Mazlík jako ulitý, leze ze své ulity… Achatina – král mezi šneky

Češi byli, jsou a budou národem domácích mazlíčků. První příčky v oblíbenosti si stále udržují psi, kočky a další chlupáči či opeřenci… Ne každý si je však v dnešní hektické době může dovolit. Z časových důvodů, kvůli nedostatku místa, anebo třeba kvůli alergii. I v těchto případech máme zajímavou volbu. Na trhu se totiž před pár lety objevil tvor, na kterého jeho chovatelé nedají dopustit. Představme si nenápadného a nenáročného “šneka” z rodu Achatina (česky oblovka).

Tento velký plž, hlemýžď, nebo prostě jen šnek svým zjevem vzbuzuje dojem, že spíše než z Afriky pochází z Marsu. Dorůstá totiž až do velikosti 30 cm, a tím získává na atraktivitě. Především je to však vděčný mazlík se spoustou kladů.

  • V první řadě je důležité vědět, že nezapáchá. Vůbec. Pokud včas nevyčistíte ubikaci třeba křečkovi, upozorní na sebe nelibým čpavým odérem, v jehož dosahu vadnou i květiny. U šneka tento problém nehrozí. Jednou za pár měsíců vyměnit podestýlku zvládne určitě každý. Dva měsíce opravdu bohatě stačí, protože šnek sice také vykonává potřebu, ale jeho “odpadová kroucená háďata” brzy vysychají a téměř se rozpadnou.
  • Velkým plusem je nulová hlučnost. Neštěká, neškrábe, nedemoluje – je to skutečně tichý a klidný společník, který vás neruší ani nebudí.
  • Věřte, že i tento mazlík se dá ochočit a nechá se hladit, navíc se u toho „tváří“ blaženě a pozornost si užívá. Vlastně má společnost velmi rád a samotnému může být smutno. Proto není od věci pořídit mu společníka. Pokud se bojíte snůšky vajíček a následné “šnečí invaze”, řešení je snadné. Druhů achatin je totiž více. Stačí si zjistit, se kterým druhem se ten váš rozmnožit nemůže – šneci se pak mohou bez následků vesele družit.
  • Další předností je časová nenáročnost. S nadsázkou by se jeho chov dal přirovnat k pěstování rostliny. Zabere minimum místa, je vhodný pro alergiky a zvládnou se o něj postarat i děti (ty menší raději pod dozorem, odolnost ulity má své meze).
  • Pozorování šneka má uklidňující, až terapeutické účinky.

To vše jsou tedy nesporné výhody.

A nyní k chovu samotnému.

Někteří chovatelé posílají mladé šnečky poštou, ale když se na internetu rozhlédnete, jistě najdete někoho ve svém okolí, kdo vám některého chovance prodá či daruje. Pokud má být váš mazlík spokojený, potřebuje k tomu málo. Terárium, faunárium či plastový box s víkem a s podestýlkou. Ideální je větší vrstva substrátu z kokosového vlákna – lignocelu. Udržuje totiž potřebnou vlhkost, která šnekovi svědčí. Aby substrát nevysychal, je potřeba jej občas zakropit nebo orosit rozprašovačem. V ubikaci by neměla chybět větší miska s vodou, ve které si achatiny rády lebedí. Na stavbu ulity potřebují tito obříci zdroj vápníku, ten je pro ně důležitý. Skvěle poslouží sépiová kost. Stačí ji položit na podestýlku (substrát) a občas zkontrolovat, jestli není na čase vyměnit jí za novou.


A čím ho krmit?

Tím, po čem jde například hlemýžď zahradní na záhonu jako první. Okurka a salát jsou na prvním místě. Někteří milují lilek nebo meloun, nejlepší je prostě zkoušet, jaké chutě má konkrétní jedinec. Čím pestřejší strava, tím lépe. Poctiví chovatelé krmí každý den či obden, ale v případě kratší dovolené pár dní půstu v pohodě zvládne, obzvlášť, když mu necháte nějaké zásoby.
Chov achatin je tedy skutečně nenáročný, čas ani velké peníze vás stát nebude. Ve většině rodin dochází k období, kdy dítě zatouží vlastnit zvířátko. Rodiče k tomuto přání zaujímají různé postoje, ale při pořízení šneka se prakticky nedá šlápnout vedle. Je to příjemný a originální mazlíček, který vás neomezuje, přitom však naplní očekávání – že máte doma živého tvora.

NAPIŠTE KOMENTÁŘ

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *