Když si Andrej Babiš koupil glóbus, nebyl to impulz. Byla to strategie. Patnáct tisíc korun za „krásnej, velkej“ kus poznání, který konečně nebude odporovat, neptá se na zdroje a hlavně: točí se, když je potřeba. Ano, točí se podobně, jako jeho názory na euro: v roce 2009 ho považoval za klíčové téma pro jakoukoli budoucí vládu, a o pár let později by ho nejraději zakázal ústavou.
Postavil ho doprostřed pracovny. Obešel ho zleva. Obešel ho zprava. Zastavil ho prstem.
„Tak kde tě máme, Grónsko,“ zamumlal tónem člověka, který už ví odpověď, jen si ji potřebuje potvrdit. Tentýž tón používal, když v roce 2015 prohlásil: „Je to ten nejlepší projekt, jaký jsem kdy vymyslel,“ a pak několik let tvrdil, že s Čapím hnízdem nemá nic společného.
Glóbus mlčel. To se mu líbilo.
Grónsko našel rychle. Bylo velké. Větší, než čekal. Vlastně větší než kdeco. To mu přišlo podezřelé. Evropa vedle něj vypadala jako něco, co se mělo zvětšit, ale marketingový tým to nestihl. Marek Prchal, jeho „génius sociálních sítí“, kterého v roce 2017 políbil na hlavu před kamerami se slovy „Máro, kde stě?“, by to určitě zvládl napravit.
„Tohle že patří Dánsku?“ zamyslel se nahlas. „Vždyť Dánsko je malý.“
Glóbus stále mlčel. Výborný přístup. Mnohem lepší než novináři. „Ta zkorumpovaná pakáž, která o mně natočila 16 pořadů,“ vzpomněl si na svůj oblíbený výrok. Ale glóbus nepsal články, nepokládal otázky.
„Sorry jako,“ řekl glóbusu.
Glóbus mlčel. Ani nepožadoval autogram do knihy Boss Babiš. Ten poslední, kdo o něj požádal, dostal odpověď „Nasrat jako.“ Glóbus byl gentelman.
Babiš se roztočil spolu s ním. Doslova. Prstem ho rozpohyboval, aby si ověřil, že když se chce, všechno je jinde.
„Vidíš?“ řekl spokojeně. „Když tě otočím, je Grónsko jinde.“
Koule mlčela.
Na chvíli ho ale něco vyrušilo. Myšlenka. Nebezpečná věc.
„A kde je Slunce?“ zeptal se.
Nikde. Na glóbusu nebylo.
„To je divný,“ zamračil se. „Vždyť Slunce je pla…“
Nedořekl, už tuhle větu někdy vyslovil a svět se nezbořil, ale těch keců kolem. Stejně jako ty kecy, když ve Sněmovně prohlásil něco o „tetalitě“, nebo když geograficky vysvětloval: „Vidím Břeclav, odbočím doprava a jsem ve Vídni, a doleva mám Varšavu.“ Navigace je prostě pro slabochy.
Glóbus mlčel dál. Neopravoval. Nezpochybňoval. Nehrál si na odborníka. To Babiš ocenil.
Pak si vzpomněl na tu trapnou chvilku se Švejkem. Vlastně ne na Švejka, ale na autora. Kdopak to jen…
„Kdo to vlastně napsal…“ začal a zarazil se.
Raději se vrátil ke geografii. Ta se aspoň nehádá.
Roztočil glóbus znovu. Pomaleji. Zaměřil se na něco jiného. Na venkov. Na pastviny. Na zelené plochy. Vzpomněl si na svůj ikonický projev z roku 2019 na výroční schůzi Česko-německé obchodní komory:
„My v Čechách máme rádi přírodu. My chceme. My máme obrovský program na vodu. My chceme zasadit deset milionů listnáčů. Kůrovec nám žere lesy. My chceme znovu motýle!“
Internet se zbláznil. Vznikly koláže, parodie, dokonce i trička. Ale on to myslel vážně. „A ty včely mají rádi tu řepku, můžou si kecat novináři, co chtějí. Mají, je to pravda. Jsem byl v Lysé nad Labem na výstavě.“
„A tady…“ ukázal prstem na kus Evropy na glóbusu, „…tady jsou krávy.“
Glóbus mlčel. Už zase.
„A mléko…“ pokračoval. „To vzniká …“
Zamyšleně přikývl, jako by čekal odpověď.
„V žaludku, že jo.“
Koule se točila. Mlčela. Neopravovala. V tu chvíli pochopil, že udělal dobře, když nekoupil učebnici biologie. Ta by se určitě ozvala. A hlavně – nekoupil ani svazky Ústavu paměti národa. Těch jedenáct spisů, kde se objevuje jméno „Bureš“. Ta statistická karta z roku 1982, kde stojí „agent“ a „dobrovolnost“.
„Já jsem nikdy žádný agent nebyl,“ řekl nahlas, i když se ho glóbus neptal. „Já jsem pracoval v zahraničním obchodu. A ta StB ekonomická, ta chránila ekonomické zájmy Československa. To nebyla ta hnusná, která potlačovala lidi, že nemohli studovat, cestovat. To byla hodná StB.“
Glóbus chápal. Existuje přece hodná StB a zlá StB. Hodný cholesterol a zlý cholesterol. Hodný glóbus a zlé učebnice.
Z chodby se ozval poradce: „Pane předsedo, tisková konference!“
Babiš si uhladil sako. Připravil se na otázky. Věděl, co řekne, kdyby se ptali na cokoli nepříjemného:
„Nikdy neodstoupím, nikdy! Nech si to všichni zapamatují. Nikdy!“
Ještě jednou položil ruku na glóbus. Přátelsky. Vlastnicky.
„Ty zůstaň tady,“ řekl mu. „Ty aspoň víš, kde co je. A když ne, tak se otočíš.“
Vyšel ven. Dveře se zavřely.
Glóbus zůstal sám. Pomalu se dotáčel. Grónsko se znovu ocitlo nahoře. Slunce nikde. Švejk pořád od Haška. Mléko pořád od vemene. Agent Bureš pořád v jedenácti svazcích. Motýli stále čekající na návrat.
Svět zůstal stejný.
Poznámka autora: Všechny citáty Andreje Babiše použité v tomto textu jsou autentické a ověřitelné.
https://www.forum24.cz/video-nasrat-jako-rekl-andrej-babis-divkam-ktere-chtely-jeho-podpis