Když náš tým odjížděl na MS, nikdo mu nevěřil, ba ani já ne. Dokonce mi v hlavě létaly myšlenky o sestupu.

Český hokej je již několik let v depresi. Explicitní je to především v mládežnických kategoriích. Od šéfů hokeje slyšíme pořád ty samé kecy (pardon). Prý malá motivace mladých hráčů, malá základna, lenost. A jak to proboha dělají třeba ve Švédku, Finsku, či překvapení turnaje Dánsku, kde je základna ještě mnohem menší než u nás.

Hokej je náš národní sport a ty krásné emoce, které v nás čas od času probudí, jsou nezapomenutelné. Třeba na Nagano budu vzpomínat dokud mi to moje mysl umožní.

Letošní MS řadím hned za Nagano. Proč?

1.Podceňovaný tým, kerému nikdo nevěřil, se vyhrabal ze dna a ukázal, že hokej je týmová práce.

2.Češi hráli jako sovětský parní válec v 70. a 80. letech. To jak jsme ve skupině v první třetině přehráli Švédy, to jsem ještě nezažil…

3.Češi hráli i jako Kanaďané. Připomínali mi pitbula, který se zakousne a drží. Jejich nasazení, bojovnost a vůle byly nevídané. To se plně ukázalo při hře v oslabení.

4.Vyrovnanost týmu. Vlastně bylo jedno jestli je na ledě první či čtvrtý útok. Všichni hráli dobře.

Pane Králi, vidíte, že vychovávat dobré hokejisty pořád umíme. Prosím, moc prosím, investujte do mládeže, zaplaťte dobré trenéry. My Češi jsme si navykli na pravidelný přísun endorfinů z hokeje a jestli budeme mít absťák, pokud nám naši drogu nedáte, pane Králi, nepřejte si to zažít!!!