Proč Spojené státy usilují o kontrolu nad největším ostrovem světa
Zájem amerického prezidenta Donald Trump o Grónsko bývá často interpretován jako excentrický výstřelek. Při bližším pohledu však zapadá do dlouhodobé geopolitické logiky Spojených států. Největší ostrov světa se v důsledku klimatických změn a rostoucího soupeření velmocí stává klíčovým bodem v bezpečnostní architektuře Arktidy. Analýzy bezpečnostních expertů, mimo jiné Jakuba Landovského a Vladislava Břízy, ukazují, že americké ambice mají racionální základ v historii, strategii i současných hrozbách.
Monroeova doktrína 2.0: bezpečnost vlastní hemisféry
Od roku 1823, kdy prezident James Monroe formuloval Monroeovu doktrínu, považují Spojené státy západní polokouli za prostor svých zásadních bezpečnostních zájmů. Tato doktrína nebyla nikdy formálně opuštěna – pouze se přizpůsobovala měnícím se mezinárodním podmínkám.
Ve 21. století čelí USA především rostoucímu tlaku Číny v indo-pacifickém prostoru. Z amerického pohledu je proto klíčové minimalizovat bezpečnostní rizika v bezprostředním okolí severoamerického kontinentu. Grónsko, ač politicky součást Dánského království, je geograficky i strategicky úzce provázáno se severoamerickým bezpečnostním prostorem a je ve Washingtonu dlouhodobě vnímáno jako oblast zásadního zájmu.
Pituffik: malá základna s obrovským významem
Klíčovým prvkem americké přítomnosti je základna Pituffik Space Base (dříve Thule), kde slouží zhruba 150 amerických vojáků. Navzdory omezenému personálnímu obsazení jde o strategicky nenahraditelný objekt.
Základna je součástí systému včasné výstrahy NORAD, provozovaného společně s Kanadou. Radarová infrastruktura umožňuje detekovat balistické střely přilétající přes severní pól z Ruska či z asijsko-pacifického prostoru. Grónsko tak poskytuje Spojeným státům kritickou strategickou hloubku v oblasti protiraketové obrany.
Tání Arktidy: nové trasy a nové hrozby
Klimatická změna zásadně proměňuje geopolitiku Arktidy. Ústup ledového pokryvu otevírá nové námořní trasy, které zkracují vzdálenosti mezi Evropou, Severní Amerikou a Asií. Současně se zpřístupňují významná ložiska nerostných surovin, včetně vzácných zemin.
Spojené státy i jejich spojenci zaznamenávají rostoucí aktivitu Ruska a Číny v arktickém prostoru, včetně průzkumných plaveb a investic do infrastruktury. Z amerického pohledu představuje scénář, v němž by se v budoucnu samostatné Grónsko stalo objektem ruského či čínského vlivu, vážné bezpečnostní riziko.
Grónsko má přibližně 57 000 obyvatel a omezené kapacity pro vlastní obranu. Vznikající mocenské vakuum je proto jedním z hlavních důvodů, proč se Washington snaží svou pozici v regionu dlouhodobě zajistit.
Historická paralela: Panenské ostrovy 1917
Současná debata má výraznou historickou paralelu. V roce 1917 prodalo Dánsko Spojeným státům tehdejší Dánskou západní Indii (dnešní Americké Panenské ostrovy) za 25 milionů dolarů ve zlatě. Motivací nebyly pouze ekonomické důvody, ale především obavy USA, že by si Německo mohlo v Karibiku zřídit strategickou základnu ohrožující americké zájmy a Panamský průplav.
Transakce tehdy proběhla pod silným geopolitickým tlakem a je dodnes považována za ukázkový příklad amerického bezpečnostního pragmatismu. Řada analytiků upozorňuje, že Grónsko může v modernizované podobě čelit podobnému scénáři – nikoli formou přímé koupě, ale prostřednictvím politicko-bezpečnostních dohod.
Ne anexe, ale volné sdružení
Podle Jakuba Landovského je přímá anexe Grónska nebo jeho začlenění jako dalšího státu USA politicky nerealistické. Pravděpodobnějším řešením je model takzvaného „volného sdružení“ (Compact of Free Association), který Spojené státy uplatňují například vůči Marshallovým ostrovům či Mikronésii.
V tomto uspořádání by USA garantovaly obranu území a měly zásadní vliv na jeho bezpečnostní a zahraniční politiku, zatímco Grónsko by si zachovalo vnitřní autonomii. Obyvatelstvo by zároveň získalo ekonomické kompenzace a přístup k americké podpoře. Pro Washington jde o způsob, jak posílit kontrolu nad strategickým územím bez politických nákladů formální anexe.
Temná kapitola: havárie B-52 v roce 1968
Americká přítomnost v Grónsku má i svou kontroverzní historii. V roce 1968 havaroval poblíž základny Thule strategický bombardér B-52 nesoucí čtyři termonukleární zbraně. Při havárii došlo k explozi konvenčních náloží, které rozptýlily radioaktivní materiál do okolního prostředí.
Vyšetřování potvrdilo kontaminaci oblasti plutoniem. Přestože byly hlavní části zbraní zajištěny, některé komponenty nebyly nikdy plně lokalizovány. Událost zůstává citlivým tématem v dánsko-amerických vztazích a připomíná rizika spojená s vojenskou přítomností v Arktidě.
Arktida a technologie: role Finska
Kontrola arktických vod vyžaduje specializované technologie, zejména ledoborce. Spojené státy v této oblasti dlouhodobě zaostávaly, a proto navázaly úzkou spolupráci s Finskem – jedním z globálních lídrů v konstrukci ledoborců.
Nejde o prostý nákup hotových plavidel, ale o strategické partnerství, jehož cílem je přenos know-how, společný vývoj a rozšíření amerických kapacit. Podle expertů by evropské státy NATO měly na tuto spolupráci navázat a aktivně se zapojit do posilování alianční přítomnosti v Grónsku.
Trumpova strategie: pragmatismus místo iluzí
Analytici se shodují, že Trumpův přístup ke Grónsku zapadá do širší strategie zaměřené na posílení americké pozice v klíčových regionech. Podobně jako jeho tlak na evropské spojence v otázce obranných výdajů vychází z předpokladu, že bezpečnost je v konečném důsledku otázkou moci a schopnosti ji uplatnit.
V tomto kontextu Trump nepovažuje konflikt na Ukrajině za primární americkou prioritu, ale spíše za problém evropské bezpečnosti. Spojené státy se soustředí na systémové oslabení Ruska nepřímými prostředky, včetně energetické politiky. Venezuela, která disponuje největšími prokázanými ropnými zásobami na světě (přibližně 303 miliard barelů), zde hraje potenciálně významnou roli v ovlivňování globálních cen ropy.
Evropa na rozcestí
Debata o Grónsku odhaluje hlubší problém transatlantických vztahů. Evropa si po skončení studené války zvykla na relativně stabilní prostředí založené na pravidlech a amerických bezpečnostních garancích. Tento model se však vyčerpává.
Evropské státy zůstávají vojensky slabé a v oblasti jaderného odstrašení zcela závislé na Spojených státech. Zatímco v minulosti bylo NATO klíčové pro bezpečnost USA, dnes je jeho přínos asymetrický ve prospěch Evropy. Spojené státy proto stále otevřeněji požadují, aby Evropa převzala větší díl odpovědnosti za vlastní obranu.
Grónsko jako lakmusový papírek nové éry
Spor o Grónsko není izolovanou epizodou, ale symbolem proměny mezinárodních vztahů. Ukazuje návrat geopolitiky, v níž hrají rozhodující roli moc, zdroje a kontrola strategických prostorů. Americký zájem o Grónsko zapadá do dlouhodobé snahy zajistit bezpečnost vlastní hemisféry a soustředit se na hlavní výzvu 21. století – soupeření s Čínou.
Pro Evropu jde o jasný signál: buď se stane skutečně schopným bezpečnostním aktérem, nebo bude muset přijmout realitu, v níž o klíčových otázkách rozhodují jiní. Grónsko je v tomto ohledu jen první zkouškou.
Použité a doporučené zdroje
- U.S. Department of Defense – Arctic Strategy
- RAND Corporation – The Geopolitics of the Arctic
- Congressional Research Service – Greenland: Strategic Importance and U.S. Interests
- NATO – Arctic security and NORAD integration
- Danish Institute for International Studies (DIIS) – Arctic geopolitics
- U.S. Energy Information Administration (EIA) – Venezuela oil reserves
- Historical Office, U.S. Department of State – Purchase of the Danish West Indies (1917)