Asi mi raději dejte roubík do úst
Kdo by nechtěl iPhone? Úžasné apky, plynulost, žádné záseky, žádné problémy, vše jednoduché, bezpečné a UX… a být na odiv okolnímu světu. Aspoň na chvíli.
Mámo, já ti řeknu… APPLE je chrám
SMS od Alzy právě dorazila. Jedenáctka je připravena k výdeji. Zakleknout do bloků… Start! Těším se jak Hercules Poirot na čokoládu. Nemůžu se dočkat, až si ho rozbalím. Chtíč je silnější než já. Chci ho držet v ruce, pomazlit se s ním, cítit jeho vůni. Nejkrásnější věc, kterou Bůh stvořil, je iPhone. IPhone je plamen, který v očích žhne, iPhone, jak každý ví, je balzám hojivý… Eeeeeeee…? Co to kecám?
Zkouška nervů, léčba šokem
Konečně jsem doma a rozbaluji. Už v šalině jsem měl nutkání. Držím ho v ruce a…je to docela macek. Ten výřez není zrovna cool, na fotce to tak blbě nevypadalo. Ale co to? Nemůžu najít sluchátka, chybějící sluchátka u telefonu za 20 000 Kč? To přece není možné. Ani redukce na jacka. Zachovej mindfulness! Pátrám po nabíječce. U mobilu za takový love bych čekal rychlonabíječku, ale není tu. To snad není možné, si dělají prd*l. Testováno na lidech? Začínám být nervózní. Hlava mi říká: „Jasný! Ber to, jak to je, ty vole!“
Zapínám ho. Display vypadá skvěle. Sákryš, zapomněl jsem na SIM kartu. Chci ho vypnout, ale nejde to. Mlátím do stolu, hledám marně návod, ten mi taky nedali. Já toho šmejda vrátím. Podívám se na internet, Google mi musí pomoct (ještě že ho máme, kluka americkýho), ťukám, jak vypnout iPhone 11. Heuréka! Složitěji už to asi nejde, dvakrát krátce, jednou dlouze zmáčkneš různá tlačítka, ale je to funkční. Nasazuji SIM kartu a mobil znovu zapínám. Zkouším volat, funguje to. Nevídané. Jsem plně ponořen do mentálního výkonu.
Chci mít ukazatel baterie v %, nastavení baterie jsem našel, hledám, hledám, pořád hledám, možná bych hledal ještě teď, ale vzdal jsem to. Apple asi dělá mobily pro programátory a doufá, že si potřebné detaily doprogramují. Nerozumím tomu (proč si to nepřiznat).
Hodně používám hotspot. Zkouším ho zapnout, jednoduše přes jedno tlačítko jako na androidu to nejde, já jsem fakt lama. Pohraji si aspoň s ikonami, proč je to posouvání tak složité? Na androidu stačí položit prst, držet a lehce posouváte ikony kam potřebujete, není problém si udělat kopii do více složek, případně připnout ikonu kamkoliv na mřížku plochy, u iPhonu to nejde? Proč musím každou instalaci apky potvrzovat dvojklikem, pokud iPhone vidí můj ksichtík? Můj ksicht je pěknej prů*er, ale že by to rozhodilo i telefon? Hledám v nastavení změnu, ale marně, je to očistec… Chtěl bych být ptákem, oni nepotřebují návody, navigaci, tutoriál. Oni prostě ví.
IPhone měl být lepší než sex, měl to být zážitek. Místo toho přišlo moje selhání. Ano, zklamal jsem. V mých rukou je to obyčejný mobil. Možná prachobyčejný. Byl jsem nenasytný, čekal jsem přespříliš, chmura se mě zmocnila. Vzal jsem na milost svoji milovanou S9, a nervičky zmizely, stresík rozpuštěn, jsem vyrovnaný, S9 je prostě lepší. No a když mě zase začne kapánek sr*t ta nepovedená baterka, vzpomenu si na iPhone a už jsem opět v klidu a míru.
Náš život neformují vnější okolnosti, ale naše vnitřní reakce na ně
Nejsem součástí hejna, mám „drobnou“ anomálií. Asi mě utlučou. Potřebuji si vyluftovat hlavu. Jsem prostě complicated, navždy ze mě bude zaostalý „androiďák“ a „okeňák“. Co tomu řeknou lidi, ta ostuda. Psst. Nikomu to neříkejte, ano?
Zdroj obrázku: https://dikobraz.cz/