kočky, o svou srst pečují pravidelně, proto není doporučováno fretky koupat.

Očkování a antiparazitika?

Fretky se vakcinují proti psince. První očkování se provádí mezi 6-8 týdnem, následuje přeočkování za 4 a 8 týdnů a potom každoročně.
Dále se fretka může očkovat proti vzteklině. Toto očkování je důležité zejména tehdy, pokud chcete s fretkou cestovat do zahraničí.
Pro cestování do zahraničí je potřeba nejen očkování proti vzteklině, ale i čip a mezinárodní pas.

K odčervení a prevenci blech či klíšťat lze využít přípravky stejné jako pro kočky – spot-ony, tablety… o vhodném preparátu pro vaši fretku se poraďte s veterinárním lékařem.

Liberec a jeho kulturně-historické dědictví

Liberec nemusí být jenom zimní destinací pro nadšence do lyžování. Turisticky je mnohem zajímavější. Pro více podrobností čtěte dál v článku.

Liberec a jeho kulturně-historické dědictví

Plánujete si vydat se na dovolenou, ale nemáte dostatek financí na výlet do zahraničí, a přesto byste někam rádi, alespoň na víkend vyjeli? Liberec pro vás jistě může být tou správnou volbou. Toto město je oblíbenou destinací pro milovníky sjezdových či běžkových lyží, ale my se v tomto článku zaměříme na jeho kulturní a historické bohatství.

Oblastní galerie Liberec

  • Jako první si jistě zaslouží být zmíněná Oblastní galerie, která se nalézá v impozantní stavbě 19. stol. bývalých lázní. Samotná stavba tedy nabízí bohatý kulturní zážitek. Uvnitř budovy jsou zachovalé některé části lázní, což ocení především milovníci historie.
  • Galerie nabízí prohlídku obrazů takových mistrů, jakými byli například: Pablo Picasso, Vincent van Gogh, Rembrandt van Rijn, Leonardo da Vinci a mnozí další.
  • Poslední zajímavostí především pro náctileté je, že zde natáčel klip ke své písni Toulavá zpěvák Sebastian Navrátil.

Severočeské muzeum v Liberci

  • Budova taktéž z 19.století se nalézá hned naproti Oblastní galerii, což výletníkům ušetří spousty času. Naštěstí se nemusíte přesouvat daleko.
  • Budovy Oblastní galerie a Severočeského muzea spolu s Grand Hotelem Zlatý lev navštívil v 19. stol. Rakousko-uherský císař František Josef I. v rámci jejich slavnostního otevření. Existuje i fotka císaře přímo před muzeem.
  • Muzeum je velkou edukační budovou informující o dějinách od pravěku až po současnost z Liberecké oblasti. Občas se v něm tedy nalézají skutečně velmi zajímavé historické exponáty související s dějinami Liberce.

Zoologická zahrada Liberec

  • Výlet v duchu historické stránky Liberce zde nekončí, právě naopak, má pokračování. Zoologická zahrada v Liberci je nejstarší Zoo v celé České republice. Byla založená v roce 1904.
  • Zoo Liberec se nalézá jen pár set metrů od muzea a galerie, proto se její návštěva dá výborně skloubit s prohlídkou galerie a muzea. Navíc se k ní dostanete po promenádě s nádhernou historickou stromovou alejí vysázenou na počest výše zmíněného císaře. Za každého počasí je tato procházka překrásná.
  • V samotné Zoo se poté můžete těšit na prohlídku, mnohdy i na poměry Zoologických zahrad v České republice, netradičních zvířata, jakými jsou například Bílý tygři nebo lachtani.

Botanická zahrada Liberec

  • Ve stejné lokalitě Liberce se nalézá také Botanická zahrada, proto je dobré zavítat i sem.
  • Jedná se o nejstarší botanickou zahradu v Čechách. Byla založena již roku 1895.
  • Její doménou jsou především tropické rostliny.

Liberecká výšina

  • Nakonec se můžete vydat na Libereckou rozhlednu, která se nalézá uvnitř lesa, proto výlet můžete zakončit lesní procházkou.
  • Součástí rozhledny je též hospoda pro občerstvení po vyčerpávajícím výletu a existuje i možnost ubytování přímo na výšině.

V Liberci se nalézá ještě další nepřeberné množství zajímavých míst. Tento článek se zabýval pouze především historickou částí Liberce, rozhodně však jeho historická bohatství nebyla v tomto článku vyčerpána. Proto neváhejte a vyrazte objevovat Liberec sami ještě třeba i dnes!

Chcete se prosadit? Naučte se efektivně komunikovat!

Umí Váš mladší a méně zkušený kolega lépe prosadit své nápady a návrhy? Vyjednal si bez problémů zvýšení platu, zatímco Váš požadavek nadřízený „odehrál do autu“? Váš kolega zřejmě ovládá umění efektivní komunikace. Osvojte si základní principy i Vy.

Chcete se prosadit? Naučte se efektivně komunikovat!

Obecně lze proces komunikace definovat jako výměnu informací a projevů. Umožňuje nám poznávat, ale také být poznáváni. Způsobů komunikace je mnoho, zaměřme se na nejčastější a nejběžnější formu – interpersonální komunikace, tedy vzájemná komunikace mezi osobami = rozhovor.

Umění komunikovat je považováno za jednu z nejdůležitějších lidských schopností. Stejně jako jiné schopnosti, i tato se dá trénovat a zdokonalovat, aby byla co nejvíce prospěšná. K tomu slouží tzv. efektivní komunikace, díky níž dokážete rozhovor vědomě usměrňovat, popř. rozhovorem ovlivňovat.

Hlavní zásada efektivní komunikace – poznávání osobnosti

Klíčem k úspěšné interpersonální komunikaci je znalost sama sebe (svých možností a limitů), ale hlavně poznávání osobnosti komunikujícího partnera. Snažte se dozvědět co nejvíce o jeho hodnotách, zájmech a postojích. Pozorujte jeho chování, gesta, způsob řeči. Všechny tyto znalosti pak můžete vhodným způsobem využít k pozitivnímu ovlivnění průběhu komunikačního procesu.

Respektujte osobnost partnera

I když se s komunikujícím partnerem lišíte v názorech, vždy respektujte jeho pohled na věc. Pokud neukážete snahu podívat se na problém z jiného úhlu, nemůžete totéž očekávat od něho. Přizpůsobte se partnerovi natolik, jak jen to je možné – tempem a hlasitostí řeči, (ne)užíváním odborných výrazů, polohou těla. Pokud např. komunikant sedí, nezůstávejte stát, budete působit povýšeně.

Obecné zásady efektivní komunikace verbální

verbální komunikace = vyjádření pomocí slov

  • Plně upoutejte pozornost – vhodně volenými výrazy, modulací hlasu, odstraněním rušivých vlivů
  • Zařaďte do projevu zájem posluchače – zapůsobí jako aktivační signál a zvýší koncentraci
  • Oslovujte partnera – správné oslovení aktivuje a zapojuje
  • Informace sdělujte v logickém sledu – od obecných po konkrétní, od jednoduchých po složitější
  • Vyhněte se informační přesycenosti – mnoho fakt v krátkém čase partnera zahltí
  • Mluvte srozumitelně – jasně, jednoznačně, věcně, gramaticky správně bez slangových výrazů, používejte krátké věty

Dejte prostor pro zpětnou vazbu

Možnost vyjádření pro komunikujícího partnera znamená, že respektujete jeho názor, zajímáte se o něj a snažíte se ho pochopit. Aktivně naslouchejte, vnímejte až do konce, nesnažte se o okamžité objasňování. Získáte tak partnerovu důvěru. Zpětná vazba je důležitá i pro Vás, protože průběžně ukazuje, jak působí vysílané sdělení. Na základě toho můžete projev flexibilně přizpůsobovat.

Neverbální komunikace

Jedná se o mimoslovní komunikaci, tedy výměnu informací jinými prostředky než slovy. Umožňuje:

  • Přesnější odhad partnera
  • Cílenější působení
  • Posouzení pravdivosti řečeného (na základě souladu či nesouladu obsahu slovního sdělení a mimoslovních signálů)

Řeč těla

Mimikou, gesty, chůzí, vzdáleností při hovoru, tím vším vysíláme signály, doplňující verbální projev.

Pozitivní signály: klidný výraz tváře, úsměv, navázaný oční kontakt, uvolněný postoj či posazení s mírným příklonem

Negativní signály: neklidné pohyby končetinami, manipulace s předměty, roztěkanost, zaťaté pěsti, vyhýbání se očnímu kontaktu

Komunikace prostřednictvím předmětů

  • barev
  • oblečení
  • designu prostředí

Barvy významně působí na naši psychiku a dokážou ovlivnit náladu. Barevné doplňky můžeme zvolit tak, aby hrály v náš prospěch. Např. při pohledu na modrou barvu se zpomalují krevní oběh i dýchání, proto tato barva zajistí pohodu a usnadní komunikaci.

Oblečení je také nedílnou součástí neverbální komunikace. Přizpůsobte svůj oděv signálům, které chcete vysílat k partnerovi. Slaďte se s ním – pokud víte, že člověk, s nímž budete jednat, nejčastěji nosí ležérní oblečení, zapomeňte na formální oblek, a naopak.

prostředí hraje významnou roli při komunikaci. Přeplněným pracovním stolem a přetékajícím popelníkem pozitivní signál určitě nevyšlete.

Na závěr je třeba zdůraznit, že vždy musíte vzít v úvahu národnost partnera. Každá národní kultura zahrnuje určitá specifika a pravidla v komunikaci, se kterými byste se měli včas seznámit.

Na víkend do Lublaně

Máte chuť někam vycestovat na víkend, ale nevíte kam, protože už jste snad všude byli? Anebo se nechcete trmácet moc daleko? Navštivte Slovinsko!

Slovinsko leží hned pod Rakouskem, tak proč si tam nezajet na víkend? Nebo můžete dokonce výlet zkombinovat s výletem do Rakouska, to už je na vás. Hlavní město Slovinska nabízí nádherné památky i přírodu. Navíc v této metropoli dojdete všude pěšky a na rozdíl od jiných měst, se vyhnete davům turistů.

Co navštívit v Lublani

Centrem města Lublaně je Prešerenovo náměstí, nazvané podle slovinského básníka France Prešerena, který má na náměstí i svou sochu. Na náměstí stojí barokní Františkánský kostel Zvěstování Panny Marie.

Lublaň leží na řece Lublaňce a tak zde najdeme mnoho významných a architektonicky krásných mostů. Určitě nevynechejte Dračí most s dračími sochami, dále se nad řekou můžete projít po Řeznickém mostě, Trojmostí nebo v noci rozsvícené Rybářské lávce.

Dominantou tyčící se nad městem je Lublaňský hrad. Na hradě můžete navštívit zvonici, kapli, muzeum a kavárnu.

Během víkendu si zajděte i do Tivoli parku, do umělecké ulice Metelkova, na hlavní tržnici, do národní galerie, muzea moderního umění a na náměstí s radnicí.

Slovinská kuchyně

V centru města najdete spousty restaurací a kaváren. Jedno z národních slovinských jídel je prý salát s pampeliškami, který jsem sice nezkoušela, ale zato jsem vyzkoušela delikátní ravioly, v této zemi totiž rádi vaří italskou kuchyni. A tak si můžete pochutnat na italských těstovinách všeho druhu nebo na pokrmech rakouského či maďarského původu. Proslulé jsou však slovinské klobásy nebo zákusky jako Prekmurska gibanica Kremšnita.

Do Lublaně i v zimě

V zimě je Lublaň obzvláště pěkná, na hlavním Prešerenově náměstí se nacházejí vánoční trhy a stánky, celé město je krásně vyzdobeno a osvíceno a podél řeky jsou bary a restaurace se zahrádkou, kde vás zahřeje oheň u stolů a kožešina na židlích, tudíž si můžete venku a v teple vychutnat výtečné svařené víno.

Do Lublaně můžete vyjet pronajatým autem i dodávkou.

Chystáte se spořit svým dětem? 3 věci o stavebním spoření pro děti, které musíte znát

Při rozhodování o tom, jak finančně podpořit potomka v začátcích jeho samostatného života, se nabízí jako jedna z možností, tradiční a oblíbený produkt jménem stavební spoření.

Účelem tohoto typu spoření je dlouhodobě střádat finanční prostředky, které pak v dospělosti vašeho dítěte mohou být použity na jeho studium, bydlení, zařízení bytu, rekonstrukci bytu či domu, první auto apod. Je možné ho založit dětem až do 25 let včetně. Víte, za co všechno zaplatíte poplatek, a o kolik se váš vklad zhodnotí?

V současnosti vlastní povolení České národní banky 5 stavebních spořitelen:

Uzavření smlouvy

Smlouvu o stavebním spoření uzavírá jeden ze zákonných zástupců dítěte. Veškeré finance vložené na účet se stávají majetkem dítěte, a než dovrší 18 let, jsou za něj oprávněni jednat zákonní zástupci.

Jaký produkt vybrat?

Nabídky stavebních spoření pro děti se u jednotlivých spořitelen liší zejména procentuálním zhodnocením vkladu, výší poplatku za uzavření smlouvy a za vedení účtu.

Cílová částka – nejdříve si rozmyslete, jakou částku chcete dítěti měsíčně na spoření přispívat. Podle toho zvolte cílovou částku, tj. částku, jakou chcete za celé období uspořit.

Roční zhodnocení vkladu – pohybuje se mezi 3,2 % a 4,5 %.  Z vkladových úroků se platí 15% srážková daň.

Poplatek za uzavření smlouvy – u spoření pro děti nabízejí stavební spořitelny slevy. V závislosti na zvolené cílové částce nakonec nemusíte platit třeba vůbec nic. Setkat se můžete i s poplatkem zdarma po splnění určitých podmínek.

Poplatky za vedení účtu – ročně zaplatíte 320 až 360 Kč.

Sankce za předčasné splacení – předčasné vypovězení po určité době nabízejí některé spořitelny bez sankcí.

Kolik a jak dlouho spořit?

Výhodou stavebního spoření je státní podpora ve výši 10 % z ročního vkladu, maximálně však 2 000 Kč za rok. Měli byste tedy nastřádat alespoň 20 000 Kč ročně, abyste dosáhli na maximální podporu. Bezpečnost produktu zajišťuje pojištění vkladů i úroků až do 100 000 EUR.

Abyste nepřišli o státní podporu, musíte dodržet tzv. vázací lhůtu, která trvá 6 let. Do této lhůty smlouvu vypovědět můžete, ale kromě toho, že přijdete o státní podporu, spořitelny po vás budou chtít zaplatit sankci. Nicméně, můžete se u některých společností setkat i s nulovou sankcí po uplynutí určité doby.

Stavební spoření dětem zakládá více než 40 % rodičů. Jde o konzervativní typ spoření, bez rizika, a s jistotou zhodnocení. Díky státní podpoře se do tohoto produktu vyplatí investovat. Až budete stavební spoření pro svého potomka vybírat, porovnejte si všechny nabízené produkty. Některé spořitelny totiž nabízejí akce a bonusy, a byla by škoda jich nevyužít.

Portland, město jak z devatenáctého století s opravdu mírnou zimou

Na cestě mezi San Franciscem a Seattlem se dnes rozkládá půlmilionové město Portland.

Někdejší malá osada začala vzkvétat v devatenáctém století, pěstovaly se zde hojně růže (dlouhodobé klima je totiž opravdu přejícné). Nakonec, díky relativně malé vzdálenosti od tichomořského pobřeží a řece Columbii protékající městem by byl hřích nevybudovat tu větší přístaviště. A co zajímavého tu můžeme vidět?

Portland

Relativně nedaleko je indiánská rezervace Yakama

Portland je skutečně městem obklopeným přírodou, na západ je už jen Tichý oceán, severovýchodně se pak rozprostírá velká indiánská rezervace Yakama. Kromě lichotivé přezdívky „Město růží“ se Portlandu říkalo „Město mostů“. Skutečně, je tu hned osm velkých mostů, spojující centrum města a přilehlé čtvrti. Nejvyšší budovou je Wells Fargo Center z roku 1972, výška 166 metrů hravě překoná většinu českých staveb, i na americké poměry je to poměrně dost, pokud přihlédneme k tomu, že jde o skutečně malé město.

Portland

Najdete tu muzeum věnované historii reklamy, na místním tržišti lze navštívit o každém víkendu tržiště plné řemeslných výrobků, navštívit můžete Oregon Zoo nebo zdejší rozlehlé japonské zahrady. Pokud patříte mezi fandy vojenství, určitě vás zaujme, že v oregonském muzeu kotví slavná ponorka USS Blueback (ano, její název je odvozen od amerického slangového výrazu pro lososa).

Oregon Zoo

Navštívit nejmenší park na světě? Klidně, ale připravte se, že tu vlastně nic konkrétního neuvidíte – je to totiž kruh s průměrem něco málo přes půl metru. Mill Ends Park je ale určitě světový unikát. To Forest Park s dvaceti kilometry čtverečními je místní perlou, největším divokým parkem v celých Spojených státech amerických. Kromě Portlandu pak navštivte v USA určitě i New York, skutečnou tepnu Ameriky nebo univerzitní město Boston.

Portland

Buďte úspěšní – je to jen v naší mysli

Cítíte se někdy méněcenní, neúspěšní a ve srovnání s jinými lidmi naprosto nešikovní? Pravděpodobně jste takoví jen ve vlastní hlavě. Možná by vám jen stačilo přehodnotit pohled na svět. Nejste na sebe náhodou příliš přísní? Nekladete na sebe zbytečně vysoké nároky? Neporovnáváte se náhodou s lidmi, kteří jsou úplně jiní než vy?

To, co v tomto článku píšu, nejsou jen prázdné fráze vyčtené na pofiderních internetových stránkách. Všechno mám odzkoušeno a zažito na vlastní kůži. Od mala bojuji se sebekritikou. Sama na sobě vidím, že se v tomto ohledu postupně zlepšuji, přesto mi však blízcí přátelé občas tvrdí, že jsem na sebe přehnaně náročná. Mám před sebou ještě dlouhou náročnou cestu.

Jsme jedineční!

V první řadě je třeba si uvědomit, že je každý člověk jedinečný. Má vlohy pro jiné činnosti, odlišné rodinné zázemí a různé osobní vlastnosti. Proto není možné, abychom všichni dosahovali stejných výsledků.

Představme si dva čtvrťáky, Honzíka a Pepíka. Honzík každé odpoledne vypočítá několik příkladů, přesto dostane na vysvědčení z matematiky trojku. Pepík dostane jedničku, i když se doma vůbec nepřipravuje. Úspěch mu zajišťuje nadprůměrné IQ a větší matematické nadání. Honzík je smutný, chtěl by hezčí známky. Trápí se však zbytečně. S Pepíkem mají rozdílné předpoklady pro matematiku, nemohou se srovnávat.

O úspěšných lidech nevíme všechno

Pravděpodobně se shodneme, že by měl být Honzík pyšný, že se vzorně připravuje a nebrat při tom ohled na známky ostatních dětí. Nechybujete ale občas stejně jako Honzík? Přiznám se, že já ano. Nezáleží na tom, jak jsem dobrá. Vždycky najdu někoho, komu nesahám ani po kotníky a cítím se kvůli tomu méněcenná.

Je třeba mít na paměti, že o druhém člověku nevíme všechno. Možná, že v jednom směru mimořádně vyniká, ale v jiných je podprůměrný. Nebo třeba k dosažení výsledků obětuje hodně času.

Nedávno jsem viděla krátkou reportáž o moderní gymnastice. Dvanáctiletá sportovkyně v ní líčila, jak často trénuje. Napočítala jsem během týdne dvacet hodin tvrdé dřiny! Další čas ji zabere cesta do tělocvičny a domů, chodí na závody a v neposlední řadě samozřejmě do školy. Kdy se učí na písemky, kdy chodí s kamarády na hřiště a kdy si třeba čte? Získává medaile, ale nemá čas na běžný život. Podobně na tom budou i další mimořádně úspěšní lidé. Obdiv si určitě zaslouží, ale je to opravdu hodné závidění?

Já v ničem extra nevynikám, přesto jsem dost produktivní. Chodím do práce a studuji. Mám řadu různorodých koníčků. Projevuji se v různých uměleckých směrech, ráda sportuji, chodím po horách, miluji knihy, zvířata, dobrovolně se učím cizí jazyky. Není přece možné, abych za rok přečetla sto padesát knih jako jiní knihomolové, k tomu několikrát za měsíc koncertovala a co tři dny zaběhla půl maraton!

S ostatními bychom se vůbec neměli porovnávat. Můžeme se jimi maximálně inspirovat. Mít je jako vzor, který nám pomůže se zdokonalovat.

Radujte se i z maličkostí

Hodnoťte se bez ohledu na ostatní. Sledujte jen vlastní pokroky. Klidně si průběžně zapisujte své výsledky a radujte se ze zlepšení. Nebojte se říct: „Jsem fakt dobrá!“ nebo „Dokázal jsem to!“.

Chvalte se bouřlivě i za malý krůček ku předu. Chyby nebo špatné výsledky přejděte naopak s klidem. Netrestejte se za ně, i kdyby se jednalo o něco závažnějšího. Uvědomte si, že chybovat je lidské. Raději si ze situace vezměte ponaučení a buďte příště opatrnější.

Oceňte druhé

Nehodnoťte ani ostatní podle sebe. Možná máte těžké zkoušky na vysoké škole, jste ve stresu a někdo mladší se vám pochlubí, že úspěšně odmaturoval. „To nic není! Maturita je fraška!“ chce se vám křičet. Maturant si to ovšem nemyslí, zkouška dospělosti pro něho byla náročná a její složení vnímá jako velký úspěch. Řekněte mu raději: „To je super, gratuluji!“, ať si myslíte, co si myslíte. Vy přece také nechcete, aby vám někdo shazoval výkony!

Změňte myšlení, změní se všechno

Zkuste si vzít tento článek k srdci. Jakmile změníte smyšlení o svých úspěších, začne se vám dařit lépe. Prožívejte své pokroky naplno, nabije vás to dobrou náladou. A s tou, jak známo, se přece všechno zvládá mnohem snadněji!

pozitivní myšlenky pro každý den

https://www.facebook.com/kaja.pise/