Proč největší ekonomický zázrak historie možná končí

Čína za posledních čtyřicet let dokázala něco bezprecedentního: vytáhla stovky milionů lidí z chudoby a stala se druhou největší ekonomikou světa. Mezi lety 1978 a 2020 činil průměrný růst HDP téměř 10 % ročně – nejrychlejší udržovaná expanze jakékoli velké ekonomiky v historii. HDP na obyvatele vzrostlo z pouhých 156 USD v roce 1978 na 13 445 USD v roce 2024. Přesto dnes stále častěji slyšíme, že se blíží bod zlomu. Důvod? Takzvaná past středních příjmů.

1. Co je past středních příjmů a proč je tak nebezpečná

Termín ‚past středních příjmů‘ (middle-income trap) poprvé definovali ekonomové Světové banky Indermit Gill a Homi Kharas v roce 2007. Označuje situaci, kdy se země úspěšně vyhrabe z chudoby, dosáhne středních příjmů, ale nedokáže udělat další krok k ekonomice s vysokou přidanou hodnotou.

Podle Světové banky se jedná o země s hrubým národním důchodem (HND) na obyvatele v rozmezí 1 136 až 13 845 USD. Práh pro vstup mezi země s vysokými příjmy činí v roce 2024 přibližně 14 005 USD. Čína se s HND kolem 13 500 USD nachází pouhé 4 % pod touto hranicí.

Historická perspektiva

Podle zprávy World Development Report 2024 čelí pasti středních příjmů více než 108 rozvojových zemí, včetně Číny, Indie, Brazílie a Jižní Afriky. Od roku 1960 do roku 2022 se z pasti dokázalo vymanit pouze 23 ekonomik, především:

• Čtyři asijští draci: Jižní Korea, Tchaj-wan, Singapur a Hongkong
• Evropské země: Polsko, Lotyšsko, Bulharsko (s pomocí integrace do EU)
• Ropné státy: Saúdská Arábie, Rovníková Guinea

Klíčové je, že více než třetina úspěšných zemí profitovala buď z integrace do EU, nebo z nově objevené ropy. Čína nemá ani jednu z těchto výhod.

2. Jak se Čína dostala na vrchol: Anatomie ekonomického zázraku

Čínský hospodářský model posledních čtyř dekád stál na čtyřech pilířích:

A) Levná pracovní síla a masová urbanizace

Stovky milionů pracovníků z venkova proudily do měst a továren. Tento proces umožnil rychlou industrializaci a export levného zboží.

B) Exportně orientovaný model

Čína se stala ‚továrnou světa‘. V roce 2024 tvořila čínská poptávka 24 % globálního trhu s polovodiči (151,3 mld. USD).

C) Masivní investice

Podle analýzy CEPR (2024) pochází více než 81 % čínského růstu z akumulace kapitálu. Investice tvoří přes 40 % HDP ročně (míra úspor dosahuje téměř 50 % HDP). V letech 2010–2019 byly investice zodpovědné za více než 100 % růstu.

D) Přebírání technologií

Západní firmy vyráběly v Číně a know-how zůstávalo. Tento model fungoval dekády, ale nyní naráží na své limity.

3. Proč starý model přestává fungovat: Čtyři strukturální problémy

3.1 Demografická krize bezprecedentního rozsahu

Čína stárne rychleji než téměř jakákoli jiná země v moderní historii. Klíčová fakta:

• Třetí rok poklesu populace: V letech 2022–2024 klesla populace o 4,3 milionu obyvatel
• Projekce OSN 2024–2054: Pokles o více než 200 milionů lidí
• Pracovní populace: Do roku 2050 pokles o 22,3 %, do roku 2100 o 61,8 %
• Fertilita: 1,0 dítěte na ženu (2024) – hluboko pod reprodukční úrovní 2,1
• Sňatečnost: V roce 2024 pouze 6,1 milionu párů (oproti 13,5 milionu v roce 2013)
• Stárnutí: Populace 65+ se do roku 2050 zdvojnásobí na 366 milionů

Od ledna 2025 Čína postupně zvyšuje důchodový věk: pro muže z 60 na 63 let, pro ženy z 50–55 na 55–58 let. Dopad na růst? Podle modelu AMRO sníží demografické změny roční růst HDP o 0,86–1,64 procentního bodu do roku 2050.

3.2 Dluhová spirála

Čínské zadlužení dosahuje alarmujících úrovní:

Klíčový problém: příjmy z prodeje pozemků – kdysi až 80 % příjmů místních vlád – v roce 2024 klesly na polovinu úrovně z roku 2021. V důsledku toho jen 2 z 37 provincií dosahují přebytku (oproti 6 v roce 2016).

3.3 Realitní krize

Nemovitostní sektor kdysi tvořil více než 20 % HDP. Jeho kolaps od roku 2021 zasáhl čínskou ekonomiku na více frontách: pokles hodnoty majetku domácností, snížení příjmů místních vlád a ztráta důvěry spotřebitelů. Velká část bohatství čínských domácností byla vázána právě v nemovitostech.

3.4 Růst mezd a ztráta konkurenční výhody

Mzdy v čínských městech dramaticky vzrostly. Výroba se proto stěhuje do zemí jako Vietnam, Indie nebo Bangladéš. Čína již nemůže konkurovat nízkými náklady, ale ještě plně nekonkuruje inovacemi.

4. Inovace: Achillova pata čínského modelu?

Čína v oblasti výzkumu a vývoje (R&D) dosahuje impozivních čísel:

• Výdaje na R&D 2024: 3,6 bilionu RMB (cca 500 mld. USD), růst 8,3 % meziročně
• Intenzita R&D: 2,68 % HDP (12. místo globálně, nad průměrem EU 2,11 %)
• Patenty: 4,76 milionu platných domácích vynálezeckých patentů (konec 2024) – první země přes 4 miliony
• Generativní AI: 38 000+ patentů (2014–2023) – nejvíce na světě

Paradox čínských inovací: Kvantita je impozantní, ale kvalita a originalita zůstávají otázkou. Podle analýzy CEPR činí celková faktorová produktivita (TFP) v Číně v průměru záporných −0,1 % (1953–2023). To naznačuje, že růst je tažen spíše akumulací kapitálu než skutečnými inovacemi.

Skok ze středních do vysokých příjmů vyžaduje špičkový výzkum, kreativitu, svobodu myšlení a otevřenou soutěž myšlenek. Kritici poukazují na to, že čínský politický systém – s centralizací moci a omezenou akademickou svobodou – může tyto faktory limitovat.

5. Technologický decoupling: Z motoru růstu brzdou

Vztahy se Západem prošly fundamentální změnou. Klíčové milníky technologického embarga:

1. Říjen 2022: USA zavádějí první vlnu exportních kontrol na pokročilé čipy
2. Říjen 2023: Zpřísnění pravidel, zavedení parametru ‚výkonnostní hustoty‘
3. Prosinec 2024: Nejagresivnější balíček – 140 čínských firem na Entity List, omezení HBM a litografického software
4. Leden 2025: ‚AI Diffusion Rule‘ – globální licenční požadavky na export pokročilých čipů
5. Březen 2025: Trumpova administrativa přidává dalších 40+ čínských entit na černou listinu

Čínská odpověď: V květnu 2024 spuštěna třetí fáze ‚Big Fund‘ s 47,5 mld. USD na podporu domácího polovodičového průmyslu. Huawei mezitím vyvinul vlastní čipy Ascend 910C a alternativní softwarový ekosystém CANN.

Čína reaguje i na poli vzácných zemin – kontroluje 85–90 % globálních zpracovatelských kapacit. V říjnu 2025 rozšířila exportní kontroly na dalších 5 prvků (holmium, erbium, thulium, europium, ytterbium) a technologie zpracování.

6. Může se Čína z pasti dostat? Poučení z historie

6.1 Příklady úspěchu: Jižní Korea

Jižní Korea je modelovým příkladem. HDP na obyvatele vzrostlo z 1 200 USD (1960) na 33 000 USD (2023). Klíčem byl přechod od imitace k inovaci: Samsung, kdysi výrobce nudlí, se stal globálním lídrem v polovodičích. Vláda investovala do vzdělávání a vytvořila prostředí pro domácí šampiony.

Doba potřebná k přechodu ze středních do vysokých příjmů: Jižní Korea 23 let, Tchaj-wan 27 let, Singapur 29 let. Čína je ve skupině středních příjmů již cca 25 let.

6.2 Příklady neúspěchu: Latinská Amerika

Brazílie, Mexiko a Argentina vstoupily do kategorie středních příjmů téměř současně s Japonskem a Jižní Koreou. Zatímco asijské ekonomiky pokračovaly v růstu, Latinská Amerika uvízla. Reálné příjmy v regionu rostly posledních 30 let pouze o 1 % ročně. V Mexiku se HND na obyvatele pohybuje mezi 8 000–9 700 USD již 25 let.

6.3 Co by musela Čína udělat?

Teoreticky existuje cesta ven. Světová banka doporučuje strategii ‚3i‘ (investice, infúze, inovace). Pro Čínu by to konkrétně znamenalo:

1. Posílit právní stát a ochranu soukromého vlastnictví
2. Otevřít trh skutečné konkurenci (omezit roli státních podniků)
3. Dát větší autonomii vědě a univerzitám
4. Snížit roli politických zásahů do ekonomiky
5. Podpořit domácí spotřebu (aktuálně jen 38 % HDP oproti 68 % v USA)

Problém? Jak poznamenává ekonom Chang Liu z Capital Economics: ‚Není náhoda, že všechny země, které úspěšně dosáhly vysokých příjmů – s výjimkou několika ropných států – spoléhaly na volný trh v míře, kterou Čína zjevně odmítá přijmout.‘

7. Globální dopady: Co to znamená pro svět

Zpomalení Číny není lokální problém. Potenciální důsledky:

• Nižší globální růst: Čína byla motorem světového růstu, její zpomalení zasáhne všechny
• Přeskupení dodavatelských řetězců: Přesun výroby do Indie, Vietnamu, Indonésie
• Tlak na ceny: Kolaps čínské výrobní kapacity může vést k inflaci spotřebního zboží
• Geopolitické napětí: Ekonomický tlak může zvýšit agresivitu zahraniční politiky
• Bifurkace technologií: Vznik dvou oddělených technologických ekosystémů (Západ vs. Čína)

Závěr: Tiché vyčerpání místo krachu

Čína dosáhla hranice, kde starý model přestal fungovat. Past středních příjmů není výjimka, ale historická norma – většina zemí v ní uvízne. Bez hlubších reforem se růst zpomalí, možná natrvalo.

Současné projekce ukazují, že Čína pravděpodobně překročí hranici vysokých příjmů (14 005 USD HND na obyvatele) v letech 2025–2026, pokud udrží 5% růst. Ale to je jen účetní formalita. Skutečná otázka zní: dokáže Čína dosáhnout úrovně životní úrovně srovnatelné s rozvinutými zeměmi, nebo zůstane navždy ‚téměř bohatá‘?

Jak poznamenává ekonom Justin Lin, bývalý hlavní ekonom Světové banky: překročení prahu vysokých příjmů je možné. Ale skutečné ‚dohnání‘ Západu – to je běh na mnohem delší trať. A demografický čas tikající proti Číně naznačuje, že tato země zestárne dříve, než zbohatne.

— — —

Zdroje: Světová banka (World Development Report 2024), MMF, CEPR, Morgan Stanley, Carnegie Endowment, AMRO, OSN Population Prospects 2024, China National Bureau of Statistics, Bureau of Industry and Security (USA), CSIS