Proč (ne)mám rád Romy?

Tak se k nám nedávno nastěhoval nový soused, když jsem ho uviděl, zkoprněl jsem, vypadal totiž jako Rom. Hlavou se mi prohnala celá řada myšlenek. Vybydlený panelák, noční řev, krádeže, strach o děti. Naštěstí to Rom není. Není podstatná jeho národnost, i kdyby to byl Ind nebo Pákistánec, Vietnamec, černoch, Eskymák, proč ti mi nevadí? Z Romů mám ale strach. Proč?

Takže proč nemám rád Romy?

1.

Subjektivně: Kradou. Možná za to mohou ty dvě Romky, které mě chtěly na eskalátoru vytáhnout z batohu peněženku. Když jsem se na ně obořil, jejich verbální smršť mě naprosto uzemnila s pocitem, že ten špatný jsem vlastně já a ne ony. K lásce k tomuto etniku nepřispěl ani malý Rom, který strhl v šalině řetízek z krku mé známé a pelášil s ním za, v bezpečné vzdálenosti stojícím, asi otcem. Navíc to nebyl jediný případ takového „organizovaného zločinu“. Zdaleka se v Brně vyhýbám neoficiálnímu cikánskému „Bronxu“, který se rozprostírá mezi ulicemi Vranovská, Francouzská a Bratislavská. Především večer se pohybovat v těchto končinách je nebezpečné.

Objektivně: Okrást na ulici mě přece může i Čech, Ukrajinec…(pravděpodobnost je asi menší). Navíc kdybych byl v sociální propasti, jak bych se asi choval? A také nezapomínejme na naši vlastní minulost, před dvaceti pěti lety, pamatujete na úsloví „ze státního krev neteče“ a „kdo neokrádá stát, okrádá rodinu“?

2.

Subjektivně: Nepracují. Sociální dávky pobírá dle mého názoru až 90% Romů. Mnozí si neuvědomují, že ty peníze jim stát nenatiskne. Stát peníze vybere od nás, co do práce chodíme a pak je dá Romům. Žijí z naší práce. Smysl sociální pomoci přece není někoho živit, ale pomoci překlenout krizové období. To si Romové neuvědomují. Navíc jsou „vyčůraní“. Velmi dobře vědí co smějí, ale že každý má také nějaké povinnosti, to už neřeší.

Objektivně: Romové pracují. Není jich sice mnoho, nicméně hodně z těch, kteří jsou evidování na úřadu práce, totiž pracují „na černo“. A když pak smícháte sociální podporu a černou výplatu, je to výhodnější než pracovat legálně. Abych nezapomněl být opravdu objektivní, kolik z nás Čechů zneužívá sociální systém? Také nezapomeňme na Čechy, kteří vytunelovali banky, rozkradli a zlikvidovali fungující podniky, ztráty jsme pak platili my všichni daňoví poplatníci.

3.

Subjektivně: Vybydlené domy. Jak vypadají netřeba popisovat. Romové jsou také výteční uklízeči, v okolí jejich domů zmizí vše, co se dá nějakým způsobem zpeněžit.

Objektivně: Romové pochází z Indie, byli to kočovníci. Kočovník je dnes tady, zítra jinde, to pochopím, ale ničit vlastní obydlí, tady asi objektivní být nedokáži.

4.

Subjektivně: Jsou hluční a sprostí, lžou, neschopní se něčemu naučit. Naprosto nerespektují svoje okolí. Navíc jejich čeština a především inteligence je mnohdy žalostná.

Objektivně: Existují různé inteligence. Jazyková, hudební, logicko matematická, prostorová, tělesně pohybová …Na našich školách se klade důraz právě na logicko matematickou inteligenci. To způsobuje problémy především romským žákům, ale samozřejmě nejenom jim. Romové chodí do školy neradi, paralelu můžeme najít u původních indiánských obyvatel v USA. Tam také vlády nutily děti indiánů chodit do školy. Indiáni se bránili a lpěli na tradiční výchově jejich kmenů a původním životu. Výchova v romské rodině je odlišná od naší. My vedeme děti k samostatnosti, Romové svůj život žijí ve velkorodině. Místo individuality se pěstuje úcta ke starším, podřizování skupině. Romština je jazyk plný citoslovců, zvukomalebných slov, kdy význam věty často pochopíte až z kontextu hlasu, gest, mimiky. I tady často může vznikat nedorozumění.

5.

Subjektivně: Nerespektování zákonů, nerespektování Čechů. Pokud si zvolím pro svůj život jakoukoliv zemi, a dnes to není velký problém, musím přece respektovat zákony a kulturu té země, aniž bych se musel vzdát své. Chci žít v Japonsku, Řecku, USA či s Inuity v Grónsku? Přizpůsobení se majoritní společnosti a respektování zákonů je prostě nutností.

Objektivně: Nechci hodnotit romskou kulturu, nepovažuji tu naši za lepší, hodnotnější a správnější. Kořeny dnešních problémů můžeme najít po 2.světové válce. Komunisté vzali řešení do svých rukou a z Romů udělali závislé, de facto nesvéprávné bytosti. Romové byli kdysi zruční kováři, kotláři, zvonkaři, dále pěstovali košíkářství, vyráběli hudební nástroje.

6.

Subjektivně: Pozitivní diskriminace. Černá svině je rasistický výrok hodný trestu, bílá svině ne. Když je Rom útočníkem, raději soudy případ posuzují opatrněji.

Objektivně: ?

 

I když jsem se v tomto článku snažil na Romy dívat i z té lepší stránky, názor na ně jsem nezměnil. Nechtěl bych vedle nich žít a mám z nich strach. Řešení ale nevidím v Samuelu Coltovi či násilí. Spousta lidí teď řekne, že kdyby na mě šli s mačetou, viděl bych to jinak. Mají pravdu, ale i Čechy, Ukrajince, Poláky bych viděl jinak, pakliže by něco takového udělali. Vybral jsem dva agresivní činy, které se nedávno staly. První je útočník, který u stanice metra Hůrka napadl dvě děti železnou tyčí. Dvanáctiletá dívka skončila na jednotce intenzivní péče. Druhý, kdy pobodal v Ostravě šestnáctiletý mladík tři děti. Útočníky byli Češi (alespoň nemám jiné informace). Dovedete si představit, co by se stalo, kdyby útočníky byli Romové? Vzpomínáte na rok 1990 a cedule v rakouských obchodních domech? Češi, nekraďte nám tady! Kolik z nás v Rakousku skutečně někdy kradlo? Rakušané přenášeli přestupky a trestné činy jednotlivců na celou skupinu.

Romové si prožili v Evropě bezpočet tragédií. Asi největší tragédií bylo období druhé světové války a romského holocaustu. Během něho bylo romské obyvatelstvo systematicky vyvražďováno a na území ČR jich po skončení války zůstalo jenom 1000 (slovy tisíc) !!!

Řešení romského problému mají ve svých rukou sami Romové. Majoritní společnost jim dává šanci, i když přiznávám, mají to těžší. Příkladem jim může být třeba Rudolf Dzurko, Ernest Dančo, Tibor Rafael, Ľudovít Plachetka, MUDr. Vladimír Horváth, Bartoloměj Daniel, PhDr. Jana Horváthová, Mgr. Jarmila Balážová, Richard Samko a další.

Ve Španělsku se to možná povedlo. Téměř milionová menšina Romů tam žije slušně a spořádaně, má vlastní domy (byty) a není majoritní společnosti na obtíž, spíše naopak.https://zpravy.ihned.cz/svet/c1-46527410-spanelsko-s-romy-problem-nema-nabizi-jim-toleranci. Jak to dokázali? Já osobně si myslím, že to v první řadě dokázali sami Romové. Emancipovali se. Přestali parazitovat na společnosti a začali jednoduše žít jinak. Ono jim asi nic jiného nezbývá.

Jedna zajímavost na závěr. Po skončení druhé světové války se objevily požadavky na území pro vytvoření romského státu. Zřízení vlastního státu nebylo pro většinu Romů prioritou, protože se již cítili příslušníky jednotlivých států, na jejichž území po celá staletí žili. Nový stát se měl jmenovat Romanestan. Velmi by mě zajímalo, jak by takový stát vypadal.

Svůj trapný komentář zakončím opět citátem Miloše Kopeckého. Ten kdysi řekl: „Co je to morálka? Konvence, která je jiná v Turecku, v Albánii či v Americe. Ale mravnost je jen jedna. Je to nepsaný zákon, který by i ten největší primitiv měl dodržovat. Nikomu neubližovat, ale pomáhat.“

Stojí naše civilizace nad propastí?

Těch pár vět, které tady napíši, jsou obavy „lamy“, která spoustě věcem nerozumí, ale protože vychovává malé děti, má strach o jejich budoucnost

Dluhová past USA a části EU, která se teď hodně dostává na přetřes v médiích, je jen vrcholek ledovce. Dle mého názoru se spíše obnažuje úpadek myšlení, ale především mravnosti, což často vedlo k zániku dávných civilizací.

Rodina, základ lidstva, je již delší dobu v krizi. Nechceme mít děti. Nedávno jsem si na internetu přečetl, že porodnost českých žen je 1,3 dítěte na matku, u romských 4 děti na matku (snad jsem ta čísla nepopletl). Budou tedy za pár desítek let českou kotlinu obývat Romové místo Čechů? Civilizace, kde se nerodí děti, respektive se jich rodí málo, degenerují a zanikají. Proč vlastně nechceme mít děti? Je dítě sociální problém? Dělá nám problém výchova? Jsme líní a starat se o děti je makačka?

Další problém který mne znepokojuje, je naše totální závislost na státu. Dnes stát vnímáme jako bohatého příbuzného, který se o nás musí postarat. Individuální zodpovědnost za sebe a svou rodinu de facto neexistuje. Přijdu o práci, státe postarej se. Nemám kde bydlet, státe postarej se. Bez státu už neumíme nic, čekáme na jeho spásné rady a kde můžeme, snažíme se urvat co jde. Stát už ovlivňuje i přirozené ekonomické cykly, ekonomika je v krizi, napumpujeme do ní peníze a zase bude dobře. Že i krize je pro zdraví ekonomiky důležitá, nikdo neřeší. Pak vznikají dluhové pasti, zvyšování daní a neúměrné státní zásahy a restrikce. Ještě tu chybí vysoká inflace a od propasti nás dělí již jen malý kousek.

Devadesátiletá Němka zahnala tři zloděje holí. Falešní železničáři se pokusili z investora vytáhnout sedm miliard. Bárta požádá kolegy, aby ho vydali ke stíhání. Napětí roste, na Šluknovsku se chystají dvě demonstrace. To je jen pár titulků z www.idnes.cz. Také máte pocit, že žijeme ve světe plného násilí? Když se podíváte večer na zprávy, nebo si zajdete do nějaké periferie, asi se bezpečně cítit nebudete. Připadá mi, že urážení, závist, agrese, hédonismus a nepřejícnost je symbolem dnešní doby. Strašlivé je, že se stalo přijatelné i pro politiky, aby lhali a podváděli. Jejich chtivost po penězích je někdy do očí bijící. Další hřebíček do rakve naší civilizace.

Miloš Kopecký kdysi řekl: „Co je to morálka? Konvence, která je jiná v Turecku, v Albánii či v Americe. Ale mravnost je jen jedna. Je to nepsaný zákon, který by i ten největší primitiv měl dodržovat. Nikomu neubližovat, ale pomáhat.“

Spadneme do té propasti nebo ne?

Zaspali muži evoluci?

Tento článek vznikl jako reakce na článek Štěpánky Bergerové

Viz: https://bergerova.blog.idnes.cz/c/149047/Zaspali-muzi-evoluci.html

Nejprve bych chtěl nejen Štěpánku informovat, že jsem, při použití její terminologie, chcípák. Článek pana Doležala jsem nečetl, ale myslím si, že to není podstatné. Nejsem jeho milec a to co mě nadzvedlo ze židle nebyl jeho výtvor. I když v jednom se Štěpánkou musím souhlasit, že dříve to ženy opravdu neměly lehké (lehké je eufemismus), nicméně to dříve už je hodně fousaté…

Nikdo přece nezpochybňuje právo ženy prožít si svůj život dle své vůle a vybrat si samečka, kterého opravdu chce. A těch vašich alfa samců chodí po světě přece hodně. Teď jde o to, jestli ten alfa samec bude chtít vás, pokud nebudete spadat do jeho kategorie alfa samičky. Pokud vás odmítne, možná pak napíšete další článek o tom, jací jsou muži chcípáci a jak je alfa samců na světě málo.

Zajímalo by mě, kteří muži chtějí aby jste vy feministky snižovaly své nároky a vybraly si gama samce jen kvůli udržení rodu? Ženy se nechovají jinak než muži (alfa, beta, gama). Dokážete být věrné, stejně tak i promiskuitní. Vybíráte si partnera který vás přitahuje a pokud si náhodou vyberete špatně, přežíváte třeba jen kvůli dětem – stejně jako muži. Jste ovlivněny dětstvím (otcem), prostředím (i když si to možná nepřipustíte) – stejně jako muži.

Podle mého (chcípackého) rozumu opravdu existuje krize rodiny. Žijeme strašně rychle a stále jsme nespokojeni. Místo toho abychom byli vděční za to co už máme, ženeme se stále za dalším mamonem. Nezdravá emancipace žen v tom ale také hraje roli. Žena si neužívá mateřskou a mnohdy se už po šestinedělí vrací do práce. O druhém dítěti nechce ani slyšet, protože by to přece ohrozilo její kariéru. Setkal jsem se i s případem (jsou to naši známí), kdy muž v noci nosí miminko manželce až k prsu, po kojení ho nechá odříhnout a uloží zpět do postýlky. Kdyby měl ve svých prsou mléko, tak by manželku ani nebudil. Po kojení ještě rozumuje, jestli má smysl jít spát, protože v 5 30 vstává do práce. Pro dnešní ženy je mateřská makačka a mnohdy dají přednost kariéře před rodinou (samozřejmě to neplatí o všech ženách). Podle mne to dobře není.

Moje manželka začala chodit před měsícem na částečný úvazek do práce. Druhé dceři je rok a půl, takže jsem na částečné mateřské. Pro mne to není problém, ale sám cítím, že v některých věcech manželku nemohu (a ani nechci) nahradit. Maminka je prostě maminka. Nebo mamulinka, jak říká moje starší dcera. Chápete co chci říci? Nejsme hermafroditi. Žena má v přírodě svůj úkol a muž také. Nebo chcete naklást vajíčka do břišního vaku samce jako to dělají mořští koníci? Možná by pak krize byla vyřešena. Nechci ženám ubírat právo na seberealizaci, ale rodina je přece to nejdůležitější, nebo ne?

Jsem přesvědčen o tom, že nikdo z mužů, kteří byli obdařeni jen špetkou rozumu, nechce plošnou podřízenost a závislost žen. Proč bychom ji chtěli? Žena je pro nás partner, životní partner. I když je to s ženami těžké, bez nich by to bylo ještě těžší. Přeji vám, Štěpánko, ať toho svého alfa samce najdete, ale hlavně pokud ho potkáte, ať jste tou alfa samičkou, pro toho alfa samce a ať máte alfa děti, protože mít beta děti, či dokonce gama děti, to by přece bylo nemilé.