Kvantová fyzika v posledních letech poodhalila roušku tajemství. Celé tajemství je ale stále skryto. Prozatím.
Stále si kladu otázky. Třeba proč jsme tady? Co je vědomí? Co je po smrti? Proč je vesmír z 95% složen z temné hmoty a temné energie? Co to ta hmota vlastně je? Jak může být hmota pevná, když se totiž podíváte dovnitř, nic pevného tam není, jak je to možné? Je Tibetská kniha mrtvých pravdivá? Jak může kus hmoty (náš mozek) generovat vědomí? Zkušenost? Co je vlastně realita?
V kvantové mechanice nemají objekty nic jako definovanou pozici a rychlost. Místo toho jsou reprezentovány něčím, co nazýváme vlnová funkce. Velikost takové vlny dává pravděpodobnost toho, že daná částice se bude nacházet v určité pozici. To, jak se tento tvar funkce mění v prostoru, pak reprezentuje rychlost pohybu částice. Když si to přeložím do jednoduššího jazyka, který pochopím i já, pak to znamená, že v každém okamžiku mého života je rozprostřeno nekonečně možností různých variant (realit) a já si vybírám, co zažiji. Vybírám si myšlenkami, emocemi, prostě tím, na co se koncentruji, co pustím do svého podvědomí. Samozřejmě koliduji i s jinými realitami, jiných subjektů. Respektive jiné subjekty mne mohou ovlivnit tak, že vlastně netvořím svou realitu, ale realitu někoho jiného.
Zní to možná divně, jako ze Star Treku. Už nevím, jak se ta epizoda jmenovala. Po přistání na nějaké planetě se hlavním hrdinům začaly zhmotňovat jejich myšlenky. Určitě je těžké to přijmout, ale prostě to tak je. Již v roce 1944 řekl otec kvantové fyziky Max Planck:
„Neexistuje žádná hmota jako taková. Veškerá hmota má původ a existuje pouze jako důsledek síly, která nutí subatomátní částice kmitat a udržuje tento vesmír pohromadě. Za existenci této síly je odpovědné vědomí a inteligentní myl. Vědomí je matkou veškeré hmoty.“
DMT, dimethyltryptamin je velmi jednoduchá molekula, široce obsažená v rostlinách i tělech živočichů. Je vlastně všude a ve všem. Naše tělo si ji dokáže samo vyrobit. Třeba velmi hluboká meditace může být spouštěčem tvorby endogenního DMT.
DMT hluboce a zásadně ovlivňuje lidské vědomí. Někdo mě možná nařkne, že propaguji zase něco pro feťáky. Ono je to ale malinko složitější. Zkoumáme vesmír, snažíme se dohlédnout co nejdál a přitom si nevidíme na špičku nosu. Co když je DMT branou do jiného, netělesného vědomí. To vše by znamenalo, že vědomí může přežít tělesnou smrt. V USA probíhal výzkum. Nebudu zabíhat do detailů, každý kdo chce, si může najít více informací na internetu. Mě to přesvědčilo. DMT opravdu může být pojítkem s netělesným vědomím. S jinou realitou. Naše smyslové vědomí, naše realita může být jen alternativní. Možná není náš velmi složitý a neprobádaný mozek tvůrce vědomí, ale pouze sofistikovaný přijímač pro něco většího.
Když budu parafrázovat Maxe Plancka, ach ta troufalost, pak je možná vědomí ve všem a všechno a hmota je pouze důsledek.
Jak nám to může pomoct? Hodně. Měli bychom si uvědomit, že jsme všichni spojeni. Nejen mi lidé mezi sebou, ale i se Zemí, přírodou. Oddělenost je vlastně iluze. Vesmír se dá přirovnat k obrazu živého organismu, jehož orgány, tkáně a buňky mají smysl jedině ve vztahu k celku.
Vesmír funguje jako obrovský kosmický hologram. V hologramu každá částečka jakéhokoli předmětu v sobě obsahuje předmět v celé jeho celistvosti, pouze v menším měřítku.
Lidské tělo nám nabízí nádherný příklad hologramu. DNA z jakékoli části našeho těla obsahuje kompletní genetický kód. Je jedno, odkud vzorek vezmete, všude je informace stejná. Jak elegantní.
Člověk je dokonalá bytost, schopná mít jak duchovní, tak fyzickou zkušenost. Jen jsme možná, za ty roky, trošku pozapomněli, kdo vlastně jsme a ztratili své dřívější schopnosti. Naši předci byli v mnoha ohledech chytřejší než my. Třeba Svitky od Mrtvého moře, známé jako Songs of the Sabbath Sacrifice, v sobě obsahují odhalení tajemství. Proč se k sobě nemůžeme chovat lépe? Proč nemůžeme pochopit, že ubližováním druhým, vlastně ubližujeme sami sobě?
Odvážné tvrzení? Jistě. Každý, kdo by před Freudem mluvil o nevědomí, před Maxwellem o elektromagnetickém poli, před madam Curie o radioaktivním záření, by vypadal zvláštně. Ono se moc neví, že většina vědců kdysi pokládala za naprostý nesmysl i teorii relativity a kvantovou fyziku.
“ Věda nedokáže vyřešit
největší tajemství přírody.
Je to proto, že, vzato do důsledků,
my sami jsme . . . součástí tajemství,
které chceme vyřešit. “
– Max Planck ( 1858-1947)
Mohlo by vás zajímat:
Kvantová telepatie?
Skupina švýcarských vědců navázala v roce 2001 na pokusy francouzského fyzika Alaina Aspecta, ředitele laboratoře Charlese-Fabryho při Optickém ústavu CNRS (Centre National de la Recherche Scientifique) v Orsay. Aspect a jeho lidé přišli v roce 1982 na to, že mezi subatomárními částicemi existuje velmi vysoká korelace, což může být interpretováno jako schopnost částic komunikovat mezi sebou navzájem a to bez ohledu na vzdálenost, která je odděluje. Byla vyslovena domněnka, že si každá částice uvědomuje, co dělají ty ostatní.
Antoine Suarez, Andre Stefanov, Nicolas Gisin a Hugo Zbinden zaměřili laserový paprsek na krystal. Při průchodu paprsku krystalem byla generována dvojice fotonů. Fotony pokračovaly v pohybu po oddělených drahách se shodně uspořádanou soustavou krystalů a zrcadel. V obou případech existovalo několik variant, jimiž se foton mohl vydat. Předpoklad, že fotony budou drahami procházet náhodně, se nepotvrdil. Ve skutečnosti si oba fotony ve stejný okamžik vybraly vždy stejnou variantu průchodu soustavou, takže to muselo budit dojem, že mezi nimi existuje trvalé informační spojení nepodléhající omezení prostoru a času.
Šokující poznatky získané při tomto a podobných experimentech jsou natolik působivé, že si odborníci často vypomáhají odkazy na Boha. Profesor Suarez hovořil o pocitu přítomnosti “mohutné neviditelné inteligence“ a pro komunikaci fotonů zavedl pracovní název „kvantová telepatie.“
Výsledky byly stejné, i když se fotony od sebe vzdalovaly v opačných směrech. Znamená to snad, že se informace mezi fotony přenesla rychlostí dvojnásobně překračující rychlost světla? Přijetí takové domněnky by bylo v rozporu se základním postulátem moderní fyziky, který říká, že se žádná informace nemůže šířit rychleji, než jaká je absolutní rychlost světla (299 792 458 m/s). Suarez ani ostatní vědci nemohli na tak zásadní formulaci přistoupit. Začali proto usilovně pátrat po alternativních odpovědích, což není snadné. Experti se alespoň shodují v názoru, že kvantové jevy nemohou být popsány za použití obvyklých představ o prostoru a času.